KAKAOVÁ BÁBOVKA

Jemná, vláčná bábovka.
V míse promícháme 200 g polohrubé bílé mouky, 150 g pohankové mouky, 2 lžíce kukuřičného nebo bramborového škrobu, špetku soli, lžíci kypřicího prášku, 3 lžíce kakaa a 100 g rapadury (nebo cukru).
Rozmixujeme 300 ml rostlinného mléka, 100 ml oleje a 1 banán a vlijeme k mouce. Krátce, ale důkladně promícháme a nalijeme do vymaštěné a kokosem vysypané bábovkové formy. Pečeme při 180 stupních asi 40 minut, stav kontrolujeme špejlí.


NESVATÍ SVATÍ

Nádherná knížka příběhů metropolity Tichona Ševkunovova odehrávajících se v pravoslavných chrámech Pskovskopečerském, Divějevském, Sretěnském, a rovněž v dalších klášterech, také v maličkých i velkých farnostech, v Moskvě a dalších městech, městečkách i ulicích Ruska. Nejsympatičtější ze všech postav v knize mi byl otec Rafael, jehož dojemné a veselé příběhy čteme až v samém závěru knihy, a o němž autor, jeho blízký přítel, píše:
“V naší malé společnosti byl otec Rafael rozhodně vůdčí osobností. A to ani ne proto, že byl v té době už sedm let knězem, což se nám tehdy zdálo jako dlouhá doba. Nejdůležitější bylo, že jsme v něm viděli podivuhodný příklad živé víry. Tuto duchovní energii si nelze splést s ničím jiným bez ohledu na to, jakými výstřednostmi nebo slabostmi je občas zatížen člověk, který takovou víru získal.
Proč jsme všichni otce Rafaela tak milovali? Byl to uličník, nedokázal pronést pořádné kázání a o své auto se často staral víc než o nás. Ale když najednou není, jak nám po něm teskní duše! Od jeho smrti uplynulo už víc než dvacet let.”
Z knížky jsem vybrala ještě dva citáty, které mě oslovily:
“Všechno na naší zemi – jednoduché i složité, malé lidské problémy i nalezení velké cesty k Bohu, tajemství nynějšího i budoucího věku – to vše se dá vyřešit jen záhadnou, nepochopitelně krásnou a mocnou pokorou. A i tehdy, když nechápeme pravdivost a význam této tajemné a všemocné pokory a staneme se pro ni neschopnými, ona sama se nám pokorně poodhaluje prostřednictvím takových podivuhodných lidí, kteří ji můžou přijmout.
...
Při těchto úvahách jsem si vzpomněl, že ruské slovo poslušnost je odvozeno od slovesa slyšet. A postupně jsem se začal domýšlet, že skrze tuto pokornou poslušnost se vladyka naučil citlivě vnímat a chápat Boží vůli. Díky tomu se celý jeho život stal víceméně neustálým poznáváním Boží prozřetelnosti skrze tajemný, ale velmi reálný rozhovor se Spasitelem, který mluví k člověku ne slovy, ale prostřednictvím životních okolností, a dává svému společníkovi tu největší odměnu – možnost být jeho nástrojem v našem světě.”

PF 2020

Všem hodným lidem do nového, dynamického roku proměn přeju, aby je nic nebolelo ani netrápilo, aby měli po svém boku vždy někoho blízkého, aby se nebáli budoucnosti a nemučila je minulost. Aby se dokázali koncentrovat na přítomný okamžik a vychutnat si jeho jedinečnost. Aby dokázali lásku ve svém srdci pociťovat ke všemu živému, co s námi sdílí tuto krásnou planetu. Aby nikdy nepocítili touhu druhým ubližovat a našli v srdci trvalý mír.
Krásný a zázračný rok 2020, milí přátelé.


FAZOLOVÁ POLÉVKA S KŘÍŽALAMI A PÓRKEM

Moc dobrá polévka, doporučuji!
Na lžíci oleje osmahneme pokrájenou cibuli a pórek, přidáme tymián a bazalku (v zimě sušené), jednu na kostičky nakrájenou petržel, hrst předem namočených a na kousky nakrájených jablečných křížal a 300 g rajčat (v zimě mražených nebo sterilovaných). Chvíli společně mícháme a poté zalijeme 1,2 l zeleninového vývaru . Přivedeme k varu a vmícháme dvě větší (300 g) brambory nakrájené na kostičky a plechovku zcezených a propláchnutých bílých fazolí (240 g). Osolíme a vaříme 25 minut.


ZEEMĚ - Jak přežít na naší nové nehostinné planetě

Bill McKibben píše, přednáší a publikuje o globální změně klimatu už třicet let a za tu dobu se pohříchu přístup vlád a korporací k lepšímu nezměnil. Jeho kniha Konec přírody z roku 1989 představuje jedno z prvních varování a prognóz v tomto ohledu. Protože její závěry byly zpochybňovány a nikdo z mocných vlastně nereagoval, vydal v roce 2010 tuto knihu s originálním názvem Eaarth, ve které shrnuje to, co se stalo, co se děje, co se dít pravděpodobně bude a co my s tím. Pro všechny, kteří se zajímají o globální klimatické změny a zastávají jakékoliv názory, je to důležitá kniha, doporučuji k přečtení. Vzadu je rozsáhlý oddíl odkazů na zdroje.
Pár citátů:
“Nejsme jediný živočišný druh, o který jde. Při přednáškách potkávám lidi, kteří se už přenesli do fáze jakéhosi odevzdaného klidu: ano, říkají, lidstvo se možná samo oddělá, ale planeta přežije. To do jisté míry platí, tedy pokud Slunce nezvýší prudce svou aktivitu. Nebude to však už planeta, kterou známe. Tvrdě pracujeme na tom, abychom ji proměnili – narušili její biologii, omezili její diverzitu, zasáhli každičký projev života, který se na ní zrodil. Spustili jsme proces geneze směřující opačným směrem, odtvořujeme.
...
Po dlouhém období frenetického růstu jsme zničehonic zestárli. Starým lidem záleží méně na tom, získat něco dalšího; důležitější pro ně je udržet si, co mají, nebo o to přicházet co nejpozvolněji. Růst už není podstatný. Bezpečí a stabilita se počítají víc než dynamika.
...
Bezpečnost je jedním z faktorů, jejichž význam se v novém světě začíná posouvat. Když vymyslíme, jak zajistit, aby stále víc potravin a energie pocházelo z míst co nejblíž od našeho domova, najednou ztrácí na významu potřeba vydržovat stálou armádu, odsuzovaná už zakladateli naší země – hlídat osm tisíc kilometrů dlouhou slámku, kterou cucáme uhlovodíky z Perského zálivu, už nebude nutné. Můžeme však potřebovat jiný způsob ochrany. Například když budete moc dlouho dumat nad přelidněnou budoucností, může vás to nakonec dovést k rozhodnutí, že se musíte postavit ke svým zeleninovým záhonům s puškou v ruce a čelit nájezdníkům, kteří mají zálusk na vaši mrkev. Ale jak se ukázalo třeba při zemětřesení v San Francisku nebo při útoku 11. září 2001 v New Yorku, je mnohem víc lidí, kteří ostatním pomáhají, než těch, kteří jich zneužívají. Oficiální obavy z rabování a chaosu jsou vždy dramaticky nadsazené, zatímco lidé přemýšlejí, jak oběti nakrmit, sehnat jim šaty, najít nocleh. Vzájemná výpomoc se stává běžným operačním principem.
...
Novému zemědělství se nejlépe daří, když spojí nové poznatky s tradičním uvažováním. Na kukuřičných polích objevili britští vědci spolu s keňskými odborníky nový druh tak zvaných semiochemických látek, který si rostliny vytvářejí, aby přitahovaly nebo naopak odpuzovaly hmyz. Jejich pěstební systém brání zavíječi kukuřičnému, jehož larvy navrtávají kukuřičná zrna, aby se s oteplováním šířil; na okrajích pole začali pěstovat trávy, které lákají organismy parazitující na zavíječích hned vedle další, jež zavíječe odpuzují (trávou pak samozřejmě krmí dobytek). Oficiální agronomické poradenství čtyřicet let problém jenom zhoršovalo – nejprve vytvářením velkých monokultur moderních odrůd, pak jejich poléváním pesticidy a hnojivy.
...
Největší změny však musejí být politické. Ve Spojených státech existují farmy se statisíci prasaty, které produkují denně víc odpadu než velkoměsta. Zvířata tam žijí v ostudných podmínkách, míra znečištění je obrovská a všechno dohromady je naprosto neudržitelné – podle některých odhadů až polovina plynů způsobujících globální oteplování pochází z živočišné výroby, která navíc spotřebuje obrovské množství obilí. Několik velkých společností však bohatne, ceny potravin se drží dole a tento výhodný obchod – upevňovaný jedním federálním zákonem za druhým – trvá už dvě generace. Je nejvyšší čas vzepřít se, a stejně tak si musíme zvyknout, že máme svým sousedům platit za potraviny, které pro nás vyrobili, aby mohli vést dostatečně důstojný život.
...
Nehoruji pro místní potraviny jen proto, že jsou chutné, nebo protože by nám víc prospívaly. (I když to tak je a debatovat o tom nemá smysl.) Jen tvrdím, že nemáme na výběr – nová Zeemě nám poskytuje mnohem méně možností než planeta, na níž jsme vyrostli, a tudíž budeme muset využívat i příležitosti, které jsme dřív nechávali plavat. Ve světě náchylném k suchu i povodním musíme být připraveni odolávat obojímu. Chce to mít třeba třicet různých plodin na jednom poli a nespoléhat se na obrovský lán kukuřice nebo sóji. Ve světě, kde se v důsledku stoupajících teplot snáze šíří plevele a další škůdci, se neobejdeme bez odolných místních odrůd a sort. Jen během minulého století vymizelo na pět tisíc variant domestikovaných živočichů a ptáků a konec každého z nich zvýšil i naše ohrožení.
...
Obraťme teď pozornost ke světlu, teplu a dalším užitečným věcem, které pocházejí z fosilních paliv. Jak to s nimi asi dopadne ve světě, kterému dochází ropa a ubývá atmosféra? Odpověď je stejná jako v případě potravin: ve světě, kde vládne chaos, se lépe daří tomu, co je lokální a rozptýlené, než čemukoliv, co je řízeno centrálně.
...
Kdybych měl ruku na vypínači, nechal bych internetové připojení zapnuté, i kdybych musel obětovat všechno ostatní. Potřebujeme kultury, které se snaží přežít – k čemuž patří, že musíme zase začít myslet na starší lidi, zvažovat pečlivě svá omezení a krotit vlastní výstřelky. Potřebujeme však také kultury, které fungují pro všechny a z žen už nikdy neudělají jen služky nebo druhořadé občany, jak je to zvykem jinde. Internet je jediná cesta k propojení světa, kterou si můžeme dovolit i nadále; létání tryskáčem nás v éře klimatických šoků a ubývající ropy nezachrání, takže ho budou muset nahradit výlety kliknutím myši. Tohle okno do našich komunit, kterým můžou přilétat nové nápady a mizet předsudky, musí zůstat pootevřené. Dřív jste si museli vybrat, jestli zůstat tam, kde jste se narodili, se všemi omezeními, nebo odejít do světa a někým se stát. Naše společnost – neúnavná, pohyblivá, plýtvavá, vzrušující a balancující na okraji propasti – je výtvorem této dynamiky. A třebaže si už nemůžeme podobné impulsy dopřávat jako dřív, neznamená to, že se musíme zavřít doma.”




PEČENÉ ČOČKOVÉ KOULE S RAJSKOU OMÁČKOU

Recept vymyslela moje dcera Bára.
Přes noc namočíme 200 g obyčejné hnědé čočky, a druhý den ji uvaříme v čisté vodě doměkka. Slijeme a rozmixujeme na kaši spolu s jednou cibulí, 3 stroužky česneku, pepřem, solí, tymiánem, oreganem a 3 lžícemi oleje. V míse promícháme se lžící Hrašky, 100 g mletých vlašských ořechů a lžící lahůdkového droždí. Nabíráme lopatkou na zmrzlinu, a na plech klademe kopečky, které pečeme v troubě vyhřáté na 200 stupňů asi půl hodiny. Podáváme s dušenou rýží a omáčkou: Kilo rajčat pokrájíme, vložíme do pekáčku, přidáme pokrájenou cibuli a 3 stroužky česneku, pokapeme dvěma lžícemi oleje a pečeme při 200 stupních asi dvě hodiny, dokud se tekutina významně nezredukuje, občas promícháme. Upečená rajčata osolíme, osladíme a rozmixujeme.


HROZINKOVÝ KOLÁČ S MANDLEMI A GRENADINOU

Na nejméně dvě hodiny namočíme 200 g drobných hrozinek (nejlepší jsou samozřejmě nesířené, sušené na sluníčku) do 50 ml grenadiny a 50 ml rumu.
V míse promícháme 140 g hladké mouky, 100 g mletých mandlí, 80 g rapadury (nebo cukru) a lžičku kypřicího prášku.
V jiné nádobě rozšleháme 200 ml sójového mléka, 80 g vanilkové Hrašky, 80 ml ořechového oleje a šťávu z jednoho citronu. Vlijeme k mouce, vmícháme i zcezené hrozinky a rozetřeme do vymaštěné koláčové formy. Pokapeme tekutinou, ve které se máčely hrozinky. Pečeme při 180 stupních asi 40 – 45 minut.


ZELŇAČKA S UZENÝM TOFU

Výtečná polévka, doporučuji!
Na hodinu namočíme do teplé vody dvě hrsti sušených hříbků, vyždímáme je, pokrájíme, a vodu z hub doplníme na 1,5 l čistou vodou.
Na dvou lžících oleje osmahneme velkou pokrájenou cibuli, přidáme houby a opékáme dozlatova. Vmícháme 300 g kvašeného zelí a 400 g nahrubo nastrouhaných syrových brambor. Okořeníme lžící mleté papriky, 2 bobkovými listy a osolíme. Zalijeme 1,5 l připravené vody, vmícháme 200 g na malé kostičky nakrájeného uzeného tofu a vaříme 35 minut.
Vyjmeme bobkové listy a zjemníme 200 ml mandlové smetany. Podáváme s kváskovým chlebem.


GULÁŠ S HLÍVOU NA PIVU

Famózní guláš, doporučuji! Výborný k němu bude i klasický knédl nebo kolínka.
Večer předem zalijeme 100 g sójových nudliček asi litrem vroucího zeleninového vývaru (klidně použijte vývar v prášku nebo kostku). Zakryjeme a necháme vychladnout, poté DOBŘE vymačkáme a naložíme přes noc do marinády připravené ze 4 lžic olivového oleje, 4 lžic tamari, 3 lžic rajského protlaku, 2 lžíce balzamikového octa, lžičky drceného kmínu, půl lžičky drceného pepře, 1 lžíce mleté sladké papriky, 1 lžíce mleté uzené papriky, 3 utřených stroužků česneku, 1 pokrájené cibule.a 3 lžic vody. Uložíme v chladu.
Na lžíci oleje necháme změknout 2 pokrájené cibule, přidáme 400 g na nudličky nakrájené hlívy a opečeme dozlatova. Vmícháme naložené sójové maso a 500 ml tmavého piva. Přivedeme k varu a dusíme 30 minut. Nakonec vmícháme dvě lžíce drceného tmavého chleba na zahuštění.



LIKÉR Z KDOULÍ

Další ze Svatojanských domácích likérů, pokud vás zaujal, uložte si recept do příštího podzimu, stojí za to!
Odšťavníme kdoule - potřebujeme 1,5 l šťávy, kterou necháme v zakryté zavařovačce stát 24 hodin v kuchyni, trochu nakvasí a dostane ten správný šmak. Svaříme půl kila tmavého cukru v půl litru vody, necháme vychladnout a vmícháme ke šťávě spolu s 1 l čisté vodky nebo domácí slivovičky. Do lahve přihodíme ještě 10 hřebíčků a pěkný kousek celé skořice. Necháme 6 týdnů macerovat v chladu, přefiltrujeme, nalijeme do lahví a uchováme v temnu.


VESELÉ VÁNOCE

Užijte si vánoční svátky, milí příznivci a přátelé, ať vám je veselo, netrápí váš žádné bolesti těla ani duše a cítíte se dobře na světě.


NUDLE S OMÁČKOU Z LESNÍCH HUB A ČERNÝCH OLIV

Moc dobrá, rychlá omáčka.
30 g sušených lesních hub namočíme na hodinu do teplé vody, vymačkáme a pokrájíme, vodu nevyléváme.
Na lžíci oleje necháme změknout pokrájenou cibuli, přidáme houby a deset minut opékáme. Vmícháme 150 g nakrájených černých oliv, okořeníme bazalkou, šalvějí a rozmarýnem, zalijeme vodou z hub a dusíme 20 minut. V 250 ml rýžové smetany rozkvedláme 1 – 2 lžíce celozrnné špaldové mouky a vlijeme k omáčce. Povaříme 5 minut, odstavíme a ochutíme lžičkou Umeocta, případně dosolíme. Podáváme s bezvaječnými nudlemi (tagliatelle).


SLUNOVRATOVÉ POLENO - BADNIK

Badnik, nebo též badnjak bývalo co největší poleno, nejlépe z vlastního stromu, které se zapálilo v předvečer zimního slunovratu (nebo na Vánoce), mělo hořet až do rána a mělo se u něj bdít (odtud badnjak). Proč se bdělo celou noc? Stejně jako o dalších významných svátcích v roce (slunovraty a rovnodennosti) bylo nebezpečné jít spát, protože brány mezi světy jsou propustné a všelijaký neřád nám může ve spánku, kdy jsme nejzranitelnější, jít po krku. 
Krby a ohniště byly tehdy veliké, dneska nám vydrží jedno poleno do rána leda v nějakých moderních spalovacích kotlích. Nám shoří za pár hodin, takže zapalovat to největší poleno, jaké se vejde do kamen, je stejně zbytečné. Ale i tak se nám tahle tradice tak líbí, že se jí na žádný zimní slunovrat nevzdáme a je to jedna z mála vánočních zvyklostí, která se u nás dodržuje, kromě zhotovení ochranného břečťanového věnce a zdobení a zpívání malému smrčku v zahradě.
Poleno se nazdobí, protože je to dar Slunci, které máme na zemi v podobě ohně. Snažíme se, aby se k nám zase vrátilo a takhle mu dáváme najevo svou lásku a důvěru v jeho ochrannou moc. Důležitá je červená barva, barva života, obnovy a znovuzrození, pak jsou dobré nějaké mocné bylinky, například šalvěj či pelyněk na zahnání zlých sil. A kousek chleba pro sluneční božstvo, nebo pro ohnivého mužíčka 
Polena přistrojujeme dvě - jedno zapálíme venku, kde shoří a ráno ho ohořelé položíme ke zdi domu, který ochraňuje po celý následující rok. A to druhé vložíme doma do rozpálených kamen a ráno popel nasypeme také k patě domu. To jen tak pro jistotu



ZIMNÍ SLUNOVRAT

Letos připadá na neděli 22.12. v 5.19. O tomto svátku a rituálech s ním spojených jsem toho napsala už dost a rovněž tak na internetu se toho dočtete spoustu a kdo chce, snadno si to všechno najde během minutky. Tak proč to všechno opakovat? Poněvadž je to tak silný, mocný předěl, který zasahuje přímo naše nitro, jež doslova rezonuje s atmosférou, náladou venku v přírodě. Bez ohledu na to, že počasí není mrazivé, že na většině krajiny neleží sníh a mnozí lidé i rostliny a hmyz mají spíš pocit, že je jaro, tak se dusivý, temný vliv tohoto období nedá ošálit žádným teplem ani slunečnými dny. Temnota vně i uvnitř našich duší je v tento čas nejhlubší a plná nebezpečí a rizik. Ne, nemyslím to obrazně, nýbrž doslovně. Možná má někdo z vás, kdo není obluzen ruchem měst, reklamou, protivnou hudbou a vůbec vším tím předvánočním chaosem, silný pocit vnitřní prázdnoty, emoční plochosti, netečnosti až bezvýchodnosti. To se vyprazdňuje vaše duše, a pokud podlehnete a poddáte se tomu, může ji někdo/něco obsadit a ovládnout. Prázdné nádoby volají po naplnění, a jestliže nejsme vnitřně pevní a vědomí, můžeme se stát obětí útoku temných sil. V opačném případě se duše společně s nebem naplní světlem, které se vrací. Neberte to na lehkou váhu, temné síly mají mnoho podob, velmi často i lákavých. Nesmíme nikdy ztratit naději, že světlo se vrátí a temnotu zažene, potřebuje k tomu ale naše otevřená srdce.


POUTNÍK ČASEM CHAOSU


Knížka psaná formou rozhovoru mezi Václavem Cílkem a Janem Dražanem má široký rozptyl témat. Václav Cílek odpovídá na otázky týkající se jeho životní cesty, lásky k podzemí, mytologie, kultů a náboženství, počasí, klimatu, geologie, médií a komunikace, moderních technologií, výtvarného umění i hudby, a také kolapsů civilizací. Něco mě bavilo víc, něco méně, ale knížka jako celek je poutavá a čtivá. Zde několik citací, abyste si udělali představu.
„Už před nějakou dobou jsem si uvědomil, že vůbec nemá cenu lidi přesvědčovat, protože často i velmi chytří jedinci používají sofistikované argumenty k popření existence skleníkového jevu nebo člověkem způsobeného globálního oteplování. A doopravdy to hodně závisí na tom, co psal buddhistický učenec Čhögjam Trungpa. My přijímáme informace, ale je zde strážce brány a ten rozhoduje, jaké pustí dovnitř. Moderní psychologie to spíš vysvětluje tak, že se rozhodujeme na základě citových, či spíše hodnotových měřítek. To znamená: lidé, kteří si svět chtějí spíše užívat nebo nebrat ohledy, na existenci globálního oteplování stejně nepřistoupí. Tahle psychologická vazba je v podstatě tak silná, že nejde změnit. Když je někdo komunista, prostě ho nedonutíte, aby najednou volil ODS, a naopak. Existuje něco v nás, co tomu brání. Psychologicky to funguje tak, že si všichni potřebujeme udržet nějakou vnitřní soudržnost, a tak odmítáme informace, které by ji mohly narušit.“
...
„V okamžiku pyšného rozmachu je dobré upozorňovat a ´ukostřovat´lidi, že situace také může dopadnout jinak, než si ve svém rozletu myslí. Ale v okamžiku, kdy je krize na spadnutí nebo se projevují první příznaky, je naopak dobré strategii změnit – protože lidé už jsou nervózní a mají strach. Nemá cenu obavy prohlubovat, je lepší ukazovat pozitivní motivace. Ano, krize jsou, mají tu vlastnost, že se něco zničí, a taky tu, že se něco vytvoří.“
...
„Emoce, které máme, jsou velice staré. Myslím, že návraty nebo sebeopravy jsou skoro vždy možné. Ale psychologové sledují vytváření synapsí čili propojení v mozku a zdá se, že u nových generací – které nemají přirozené zážitky a jsou o ně ochuzené – se mozek propojuje jinak. Po několika generacích se nové způsoby propojení stabilizují. Takže část lidí – určitě ne všichni – už bude prostě jiná. Když teď jdu s americkými studenty do přírody a sednu si do trávy, někteří si nejsou ochotni přisednout, protože v trávě je hmyz. Klidně i dvě třetiny studentů.“
...
„Hudba George Philippa Telemanna je pro mě dobrá hudba. Hudba skoro předvídatelná, ale její harmonie je nějakým způsobem zklidňující. Dobrá hudba k životu. Před delším časem jsme dávali dohromady nějakou encyklopedii pro Oxford, Encyclopedia of life support systems, o systémech podporujících život. A Telmannova hudba nebo impresionismus jsou prostě life support systems. Většinou to ale samo o sobě nestačí, potřebujete mít ještě něco náročného. Mám k tomu doplněk, Georga Grosze, takovou jednoduchou litografii, jak smrt zakusuje člověka na ulici. Nevydržel bych jenom ty klidné a harmonické věci. Ale mám představu, že nejméně dvě třetiny života by měly být obklopené spíš těmi krásnými věcmi.“




PROTOVY SVĚTY

Před lety jsem četla Brewerovy knihy o protovi a zcela mě okouzlily, dokonce jsem je zařadila mezi své nejmilejší. Tolik jsem se těšila na pokračování! A teď mě napadá, změnila jsem se já a tento způsob myšlení mi už přijde hloupý nebo je třetí díl opravdu tak velmi slabý?
Příběh mimozemšťana, kterého vyšetřuje psychiatr jako alter ego jednoho z pacientů pokračuje v této závěrečné knize neustálými, dokola omílanými a vyprázdněnými scénami z psychiatrických sezení, nedá se to skoro číst. Pokud jsem v prvních dílech měla snad pocit, že se klidně něco takového mohlo stát, tato kniha mě nevybíravě vyvedla z omylu. Je to tak veskrze americky opatrnicky aktivistické, s mdlým korektním humorem a nasládlými úvahami, že o pozemském, lépe řečeno americkém původu nepochybujete. I když proti některým myšlenkám nelze nic namítat (ochrana živé přírody, návrh vegetariánství, úcta ke zvířatům, zlepšení vztahů mezi lidmi, kritika vzdělávání a církví), na mě působí celá kniha jako hybrid Strážní věže a masového neškodného esoterismu pro ženy v přechodu (což jsem já) .
Mám prostě dojem, že Gene Brewer potřeboval peníze, a po úspěchu prvních knih a dokonce filmového zpracování protova příběhu, si může dovolit tak trošku vařit z vody.



KYNUTÝ MALINOVÝ KOLÁČ S KEŠU KRÉMEM

Maliny mám sice svoje ze zahrádky, ale teď v zimě bohužel mražené. Ale i tak je tenhle jemný koláč dokonale výtečný, doporučuji!.
Večer předem propláchneme 200 g kešu oříšků, zalijeme je 400 ml čisté vody, vložíme do chladničky a necháme do rána změknout. Ráno vložíme i s vodou do mixéru, přidáme lžičku skořice, 100 g rapadury (nebo cukru), šťávu z poloviny citronu a sáček vanilkového pudingu. Rozmixujeme na hladký krém a prozatím dáme stranou, třeba do chladničky.
Z 200 g polohrubé bílé mouky, 100 g celozrnné špaldové mouky, ½ polévkové lžíce instantního droždí, najemno nastrouhaného jablka, 40 g rozehřátého rostlinného másla (např. Cocovit) a 180 ml teplého rostlinného mléka zaděláme hladké, poněkud řidší těsto, a necháme ho pod pokličkou v teple vykynout. Trvá to asi 40 minut.
Vykynuté těsto promícháme a mokrými prsty vtlačíme do vymaštěného pekáčku (30/40 cm). Na těsto rozetřeme polovinu kešu krému, posypeme 150 g malin a zalijeme druhou polovinou krému. Pečeme při 180 stupních 40 minut.



SABDŽÍ S DÝNÍ

Moje milovaná indická kuchyně!
Na dvou lžících oleje necháme zesklovatět 200 g na půlkolečka pokrájené cibule, přidáme lžíci strouhaného zázvorového kořene, lžičku černé hořčice, půl lžičky garam masaly, půl lžičky drceného koriandru, půl lžičky drceného římského kmínu, půl lžičky drceného pepře a půl lžičky kurkumy. Opékáme, dokud nezačne koření intenzivně vonět, a vmícháme na kostičky nakrájenou zeleninu: 250 g máslové dýně, 200 g brambor a 200 g mrkve. Osolíme, zalijeme 400 ml vody a dusíme 30 minut. Ponorným mixérem částečně rozmixujeme, aby se omáčka pěkně zahustila, vmícháme 100 g hrášku a ještě pět minut povaříme. Zjemníme 150 g rostlinné kysané smetany, prohřejeme. Podáváme s basmati rýží.


SEMÍNKOVÉ VÁNOČNÍ KREKRY

V míse promícháme 100 g nahrubo nalámaných vlašských ořechů, 100 g slunečnicových semínek, 100 g dýňových semínek, 50 g lněného semínka, 50 g černého sezamu, 2 lžíce kyselejší domácí zavařeniny, 2 lžíce Sladovitu, lžíci nastrouhaného zázvorového kořene a půl lžičky skořice. Rukou dobře promícháme a rozprostřeme na velký plech s pečicím papírem. Pečeme při 160 stupních 20 minut, vychladlé nalámeme.


BULGUROVÝ SALÁT S ŘEPOU

Uvaříme 200 g bulguru do měkka a promícháme jej s deseti předem namočenými a nakrájenými sušenými rajčaty, jednou uvařenou, oloupanou a nakrájenou červenou řepou, šťávou z poloviny citronu, solí, 2 lžícemi olivového oleje a miskou špenátových lístků.


PEČENÁ DÝNĚ SE SEZAMEM

Pro mě je tohle božská mana 
Máslovou dýni oloupeme, zbavíme jaderníku a nakrájíme na kostičky, rozprostřeme na plech, posypeme Bambovou solí (nebo jinou ochucenou solí, kterou máme rádi) a pokapeme 2 lžícemi olivového oleje. Pečeme při 200 stupních asi 20 minut.
Tři lžíce sezamu (je jedno jakého, já mám nejraději černý) opražíme nasucho a pak v hmoždíři rozetřeme. Lžíci dáme stranou a zbytek promícháme se dvěma lžícemi oleje z praženého sezamu, lžičkou Sladovitu, solí a šťávou z půlky citronu.
Upečenou dýni promícháme s dressingem a na talíři sypeme sezamem. Podáváme s celozrnným pečivem a salátem.


SEMÍNKOVÉ PLACKY S ŘEPOU

Večer předem namočíme 300 g směsi semínek (dýně, slunečnice, len, sezam) a 100 g ovesných vloček do 300 ml rýžového mléka. Druhý den je promícháme s 300 g najemno nastrouhané červené řepy, jednou nakrájenou cibulí, solí a pepřem. Ze směsi tvarujeme placičky a pečeme je na plechu při 200 stupních, dokud semínka nezačnou zlátnout a placičky nejsou pevné, trvá to asi 15 minut. Podáváme s bramborovou kaší a salátem.


JABLEČNÝ KOLÁČ S KOKOSEM

Dobrý, osvěžující koláč.
V míse promícháme 100 g celozrnné špaldové mouky, 50 g strouhaného kokosu, 50 g rapadury (či cukru), 3 lžíce škrobu, 1 a ½ lžičky kypřicího prášku, 3 lžíce oleje a 150 ml rostlinného mléka. Řidší těsto rozetřeme do menšího (30/40 cm) vymaštěného pekáčku a při 180 stupních pečeme 15 - 20 minut.
Do 150 ml vody namočíme na hodinu lžičku agarových vloček, poté přidáme 50 g rapadury, lžičku skořice a vaříme, dokud se agar zcela nerozpustí. Nastrouháme na nudličky 6 oloupaných jablek a promícháme je s kůrou i šťávou z jednoho citronu a dvěma sáčky vanilkového pudingového prášku. Jablka vmícháme k agarové vodě a krátce povaříme do zhoustnutí. Rozetřeme na koláčový korpus, postrouháme 4 kostičkami bezmléčné hořké čokolády a dáme dobře vychladit.


SELSKÝ HRNEC

Jeden z oblíbených receptů na eintopf.
Nejprve naložíme sójové nudličky: 50 g nudliček zalijeme v hrnci vroucím zeleninovým vývarem a necháme je v něm vychladnout. Poté je dobře vymačkáme a naložíme do marinády připravené z 50 ml bílého vína, 3 lžic olivového oleje, 2 lžic Tamari, 1 pokrájené cibule, 3 utřených stroužků česneku, soli, bazalky, lžičky uzené papriky a čerstvě drceného pepře. Necháme v chladu do druhého dne, minimálně 12 hodin, marinovat.
Na lžíci oleje osmahneme pokrájenou cibuli a tři stroužky česneku, přidáme sójové maso i s nálevem a 15 minut dusíme, mícháme. Přidáme nakrájenou zeleninu: 500 g dýně, 100 g mrkve a 400 g brambor, okořeníme drceným kmínem a pepřem, mletou paprikou, bazalkou, oreganem, osolíme. Podlijeme 500 ml horké vody a dusíme 30 minut doměkka, odstavíme a necháme pod pokličkou půl hodiny dojít. Podáváme s chlebem



LEPŠÍ ŽIVOT BEZ PLASTŮ

Další z podobných publikací na téma Zero Waste a Homemade, kterých vychází v současné době více. Tato byla přeložena z němčiny a proto v ní najdeme odkazy pouze na zahraniční e-shopy a poznámky pod čarou odkazují na německé práce. V knize najdeme množství návodů, jak si vyrobit různá čistidla, kosmetiku, potřeby do domácnosti nebo třeba rostlinný sýr z kešu oříšků, stejně jako v téměř totožných ostatních publikacích. Pro mě tam nebylo nic nového nebo překvapivého, ale pro toho, kdo podobnou knihu dosud nevlastní, může být praktickým rádcem a pomocníkem.


CIZRNA PEČENÁ S KVĚTÁKEM

Je to dobré jako příloha, třeba k různým zeleninovým placičkám. Klidně to ale můžete sníst tak jak to je, třeba s chlebem a salátem.
Den předem namočíme a druhý den v čisté vodě uvaříme doměkka 200 g cizrny. Scedíme a promícháme s na tenké plátky pokrájenou hlávkou květáku, solí, pepřem, mletou paprikou a v pekáčku pokapeme dvěma lžícemi olivového oleje. Pečeme v troubě při 200 stupních asi půl hodiny dozlatova.


PŘÍBĚHY PŮLNOČNÍHO SLUNCE

Vtipná krátká knížečka příběhů Jiřího Havla, nad kterými jsem v úžasu často kroutila hlavou. Skoro 80letí dědkové lezou po horách, sjíždějí ledovcové řeky, jedou na kole tajgou, a autor sám s berlemi (!) ušel 150 km grónskou tundrou.
"Kajakovat na moři se dá na štěstí do vysokého věku na rozdíl od gymnastiky, sprintu a nejrůznějších soutěží na bystrost."
Bude se vám líbit.


HLÍVA SE ZELÍM A POHANKOU

Večer předem namočíme 150 g pohanky do vody, druhý den ji dobře propláchneme a zalijeme čistou vodou. Osolíme, přivedeme k varu, odstavíme a pod pokličkou necháme dojít.
Na lžíci oleje osmahneme pokrájenou cibuli, můžeme přidat i naťovou. Nakrájíme na nudličky 350 g hlívy a vmícháme ji k cibuli společně se 2 lžícemi slunečnicových semínek. Osolíme, okmínujeme a osmažíme za častého míchání dozlatova. Přidáme 200 g kysaného zelí a ještě deset minut dusíme, zelí by mělo zůstat pěkně křupavé. Odstavíme, vmícháme vařenou pohanku, případně dosolíme.


CIZRNOVÁ POLÉVKA SE ZELENINOU

Obyčejná, zdravá, dobrá.
Večer namočíme a druhý den v čisté vodě uvaříme 200 g cizrny. Slijeme ji, ale tekutinu nevyléváme, naopak ji doplníme na 1,5 l vodou.
Na dvou lžících oleje osmahneme pokrájenou cibuli a tři stroužky česneku, okořeníme lžičkou koření ras el hanout (nebo jiným oblíbeným kořením orientálního typu), přidáme 2 nakrájené mrkve a 1 petržel. Osolíme, zalijeme vodou s cizrnovým vývarem a vaříme 15 minut. Přidáme cizrnu a půlku nakrájeného květáku a vaříme ještě pět minut. Částečně rozmixujeme ponorným mixérem a ozdobíme naťovou cibulkou.


KÁVA Z DŘEZOVCE

Možná nevíte, že se suchá semena dřezovce dají pražit, mlít a připravovat jako náhražka kávy, tedy kávovina. Chuťově je skvělá, velmi mě to překvapilo. Já jako milovník Melty bych nepoznala, že je to něco jiného. Ohledně pražení nejsem příliš zkušená, abych mohla radit a je třeba to zkrátka vyzkoušet. My máme ve sporáku na dřevo pod troubou takovou jakoby „sušárnu“, ale teplota v ní je okolo 100 stupňů, záleží na tom, jak topíme. Já v tom šuplíčku nechala vyloupaná semena na malém plechu 4 dni, dokud nebyla tmavohnědá. Ale určitě půjdou pražit přímo v troubě nebo na litinové pánvi, akorát je musíte bedlivě sledovat, abyste je nespálili. Já je jen párkrát za den prohrábla. Upražená semena poté umeleme v kávomlýnku a zacházíme s nimi jako s kávou, já si připravila „kafe“ v moka konvičce, osladila jsem si ji špetkou rapadury a ochutila lžičkou sušeného kokosového mléka. Ale dá se pít i jen tak bez ničeho.


TAŽENÝ ŠTRŮDL

Osvědčená klasika.
V míse a poté na vále důkladně zpracujeme těsto z 200 g polohrubé mouky, špetky soli, 2 lžic oleje, 1 lžičky jablečného octa a 120 ml vlažné vody. Zabalíme je do fólie a necháme hodinu odpočinout. Mezitím si připravíme náplň: nasucho opražíme 60 g nahrubo nalámaných vlašských ořechů, vysypeme je z pánve a vložíme do ní 30 g rostlinného másla a 30 g strouhanky. Jakmile začne zlátnout, vmícháme dvě lžíce rapadury (nebo cukru) a ještě pár minut pražíme. Do mísy nakrájíme 600 g oloupaných jablek, přidáme 50 g hrozinek, lžičku skořice, šťávu z půlky citronu, ořechy a strouhanku s cukrem.
Těsto rozválíme a poté vytáhneme na hřbetech rukou na tenoučkou placku, rozprostřeme na ni jablka a smotáme. Pečeme na vymaštěném plechu při 180 stupních asi 40 minut dozlatova.



KUKUŘIČKY S KOPREM A TAHINI

Moc dobré to bylo!
400 g malých kukuřiček povaříme 5 minut v osolené vodě. Na lžíci oleje zlehka opečeme tři stroužky česneku nakrájené na plátky, vmícháme dvě lžičky Tahini, lžičku mleté papriky a hrst sekaného kopru, a po chvíli i uvařené zcezené kukuřice. Krátce společně prohřejeme, podle chuti dosolíme. Podáváme s vařenou pohankou a brambory.


MĚSTA A MĚSTEČKA


Kdo sleduje moje literární příspěvky, nemůže si nevšimnout, jak velmi mám ráda knihy Stanislava Komárka a jejich prostřednictvím téměř nekriticky oblibuji i jejich autora jako osobnost. Jeho smysl pro humor je mi natolik blízký, že mám někdy pocit, jak „pěkně bychom si spolu pokecali“, což je dojem samozřejmě matoucí a naivní.
Tahle dvoudílná autobiografie je psaná tak lehce, čtivě, s vtipem a zároveň s moudrým nadhledem, že ji čtenář hltá jak napínavý dobrodružný příběh. Jako obvykle moc doporučuji k přečtení. Citovat se dá, jak je u Komárka typické, skoro z každé stránky, tak pouze drobná ochutnávka:
„Je tragické, že myšlenkový schematismus nás vždycky nutí nějakou kulturu buď ´žrát i s chlupama´, nebo ji celou paušálně odmítnout. Děsivé i krásné věci se dají najít ve všech společnostech, u těch malých, jako je naše, je snad výhoda, že jsou jen málo děsivé i jen málo krásné.
...
Proč se vlastně cítí skoro každý za mlada tak osamělý, nepochopený, a vlastně si tak málo rozumí? - jako by mu nepřiložili návod k použití sebe samého... V tomto věku má dojem, že krom malé skupinky blízkých přátel je obklopen mořem blbů a protivů – teprve mnohem později pozná, že minimálně s šesti z deseti lidí, které potká v tramvaji, by klidně mohl být kamarád, kdyby na to přišlo. Proč jen mají pubescenti takovou přilnavost k smrti, zániku a morbidním tématům a chytají život za ten nejponuřejší konec?“
...
Pražské sémantické pole je od nepaměti víc rozvlněné a stín magistra Kellyho nedovolí josefinismu, aby zapustil kořen. Skutečnost přechází plynule v sen, někdy zlý. Málokteré jiné město likvidovalo tolikrát vlastní elitu s takovou úporností a zlobou. Styl jednání je, podobně jako v Mnichově, oproti Vídni vždy o poznání drsnější, při dlouhém úpadku mezilidské komunikace za minulého režimu to vyniklo s brutální důrazností. Praha neplatí v německé literatuře darmo za město melancholie a nešťastných lásek. Neveselými osudy ostatně není zvykem se tajit – obecně vybičovaná závistivost potřebuje něco, čím by se uklidnila. Udržování dokonalé fasády není nutností - obecná podezíravost v ní tuší jakousi čertovinu. Nedůvěřivost, praktická i intelektuální, patří od nepaměti k obrazu města, kde se zdají krom tajných nauk odedávna prosperovat zejména hereze všeho druhu, též poezie. Kde má Vídeň mírně kašírovaný rozverný úsměv, nabízí Praha pitvorně malebný škleb. Extrémy byly tehdy přímo vedle sebe, světová úroveň i nejapná neomalenost se stýkaly bez jakékoliv střední polohy.
Jinak je atmosféra Prahy nesrovnatelně okcidentálnější než ta vídeňská, však městské splašky neplynou darmo do Hamburku. Od třicetileté války pak Praha a její české zázemí byly nepoměrně k jiným územím střední Evropy ušetřeny bezprostředních válečných zkáz a vysokých ztrát na životech. Stará česká přežívací strategie minimalizuje rizika a udeří teprve tehdy, když tak lze učinit bez nebezpečí. Nejtypičtější českou vlastností je asi schopnost anticipace. Schopnost doběhnout jiné, zejména cizí a vládnoucí, je fatálně spjata se schopností být doběhnut sám a nezištný národní buditel plynule přechází v denuncianta v jedné osobě.“



Zábavné, čtivé, poučné a moudré memoáry pan profesor Komárek moc hezky zakončuje slovy:
„Jistě bych chtěl na světě podle možností ještě pár let pobýt, zažít pár jar a napsat pár knih, ale i kdyby na mne snad zítra spadl strop, stálo to za to. Na rozdíl od mnoha akademických kolegů ani nemám dojem, že jsem byl nedoceněn a nepochopen. Svět je přes všechna svá ošemetná specifika přece jen krásné místo.
Díky! Díky!! Díky!!!“