Přemýšleli jste někdy o svých předcích? Nemyslím zrovna ty, které znáte nebo na které si pamatujete, nemyslím vaše rodiče, ani babičky a dědečky. Myslím ten obrovský zástup dávno mrtvých lidí, sahající až do středověku, starověku a pravěku, zástup lidí, který je za vámi a vy máte jejich krev. To všechno jsou vaši předkové, ti všichni formovali právě vás, vaše geny, vaše tělo i vaši mysl. Jim vděčíte za to, kým jste. Zkuste si jen představit, kdo v tom zástupu stojí, jací ti lidé byli, co dokázali, jak chybovali, jak se protloukali, jak pracovali, jak trpěli, jak se radovali, jak milovali, jak žili i jak umírali. Jsou mezi nimi nepochybně mudrci, bojovníci, obchodníci, řemeslníci, básníci, hudebníci, mágové, badatelé, cestovatelé, bankéři, písaři, otroci, zlodějíčkové i vrazi. Našly by se mezi nimi princezny i prostitutky, pradleny a hokynářky, kojné, kněžny a čarodějnice.
Ti všichni se na vás dívají jako na toho, kým opravdu jste - jako na prvního v řadě. Dívají se na vaše dobré skutky, výhry i selhání a neúspěchy, dívají se, jak jste silní a jsou na vás pyšní. Když kolísáte, fňukáte a rezignujete, říkají si - pff, jako by ani nebyl náš! Všechny naděje vašeho rodu směřují k vám, to vy jste vyústěním, novým počátkem i očekáváním rodu. Jste jejich součástí, ve vás žijí všichni, kteří stojí v té řadě za vámi, nemůžete je zahanbit. Nemůžete ani pohrdat minulostí, ačkoliv v ní došlo k mnoha chybám, protože tu vytvářeli právě oni, vaši předkové, váš rod a vaše krev, můžete se jen snažit žít dobře, žít jak nejlépe dokážete, nezklamat a držet ten rodový prapor pevně a hrdě. Jednou budete sami součástí toho mlčenlivého zástupu a budete s napětím sledovat své vlastní potomky a přát jim štěstí a sílu.
