ROSTLINNÁ ŘÍŠE

Celý život jsem považovala živočišnou říši za nadřazenou rostlinné. Pomyslná pyramida v mé hlavě vypadala asi takhle: člověk na vrcholu (s výhradami), pod ním savci, ptáci, ryby, bezobratlí, hmyz a potom, na spodku pyramidy byly stromy, keře, byliny, houby...atd

Touhle uspořádání se mi začalo ale hroutit. Prvním impulsem byl Dale Pendell, který říká, že rostliny narozdíl od zvířat a lidí mají vědomí. Chápu to tak, že mají vědomí celku, o které jsme téměř beze zbytku přišli. A pokud mají vědomí, dokáží vědomě vnímat, komunikovat a konat. 

Už od mládí mi jsou známy výsledky výzkumu Petera Tompkinse, který experimentálně dokázal, že rostliny mají emoce a paměť. Jenže když mi bylo dvacet, chápala jsem to jako zajímavost, sice krásnou, ale nevěděla jsem si s tím v zásadě rady. Dnes ke mně pronikají informace z nejrůznějších zdrojů. Počínaje Holdstockem, přes Cílka, Pendella, Megreho a konče Fredem Hagenederem, který mi vlastně dokázal pomoci všechny informace pospojovat. 

Stromy mají nesrovnatelně větší a silnější energetické pole než jakýkoliv živočich včetně člověka. Strom od nás nemůže získat nic, kdežto dát nám může nepředstavitelně mnoho - pokud si to zasloužíme.

Strom měl také v předkřesťanské době pro nás dnes nepředstavitelnou cenu! "Obyčejný" strom, například jasan, měl podle staroirských souborů zákonů cenu 2 a půl dojnice (jednotkou byl tzv. sét, který představoval hodnotu poloviny dojnice, takže 2 a půl dojnice je 5 sétů). Posvátné stromy, to byla ale úplně jiná kapitola! Kupříkladu jediný posvátný tis měl hodnotu jedné libry, přičemž dvě libry stál selský dvorec střední velikosti, kompletně s budovami, poli a zvířaty. S ničením posvátných hájků a vyvražďováním Keltů začali Římané a dokonali je křesťané. Představte si tu hrůzu a smutek, co s sebou přinesli do pohanských lesů.  

Můj pohled na zvířata, lidi a především stromy a vlastně všechny rostliny se radikálně mění, mění se i můj praktický přístup, moje vztahy. Postupně, jak se měním, ztrácím přátele, nebo spíš "přátele". Nechápou, nerozumí, odsuzují a nakonec odcházejí. Já ale doufám, že nové přátele získám. A kdyby tím přítelem měl být jeřáb v naší zahradě, budu za to nesmírně vděčná.