Kdybyste ještě někdo neznal a chtěl podepsat. Tentokrát i s mým angažmá :)
https://zachranmelesy.cz/cs
ČOČKA ZAPEČENÁ SE ZELÍM A TOFU
Překvapivě dobré, jak prohlásil můj muž 
Propláchneme a doměkka uvaříme 250 g černé čočky beluga. Je to drobný druh čočky, která se nemusí předem namáčet a i po uvaření zůstává sypká. Scedíme, necháme okapat a osolíme Bambovou solí nebo jinou ochucenou solí podle vlastní chuti.
600 g raného zelí nakrájíme na nudličky, vložíme do hrnce, osolíme, okořeníme kmínem, podlijeme sběračkou vody a dusíme do poloměkka. Přebytečnou vodu slijeme.
3 cibule nakrájíme a dozlatova osmahneme na 2 lžících oleje.
180 g bylinkového tofu rozdrobíme.
Všechno to promícháme, navrstvíme do pekáčku vymaštěného olejem a pečeme při 200 stupních 25 minut. Kvašená zelenina jako příloha je nutností.
Propláchneme a doměkka uvaříme 250 g černé čočky beluga. Je to drobný druh čočky, která se nemusí předem namáčet a i po uvaření zůstává sypká. Scedíme, necháme okapat a osolíme Bambovou solí nebo jinou ochucenou solí podle vlastní chuti.
600 g raného zelí nakrájíme na nudličky, vložíme do hrnce, osolíme, okořeníme kmínem, podlijeme sběračkou vody a dusíme do poloměkka. Přebytečnou vodu slijeme.
3 cibule nakrájíme a dozlatova osmahneme na 2 lžících oleje.
180 g bylinkového tofu rozdrobíme.
Všechno to promícháme, navrstvíme do pekáčku vymaštěného olejem a pečeme při 200 stupních 25 minut. Kvašená zelenina jako příloha je nutností.
POLENTOVÝ KOLÁČ S BRAMBORAMI
Doporučuji sníst tentýž den.
Výborná pečená polenta s oblohou, kterou můžete libovolně a sezónně měnit. Ještě jsem tam mohla dát špenát ze záhonku, jejda!
Do hrnce dáme 200 g kukuřičné polenty, zalijeme ji 350 ml rostlinného mléka a 350 ml vody, osolíme, okořeníme chilli, sušenou bazalkou a tymiánem a uvaříme na hustou kaši, kterou záhy mokrou stěrkou rozetřeme na plech vymaštěný olivovým olejem. Mokrými prsty ještě pěkně upěchujeme a potřeme lžící rajčatového protlaku a poklademe 2 uvařenými, oloupanými a na kolečka nakrájenými bramborami, 1 menší nakrájenou cuketou a 200 g uzeného tofu nakrájeného na plátky. Osolíme, okořeníme kořením na pizzu, pokapeme 150 ml rostlinné smetany a pečeme při 200 stupních 25 – 30 minut. Podáváme se salátem.
Výborná pečená polenta s oblohou, kterou můžete libovolně a sezónně měnit. Ještě jsem tam mohla dát špenát ze záhonku, jejda!
Do hrnce dáme 200 g kukuřičné polenty, zalijeme ji 350 ml rostlinného mléka a 350 ml vody, osolíme, okořeníme chilli, sušenou bazalkou a tymiánem a uvaříme na hustou kaši, kterou záhy mokrou stěrkou rozetřeme na plech vymaštěný olivovým olejem. Mokrými prsty ještě pěkně upěchujeme a potřeme lžící rajčatového protlaku a poklademe 2 uvařenými, oloupanými a na kolečka nakrájenými bramborami, 1 menší nakrájenou cuketou a 200 g uzeného tofu nakrájeného na plátky. Osolíme, okořeníme kořením na pizzu, pokapeme 150 ml rostlinné smetany a pečeme při 200 stupních 25 – 30 minut. Podáváme se salátem.
BEZLEPKOVÉ DORTÍKY S MERUŇKAMI
V jedné nádobě promícháme 200 g pohankové mouky, 100 g hladké kukuřičné mouky, 60 g umletých bezlepkových ovesných vloček, 2 lžíce kakaa, 40 g umletého lněného semínka, 100 g nahrubo nalámaných vlašských ořechů, lžičku skořice, půl lžičky mleté vanilky a 2 lžičky kypřicího prášku. Ve druhé nádobě rozšleháme 200 ml rostlinného mléka, 200 g rostlinného jogurtu, 100 ml pampeliškového medu (či javorového sirupu) a 50 ml oleje. Tekutou složku vmícháme do sypké a vzniklým těstem ze dvou třetin naplníme 6 vymaštěných formiček na dortíky (nebo 12 muffinových formiček). Na malé kousky nakrájíme 200 g meruněk a polovinu z nich rozdělíme do formiček. Přikryjeme zbylým těstem a povrch ozdobíme zbytkem meruněk. Pečeme při 170 stupních asi 45 minut.
ZDRAVĚ JÍST
Nová kuchařka Lenky Špaček je plná vymazlených receptů a krásných fotek. Všechny recepty jsou rostlinné, bez cukru, bez pšenice a bez exotických surovin. Najdete zde i mnoho různých tipů, jak si některé potřebné suroviny, například ovesný jogurt, vyrobit doma. Vyzkoušela jsem hned několik nápaditých receptů, které vám časem také představím, a všechny nám chutnaly.
DUŠENÁ BRAMBOROVÁ SMĚS
Velmi jednoduché, velmi levné, a zároveň velmi chutné a zdravé jídlo.
Na dvou lžících oleje necháme zesklovatět dvě pokrájené cibule, nakrájíme na kostičky 250 g mrkve a 250 g pastináku a vmícháme je k cibuli. Deset minut opékáme, přidáme 250 g na kostičky nakrájených brambor, 1 lžíci nasucho opražené (ne dohněda!) celozrnné špaldové mouky, osolíme, okořeníme pepřem a kořením Ras El Hanout (nebo kari kořením, pokud nemáme), zalijeme 500 ml vody a dusíme 20 minut doměkka. Do hotové směsi vmícháme 3 naťové cibulky nakrájené na kolečka, 1 lžičku jablečného octa a podáváme s kvašenou zeleninou, případně se salátem.
Na dvou lžících oleje necháme zesklovatět dvě pokrájené cibule, nakrájíme na kostičky 250 g mrkve a 250 g pastináku a vmícháme je k cibuli. Deset minut opékáme, přidáme 250 g na kostičky nakrájených brambor, 1 lžíci nasucho opražené (ne dohněda!) celozrnné špaldové mouky, osolíme, okořeníme pepřem a kořením Ras El Hanout (nebo kari kořením, pokud nemáme), zalijeme 500 ml vody a dusíme 20 minut doměkka. Do hotové směsi vmícháme 3 naťové cibulky nakrájené na kolečka, 1 lžičku jablečného octa a podáváme s kvašenou zeleninou, případně se salátem.
BYLINKOVÉ PEXESO
Právě mi poštou přišly autorské výtisky mého bylinkového pexesa. Vypadá parádně a bude prima i pro rodiče, kteří se tak alespoň pocvičí v botanice 🌿😁
Jestliže byste bylinkové pexeso rádi měli, je možné ho získat pouze jako dárek k mé nové knížce SALÁTY ZE SVATOJÁNU, která vyjde 11. června.
Když zadáte při objednávce slevový kód SALAT, dostanete knížku aniž byste museli hradit poštovné, a k tomu moje pexeso. Pozor, knížku dostanete až v červnu, zatím je v tiskárně!
Jestliže byste bylinkové pexeso rádi měli, je možné ho získat pouze jako dárek k mé nové knížce SALÁTY ZE SVATOJÁNU, která vyjde 11. června.
Když zadáte při objednávce slevový kód SALAT, dostanete knížku aniž byste museli hradit poštovné, a k tomu moje pexeso. Pozor, knížku dostanete až v červnu, zatím je v tiskárně!
KROUPY S HLÍVOU
Výtečné jídlo pro milovníky hlívy. Já jsem jeden z nich.
Na lžíci oleje z naložených sušených rajčat osmahneme pokrájenou cibuli a tři stroužky česneku, přidáme 200 g předem na dvě hodiny namočených a propláchnutých ječných krup, zalijeme 600 ml zeleninového vývaru, osolíme a vaříme, dokud se všechna voda nevsákne a dokud nejsou kroupy měkké. Pět minut před koncem varu přidáme 8 pokrájených sušených rajčat naložených v oleji. Odstavíme.
Na dvou lžících oleje upražíme dozlatova půl kila pokrájené hlívy, osolíme, opepříme a promícháme s kroupami.
300 g mrkve povaříme pět minut ve slané vodě, nakrájíme na špalíčky a opečeme na pánvi vytřené olejem. Opepříme.
Podáváme se salátem.
Na lžíci oleje z naložených sušených rajčat osmahneme pokrájenou cibuli a tři stroužky česneku, přidáme 200 g předem na dvě hodiny namočených a propláchnutých ječných krup, zalijeme 600 ml zeleninového vývaru, osolíme a vaříme, dokud se všechna voda nevsákne a dokud nejsou kroupy měkké. Pět minut před koncem varu přidáme 8 pokrájených sušených rajčat naložených v oleji. Odstavíme.
Na dvou lžících oleje upražíme dozlatova půl kila pokrájené hlívy, osolíme, opepříme a promícháme s kroupami.
300 g mrkve povaříme pět minut ve slané vodě, nakrájíme na špalíčky a opečeme na pánvi vytřené olejem. Opepříme.
Podáváme se salátem.
SALÁT S POMERANČEM
Několik týdnů nakupuji bio i nebio zeleninu a ovoce i další rostlinné produkty prostřednictvím Scuku. Až na drobnosti jsem spokojená a doporučuji. Tenhle lehký obědový salát je připravený právě z těchto produktů.
Do misky dáme 100 g kuskusu, osolíme, okořeníme špetkou drcené chilli papričky a sušenou bazalkou, zalijeme 250 ml vroucí vody, přiklopíme a necháme asi 20 minut vstřebat vodu. Načechráme vidličkou a přemístíme do velké mísy. Nastrouháme na nudličky 2 mrkve a 10 bílých ředkviček (nebo 1 bílou ředkev), nakrájíme 3 jarní cibulky na kolečka, 1 pomeranč oloupeme (nezapomeneme oloupat každý dílek zvlášť) a nakrájíme. Všechno to promícháme s kuskusem, ochutíme šťávou z půlky citronu, čerstvě drceným bílým pepřem, osolíme, vmícháme 2 lžíce olivového oleje a jeden nakrájený salát dubáček. Necháme půl hodiny odležet.
Do misky dáme 100 g kuskusu, osolíme, okořeníme špetkou drcené chilli papričky a sušenou bazalkou, zalijeme 250 ml vroucí vody, přiklopíme a necháme asi 20 minut vstřebat vodu. Načechráme vidličkou a přemístíme do velké mísy. Nastrouháme na nudličky 2 mrkve a 10 bílých ředkviček (nebo 1 bílou ředkev), nakrájíme 3 jarní cibulky na kolečka, 1 pomeranč oloupeme (nezapomeneme oloupat každý dílek zvlášť) a nakrájíme. Všechno to promícháme s kuskusem, ochutíme šťávou z půlky citronu, čerstvě drceným bílým pepřem, osolíme, vmícháme 2 lžíce olivového oleje a jeden nakrájený salát dubáček. Necháme půl hodiny odležet.
RYCHLÁ POLÉVKA Z ČERVENÉ ČOČKY
Červená čočka má několik výhod. Kromě toho, že je stejně zdravá jako ostatní luštěniny, tak nenadýmá a mohou ji bez obav jíst i děti a kojící maminky. Navíc je velmi rychle uvařená i bez předchozího namáčení.
V hrnci rozehřejeme dvě lžíce oleje a necháme na něm zesklovatět pokrájenou cibuli. Přidáme 250 g nakrájeného čínského zelí a to pouze silné části listů. Vmícháme 200 g propláchnuté červené čočky, dvě lžíce rajského protlaku, libečkovou nať čerstvou či sušenou, osolíme a zalijeme 1,2 l dobrého zeleninového bujónu. Můžeme použít i kvalitní sypký bujón nebo bujón v kostkách. Vaříme 25 minut, odstavíme a vmícháme 3 – 4 nakrájené naťové cibulky a hrst čerstvého libečku.
V hrnci rozehřejeme dvě lžíce oleje a necháme na něm zesklovatět pokrájenou cibuli. Přidáme 250 g nakrájeného čínského zelí a to pouze silné části listů. Vmícháme 200 g propláchnuté červené čočky, dvě lžíce rajského protlaku, libečkovou nať čerstvou či sušenou, osolíme a zalijeme 1,2 l dobrého zeleninového bujónu. Můžeme použít i kvalitní sypký bujón nebo bujón v kostkách. Vaříme 25 minut, odstavíme a vmícháme 3 – 4 nakrájené naťové cibulky a hrst čerstvého libečku.
RANNÍ VYJÍŽĎKA
Tady v těch místech se musím pravidelně zastavit a poslouchat a dívat se. Každé ráno tady slyším kukačku, v křovinách podél cesty něco šramotí, někdy přede mnou proběhne napříč srnka nebo vylekám zajíce.
Stará jezeďácká asfaltka, v příkopech jsou bohužel hromady pneumatik od traktorů, ale ty přes léto zarostou a objeví se až v zimě.
Na cestě pod touhle větví ležely hromádky mechu. To mě přimělo zastavit a ohlédnout se. Ale to už jsem tahala foťák. To je krása!
A tady v tom místě to mám snad nejraději, spousta zvířecích stop v blátě, hovínka od kuny, tlučení datla. Ani se mi odsud nechce.
Stará jezeďácká asfaltka, v příkopech jsou bohužel hromady pneumatik od traktorů, ale ty přes léto zarostou a objeví se až v zimě.
Na cestě pod touhle větví ležely hromádky mechu. To mě přimělo zastavit a ohlédnout se. Ale to už jsem tahala foťák. To je krása!
A tady v tom místě to mám snad nejraději, spousta zvířecích stop v blátě, hovínka od kuny, tlučení datla. Ani se mi odsud nechce.
DVOUBAREVNÁ BÁBOVKA
Klasika, která nikdy neomrzí.
V míse promícháme 200 g polohrubé bílé mouky, 50 g žitné celozrnné mouky a 2 lžičky kypřicího prášku. V jiné nádobě rozšleháme 3 celá vejce, 150 ml rostlinné smetany, 150 g rostlinného kokosového jogurtu a 100 g rýžového sirupu. Vlijeme k mouce a promícháme. Těsto rozdělíme na dvě poloviny, do jedné vmícháme 3 lžíce kakaa a do druhé 3 lžíce strouhaného kokosu. Do vymaštěné a vysypané bábovkové formy nalijeme nejprve světlé a pak tmavé těsto. Pečeme při 180 stupních 45 – 50 minut. Stav upečení kontrolujeme špejlí.
V míse promícháme 200 g polohrubé bílé mouky, 50 g žitné celozrnné mouky a 2 lžičky kypřicího prášku. V jiné nádobě rozšleháme 3 celá vejce, 150 ml rostlinné smetany, 150 g rostlinného kokosového jogurtu a 100 g rýžového sirupu. Vlijeme k mouce a promícháme. Těsto rozdělíme na dvě poloviny, do jedné vmícháme 3 lžíce kakaa a do druhé 3 lžíce strouhaného kokosu. Do vymaštěné a vysypané bábovkové formy nalijeme nejprve světlé a pak tmavé těsto. Pečeme při 180 stupních 45 – 50 minut. Stav upečení kontrolujeme špejlí.
KAMČATSKÝ ZIMOLEZ
Plody kamčatského zimolezu jsou na jaře úplně prvními jedlými plody zahrady. Jejich barva a chuť jsou velmi podobné borůvkám, proto je tak někdy nazýván. Nepotřebuje kyselou půdu jako skutečné borůvky, jen nesmí nikdy zaschnout.
MÁJOVÉ BAGETKY
V květnové zahradě už najdeme velké množství voňavých bylinek. Přidáváme je všude tam, kde je to vhodné.
V míse promícháme 100 g celozrnné špaldové mouky, 100 g celozrnné žitné mouky, 400 g hladké bílé mouky, lžičku soli, 1 uvařenou, oloupanou a nastrouhanou bramboru a misku nasekaných bylinek (popenec, tymián, libeček). V jiné nádobě rozmícháme dohladka kostku droždí (42 g) v 350 ml teplé vody, přidáme 50 ml olivového oleje a nalijeme k mouce. Promícháme, vyklopíme na vál a důkladně zpracujeme pružné těsto, které vrátíme do mísy, potřeme olejem, zakryjeme a necháme v teple hodinu kynout. Vykynuté těsto znovu prohněteme, rozdělíme na 8 stejných dílů a z každého ručně vytvarujeme placku velikosti dlaně. Malíkovou hranou uděláme žlábek, přehneme, znovu uděláme podélný žlábek, přehneme a zakroutíme, jako bychom ždímali prádlo. Vznikne tvar malé bagetky. Každou z nich na několika místech nastřihneme nůžkami, potřeme teplou vodou, posypeme ovesnými vločkami a necháme 15 minut na plechu vyloženém pečicím papírem dokynout. Pečeme v troubě vyhřáté na 220 stupňů asi 20 minut.
V míse promícháme 100 g celozrnné špaldové mouky, 100 g celozrnné žitné mouky, 400 g hladké bílé mouky, lžičku soli, 1 uvařenou, oloupanou a nastrouhanou bramboru a misku nasekaných bylinek (popenec, tymián, libeček). V jiné nádobě rozmícháme dohladka kostku droždí (42 g) v 350 ml teplé vody, přidáme 50 ml olivového oleje a nalijeme k mouce. Promícháme, vyklopíme na vál a důkladně zpracujeme pružné těsto, které vrátíme do mísy, potřeme olejem, zakryjeme a necháme v teple hodinu kynout. Vykynuté těsto znovu prohněteme, rozdělíme na 8 stejných dílů a z každého ručně vytvarujeme placku velikosti dlaně. Malíkovou hranou uděláme žlábek, přehneme, znovu uděláme podélný žlábek, přehneme a zakroutíme, jako bychom ždímali prádlo. Vznikne tvar malé bagetky. Každou z nich na několika místech nastřihneme nůžkami, potřeme teplou vodou, posypeme ovesnými vločkami a necháme 15 minut na plechu vyloženém pečicím papírem dokynout. Pečeme v troubě vyhřáté na 220 stupňů asi 20 minut.
BAZALKOVÁ OMÁČKA K TĚSTOVINÁM
Tuhle výbornou a rychlou omáčku vymyslela naše dcera Bára, je to vlastně rostlinný upgrade mé staré omáčky z živočišných přísad, vyzkoušejte ji! 
Do mixéru vložíme 200 g bylinkového nebo obyčejného přírodního tofu, půl lžičky soli, 25 g (hrst) umletých kešu oříšků, 3 lžíce lahůdkového droždí, 1 stroužek česneku, šťávu z půlky citronu, 50 g změklého rostlinného másla, 80 ml rostlinné smetany a dvě hrsti bazalkových lístků. Rozmixujeme dohladka. Uvaříme 300 g semolinových těstovin a promícháme je s omáčkou.
Do mixéru vložíme 200 g bylinkového nebo obyčejného přírodního tofu, půl lžičky soli, 25 g (hrst) umletých kešu oříšků, 3 lžíce lahůdkového droždí, 1 stroužek česneku, šťávu z půlky citronu, 50 g změklého rostlinného másla, 80 ml rostlinné smetany a dvě hrsti bazalkových lístků. Rozmixujeme dohladka. Uvaříme 300 g semolinových těstovin a promícháme je s omáčkou.
HRACHOVÉ NOKY S ESTRAGONEM
Den předem namočíme 250 g zeleného hrachu, druhý den ho v čisté vodě uvaříme doměkka, slijeme, 50 ml vody vrátíme zpět a společně rozmixujeme. Uvaříme ve slupce 600 g brambor, oloupeme je, nastrouháme nebo prolisujeme a přidáme je k hrachu. Vmícháme 2 lžíce hrachové mouky, lžičku soli a 100 g pohankové mouky. Necháme půl hodiny stát a poté vykrajujeme lžičkou noky a zavařujeme je do vroucí osolené vody. Vaříme do vyplavání (ne déle, mají tendence k rozváření), a poté promícháme s estragonovým olejem: Rozehřejeme 30 ml oleje a osmahneme na něm 4 pokrájené stroužky česneku a hrst čerstvého (v nouzi sušeného) estragonu. Podáváme s kyselou zeleninou – kvašenou či sterilovanou.
ZÁŽITKY
V mém životě se děje málo běžných lidských a pracovních zážitků, natož dramat. Společnost lidí nevyhledávám. Žádný šéf na mě nekřičí ani mě neúkoluje, do divadla ani do kina nejezdím, na večírky nechodím, shopping mě nezajímá. Naprostou většinu svých dnů trávím mezi členy rodiny a téměř jedinou sociální interakcí je pro mě internet.
Říkám o sobě, že jsem jezevec, ve své relativní samotě jsem velmi spokojená, i když na sobě vidím, že postupem času jezevcovatím čím dál tím více. Jsem nabručená, když mě někdo vyruší. Moje dny jsou vlastně pořád stejné, hlavně zvnějšku, o to víc mě zajímají drobnosti, kterých si běžně zaměstnaný, uhoněný a upracovaný člověk nemá čas všímat. A za to jsem moc vděčná.
Včera jsem neměla dobrý den, byla jsem smutná a podrážděná, umřelo nám morče jménem Tofu, v hlavě mi strašil nešťastně rozšlápnutý hlemýžď, který se snažil odlézt pryč, ale prakticky bez domečku umíral. To jsou věci, které mě zasáhnout hlouběji, než bych chtěla, a než je možná společensky únosné. Byla jsem zamlklá a nevrlá, že si toho všiml i můj muž. Ale dnes je mi dobře. Ráno jsem byla v lese na kole, tkanička od boty se mi zamotala do šlapky, ale nehavarovala jsem, i když z kola padám poměrně pravidelně. Posbírala jsem stejně jako každé mokré ráno desítky šneků z cest a silniček, na každého jsem promluvila: Kampak myslíš, že jdeš? Tohle není dobrý nápad, prcku! Ty jsi nádherný, tebe by byla velká škoda! A co ty, nezkušenej mladíku, kam ses to vypravil? Cesta mi takhle trvá hodinu a půl, ale nejsem schopna projet kolem hlemýždě na cestě bez povšimnutí. V lese jsem vedla kolo, protože pěšina byla šneky posetá a tak se stalo, že jsem nepozorovaně došla až k zajíci, který sotva tři metry ode mě v klidu okusovat trávu. Stála jsem tam pár minut, ale on se neměl k odchodu, tak jsem zakašlala, on se ohlédl a pelášil pryč, samozřejmé v mém směru, jak to tak dělávají. Tím pádem jsem ho „pronásledovala“ ještě sto metrů, než zabočil do mlází.
Když frčím z kopce, neubráním se často hlasitému křiku „úáááá“, protože ta velká, silná radost z toho, jak prostě jen žiju, musí nějak ven, samozřejmě to je v liduprázdné krajině. Jen mi zhusta bleskne hlavou, co by si pomyslel člověk, který by mě slyšel, jak křičím a hlasitě se směju při jízdě na kole. Když projíždím okolo krav v ohradě, volám Dobré ráno, krávy! Vždy se za mnou aspoň jedna ohlédne. Na úzkých lesních pěšinách mě často hladí po tváři a krku větvičky, to je moc něžné a příjemné. Nebo si říkám, co to tady tak krásně voní? Zvednu hlavu a nade mnou se klene strop z kvetoucího kaštanu. Někdy se musím zastavit a v úžasu hledím do krajiny. Často mi tak vstoupí slzy do očí z vděku za to, co mi je dovoleno vidět a prožívat.
Jestli jste vydrželi číst až sem, tak vám napíšu jednu zajímavost, abyste nečetli tyhle moje řeči nadarmo: Víte, že rostliny (nevím, zda všechny, ale některé jistě) umí zvýšit svou teplotu v květech, aby přilákaly opylující hmyz do „teplého pokojíčku“? Teplota v květu zůstává asi po 3 – 4 dny stabilně na 30 – 35 stupních Celsia, i když je venku třeba stupňů deset.
Tak se mějte krásně!
Říkám o sobě, že jsem jezevec, ve své relativní samotě jsem velmi spokojená, i když na sobě vidím, že postupem času jezevcovatím čím dál tím více. Jsem nabručená, když mě někdo vyruší. Moje dny jsou vlastně pořád stejné, hlavně zvnějšku, o to víc mě zajímají drobnosti, kterých si běžně zaměstnaný, uhoněný a upracovaný člověk nemá čas všímat. A za to jsem moc vděčná.
Včera jsem neměla dobrý den, byla jsem smutná a podrážděná, umřelo nám morče jménem Tofu, v hlavě mi strašil nešťastně rozšlápnutý hlemýžď, který se snažil odlézt pryč, ale prakticky bez domečku umíral. To jsou věci, které mě zasáhnout hlouběji, než bych chtěla, a než je možná společensky únosné. Byla jsem zamlklá a nevrlá, že si toho všiml i můj muž. Ale dnes je mi dobře. Ráno jsem byla v lese na kole, tkanička od boty se mi zamotala do šlapky, ale nehavarovala jsem, i když z kola padám poměrně pravidelně. Posbírala jsem stejně jako každé mokré ráno desítky šneků z cest a silniček, na každého jsem promluvila: Kampak myslíš, že jdeš? Tohle není dobrý nápad, prcku! Ty jsi nádherný, tebe by byla velká škoda! A co ty, nezkušenej mladíku, kam ses to vypravil? Cesta mi takhle trvá hodinu a půl, ale nejsem schopna projet kolem hlemýždě na cestě bez povšimnutí. V lese jsem vedla kolo, protože pěšina byla šneky posetá a tak se stalo, že jsem nepozorovaně došla až k zajíci, který sotva tři metry ode mě v klidu okusovat trávu. Stála jsem tam pár minut, ale on se neměl k odchodu, tak jsem zakašlala, on se ohlédl a pelášil pryč, samozřejmé v mém směru, jak to tak dělávají. Tím pádem jsem ho „pronásledovala“ ještě sto metrů, než zabočil do mlází.
Když frčím z kopce, neubráním se často hlasitému křiku „úáááá“, protože ta velká, silná radost z toho, jak prostě jen žiju, musí nějak ven, samozřejmě to je v liduprázdné krajině. Jen mi zhusta bleskne hlavou, co by si pomyslel člověk, který by mě slyšel, jak křičím a hlasitě se směju při jízdě na kole. Když projíždím okolo krav v ohradě, volám Dobré ráno, krávy! Vždy se za mnou aspoň jedna ohlédne. Na úzkých lesních pěšinách mě často hladí po tváři a krku větvičky, to je moc něžné a příjemné. Nebo si říkám, co to tady tak krásně voní? Zvednu hlavu a nade mnou se klene strop z kvetoucího kaštanu. Někdy se musím zastavit a v úžasu hledím do krajiny. Často mi tak vstoupí slzy do očí z vděku za to, co mi je dovoleno vidět a prožívat.
Jestli jste vydrželi číst až sem, tak vám napíšu jednu zajímavost, abyste nečetli tyhle moje řeči nadarmo: Víte, že rostliny (nevím, zda všechny, ale některé jistě) umí zvýšit svou teplotu v květech, aby přilákaly opylující hmyz do „teplého pokojíčku“? Teplota v květu zůstává asi po 3 – 4 dny stabilně na 30 – 35 stupních Celsia, i když je venku třeba stupňů deset.
Tak se mějte krásně!
STROM
Malá knížečka o pěti kapitolách od mého oblíbeného spisovatele Johna Fowlese vypráví o autorově vztahu ke stromům. Některá sousloví i celé věty a myšlenky mi připomněly slova hlubinného ekologa Davida Abrama. Něco málo vám ocituji:
„Dosažení svazku s přírodou je vědou i uměním a přesahuje pouhé vědění či cítění; nyní bych dodal, že sahá i za orientální mysticismus, transcendentalismus a ´meditační techniky´, jak jsme si tyto věci na Západě uzpůsobili svým potřebám. Toto uzpůsobování se zjevně odehrává stále více jakýmsi narcisistním způsobem: chceme se cítit pozitivněji, smysluplněji, dynamičtěji. Nevěřím však, že bychom se k přírodě mohli přiblížit tím, že ji přeměníme v terapii, v bezplatnou linku pro obdivovatele vlastní senzitivity. Ta nejzrádnější forma našeho vydělení z přírody, která je současně i nejtěžší k pochopení, se projevuje v potřebě přírodu používat, získávat z ní osobní prospěch. Nikdy beze zbytku nepochopíme přírodu (a sami sebe) a už vůbec ji nedokážeme respektovat, dokud od sebe neoddělíme nespoutanou divočinu a pojem užitečnosti – ať už jde o užitečnost sebenevinnější a zcela neškodnou. Právě všeobecná neužitečnost přírody je pramenem našeho odvěkého nepřátelského a lhostejného vztahu vůči ní.“
A ještě:
„Dnes pohlížíme na lesy čistě vědecky, ekonomicky, topograficky nebo esteticky a nechápeme, že jejich největší užitek nespočívá v tom, co z nich můžeme vytěžit: v dřevu a lesních plodech, v krajinném kouzlu či v jejich využitelnosti jako námětu pro umělce. To dokazuje narůstající rychlost, s níž se vzdalujeme všem ostatním formám života na této planetě.
Samozřejmě existují vědci, kteří si toto hluboké a nebezpečné odcizení uvědomují a varují nás před ním; jsou i vědci, kteří spatřují naději v racionálních opatřeních, v rozšíření vzdělanosti a vědomostí, v práci rozličných zákonodárných orgánů. Přál bych jim úspěch, ale zůstávám pesimistou; oni sami nemohou napravit to, co způsobila věda a ´rozum´. Dokud bude příroda stát mimo nás, kdesi na pomezí, dokud nám bude čímsi cizím, od nás odděleným, pak je ztracena jak pro nás, tak i v nás. Tyto dvě přirozenosti, soukromou a veřejnou, lidskou a ne-lidskou, nelze od sebe oddělovat; přírodu či život sám nelze pochopit zprostředkovaně, pouze očima a zkušeností jiných lidí. Ani největší a nejhlubší umění a věda zde nemohou pomoci.“
Určitě doporučuji.
„Dosažení svazku s přírodou je vědou i uměním a přesahuje pouhé vědění či cítění; nyní bych dodal, že sahá i za orientální mysticismus, transcendentalismus a ´meditační techniky´, jak jsme si tyto věci na Západě uzpůsobili svým potřebám. Toto uzpůsobování se zjevně odehrává stále více jakýmsi narcisistním způsobem: chceme se cítit pozitivněji, smysluplněji, dynamičtěji. Nevěřím však, že bychom se k přírodě mohli přiblížit tím, že ji přeměníme v terapii, v bezplatnou linku pro obdivovatele vlastní senzitivity. Ta nejzrádnější forma našeho vydělení z přírody, která je současně i nejtěžší k pochopení, se projevuje v potřebě přírodu používat, získávat z ní osobní prospěch. Nikdy beze zbytku nepochopíme přírodu (a sami sebe) a už vůbec ji nedokážeme respektovat, dokud od sebe neoddělíme nespoutanou divočinu a pojem užitečnosti – ať už jde o užitečnost sebenevinnější a zcela neškodnou. Právě všeobecná neužitečnost přírody je pramenem našeho odvěkého nepřátelského a lhostejného vztahu vůči ní.“
A ještě:
„Dnes pohlížíme na lesy čistě vědecky, ekonomicky, topograficky nebo esteticky a nechápeme, že jejich největší užitek nespočívá v tom, co z nich můžeme vytěžit: v dřevu a lesních plodech, v krajinném kouzlu či v jejich využitelnosti jako námětu pro umělce. To dokazuje narůstající rychlost, s níž se vzdalujeme všem ostatním formám života na této planetě.
Samozřejmě existují vědci, kteří si toto hluboké a nebezpečné odcizení uvědomují a varují nás před ním; jsou i vědci, kteří spatřují naději v racionálních opatřeních, v rozšíření vzdělanosti a vědomostí, v práci rozličných zákonodárných orgánů. Přál bych jim úspěch, ale zůstávám pesimistou; oni sami nemohou napravit to, co způsobila věda a ´rozum´. Dokud bude příroda stát mimo nás, kdesi na pomezí, dokud nám bude čímsi cizím, od nás odděleným, pak je ztracena jak pro nás, tak i v nás. Tyto dvě přirozenosti, soukromou a veřejnou, lidskou a ne-lidskou, nelze od sebe oddělovat; přírodu či život sám nelze pochopit zprostředkovaně, pouze očima a zkušeností jiných lidí. Ani největší a nejhlubší umění a věda zde nemohou pomoci.“
Určitě doporučuji.
VLOČKOVÉ ŘEZY
Výborný dezert, ve kterém zužitkujete domácí zavařeninu. Já jsem použila výtečný džem z mirabelek a aronie.
V míse rukama prohněteme 400 g ovesných vloček, špetku soli, 1 lžičku kypřicího prášku, špetku pomerančové kůry, 1 lžičku skořice, 2 lžíce Sladovitu, 1 najemno nastrouhané jablíčko a 80 g kokosového tuku. Dvě třetiny těsta upěchujeme do menšího (25/40 cm) vymaštěného pekáčku a potřeme 180 g zavařeniny. Do zbylého těsta vmícháme 50 g vlašských ořechů a narovnáme na zavařeninu. Pečeme při 180 stupních 40 minut.
V míse rukama prohněteme 400 g ovesných vloček, špetku soli, 1 lžičku kypřicího prášku, špetku pomerančové kůry, 1 lžičku skořice, 2 lžíce Sladovitu, 1 najemno nastrouhané jablíčko a 80 g kokosového tuku. Dvě třetiny těsta upěchujeme do menšího (25/40 cm) vymaštěného pekáčku a potřeme 180 g zavařeniny. Do zbylého těsta vmícháme 50 g vlašských ořechů a narovnáme na zavařeninu. Pečeme při 180 stupních 40 minut.
ŠPENÁTOVÁ OMÁČKA S HOUBAMI
V záhonu už sklízím špenát, houby jsme si nasušili předloni, to byl houbový rok. A třeba se vám bude hodit návod na výrobu domácí rostlinné smetany ze slunečnicových semínek.
Večer předem namočíme do teplé vody se špetkou soli 100 g slunečnicových semínek. Druhý den dobře propláchneme v cedníku, zalijeme 200 ml čisté studené vody a rozmixujeme dohladka. Přecedíme přes plátýnko, drť můžeme použít třeba do pečení a získáme lahodnou slunečnicovou „smetanu“.
10 g sušených hub namočíme na hodinu do teplé vody. Na lžíci olivového oleje osmahneme pokrájenou cibuli a stroužek česneku se lžící petrželky, přidáme vymačkané houby, osolíme a deset minut opékáme. Vmícháme 200 g pokrájeného špenátu, dvě lžíce rajského protlaku, zalijeme slunečnicovou smetanou, osolíme a dusíme 5 minut. Podáváme s těstovinami.
Večer předem namočíme do teplé vody se špetkou soli 100 g slunečnicových semínek. Druhý den dobře propláchneme v cedníku, zalijeme 200 ml čisté studené vody a rozmixujeme dohladka. Přecedíme přes plátýnko, drť můžeme použít třeba do pečení a získáme lahodnou slunečnicovou „smetanu“.
10 g sušených hub namočíme na hodinu do teplé vody. Na lžíci olivového oleje osmahneme pokrájenou cibuli a stroužek česneku se lžící petrželky, přidáme vymačkané houby, osolíme a deset minut opékáme. Vmícháme 200 g pokrájeného špenátu, dvě lžíce rajského protlaku, zalijeme slunečnicovou smetanou, osolíme a dusíme 5 minut. Podáváme s těstovinami.
RANNÍ ZAHRADNÍ ČAJ
Každé ráno si při obchůzce zahradou natrhám hrst bylinek, které mi padnou do oka a uvařím si z nich čaj, který popíjím, když pro vás vkládám ranní recept. Včera, jak vidíte na fotce, jsem si vychutnala, jitrocel, ostružinu, kontryhel, květ jeřábu, popenec a výhonky smrku.
Dnes jsem smrk a jeřáb vyměnila za řebříček a chmel.
Dnes jsem smrk a jeřáb vyměnila za řebříček a chmel.
KAPUSTOVÝ NÁKYP S MANGOLDOVÝM SALÁTEM
Mě tohle jídlo příliš nenadchlo, ale ostatním strávníkům chutnalo, tak vám ho sem vložím.
Uvaříme menší rozpůlenou hlávku kapusty doměkka, scedíme, necháme okapat a pokrájíme na nudličky. Vložíme do mísy, přidáme 300 g celozrnné špaldové mouky, lžičku soli, špetku muškátového oříšku, čerstvě mletý pepř, půl lžičky kurkumy, 100 g nastrouhaného rostlinného sýru, 200 g nastrouhaného rostlinného salámu, a 20 g čerstvých kvasnic dohladka rozmíchaných ve 150 ml rostlinného mléka. Rukama dobře prohněteme, přemístíme do vymaštěné zapékací misky, posypeme slunečnicovými semínky a necháme v teple pod pokličkou 45 minut kynout. Pečeme při 200 stupních 40 minut. Podáváme s mangoldovým salátem:
350 g rajčat drobně pokrájíme a v míse je promačkáme se solí, pepřem, 1 nakrájenou cibulí, 1 prolisovaným stroužkem česneku, šťávou z půlky citronu a chilli. Nakonec vmícháme jeden mangold nakrájený na nudličky a posypeme hrstí nasucho pražených kešu.
Uvaříme menší rozpůlenou hlávku kapusty doměkka, scedíme, necháme okapat a pokrájíme na nudličky. Vložíme do mísy, přidáme 300 g celozrnné špaldové mouky, lžičku soli, špetku muškátového oříšku, čerstvě mletý pepř, půl lžičky kurkumy, 100 g nastrouhaného rostlinného sýru, 200 g nastrouhaného rostlinného salámu, a 20 g čerstvých kvasnic dohladka rozmíchaných ve 150 ml rostlinného mléka. Rukama dobře prohněteme, přemístíme do vymaštěné zapékací misky, posypeme slunečnicovými semínky a necháme v teple pod pokličkou 45 minut kynout. Pečeme při 200 stupních 40 minut. Podáváme s mangoldovým salátem:
350 g rajčat drobně pokrájíme a v míse je promačkáme se solí, pepřem, 1 nakrájenou cibulí, 1 prolisovaným stroužkem česneku, šťávou z půlky citronu a chilli. Nakonec vmícháme jeden mangold nakrájený na nudličky a posypeme hrstí nasucho pražených kešu.
MEDOVNÍK S JABLKY
Vajíčka v tomto receptu nelze ničím nahradit, leda možná vodou z cizrny a škrobem, ale nezkoušela jsem to. Moučník je to výtečný.
V míse utřeme 100 g medu s 20 g rostlinného másla, 6 žloutky a půl lžičkou pomerančové kůry dohladka a postupně vmícháme 250 g celozrnné špaldové mouky, 1 lžičku kypřicího prášku, 125 ml rostlinného mléka a nakonec pevný sníh ze 6 bílků. Polovinu těsta rozetřeme do vymaštěné koláčové formy, poklademe 2 pokrájenými jablky a navrch rozetřeme zbytek těsta. Pečeme 20 minut při 170 stupních, vyjmeme, potřeme dvěma lžícemi tekutého medu a posypeme 60 g nahrubo nasekaných mandlí a ořechů. Vrátíme do trouby a ještě 15 minut dopečeme.
V míse utřeme 100 g medu s 20 g rostlinného másla, 6 žloutky a půl lžičkou pomerančové kůry dohladka a postupně vmícháme 250 g celozrnné špaldové mouky, 1 lžičku kypřicího prášku, 125 ml rostlinného mléka a nakonec pevný sníh ze 6 bílků. Polovinu těsta rozetřeme do vymaštěné koláčové formy, poklademe 2 pokrájenými jablky a navrch rozetřeme zbytek těsta. Pečeme 20 minut při 170 stupních, vyjmeme, potřeme dvěma lžícemi tekutého medu a posypeme 60 g nahrubo nasekaných mandlí a ořechů. Vrátíme do trouby a ještě 15 minut dopečeme.
HLOHOVÁ TINKTURA
Květ hlohu je bylinou srdce, což se odráží v oblasti jeho působení. Velmi se osvědčil jako geriatrikum, tedy bylina pro vyšší věk. Léčí chronické nemoci srdce, arytmii, srdeční neurózu, anginu pectoris, otoky srdečního původu, počínající srdeční a oběhovou nedostatečnost, rozšiřuje věnčité tepny, povzbuzuje srdeční činnost, zpevňuje a ochraňuje cévní stěny, pomáhá při nespavosti, působí jako antisklerotikum, upravuje krevní oběh a vysoký krevní tlak, mírní silné psychické vypětí a stres stejně jako klimakterické potíže, je účinný při doléčování a prevenci infarktu. Účinek pocítíme až po týdnech či dokonce měsících užívání, je ale trvalý. Květ užíváme jako nálev, velmi se osvědčila tinktura. Hloh je zcela bezpečný a je možné jej užívat dlouhodobě, někteří bylináři doporučují určitou opatrnost pouze v těhotenství a během kojení.
Tinkturu připravíme následovně: Hlohový květ sbíraný počátkem kvetení (většinu tvoří nerozvitá poupata, žádný květ není odkvetlý) naložíme do 60 - 70% lihu a uložíme na 14 dnů v chladné a temné místnosti, denně protřepáváme. Hotovou tinkturu přefiltrujeme. Hmotnostní poměr čerstvé drogy a lihu je 1 : 5. Líh musíme tudíž odvážit. Já měla 52,8 g květu a 264 g 60% lihu. Užíváme 2x – 4x denně 30 kapek
Tinkturu připravíme následovně: Hlohový květ sbíraný počátkem kvetení (většinu tvoří nerozvitá poupata, žádný květ není odkvetlý) naložíme do 60 - 70% lihu a uložíme na 14 dnů v chladné a temné místnosti, denně protřepáváme. Hotovou tinkturu přefiltrujeme. Hmotnostní poměr čerstvé drogy a lihu je 1 : 5. Líh musíme tudíž odvážit. Já měla 52,8 g květu a 264 g 60% lihu. Užíváme 2x – 4x denně 30 kapek
BULGUROVÝ SALÁT S RUKOLOU
Na záhonu už sklízíme rukolu a tak ji
chodím ujídat rovnou z hlíny a dávám ji všude, kde je to možné. Rukola je
můj oblíbenec.
V 300 ml osolené vody uvaříme doměkka 150 g propláchnutého bulguru. Vložíme do mísy, promícháme se lžící olivového oleje a necháme vychladnout. Vmícháme pokrájenou zeleninu: 2 cibule, 1 salátovou okurku a 1 červenou papriku. Přidáme 200 g rozdrobeného bylinkového tofu, 100 g černých oliv a 80 g rukoly. Osolíme, opepříme a ochutíme šťávou z půlky citronu.
V 300 ml osolené vody uvaříme doměkka 150 g propláchnutého bulguru. Vložíme do mísy, promícháme se lžící olivového oleje a necháme vychladnout. Vmícháme pokrájenou zeleninu: 2 cibule, 1 salátovou okurku a 1 červenou papriku. Přidáme 200 g rozdrobeného bylinkového tofu, 100 g černých oliv a 80 g rukoly. Osolíme, opepříme a ochutíme šťávou z půlky citronu.
SMAŽENÉ VAJEČNÉ NOKY S PEČENOU RAJČATOVOU OMÁČKOU
Možná se vám to moc nezdá, ale je to prostě strašně dobrý!!
Večer předem namočíme do teplé vody se špetkou soli 100 g slunečnicových semínek. Druhý den dobře propláchneme v cedníku, zalijeme 250 ml čisté studené vody a rozmixujeme dohladka. Přecedíme přes plátýnko, drť můžeme použít třeba do pečení (já ji dala slepicím, ať se pomějí) a slunečnicovou „smetanu“, kterou dostaneme, důkladně ušleháme se 6 celými vejci, polovinou kostky (21 g) droždí, špetkou soli a 400 g celozrnné špaldové mouky. Necháme zakryté hodinu kynout v teple a mezitím připravíme omáčku: nakrájíme 800 g rajčat (já jsem použila drobná zmražená divoká rajčata a ta se nekrájí), vložíme je do pekáčku, pokapeme 3 lžícemi olivového oleje, osolíme, ochutíme chilli, bazalkou a třemi stroužky česneku. Vložíme do trouby vyhřáté na 180 stupňů a odkryté pečeme hodinu. Poté rozmixujeme tyčovým mixérem a uchováme v teple.
V rendlíku rozehřejeme 1 cm oleje na smažení (používám speciální panenský slunečnicový) a lžící do něj vkládáme vykynuté těsto. Smažíme minutu z každé strany a necháme okapat na ubrousku. Podáváme s omáčkou a salátem.
Večer předem namočíme do teplé vody se špetkou soli 100 g slunečnicových semínek. Druhý den dobře propláchneme v cedníku, zalijeme 250 ml čisté studené vody a rozmixujeme dohladka. Přecedíme přes plátýnko, drť můžeme použít třeba do pečení (já ji dala slepicím, ať se pomějí) a slunečnicovou „smetanu“, kterou dostaneme, důkladně ušleháme se 6 celými vejci, polovinou kostky (21 g) droždí, špetkou soli a 400 g celozrnné špaldové mouky. Necháme zakryté hodinu kynout v teple a mezitím připravíme omáčku: nakrájíme 800 g rajčat (já jsem použila drobná zmražená divoká rajčata a ta se nekrájí), vložíme je do pekáčku, pokapeme 3 lžícemi olivového oleje, osolíme, ochutíme chilli, bazalkou a třemi stroužky česneku. Vložíme do trouby vyhřáté na 180 stupňů a odkryté pečeme hodinu. Poté rozmixujeme tyčovým mixérem a uchováme v teple.
V rendlíku rozehřejeme 1 cm oleje na smažení (používám speciální panenský slunečnicový) a lžící do něj vkládáme vykynuté těsto. Smažíme minutu z každé strany a necháme okapat na ubrousku. Podáváme s omáčkou a salátem.
FALAFEL S TAHINI OMÁČKOU PEČENÝ V TROUBĚ
Smaženému dvakrát neholduji a tak jsem se rozhodla vyzkoušet falafel pečený v troubě. Nebojte se toho, je skvělý.
Večer předem namočíme 300 g cizrny do teplé vody se lžící jablečného octa, to kvůli aktivaci fytázy, luštěniny pak budou mnohem lépe stravitelné. Druhý den cizrnu v cedníku propláchneme a vložíme do mixéru spolu s jednou vařenou bramborou, jednou strouhanou mrkví, 3 stroužky česneku, 1 cibulí, ½ lžičkou jedlé sody, hrstí petrželky či koriandrových lístků, 2 lžícemi oleje, 1 lžičkou jablečného octa, solí a kořením: 4 tobolky kardamomu, 1 lžička římského kmínu, chilli podle chuti a lžička kurkumy. Rozmixujeme dohladka a z měkkého těsta tvoříme kuličky, které poněkud zploštíme a narovnáme na plech s pečicím papírem. Pečeme při 180 stupních 30 – 35 minut. Podáváme se salátem, plackami, chlebem nebo dušenou rýží a omáčkou, kterou připravíme následovně: Do mixéru vložíme 100 g tahini (neobsahuje nic jiného než sezam a sůl, tahini s dalšími složkami nekupujte), 2 stroužky česneku, šťávu z půlky citronu, 3 lžíce petrželky, pepř a sůl, ½ lžičky tlučeného římského kmínu a 100 ml rostlinné smetany, já jsem použila kešu smetanu. Rozmixujeme dohladka.
Večer předem namočíme 300 g cizrny do teplé vody se lžící jablečného octa, to kvůli aktivaci fytázy, luštěniny pak budou mnohem lépe stravitelné. Druhý den cizrnu v cedníku propláchneme a vložíme do mixéru spolu s jednou vařenou bramborou, jednou strouhanou mrkví, 3 stroužky česneku, 1 cibulí, ½ lžičkou jedlé sody, hrstí petrželky či koriandrových lístků, 2 lžícemi oleje, 1 lžičkou jablečného octa, solí a kořením: 4 tobolky kardamomu, 1 lžička římského kmínu, chilli podle chuti a lžička kurkumy. Rozmixujeme dohladka a z měkkého těsta tvoříme kuličky, které poněkud zploštíme a narovnáme na plech s pečicím papírem. Pečeme při 180 stupních 30 – 35 minut. Podáváme se salátem, plackami, chlebem nebo dušenou rýží a omáčkou, kterou připravíme následovně: Do mixéru vložíme 100 g tahini (neobsahuje nic jiného než sezam a sůl, tahini s dalšími složkami nekupujte), 2 stroužky česneku, šťávu z půlky citronu, 3 lžíce petrželky, pepř a sůl, ½ lžičky tlučeného římského kmínu a 100 ml rostlinné smetany, já jsem použila kešu smetanu. Rozmixujeme dohladka.
POHANKOVÉ PALAČINKY
Jde to i bez vajec a mouky.
Rozkvedláme 200 g pohankové mouky, 3 lžíce kukuřičného či bramborového škrobu, 2 lžičky kypřicího prášku, 500 ml libovolného rostlinného mléka a 80 ml oleje. Necháme půl hodiny odpočinout a smažíme na pánvi, kterou před první palačinkou lehce potřeme olejem, při dalších už nemusíme a smažíme nasucho. Mažeme zavařeninou nebo zapékáme třeba se špenátovou náplní.
Rozkvedláme 200 g pohankové mouky, 3 lžíce kukuřičného či bramborového škrobu, 2 lžičky kypřicího prášku, 500 ml libovolného rostlinného mléka a 80 ml oleje. Necháme půl hodiny odpočinout a smažíme na pánvi, kterou před první palačinkou lehce potřeme olejem, při dalších už nemusíme a smažíme nasucho. Mažeme zavařeninou nebo zapékáme třeba se špenátovou náplní.
CESTOVNÍ ESEJE 1991 - 2008
Stanislav Komárek patří k mým nejoblíbenějším autorům, nejen těm českým, ale vlastně obecně. Jeho zábavná upovídanost, přímost a erudice si musí získat snad každého čtenáře. Vyznačuje se kromě uvedeného ještě třemi věcmi: předlouhými souvětími, kdy musíte často k plnému pochopení přečíst větu dvakrát, tvorbou slovních novotvarů, které vás rozesmějí a tím, že citovat z jeho knížek téměř nelze, protože byste citovali z každé stránky.
Cestovní eseje vás provedou světadíly od Ameriky přes Afriku až po státy Evropy a Asie a dozvíte se v nich mnoho překvapivého. Bavila mě esej Doudlebia, protože tamodtud pocházejí moji předkové (ale smyslu pro humor měli dost!) a především to, jak pan profesor s nadhledem porovnává Čechy s jinými národy – nevycházíme z toho příliš důstojně. Ale autor vlastně nikoho příliš nešetří – až na jednu výjimku – je poznat, že má rád Středozemí, Italy a Itálii. A to já také! Rovněž zmiňuje Křesadla, kterého zná jen hrstka lidí, o to víc mé srdce zaplesalo. Krásně a se zjevnými sympatiemi píše o Turecku, Indii, Iránu, islámském mysticismu a orientální duši a dosti překvapivě i o Číně. Velmi pěkně a názorně ukazuje rozdíly v mentalitě, zvyklostech a vlastně v podstatě Orientu a Okcidentu, především ohledně chápání dobra a zla, pravdy a lži a orientální osudovosti – kismetu oproti naší západní organizaci a plánování. V Orientu se každý den s radostným očekáváním kismet vyhlíží a každičká událost, setkání nebo slyšená slova se chápou jako prostředek k jeho naplnění. Naše "malování čerta na zeď" a předpovídání, že to stejně špatně dopadne, je orientální mysli zcela cizí. To se mi líbí! Hodně překvapivého se toho dozvíte o Vietnamcích, ačkoliv se s nimi denně setkáváme, víme o nich prdlačku. O Japoncích mi eseje mínění nevyspravily, odstavec o popisu tradičního rituálního umučení ochočeného medvěda byl v knize jediný, který jsem přeskočila. Celkově se dá asi říct, že navzdory rozšířené averzi vůči Číně a islámským zemím o obou píše Stanislav Komárek umírněně a nezřídka i se sympatiemi. Je to zajímavá protiváha rozličným článkům a reportážím vyznívajícím zcela opačně, namátkou mě napadá třeba nezpochybnitelná tvrdá čínská cenzura a krvavé praktiky čínské tajné policie včetně pronásledování členů Falun Gong. O islámském fundamentalismu ani nemluvě. Bude to možná tím, že Komárek se politice nevěnuje a všímá si spíš kulturních a „lidových“ aspektů společnosti. Každopádně nás to přivede k závěru, že svět není černobílý. Knížku upřímně doporučuji, takových moc není.
A ještě pár citátů, jinak to nejde:
„C.G.Jung ve svých esejích o Indii zdůrazňuje, že indická duše nevykazuje zdaleka tak výraznou polaritu ve směru persona-stín i vědomí-nevědomí jako duše evropská. To, co pociťujeme jako „kultivované“, i to, co pociťujeme jako „primitivní“, se v ní pestře proplétá – i nejrafinovanější íránský intelektuál má v sobě cosi naivně dětinského i spontánně samoprůběhového, i nejprostší venkovan v těchto krajích má některé rysy uhlazenosti, uměřenosti a kultivovanosti, tak vzdálené evropsko-selskému křupanství.
...
Ostatně orientální smysl pro tělesnost byl v Indii kompenzován učením o klamnosti celého jevového světa, o závoji mája. Není to vůbec náhodou – každá kultura ve svých učeních zdůrazňuje právě to, co je pro ni nesamozřejmé a co by mohlo upadnout v zapomnění. Na mysl přichází otázka, proč křesťanský svět se stejnou úporností zdůrazňuje potřebu lásky.“
Značná část knihy je věnována Číně a i když text byl psán skoro před dvaceti lety, ukazuje se dnes, jak byl vizionářský:
„Není vůbec pochyb o tom, že celoplanetárně začíná čínská éra, ne-li čínské tisíciletí. Evropa probudila Čínu a teď s ní už brzy nesnese poměření. Čína je rozhodně jednou z nejpůvodnějších kultur celé planety – do technologického a ideologického vlomení se Evropy v polovině minulého století přejala ze zahraničí v zásadě jen buddhismus a několik méně významných domácích zvířat. Skoro vše ostatní vzniklo v Číně, autochtonně. Evropa se v tomto směru jeví jako snůška importů. Čína představovala div intelektuality a organizace už před dvěma tisíci lety a řadu oblastí potom už neinovovala. Těžko si představit společnost, která by vycházela z rozdílnějších myšlenkových východisek nežli ta naše. Ve srovnání s Evropou, a také s islámským světem, je Čína nesrovnatelně ´materialističtější´ a zcela nemetafyzická. Proto ostatně Čína nevyvinula něco analogického vědě západního typu, která je svým způsobem myšlení typicky metafyzická (byť někdy tvrdí opak). Čína je zemí jaksi hluboce a v dobrém slova smyslu materialistickou, která chápe hmotu jako cosi aktivního, stále jsoucího v proměně, nikoli jako pasivní výplň prázdnoty, jak byla v novověku reduktivně pochopena v Evropě.“
Cestovní eseje vás provedou světadíly od Ameriky přes Afriku až po státy Evropy a Asie a dozvíte se v nich mnoho překvapivého. Bavila mě esej Doudlebia, protože tamodtud pocházejí moji předkové (ale smyslu pro humor měli dost!) a především to, jak pan profesor s nadhledem porovnává Čechy s jinými národy – nevycházíme z toho příliš důstojně. Ale autor vlastně nikoho příliš nešetří – až na jednu výjimku – je poznat, že má rád Středozemí, Italy a Itálii. A to já také! Rovněž zmiňuje Křesadla, kterého zná jen hrstka lidí, o to víc mé srdce zaplesalo. Krásně a se zjevnými sympatiemi píše o Turecku, Indii, Iránu, islámském mysticismu a orientální duši a dosti překvapivě i o Číně. Velmi pěkně a názorně ukazuje rozdíly v mentalitě, zvyklostech a vlastně v podstatě Orientu a Okcidentu, především ohledně chápání dobra a zla, pravdy a lži a orientální osudovosti – kismetu oproti naší západní organizaci a plánování. V Orientu se každý den s radostným očekáváním kismet vyhlíží a každičká událost, setkání nebo slyšená slova se chápou jako prostředek k jeho naplnění. Naše "malování čerta na zeď" a předpovídání, že to stejně špatně dopadne, je orientální mysli zcela cizí. To se mi líbí! Hodně překvapivého se toho dozvíte o Vietnamcích, ačkoliv se s nimi denně setkáváme, víme o nich prdlačku. O Japoncích mi eseje mínění nevyspravily, odstavec o popisu tradičního rituálního umučení ochočeného medvěda byl v knize jediný, který jsem přeskočila. Celkově se dá asi říct, že navzdory rozšířené averzi vůči Číně a islámským zemím o obou píše Stanislav Komárek umírněně a nezřídka i se sympatiemi. Je to zajímavá protiváha rozličným článkům a reportážím vyznívajícím zcela opačně, namátkou mě napadá třeba nezpochybnitelná tvrdá čínská cenzura a krvavé praktiky čínské tajné policie včetně pronásledování členů Falun Gong. O islámském fundamentalismu ani nemluvě. Bude to možná tím, že Komárek se politice nevěnuje a všímá si spíš kulturních a „lidových“ aspektů společnosti. Každopádně nás to přivede k závěru, že svět není černobílý. Knížku upřímně doporučuji, takových moc není.
A ještě pár citátů, jinak to nejde:
„C.G.Jung ve svých esejích o Indii zdůrazňuje, že indická duše nevykazuje zdaleka tak výraznou polaritu ve směru persona-stín i vědomí-nevědomí jako duše evropská. To, co pociťujeme jako „kultivované“, i to, co pociťujeme jako „primitivní“, se v ní pestře proplétá – i nejrafinovanější íránský intelektuál má v sobě cosi naivně dětinského i spontánně samoprůběhového, i nejprostší venkovan v těchto krajích má některé rysy uhlazenosti, uměřenosti a kultivovanosti, tak vzdálené evropsko-selskému křupanství.
...
Ostatně orientální smysl pro tělesnost byl v Indii kompenzován učením o klamnosti celého jevového světa, o závoji mája. Není to vůbec náhodou – každá kultura ve svých učeních zdůrazňuje právě to, co je pro ni nesamozřejmé a co by mohlo upadnout v zapomnění. Na mysl přichází otázka, proč křesťanský svět se stejnou úporností zdůrazňuje potřebu lásky.“
Značná část knihy je věnována Číně a i když text byl psán skoro před dvaceti lety, ukazuje se dnes, jak byl vizionářský:
„Není vůbec pochyb o tom, že celoplanetárně začíná čínská éra, ne-li čínské tisíciletí. Evropa probudila Čínu a teď s ní už brzy nesnese poměření. Čína je rozhodně jednou z nejpůvodnějších kultur celé planety – do technologického a ideologického vlomení se Evropy v polovině minulého století přejala ze zahraničí v zásadě jen buddhismus a několik méně významných domácích zvířat. Skoro vše ostatní vzniklo v Číně, autochtonně. Evropa se v tomto směru jeví jako snůška importů. Čína představovala div intelektuality a organizace už před dvěma tisíci lety a řadu oblastí potom už neinovovala. Těžko si představit společnost, která by vycházela z rozdílnějších myšlenkových východisek nežli ta naše. Ve srovnání s Evropou, a také s islámským světem, je Čína nesrovnatelně ´materialističtější´ a zcela nemetafyzická. Proto ostatně Čína nevyvinula něco analogického vědě západního typu, která je svým způsobem myšlení typicky metafyzická (byť někdy tvrdí opak). Čína je zemí jaksi hluboce a v dobrém slova smyslu materialistickou, která chápe hmotu jako cosi aktivního, stále jsoucího v proměně, nikoli jako pasivní výplň prázdnoty, jak byla v novověku reduktivně pochopena v Evropě.“
MAKOVO-JABLEČNÝ KOLÁČ
Spojení máku a jablek je velmi šťastné, vyzkoušejte ho v tomto bezkonkurenčním šťavnatém koláči! Slušný mixér vám při přípravě přijde vhod. Nejlepší je důkladně vychlazený, já ho krájela ještě teplý, tak moc ještě nedržel tvar, jak vidíte na fotce.
Do mixéru nasypeme 300 g máku a 150 g pohanky a obojí umeleme. Přendáme do mísy a vmícháme 100 g rapadury (nebo cukru) a 2 lžičky kypřicího prášku. Do mixéru vložíme 400 g oloupaných jablek, 50 g lněných semínek a 250 ml vody. Rozmixujeme a vlijeme k máku. Dobře promícháme a rozetřeme do menšího vymaštěného pekáčku (25/40 cm).
Kilo oloupaných jablek rozmixujeme se lžící cukru a 1 sáčkem vanilkového pudingového prášku a navrstvíme na makové těsto. Pečeme při 180 stupních 50 – 60 minut. Krájíme po vychladnutí.
Do mixéru nasypeme 300 g máku a 150 g pohanky a obojí umeleme. Přendáme do mísy a vmícháme 100 g rapadury (nebo cukru) a 2 lžičky kypřicího prášku. Do mixéru vložíme 400 g oloupaných jablek, 50 g lněných semínek a 250 ml vody. Rozmixujeme a vlijeme k máku. Dobře promícháme a rozetřeme do menšího vymaštěného pekáčku (25/40 cm).
Kilo oloupaných jablek rozmixujeme se lžící cukru a 1 sáčkem vanilkového pudingového prášku a navrstvíme na makové těsto. Pečeme při 180 stupních 50 – 60 minut. Krájíme po vychladnutí.
POHANKOVÉ NOKY S BRAMBORY A CIBULÍ
Jednoduché, zdravé, bezlepkové, sezónní, lokální a velmi chutné jídlo.
Kilo brambor oloupeme a nakrájíme je na malé centimetrové kostičky, které uvaříme doměkka ve slané vodě se lžičkou kmínu. Slijeme.
Na dvou lžících oleje dozlatova osmahneme 4 pokrájené cibule, ke konci vmícháme lžičku mleté papriky a odstavíme.
V míse promícháme 300 g pohankové mouky, lžičku soli, lžičku dobromysli a 300 ml teplé vody. Z těsta ukrajujeme lžičkou kousky a zaváříme je do vroucí osolené vody. Vaříme 8 minut. Scedíme a promícháme s cibulí a brambory. Podáváme se salátem nebo kvašenou zeleninou.
Kilo brambor oloupeme a nakrájíme je na malé centimetrové kostičky, které uvaříme doměkka ve slané vodě se lžičkou kmínu. Slijeme.
Na dvou lžících oleje dozlatova osmahneme 4 pokrájené cibule, ke konci vmícháme lžičku mleté papriky a odstavíme.
V míse promícháme 300 g pohankové mouky, lžičku soli, lžičku dobromysli a 300 ml teplé vody. Z těsta ukrajujeme lžičkou kousky a zaváříme je do vroucí osolené vody. Vaříme 8 minut. Scedíme a promícháme s cibulí a brambory. Podáváme se salátem nebo kvašenou zeleninou.
BYLINÁŘSKÝ PARADOX
Čím déle se bylinami zabývám, čím více se o nich dozvídám, čím častěji jejich sílu využívám, tak tím méně jich sbírám a zpracovávám. Kde jsem měla před lety šestero tinktur a dvacet druhů nasušených bylin, tak tam mi dnes bohatě stačí vlaštovičníková tinktura, tymiánový sirup, třezalkový olej, kopřiva, lípa a bez. A něco na chuť: máta a meduňka. To jsou pravé poklady. Každý bylinář ale přísahá na jiné zázračné byliny a na své oblíbence nedá dopustit.
