Husy ve Svatojánu, pranostiky mám ODTUD
1. únor
Je-li únor mrazivý a sněhy-li věje, potom se rolník spokojeně směje.
Husy ve Svatojánu, pranostiky mám ODTUD
Husy ve Svatojánu, pranostiky mám ODTUD
NOVOPACKÉ VODOPÁDY
Dneska od rána sněží, na Pace je o deset čísel víc sněhu než u nás a přitom to je jen přes kopec. V lese bylo nádherně, pohádkově, nejvíc nás nadchla pěšinka vedoucí mladou smrčinou, je zajímavé, kolik radostné energie v sobě mají mladé smrčky a kolik zachmuřené a temné strnulosti ty dospělé.
O Novopackých vodopádech se můžete dočíst více ZDE
O Novopackých vodopádech se můžete dočíst více ZDE
MANDLOVÉ SUŠENKY
Nedávno se na mé facebookové stránce v souvislosti s palmovým tukem diskutovalo o tom, jak je těžké nalézt v obchodě sušenky bez palmového tuku. Nu – tak si je upečeme, ne? Třeba takovéhle.
100 g neloupaných mandlí nahrubo nasekáme a nasucho je upražíme na pánvičce, můžeme trochu přitlačit, ale pozor, samozřejmě nespálíme, musí krásně vonět. Vložíme je do rendlíčku, přidáme 30 ml vody, 30 ml slunečnicového nebo arašídového oleje a 50 g tmavého třtinového cukru Muscovado (já jsem si ho oblíbila, ale můžete používat klidně i obyčejný třtinový cukr). Vaříme za stálého míchání asi pět minut, dokud není téměř všechna voda odpařená.
Směs necháme trochu zchladnout, dáme do mísy, přidáme ještě 50 g cukru Muscovado, špetku soli, 100 g arašídového másla, 50 ml rumu, 40 ml mandlového mléka, půl lžičky mleté vanilky a promícháme. V jiné míse smícháme 100 g celozrnné špaldové mouky, 60 g najemno umletých ovesných vloček a lžičku kypřicího prášku, Mandlovou složku promícháme s moukou a necháme v chladu alespoň hodinu ztuhnout. Tvoříme placičky, klademe je na plech vyložený pečicím papírem a pečeme při 200 stupních asi 15 minut, dokud okraje nezačnou zlátnout. Z tohoto množství jsem udělala 33 sušenek.
více ZDE
100 g neloupaných mandlí nahrubo nasekáme a nasucho je upražíme na pánvičce, můžeme trochu přitlačit, ale pozor, samozřejmě nespálíme, musí krásně vonět. Vložíme je do rendlíčku, přidáme 30 ml vody, 30 ml slunečnicového nebo arašídového oleje a 50 g tmavého třtinového cukru Muscovado (já jsem si ho oblíbila, ale můžete používat klidně i obyčejný třtinový cukr). Vaříme za stálého míchání asi pět minut, dokud není téměř všechna voda odpařená.
Směs necháme trochu zchladnout, dáme do mísy, přidáme ještě 50 g cukru Muscovado, špetku soli, 100 g arašídového másla, 50 ml rumu, 40 ml mandlového mléka, půl lžičky mleté vanilky a promícháme. V jiné míse smícháme 100 g celozrnné špaldové mouky, 60 g najemno umletých ovesných vloček a lžičku kypřicího prášku, Mandlovou složku promícháme s moukou a necháme v chladu alespoň hodinu ztuhnout. Tvoříme placičky, klademe je na plech vyložený pečicím papírem a pečeme při 200 stupních asi 15 minut, dokud okraje nezačnou zlátnout. Z tohoto množství jsem udělala 33 sušenek.
více ZDE
NÁKYP Z JEČNÉHO BULGURU A ŠVESTEK
300 g ječného bulguru vložíme do hrnce se silným dnem, zalijeme 750 ml mandlového mléka (album Ostatní pokusy), přidáme špetku soli a lžičku strouhané citrónové kůry a přivedeme k varu. Odstavíme, zakryjeme utěrkou a pokličkou a necháme hodinu odpočívat. Vmícháme 100 g tmavého třtinového cukru Muscovado, mandlovou drť, která nám zbyla po výrobě mandlového mléka, tři lžíce dobrého oleje, půl lžičky mleté vanilky, lžičku mleté skořice, šťávu z jednoho citrónu a 500 g pokrájených švestek (měla jsem zamražené ze zahrádky). Promícháme, navrstvíme do vymaštěného pekáčku, posypeme nasekanými mandlemi a upečeme dozlatova při 200 stupních, trvá to asi 30 - 40 minut. Na talíři poléváme datlovým nebo švestkovým sirupem.
více ZDE
více ZDE
ČERNÁ ŘEDKEV
Sirup z černé ředkve je výtečným prostředkem proti dětskému kašli. Jestli máte možnost, sami si ji vypěstujte. Seje se v polovině července až do začátku srpna, úroda je v říjnu a listopadu. Ředkev uložíme do písku ve sklepě a máme ji tak celou zimu čerstvou. Sirup připravíme tak, že velkou ředkev dobře omyjeme a odkrojíme z ní asi centimetrový vrcholový plátek, v bulvě vyřízneme jeden až tři důlky asi 1 cm hluboké a velké asi jako mince, nasypeme do nich surový nerafinovaný cukr a přiklopíme vrcholovou částí. Za několik hodin pustí ředkev šťávu do cukru a vytvoří tak příjemně chutnající léčivý sirup, který z jednotlivých důlků můžeme pít brčkem. Centimetr s důlky odřízneme a sníme a vyhloubíme další, až takto spotřebujeme celou ředkev. Podáváme 2 – 3 x denně.
více o bylinách najdete TADY
více o bylinách najdete TADY
FAZOLOVÁ POLÉVKA S JÁHLAMI
Naprosto dokonalá polévka, musela jsem se ovládat, abych nesnědla celý hrnec Emotikona smile
Přes noc namočíme 200 g velkých bílých fazolí, druhý den vodu vyměníme a vaříme asi 45 minut s kouskem mořské řasy wakame, abychom organismu dopřáli nějaký ten jód, vitamín B, železo, hořčík, bílkoviny a vápník.
Na dvou lžících oleje osmahneme pokrájenou cibuli a kousek čerstvého nastrouhaného zázvoru. Přidáme jednu velkou mrkev nakrájenou na kolečka, 400 g rajčat z konzervy (v létě čerstvých), předvařené fazole a 60 g jahel dobře propláchnutých vroucí vodou. Okořeníme lžící polévkového koření a zalijeme 750 ml vody, ve které se fazole vařily. Vaříme 20 minut, dokud nejsou jáhly měkké. Částečně pomixujeme a vmícháme 250 ml kokosového mléka. Prohřejeme a už nevaříme.
více ZDE
Přes noc namočíme 200 g velkých bílých fazolí, druhý den vodu vyměníme a vaříme asi 45 minut s kouskem mořské řasy wakame, abychom organismu dopřáli nějaký ten jód, vitamín B, železo, hořčík, bílkoviny a vápník.
Na dvou lžících oleje osmahneme pokrájenou cibuli a kousek čerstvého nastrouhaného zázvoru. Přidáme jednu velkou mrkev nakrájenou na kolečka, 400 g rajčat z konzervy (v létě čerstvých), předvařené fazole a 60 g jahel dobře propláchnutých vroucí vodou. Okořeníme lžící polévkového koření a zalijeme 750 ml vody, ve které se fazole vařily. Vaříme 20 minut, dokud nejsou jáhly měkké. Částečně pomixujeme a vmícháme 250 ml kokosového mléka. Prohřejeme a už nevaříme.
více ZDE
KROUPY S KAPUSTOU
Tenhle recept vymyslela moje starší dcera Bára, je výtečný!
300 g ječných krup namočíme přes noc do vody, druhý den propláchneme, zalijeme čistou vodou, trochu osolíme a uvaříme do poloměkka. Trvá to asi 20 minut.
Ve velkém hrnci rozehřejeme 3 lžíce oleje a osmahneme pokrájenou cibuli, dva stroužky česneku a jednu velkou mrkev nastrouhanou na hrubém struhadle. Přidáme jednu menší kapustu nakrájenou na nudličky, podlijeme trochou vody nebo vývaru a dusíme do poloměkka. Přidáme scezené kroupy a 100 g sušených brusinek a společně dusíme, dokud nejsou kroupy i kapusta měkké. Odstavíme a dochutíme tamari omáčkou. Můžeme posypat nasucho opraženými slunečnicovými semínky.
více ZDE
300 g ječných krup namočíme přes noc do vody, druhý den propláchneme, zalijeme čistou vodou, trochu osolíme a uvaříme do poloměkka. Trvá to asi 20 minut.
Ve velkém hrnci rozehřejeme 3 lžíce oleje a osmahneme pokrájenou cibuli, dva stroužky česneku a jednu velkou mrkev nastrouhanou na hrubém struhadle. Přidáme jednu menší kapustu nakrájenou na nudličky, podlijeme trochou vody nebo vývaru a dusíme do poloměkka. Přidáme scezené kroupy a 100 g sušených brusinek a společně dusíme, dokud nejsou kroupy i kapusta měkké. Odstavíme a dochutíme tamari omáčkou. Můžeme posypat nasucho opraženými slunečnicovými semínky.
JEČNÝ BULGUR S MRKVIČKAMI
600 g malých mrkví očistíme a vložíme do pekáčku, pokapeme olivovým olejem, posypeme červenou cibulí nakrájenou na půlkolečka, dvěma stroužky česneku nakrájenými na plátky a šalvějovými lístky, osolíme, podlijeme malým množstvím zeleninového vývaru, přiklopíme a dáme péct do trouby vyhřáté na 200 stupňů asi na hodinu.
230 g ječného bulguru (můžete použít i pšeničný, chuťmají podobnou, akorát ten ječný je droboučký a proto se vaří kratší dobu) vložíme do hrnce, osolíme, přidáme lžičku koření Tajine, lžíci olivového oleje a zalijeme 500 ml vroucí vody. Přivedeme k varu a odstavíme. Necháme zakryté utěrkou a pokličkou 40 minut nabobtnat.
200 g tofu (já použila lahůdkové s řasou a semínky) nakrájíme na kostičky, vložíme do misky a zalijeme dvěma lžícemi tamari a dvěma lžícemi olivového oleje. Necháme hodinu marinovat a zprudka osmažíme na pánvi vytřené olejem.
Smažené tofu vmícháme do bulguru spolu se svazkem posekané hladkolisté petrželky a na talíři obložíme pečenými mrkvičkami.
více ZDE
230 g ječného bulguru (můžete použít i pšeničný, chuťmají podobnou, akorát ten ječný je droboučký a proto se vaří kratší dobu) vložíme do hrnce, osolíme, přidáme lžičku koření Tajine, lžíci olivového oleje a zalijeme 500 ml vroucí vody. Přivedeme k varu a odstavíme. Necháme zakryté utěrkou a pokličkou 40 minut nabobtnat.
200 g tofu (já použila lahůdkové s řasou a semínky) nakrájíme na kostičky, vložíme do misky a zalijeme dvěma lžícemi tamari a dvěma lžícemi olivového oleje. Necháme hodinu marinovat a zprudka osmažíme na pánvi vytřené olejem.
Smažené tofu vmícháme do bulguru spolu se svazkem posekané hladkolisté petrželky a na talíři obložíme pečenými mrkvičkami.
více ZDE
FESTIVAL PRO ZDRAVÍ
V sobotu 11. dubna budu v Rumburku (nikdy dřív jsem tam nebyla a těším se na výlet) a kromě mě jako ženy z lidu tam bude spousta zajímavých lidí a odborníků, třeba Mgr. Margit Slimáková, Ph.D. . Pokud nejste moc zdaleka, akci určitě navštivte, jistě se dozvíte mnoho zajímavého a nebudete litovat.
ZIMNÍ JABLEČNÉ KOLÁČKY
V míse promícháme 150 g hladké mouky, 100 g celozrnné špaldové mouky, špetku soli, lžičku a půl instantního droždí, lžíci třtinového cukru Muscovado, dvě lžíce lněného semínka, tři lžíce dobrého oleje, třeba z jader vlašských ořechů a zaděláme těsto asi 150 ml ohřáté obilné kávy, například Melty (nedáváme všechnu tekutinu naráz, ale přidáváme postupně do té doby, dokud nebude mít těsto žádoucí konzistenci). Necháme v teple asi hodinu kynout, na vále prohněteme a vyválíme hada. Rozdělíme jej asi na 15 kousků, ze kterých utvoříme bochánky a pomoučeným dnem skleničky vytlačíme důlek pro náplň. Okraje potřeme mandlovým mlékem (album ostatní pokusy). Nastrouháme dvě jablka na hrubém struhadle, vmícháme dvě lžíce jablečné mouky, dvě lžíce cukru Muscovado, dvě lžíce mandlové smetany, dvě lžíce hrozinek a lžičku skořice. Náplň bohatě navrstvíme do důlku v koláčcích a posypeme drobenkou připravenou z kokosového oleje, cukru a mouky. Pečeme při 200 stupních asi 20 minut. Jsou výborné!
více ZDE
více ZDE
25. leden
Když slunce na svatého Pavla obrácení jest jasné, skrze to znamenej léto úrodné. Pakli sníh nebo déšť bude pršeti, prostřední rok ve všem budeš míti. Jestli pak bude vítr váti, budou na vojnu volati. Uhlídáš-li mlhu šerednou, hustou, věz k moru býti tu cestu jistou.
Bělohradský hřbitov s kostelíkem Všech svatých, pranostiky čerpám ODTUD
Bělohradský hřbitov s kostelíkem Všech svatých, pranostiky čerpám ODTUD
TĚSTOVINY S PÓRKEM A HOUBAMI
Dostala jsem od pána, ke kterému si jezdím pro zeleninu, zdarma tenhle přerostlý vypelichaný pórek. Ale je ze zahrady a je výtečný, tak jsem byla vděčná.
Na oleji osmahneme cibuli s kmínem, přidáme 500 g mražených hub (syrových to může být asi 800 g, zamrazujeme je trochu vydušené) a opražíme. Osolíme a dáme stranou. Dva až čtyři pórky (podle velikosti, je to asi 800 g – 1 kg) nakrájíme, v hrnci podlijeme malým množstvím vody, osolíme a dusíme doměkka. Vmícháme tři lžíce dobrého domácího kečupu (album Sirupy, zavařeniny a další dobroty ze zahrady a louky) a pražené houby. Uvaříme půl kila semolinových těstovin podle návodu na obalu a promícháme s houbami a pórkem, podáváme posypané rostlinným parmazánem (album Ostatní pokusy) a obložené syrovou zeleninou nebo salátem.
Na oleji osmahneme cibuli s kmínem, přidáme 500 g mražených hub (syrových to může být asi 800 g, zamrazujeme je trochu vydušené) a opražíme. Osolíme a dáme stranou. Dva až čtyři pórky (podle velikosti, je to asi 800 g – 1 kg) nakrájíme, v hrnci podlijeme malým množstvím vody, osolíme a dusíme doměkka. Vmícháme tři lžíce dobrého domácího kečupu (album Sirupy, zavařeniny a další dobroty ze zahrady a louky) a pražené houby. Uvaříme půl kila semolinových těstovin podle návodu na obalu a promícháme s houbami a pórkem, podáváme posypané rostlinným parmazánem (album Ostatní pokusy) a obložené syrovou zeleninou nebo salátem.
více ZDE
KARBANÁTKY Z FREEKEHU
Tentokrát jsem vyzkoušela něco pro mě zcela nového – freekeh, což je pšenice, která se sklízí před dozráním, ještě zelená a měkká a poté se zlehka opraží. Kouřově, uzeně a oříškově chutnající zrno se usuší a naláme, podobně jako bulgur. Freekeh má nízký obsah tuků, jsou v něm obsaženy kvalitní bílkoviny a je plný vlákniny. Koupíte ho ve zdravé výživě.
150 g freekehu uvaříme v 360 ml osolené vody na mírném ohni, trvá to asi 25 minut. Necháme vychladnout a vmícháme 1 vařenou a najemno nastrouhanou bramboru, 60 g Hrašky předem namočené ve 100 ml vody, 80 g strouhanky, nejlépe z domácího pečiva, sůl, čerstvě mletý pepř, 200 g najemno nastrouhaného bylinkového tofu, najemno nakrájenou cibuli a dva utřené stroužky česneku. Zpracujeme těsto a necháme jej hodinu odpočinout v chladu. Tvarujeme karbanátky a smažíme je na vymaštěné pánvi nebo pečeme v troubě. Podáváme s brambory a kysaným zelím nebo zelným salátem. Jsou opravdu vynikající, doporučuji.
více ZDE
150 g freekehu uvaříme v 360 ml osolené vody na mírném ohni, trvá to asi 25 minut. Necháme vychladnout a vmícháme 1 vařenou a najemno nastrouhanou bramboru, 60 g Hrašky předem namočené ve 100 ml vody, 80 g strouhanky, nejlépe z domácího pečiva, sůl, čerstvě mletý pepř, 200 g najemno nastrouhaného bylinkového tofu, najemno nakrájenou cibuli a dva utřené stroužky česneku. Zpracujeme těsto a necháme jej hodinu odpočinout v chladu. Tvarujeme karbanátky a smažíme je na vymaštěné pánvi nebo pečeme v troubě. Podáváme s brambory a kysaným zelím nebo zelným salátem. Jsou opravdu vynikající, doporučuji.
více ZDE
OKAMŽIK MEDVĚDA
Moje oblíbená spisovatelka, Polka Olga Tokarczuková uspořádala v této pozoruhodné knize výběr ze svých článků, úvah, krátkých próz a komentářů. To všechno s obdivuhodnou přímostí, otevřeností a upřímností odhaluje spisovatelčiny názory, postoje a životní filozofii. Je mi velice blízká a obdivuji její angažovanost a pronikavou inteligenci spojenou s niterností, křehkostí a prostotou.
Citát z knihy: "Vidět Tantalovy zahrady v Homérovi, být svědkem napoleonských válek v Tolstém, léčit tuberkulózu v Mannovi, lovit velryby v Melvillovi, být nešťastně zamilovaný v Prusovi, to jsou zřejmě nejkratší a zároveň nejpřesnější popisy toho, jak na nás působí literatura. Literatura vytváří svět s ohromujícím ontologickým statusem, odvádí nás od sebe samých a umožňuje nám nabýt zkušenost, kterou bychom jinak získat nemohli. Když se nad tím dobře zamyslíme, tak většina našeho vědění, zkušeností, vkusu, elánu a emocí má přímou souvislost s knihami, které jsme četli.
Pokaždé když otevíráme knihu, odehrává se mezi povrchem oka a povrchem papíru zázrak, něco naprosto neobyčejného. Vidíme řádky písmen, a když po nich kloužeme zrakem, náš mozek je proměňuje v obrazy, myšlenky, vůně, hlasy. Nejde jen o to, že jednoduché znaky převádíme na konkrétní informace, to by dokázal i počítač. Je to spíše otázka toho, že existuje možnost předat i ty nejniternější pocity, nejsložitější zkušenosti jiným lidem, otevřít jim celý život, a to mnohem ochotněji, než by to udělal živý, skutečně existující člověk. Psychologové tento zázrak čtení, myslím, dosud nevysvětlili, ale shodli se alespoň na tom, že plodné čtení je projevem psychického zdraví. Plodné čtení znamená, že chápeme a prožíváme to, co čteme. V okamžicích nervového vypětí, stresu, nejsme schopni číst. Lidé trpící psychózami o tuto schopnost přicházejí úplně. Čtení je proto privilegiem zdravé, vyrovnané mysli. A bohužel, také mysli mladé.
S postupujícím věkem obvykle přichází nějaký druh autismu: přestávají nás zajímat romány, začínají nás nudit popisy, máme pocit, že zajímavější jsou životopisy a monografie, že fakta jsou lepší než obrazy a dialogy. Začínáme vyznávat kult faktů, i když jsou to fakta vypreparovaná senzacechtivými novináři. Uctíváme poznámky pod čarou, protože věříme, že jsou to odkazy vedoucí k Pravdě. Nakonec si začínáme myslet, že román lže, vymýšlí si, že je to jen povrchní zábava, a proto je vlastně k ničemu. Pak pokládáme autorům onu hloupou otázku: do jaké míry jsou události popisované ve vaší knize založeny na skutečnosti?
A to je, prosím pěkně, konec.
Protože jakmile položíme tuto otázku, znamená to, že jsme ztratili schopnost hrát si se smyšlenými světy, pohybovat se na pomezí toho, co je, a toho, co by mohlo být, co se ještě nestalo a co není; ztrácíme velmi důležitou a tvůrčí merkurovskou část své psychiky, živou jako rtuť, která nám, jako hluboce lidská schopnost, umožňuje vytvářet jiné, alternativní světy a žít životy jiných lidí. Umožňuje nám vytvářet budoucnost, zkoušet ji a dokonale komunikovat s jinými, učí empatii a ukazuje, jak moc jsme si podobní a nepodobní zároveň. Lidé, kteří čtou romány, jsou "větší", mají širší rozhled, protože žili životy jiných lidí, i když to bylo jen na okamžik."
Za fotku se omlouvám, je mizerná, knihu mám z knihovny.
více ZDE
Citát z knihy: "Vidět Tantalovy zahrady v Homérovi, být svědkem napoleonských válek v Tolstém, léčit tuberkulózu v Mannovi, lovit velryby v Melvillovi, být nešťastně zamilovaný v Prusovi, to jsou zřejmě nejkratší a zároveň nejpřesnější popisy toho, jak na nás působí literatura. Literatura vytváří svět s ohromujícím ontologickým statusem, odvádí nás od sebe samých a umožňuje nám nabýt zkušenost, kterou bychom jinak získat nemohli. Když se nad tím dobře zamyslíme, tak většina našeho vědění, zkušeností, vkusu, elánu a emocí má přímou souvislost s knihami, které jsme četli.
Pokaždé když otevíráme knihu, odehrává se mezi povrchem oka a povrchem papíru zázrak, něco naprosto neobyčejného. Vidíme řádky písmen, a když po nich kloužeme zrakem, náš mozek je proměňuje v obrazy, myšlenky, vůně, hlasy. Nejde jen o to, že jednoduché znaky převádíme na konkrétní informace, to by dokázal i počítač. Je to spíše otázka toho, že existuje možnost předat i ty nejniternější pocity, nejsložitější zkušenosti jiným lidem, otevřít jim celý život, a to mnohem ochotněji, než by to udělal živý, skutečně existující člověk. Psychologové tento zázrak čtení, myslím, dosud nevysvětlili, ale shodli se alespoň na tom, že plodné čtení je projevem psychického zdraví. Plodné čtení znamená, že chápeme a prožíváme to, co čteme. V okamžicích nervového vypětí, stresu, nejsme schopni číst. Lidé trpící psychózami o tuto schopnost přicházejí úplně. Čtení je proto privilegiem zdravé, vyrovnané mysli. A bohužel, také mysli mladé.
S postupujícím věkem obvykle přichází nějaký druh autismu: přestávají nás zajímat romány, začínají nás nudit popisy, máme pocit, že zajímavější jsou životopisy a monografie, že fakta jsou lepší než obrazy a dialogy. Začínáme vyznávat kult faktů, i když jsou to fakta vypreparovaná senzacechtivými novináři. Uctíváme poznámky pod čarou, protože věříme, že jsou to odkazy vedoucí k Pravdě. Nakonec si začínáme myslet, že román lže, vymýšlí si, že je to jen povrchní zábava, a proto je vlastně k ničemu. Pak pokládáme autorům onu hloupou otázku: do jaké míry jsou události popisované ve vaší knize založeny na skutečnosti?
A to je, prosím pěkně, konec.
Protože jakmile položíme tuto otázku, znamená to, že jsme ztratili schopnost hrát si se smyšlenými světy, pohybovat se na pomezí toho, co je, a toho, co by mohlo být, co se ještě nestalo a co není; ztrácíme velmi důležitou a tvůrčí merkurovskou část své psychiky, živou jako rtuť, která nám, jako hluboce lidská schopnost, umožňuje vytvářet jiné, alternativní světy a žít životy jiných lidí. Umožňuje nám vytvářet budoucnost, zkoušet ji a dokonale komunikovat s jinými, učí empatii a ukazuje, jak moc jsme si podobní a nepodobní zároveň. Lidé, kteří čtou romány, jsou "větší", mají širší rozhled, protože žili životy jiných lidí, i když to bylo jen na okamžik."
Za fotku se omlouvám, je mizerná, knihu mám z knihovny.
více ZDE
BULGUR S CIZRNOU A ŠPENÁTEM
Večer namočíme 200 g cizrny, druhý den vodu vyměníme a cizrnu uvaříme doměkka s kouskem řasy wakame (kvůli jódu a zdraví), trvá to asi 45 minut. Slijeme a necháme okapat. 200 g pšeničného bulguru zalijeme 500 ml vody, osolíme, přidáme lžíci olivového oleje a přivedeme k varu. Na mírném ohni vaříme asi 20 minut. Na třech lžících oleje osmahneme pokrájenou cibuli a tři stroužky česneku, přidáme lžičku kari koření, lžičku římského kmínu a lžičku tlučeného koriandru a společně mícháme, dokud se krásně nerozvoní. Vložíme 200 g špenátu (čerstvého nebo zmraženého), uvařený bulgur i cizrnu, podlijeme trochou vody a dusíme asi 10 minut. Osolíme, vmícháme 200 ml kokosového mléka a prohřejeme. Podáváme s plackami rótí (mouka, sůl, voda) pečenými na sucho na sporáku nebo na pánvi a pokapané olejem.
více ZDE
více ZDE
OVESNÝ CHLEBÍČEK
180 g ovesných vloček promícháme v míse se 30 g tmavého třtinového cukru Muscovado a 100 g hrozinek. 360 ml ovesného mléka (album Ostatní pokusy) přivedeme k varu, nalijeme na vločky, promícháme a necháme hodinu až dvě odstát. Poté vmícháme 100 g celozrnné špaldové mouky, 150 g vlašských ořechů, 2 menší nebo 1 velké jablko nastrouhané najemno, 70 ml panenského slunečnicového oleje, 40 g kukuřičného škrobu, půl lžičky mletého zázvoru, lžičku skořice, dvě lžíce citrónové šťávy, 1 lžičku kypřicího prášku a půl lžičky jedlé sody. Dobře promícháme a vložíme do vymaštěné formy na biskupský chlebíček (nebo do dortové formy) a pečeme při 180 stupních asi hodinu. Vyklopíme a necháme vychladnout.
více ZDE
více ZDE
KRÁSA JE ROZMANITOST PLAZŮ
Václav Cílek, Alexandr Stipsits
Knih od Václava Cílka jsem přečetla několik, ale tahle je (alespoň pro mě) naprosto výjimečná a zapůsobila na mě jako zjevení. Je plná vět a slov, která se mi hluboko vpálila do mozku (otázka je, jak dlouho tam vydrží, můj mozek není žádný pašák). Z téhle knížky jsem získala silný dojem, že autor zažívá výrazný progres, důležitý posun a změny, v porovnání s jeho staršími knihami ke mně promlouvá prostřednictvím textu mnohem větší pokora, prostý úžas a otevřenost, ale to jsou možná jen mé osobní domněnky a s realitou nemají nic společného. Zkrátka knihu jsem si užívala od začátku do konce a rozhodně se zařadí mezi mé nejmilejší.
Mám moc ráda a doslova fyzicky mě blaží, když v nějaké knize narazím na něco, co jsem objevila v knize jiné, jako by se nitky sbíhaly do jednoho místa. Před časem jsem v jedné z knih Stanislava Komárka četla o hlubinných mlžích (doufám, že jsem si to zapamatovala alespoň zhruba správně), kteří nikým neviděni v těch obrovských hloubkách vytvářejí nádherné a důmyslné obrazce na svých ulitách. Stanislav Komárek se v knize ptá, pro koho jsou tyhle vzory určeny, když si je nemohou ukázat ani sami mlži vzájemně, mají totiž zakrnělý zrak a pohybují se pouze pomocí čichu a hmatu (nebo tak nějak). Václav Cílek mluví ve své knize o ptácích. Jejich krásné a složité písně jsou nejdokonalejší ke konci léta, kdy už je předvádění kvůli samičce i potomstvu dávno pasé, kdy ptáčata jsou vyvedena a vlastně není pro koho zpívat. Napadá mě, že mlži i ptáci prostě jen „tvoří překrásné“ z čisté radosti a touhy tvořit. Možná je to jejich modlitba, kdoví.
Pan Cílek píše o tom, že staré navažské příběhy mají jiné konstrukce než naše novodobé poznávání a vědění, neustále se vracejí v kruzích ke kořenům, ke kmeni, zatímco v západní kultuře naše vědění košatí a strom se rozrůstá stále dál, výš, naše poznatky se kmeni i kořenům stále vzdalují.
Navíc mám ještě jeden milý zážitek. Po přečtení knihy jsem pocítila silné nutkání autorovi za ni poděkovat a sdělit mu, jak moc se mi líbila. Udělala jsem to vůbec poprvé a počítala jsem s tím, že pan Cílek neodpoví, protože má příliš nabitý program a e-mailů od fanoušků dostává velmi mnoho. Velmi mile mě proto překvapila odpověď s poděkováním. Moc mě těší, že prostá slušnost a taková nějaká „normálnost“ se neztratila ani u takto slavné osobnosti.
A na závěr jeden citát z knihy: "Návrat posvátného je nezbytný, jenže posvátné nás omezuje, protože se setkáváme s mnoha věcmi, které nám mohou škodit a o kterých jsme si to dřív nemysleli. Stejná medicína strach zahání i vytváří. Ale asi to za to stojí, protože pak člověk vnímá svět jako živý, propojený, veselý a nebezpečný. A tak krásný, velmi krásný, někdy až k neunesení."
více ZDE
Knih od Václava Cílka jsem přečetla několik, ale tahle je (alespoň pro mě) naprosto výjimečná a zapůsobila na mě jako zjevení. Je plná vět a slov, která se mi hluboko vpálila do mozku (otázka je, jak dlouho tam vydrží, můj mozek není žádný pašák). Z téhle knížky jsem získala silný dojem, že autor zažívá výrazný progres, důležitý posun a změny, v porovnání s jeho staršími knihami ke mně promlouvá prostřednictvím textu mnohem větší pokora, prostý úžas a otevřenost, ale to jsou možná jen mé osobní domněnky a s realitou nemají nic společného. Zkrátka knihu jsem si užívala od začátku do konce a rozhodně se zařadí mezi mé nejmilejší.
Mám moc ráda a doslova fyzicky mě blaží, když v nějaké knize narazím na něco, co jsem objevila v knize jiné, jako by se nitky sbíhaly do jednoho místa. Před časem jsem v jedné z knih Stanislava Komárka četla o hlubinných mlžích (doufám, že jsem si to zapamatovala alespoň zhruba správně), kteří nikým neviděni v těch obrovských hloubkách vytvářejí nádherné a důmyslné obrazce na svých ulitách. Stanislav Komárek se v knize ptá, pro koho jsou tyhle vzory určeny, když si je nemohou ukázat ani sami mlži vzájemně, mají totiž zakrnělý zrak a pohybují se pouze pomocí čichu a hmatu (nebo tak nějak). Václav Cílek mluví ve své knize o ptácích. Jejich krásné a složité písně jsou nejdokonalejší ke konci léta, kdy už je předvádění kvůli samičce i potomstvu dávno pasé, kdy ptáčata jsou vyvedena a vlastně není pro koho zpívat. Napadá mě, že mlži i ptáci prostě jen „tvoří překrásné“ z čisté radosti a touhy tvořit. Možná je to jejich modlitba, kdoví.
Pan Cílek píše o tom, že staré navažské příběhy mají jiné konstrukce než naše novodobé poznávání a vědění, neustále se vracejí v kruzích ke kořenům, ke kmeni, zatímco v západní kultuře naše vědění košatí a strom se rozrůstá stále dál, výš, naše poznatky se kmeni i kořenům stále vzdalují.
Navíc mám ještě jeden milý zážitek. Po přečtení knihy jsem pocítila silné nutkání autorovi za ni poděkovat a sdělit mu, jak moc se mi líbila. Udělala jsem to vůbec poprvé a počítala jsem s tím, že pan Cílek neodpoví, protože má příliš nabitý program a e-mailů od fanoušků dostává velmi mnoho. Velmi mile mě proto překvapila odpověď s poděkováním. Moc mě těší, že prostá slušnost a taková nějaká „normálnost“ se neztratila ani u takto slavné osobnosti.
A na závěr jeden citát z knihy: "Návrat posvátného je nezbytný, jenže posvátné nás omezuje, protože se setkáváme s mnoha věcmi, které nám mohou škodit a o kterých jsme si to dřív nemysleli. Stejná medicína strach zahání i vytváří. Ale asi to za to stojí, protože pak člověk vnímá svět jako živý, propojený, veselý a nebezpečný. A tak krásný, velmi krásný, někdy až k neunesení."
více ZDE
ZELNÝ SALÁT S PAPRIKOU
Jednoduchý, rychlý salát.
Čtvrtku hlávky zelí nakrouháme, osolíme a důkladně rukama v míse promačkáme. Nakrájíme dvě červené kapie, jednu žlutou papriku a dvě naťové cibulky a přidáme je k zelí. Osladíme lžičkou cukru, okyselíme jablečným octem nebo citrónovou šťávou, opepříme a promícháme se dvěma lžícemi olivového oleje. Necháme odležet. Podáváme s tmavou domácí kváskovou bagetou (tahle je zadělávaná meltou) jako lehkou večeři.
více ZDE
Čtvrtku hlávky zelí nakrouháme, osolíme a důkladně rukama v míse promačkáme. Nakrájíme dvě červené kapie, jednu žlutou papriku a dvě naťové cibulky a přidáme je k zelí. Osladíme lžičkou cukru, okyselíme jablečným octem nebo citrónovou šťávou, opepříme a promícháme se dvěma lžícemi olivového oleje. Necháme odležet. Podáváme s tmavou domácí kváskovou bagetou (tahle je zadělávaná meltou) jako lehkou večeři.
více ZDE
VŠECHNA KRÁSA NEBES
Životní příběh Hildegardy z Bingenu, abatyše, léčitelky, bylinářky, básnířky, vizionářky a světice, sepsala Charlotte Kernerová.
Ke svaté Hildegardě přicházely vize, vědomí, že je Bohem vyvolena, ji tíží a děsí, zpočátku bojuje v touze zůstat němou: "Ale já...přece pro pochybnost a zlou domněnku a pro různý význam lidských slov, tak dlouho, a to nikoliv z tvrdošíjnosti, nýbrž ve světle pokory psáti jsem se zpěčovala..." Nakonec podlehne a souhlasí. Píše, co slyší a vidí, tak, jak si přeje Bůh.
Ke svaté Hildegardě přicházely vize, vědomí, že je Bohem vyvolena, ji tíží a děsí, zpočátku bojuje v touze zůstat němou: "Ale já...přece pro pochybnost a zlou domněnku a pro různý význam lidských slov, tak dlouho, a to nikoliv z tvrdošíjnosti, nýbrž ve světle pokory psáti jsem se zpěčovala..." Nakonec podlehne a souhlasí. Píše, co slyší a vidí, tak, jak si přeje Bůh.
více ZDE
odkaz na knihu ZDE
ČERVENÁ ŘEPA S BRAMBOROVÝMI ŠPALÍČKY
Jednu velkou červenou řepu uvaříme, oloupeme a nakrájíme na špalíčky. Na dvou lžících olivového oleje osmahneme jednu pokrájenou cibuli, čtyři na plátky nakrájené stroužky česneku a kousek čerstvého zázvoru nastrouhaného najemno. Vmícháme tři lžíce celozrnné špaldové mouky a chvílí společně opékáme. Přidáme půl kila spařených, oloupaných a nakrájených rajčat a zalijeme 300 ml zeleninového vývaru. Vaříme deset minut (můžeme pomixovat) a vložíme nakrájenou řepu. Prohřejeme, vlijeme 200 ml mandlové (nebo jiné rostlinné) smetany a odstavíme. Osolíme a okyselíme citrónovou šťávou podle chuti.
1 kg brambor uvaříme ve slupce, oloupeme a najemno nastrouháme. Na vále do brambor zapracujeme polohrubou nebo hrubou mouku a půl lžičky soli. Mouky dáme tolik, aby bylo těsto akorát vláčné, ani tekuté, ani tuhé. Pracujeme rychle, bramborové těsto stáním zřídne. Uválíme hada, nakrájíme jej na špalíčky a ty zavařujeme do vroucí slané vody a vaříme do vyplavání.
1 kg brambor uvaříme ve slupce, oloupeme a najemno nastrouháme. Na vále do brambor zapracujeme polohrubou nebo hrubou mouku a půl lžičky soli. Mouky dáme tolik, aby bylo těsto akorát vláčné, ani tekuté, ani tuhé. Pracujeme rychle, bramborové těsto stáním zřídne. Uválíme hada, nakrájíme jej na špalíčky a ty zavařujeme do vroucí slané vody a vaříme do vyplavání.
více ZDE
HUBNÍK
Hubníky se dělávaly a dělávají různě, tenhle mě naučila maminka mého muže a vždycky mi moc chutnal.
Půl kila bílého pečiva (já si upekla svůj vlastní kváskový chleba z bílé mouky) nakrájíme nebo nadrobíme a smícháme se šesti vejci, solí a sekanou petrželkou.
My držíme smutek za slepičku, ve čtvrtek nám jednu zabil jestřáb a ostatní slepičky se teď bojí vystrčit hlavu z kurníku, chudinky.
Na oleji osmahneme velkou cibuli se lžičkou kmínu a přidáme 500 – 800 g hub (já měla zmražené hříbky). Asi dvacet minut pražíme a vmícháme k pečivu s vejci. Narovnáme do zapékací misky a při 200 stupních zapékáme dozlatova. Podáváme se syrovou zeleninou, nebo zeleninovým salátem, výborné jsou k hubníku také olivy nebo kyselé okurky.
více pečených jídel ZDE
Půl kila bílého pečiva (já si upekla svůj vlastní kváskový chleba z bílé mouky) nakrájíme nebo nadrobíme a smícháme se šesti vejci, solí a sekanou petrželkou.
My držíme smutek za slepičku, ve čtvrtek nám jednu zabil jestřáb a ostatní slepičky se teď bojí vystrčit hlavu z kurníku, chudinky.
Na oleji osmahneme velkou cibuli se lžičkou kmínu a přidáme 500 – 800 g hub (já měla zmražené hříbky). Asi dvacet minut pražíme a vmícháme k pečivu s vejci. Narovnáme do zapékací misky a při 200 stupních zapékáme dozlatova. Podáváme se syrovou zeleninou, nebo zeleninovým salátem, výborné jsou k hubníku také olivy nebo kyselé okurky.
více pečených jídel ZDE
MAKOVEC S KUSKUSEM
150 g sušených meruněk pokrájíme na kousky. 200 g datlí pomeleme nebo rozmixujeme, smícháme s meruňkami, 2 lžícemi citrónového oleje, 3 lžícemi datlového sirupu, 200 g celozrnného kuskusu, 180 g mletého máku, 700 ml vroucího ovesného mléka a necháme dvě hodiny odstát. Těsto rozprostřeme do vymaštěného pekáčku, posypeme nadrcenými oříšky a pečeme při 180 stupních třičtvrtě hodiny až hodinu. Krájíme zcela vychladlé.
více ZDE
více ZDE
SÍLA PŘÍRODNÍ FERMENTACE
Úžasná kniha, jejímž autorem je Sandor Ellix Katz, obdivuhodný člověk. Sandor je již deset let HIV pozitivní a žije nyní v komunitě lidí snažící se o soběstačnost v krásné přírodě státu Tennessee.
Prastarý a osvědčený způsob uchování a zpracování potravin - tedy fermentace, se mu osvědčil jako mimořádně prospěšný pro každý nemocný i zdravý organismus a bezpochyby takové stravování přispívá k tomu, že se i navzdory chmurné lékařské prognóze cítí stále výborně a plný síly a optimismu.
Kniha obsahuje kromě obecné (velmi poučné) části i spoustu osvědčených receptů, od nakládání zeleniny, přes kysané mléčné výrobky, chléb a pečivo až po pivo, vína, octy a nápoje z kvašeného obilí. Mě zaujal především recept na domácí tempeh a veganské alternativy kefírů.
Moc se mi líbí taky způsob psaní, kromě receptů se můžeme dozvědět spoustu věcí o životě pana Katze samotného, o jeho názorech a postojích a také smyslu pro humor. Jakkoliv se nezdá možné, aby vás kuchařská kniha dojala, téhle se to podařilo.
Knihu vydalo nakladatelství Grada a krásně a fundovaně ji přeložila Zuzka Ouhrabková, kterou znáte z její stránky Zkvašeno (neumím si představit vhodnějšího překladatele)
víte tipů ZDE
odkaz na knihu TADY
Prastarý a osvědčený způsob uchování a zpracování potravin - tedy fermentace, se mu osvědčil jako mimořádně prospěšný pro každý nemocný i zdravý organismus a bezpochyby takové stravování přispívá k tomu, že se i navzdory chmurné lékařské prognóze cítí stále výborně a plný síly a optimismu.
Kniha obsahuje kromě obecné (velmi poučné) části i spoustu osvědčených receptů, od nakládání zeleniny, přes kysané mléčné výrobky, chléb a pečivo až po pivo, vína, octy a nápoje z kvašeného obilí. Mě zaujal především recept na domácí tempeh a veganské alternativy kefírů.
Moc se mi líbí taky způsob psaní, kromě receptů se můžeme dozvědět spoustu věcí o životě pana Katze samotného, o jeho názorech a postojích a také smyslu pro humor. Jakkoliv se nezdá možné, aby vás kuchařská kniha dojala, téhle se to podařilo.
Knihu vydalo nakladatelství Grada a krásně a fundovaně ji přeložila Zuzka Ouhrabková, kterou znáte z její stránky Zkvašeno (neumím si představit vhodnějšího překladatele)
víte tipů ZDE
odkaz na knihu TADY
BRAMBORY S ADZUKI A PÓRKEM
Večer namočíme 150 g fazolí adzuki a ráno je uvaříme v čerstvé vodě doměkka, trvá to dlouho, asi dvě hodiny. Půl kila brambor oloupeme a nakrájíme je na tenké plátky. Rozehřejeme 4 lžíce olivového oleje v hluboké pánvi a osmahneme na něm cibuli a dva stroužky česneku, přidáme lžičku čerstvě podrceného kmínu, ¼ lžičky rozmarýnu a lžičku mleté papriky. Jakmile začne koření vonět, do pánve vložíme 500 g pokrájeného pórku a brambory. Podlijeme asi 100 ml zeleninového vývaru, osolíme a dusíme doměkka. Vmícháme uvařené fazole, zjemníme 200 ml mandlové smetany, prohřejeme a dochutíme umeoctem.
více ZDE
více ZDE
JABLKA PEČENÁ S MANDLOVOU NÁDIVKOU
7 jablek omyjeme, rozpůlíme a lžičkou vydlabeme jádřince. Narovnáme je do vymaštěné zapékací misky. Rozmixujeme nahrubo 80 g ovesných vloček, 100 g mandlí, 200 g datlí a šťávu z půlky citrónu. Hmotou naplníme jablka, pokapeme je grenadinou nebo sirupem a zakryté alobalem pečeme hodinu při 200 stupních.
více zdravých dezertů najdete ZDE
více zdravých dezertů najdete ZDE