PADESÁT

Dneska je mi padesát let. Chtěla jsem se původně pokusit napsat něco chytrého, vtipného a povzbudivého na téma padesátých narozenin, nespavosti, přechodu, návalů a nespravedlivého tloustnutí. Chtěla jsem psát o ženském přátelství nerušeném vrozenou a přirozenou soutěživostí o muže. O tom, že přechod je současně stejně nepříjemný jako osvobozující. Ale došlo mi, že tohle všechno už někdo jiný napsal stokrát, tisíckrát za mě, a že mně se už nějak nechce mlátit prázdnou slámu. Když se zrodila Kuchařka ze Svatojánu, bylo mi 43 let a za ty roky jsem vám už řekla všechno, co jsem chtěla říct a už ze mě nic kloudného nevypadne.
Často se přistihnu, že už už mám něco v hlavě a na jazyku, něco důležitého chci sdělit, a pak si řeknu, vždyť je to jenom mnohokrát omílaná banalita, zbytečnost, která nikomu nic nepřinese. Uvědomila jsem si, že ty nejdůležitější a podstatné zvuky jsou jinde – zvuk deště dopadajícího na listy, kapky tlukoucí na okenní parapet a voda zurčící v okapu. Hašteření vrabců v křoví nebo cvakání psích drápků na dlažbě.

Čas běží, není nač čekat. Prostě je mi padesát a je to paráda!