SÍLA ROSTLIN

Po mnohaletých zkušenostech jsem přesvědčená o tom, že rostliny mají vlastní vůli, vlastní rozum a v zásadě si dělají co chtějí bez ohledu na člověka a jeho péči nebo také "péči". Sami jste se o tom možná mnohokrát přesvědčili, že květiny a zelenina, která dostává od vás veškerou starostlivost a dokonalé podmínky, jaksi skomírá a před vaším zoufalým zrakem tiše odchází. A naopak, chceme-li se nějaké rostliny zbavit a stále dokola ji vytrháváme (a nemusí jít vždy pouze o plevel, ale i o okrasné či užitečné rostliny, které zrovinka na tomhle místě mít nechceme), bují a vzkvétá o to víc. Nezřídka nám nezbývá než se smířit se stavem věcí a radovat se z toho, co vyrostlo samo o vlastní vůli, nedbaje na naše úmysly a přání.
Stejně tak tohle divoké rajčátko, které jsme si pochopitelně nepřáli mít ve spáře chodníku. Zatímco ušlechtilá a s láskou zasazená rajčátka v Berdíku zašla na úbytě, ačkoliv dostala tu nejlepší možnou péči, tenhle divočák má stonek tlustý jak mužský palec, rozrostl se na dva čtvereční metry a plodí a plodí a plodí, ačkoliv se po něm šlape, nemá žádnou půdu ani vláhu a vůbec se k němu osud i my chováme dost macešsky. No řekněte, je tohle normální?