Začněme ze široka, od počátku, protože na počátku je i odpověď na všechny naše zásadní otázky. Možná bude v mé řeči příliš mnoho slov jako je láska a bůh a vy se budete ošívat. Ale zkuste prosím na chvíli hodit za hlavu všechny předsudky.
Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Co si pod tím představíte? Vnější podobu? Možná. Ale především jsme byli stvořeni jako tvůrci. Když se nám narodí dítě, chceme mu předat to nejlepší z nás – a ještě víc! Chceme, aby naše dítě bylo lepší než my, aby bylo krásnější, moudřejší, šikovnější. Proč by nás náš vlastní otec měl trápit? On nás stvořil s láskou a očekáváním, že budeme pokračovat v jeho díle. Dal nám ničím neomezenou svobodnou vůli, protože kdyby to neudělal, kdyby zasahovat do našich činů, popřel by tak své tvoření, popřel by, že je vševědoucí a všemocný a že my jsme také takoví. Byli jsme stvořeni jako nejmocnější, nejkrásnější a nejdůležitější bytosti ve vesmíru, jediní, kteří mají „božskou jiskru“. Náš svět, naše Země je skutečně dar pro nás, všechny rostliny a živočichové tu jsou pro člověka. Ale ne v tom smyslu, abychom Zemi a všechno na ní zneužili, trýznili a zničili. Každá rostlina, každé zvíře, každý brouk a každý kámen má své předurčení, jak pomáhat člověku v jeho tvoření, byli stvořeni právě pro to! Člověk musel jen najít předurčení každé bytosti na Zemi a společně s nimi zdokonalovat svůj životní prostor. Mezi předurčení žádné bytosti nepatří smrt z rukou člověka. Rostliny a živočichové jsou naši přátelé, naši pomocníci a nevyžadují nic jiného, než naši lásku. Opravdu je to tak jednoduché.
Dejme stranou příčiny toho, proč jsme se odchýlili jako lidé od této tvůrčí a láskyplné cesty, proč si neuvědomujeme, že naše darovaná svobodná vůle nás často zavádí do slepých uliček. Náš otec ale věří, doufá, že stejně jako nezkušené dítě a vzdorovitý dospívající jednou zmoudříme, dozrajeme, dospějeme, pochopíme a budeme dělat radost jemu, sami sobě navzájem a ze Země bude opět rajská zahrada.
Já chci ale mluvit hlavně o rostlinách.
Často jsem se zamýšlela nad tím, kdy a kdo vyvinul dokonalý systém léčby rostlinami. V současné době víme už jen zlomek toho, co věděli naši předkové před desetitisíci lety. Za ta tisíciletí byly vědomosti o léčivých bylinách překroucené, tisíckrát přepisované a tendenčně upravované, že musíme namáhavě hledat jádro, podstatu. Představte si, že dnes známe u velkého množství bylin jejich přesnou aplikaci, přesné dávkování, dobu a způsob sběru, techniku zpracování a mnoho dalších složitých postupů. Všechno podstatné, co známe o bylinách, pochází z daleké minulosti, z doby, kdy jsme my jako lidé dokonale znali předurčení každičké rostlinky na Zemi. Věděli jsme to, protože jsme byli dokonalí a vševědoucí…tenkrát. Nebyli jsme žádné opice v jeskyni, byli jsme z dnešního pohledu nadlidé. Postupem času se naše schopnosti a vědomosti vytrácely spolu s láskou. Ale uvnitř každého z nás je nezničitelná božská jiskra, která nás nenechá padnout.
Zkuste si teď představit, že žijete ve středověku, v době, kdy lidé umírají na těžké, neléčitelné nemoci a zranění. Máte určité vědomosti o léčivých bylinách, ne mnoho, jen to, co jste se dozvěděl z vlastního pozorování a z rozhovorů s lidmi, žádné knihy ani učenci, nic takového. Chcete vytvořit systém fytoterapie a sepsat ho pro další použití. Začnete pozorovat nemocné lidi, zapisovat pohlaví, věk, tělesnou konstituci, stravu, způsob života, příznaky, rodinnou anamnézu, vývoj nemoci a tak dále a tak dále. A to u mnoha desítek, stovek nemocných, aby bylo možné učinit statisticky významné závěry. Potom začnete dávat nemocným rostlinné léky, patrně namátkou. Zkusíte odvary, nálevy, tinktury, čerstvou šťávu, kořeny, plody, listy, květy sbírané na jaře, v létě, na podzim, za teplého slunného dne, v noci, přešlé mrazem, za deště. Byliny budete sbírat na místech odlehlých, u bystřin, v lesích, u lidských příbytků, na rumištích, v okolí skládek. Budete zkoušet různé způsoby skladování. Budete měnit dávkování podle povahy a prudkosti nemoci, podle váhy a stavu nemocného, podle denní doby, podle reakcí pacienta. A to všechno budete všemožně kombinovat, zkoušet, aplikovat a zapisovat. Možná se vám na sklonku života podaří empiricky zjistit, že mladý list kopřivy sbíraný do konce května z čistého prostředí neznečištěného odpadky, sušený rychle v teplém stínu a skladovaný v suchu a tmě, přelitý vodou teplou 85 stupňů, louhovaný 10 minut a užívaný třikráte denně po dobu minimálně dvou týdnů vyléčí úpornou vyrážku na rukou.
Možná vám už došlo, že sepsat takovou knihu bez použití vědomostí předků je zhola nemožné. Ale ani oni kdysi dávno nezkoumali tímto způsobem léčebnou sílu jednotlivých rostlin, k těm vědomostem se dostali jinak, přímo. Dokázat to, je pro nás dnes buď už zcela nemožné, nebo takový způsob získávání informací pokládáme za nesmysl a řadíme ho do říše pohádek a snů. Máme pocit, že ti hloupí byli oni, že my teprve dnes správně víme, jak na to.
Existuje jedna velmi jednoduchá metoda, která ale vyžaduje otevřené srdce, mysl a důvěru v sebe sama a vesmír, v rostliny, ve všechny bytosti na Zemi. Musíme si připustit, že všechny rostliny tu jsou, aby nám pomáhaly a nevyžadují nic jiného než naši lásku. Tak tedy: v místě, které je vám drahé, na vaší zahradě nebo zahradě vašeho dědy, na louce u lesa, kam rádi chodíte odpočívat, na stráni u potoka, kde jste si hrál jako dítě a kde vás všechno zná, tak tam natrhejte větší množství různých bylin. Postupujte podle citu, podle okamžitého nutkání, podle sympatií k určitým rostlinám, podle vzhledu a vůně. Nechte nohy, aby samy šly, nechte ruce, aby samy trhaly. Zkuste vnímat jednotlivé rostliny jako skutečné, živoucí bytosti, ne jako stvol, list, květ. Každá rostlina žije svůj příběh, stejně jako my. Pokuste se pocítit vděk, stejně jako když od někoho dostanete dárek. Radost a vděk.
Až budete mít pocit, že to stačí, v klidu se posaďte a jednu po druhé bylinky ochutnávejte. Pusťte z hlavy všechny obavy a pochybnosti. Bylinku, která vám vyloženě nechutná nebo má dokonce odpornou chuť, dejte stranou. Vyberte ty, které vám připadají zajímavé, chutné, voňavé, které vám zkrátka „sednou“. Nebude jich moc, možná jen jedna nebo dvě. Potom si takovou bylinku nasbírejte, nasušte a pijte z ní připravený čaj. To je nejjednodušší způsob fytoterapie, protože probíhá komunikace mezi vámi a rostlinou, vytváří se určitý vztah a vy léčíte své tělo sami, bylina vám jen v té věci pomůže.
Víte proč je stále tak mnoho nemocných? Proč účinně a trvale nezabírá ani moderní medicína se svou chemoterapií, genetikou, transplantacemi a očkováním, ani bylinná léčba, ani homeopatie, ani regresní terapie, ani léčba výživou, vodoléčba ani psychoterapie? Protože jsme přenesli zodpovědnost za své zdraví na někoho jiného. Oddělujeme od sebe svou nemoc a sami sebe. Doufáme, že někdo jiný přijde a odnese naši nemoc pryč. Pomocí čehokoliv. Chemické jedy i byliny stojí v tomto případě sobě naroveň. Akorát byliny ve vašem těle nadělají zřídka takovou paseku jako chemické koktejly. Pokud chceme uspět ve vyléčení vlastního neduhu, můžeme vzít na pomoc rostlinu, ale pouze tu utrženou vlastníma rukama nebo možná rukama někoho, kdo nás má rád. Ta cesta od rostliny k člověku musí být co nejkratší. Pokud si byliny nebo dokonce bylinné přípravky jako kapsle, pilulky a krémy koupíme v lékárně, chybí ta vazba, chybí kontakt, vztah, vděk a láska. Takové věci pomáhají málo nebo stejně jako placebo. Nevyléčí nás.
Nejdůležitější a jediný účinný způsob léčby nemocí je nechat tělo, aby se vyléčilo samo, protože ono to umí. Naše tělo je přirozeně zdravé a všemožně se snaží dostat se zpět do toho stavu, pokud se z něho vychýlí. Bolí nás žaludek. Někdo si vezme prášek, jiný jde rovnou na injekci, protože ví, že se to bude zhoršovat a on bude trpět, už to zná. Možná ho lékař pošle na různá nepříjemná, bolestivá vyšetření a nasadí dlouhodobou léčbu. Člověk si oddechne: jsem v dobrých rukou, oni se o mě už postarají. Alternativci vezmou na pomoc bylinky, shání informace na webových stránkách, v knihách anebo navštíví léčitele. Ono to všechno pomůže, ano, částečně a krátkodobě. To, co nám ale pomáhá, není pilulka nebo bylinný čaj z lékárny nebo ruce léčitele. Pomáhá nám naše vlastní mysl, protože ji ve větší či menší míře soustředíme na místo bolesti. A to je to jediné, co nám doopravdy pomáhá, co léčí: naše vlastní mysl. Není ve vesmíru mocnější síly, než je lidská mysl.
Zkuste si lehnout, uklidnit se, nemusíte meditovat, nic takového, musíte se jen trochu soustředit. V žaludku žhnou uhlíky bolesti, potřebujete, aby shořely, zmizely, snažte se je svou myslí rozfoukat. Soustřeďte se na svůj žaludek, veškerou pozornost upřete do toho místa. Uhlíky se rozhořívají, bolest se na chvíli stupňuje, pulsuje. Pokud vydržíte, bolest se rozplyne, nejpozději do rána. Můžete se pokusit i o jiné způsoby vizualizace, nebo žádnou nepoužívat, jen se prostě vší silou soustřeďte na nemocné místo, bolest je výhodou, navede nás. Bolest plní úlohu majáku a léčba je tak snadnější. Nemocné místo pomocí své mysli uhlaďte, pročistěte, ukonejšete. Vaše tělo ví jak na to, jen mu trochu pomozte a hlavně mu nebraňte.
Každý to umíme, všichni máme tu schopnost uzdravit sami sebe, jakmile znovuobjevíme ten způsob, nemusíme se bát žádné bolesti a nemoci. Je třeba ale ještě pochopit, že všechno na Zemi je jeden organismus a že co činíme ostatním bytostem, činíme sami sobě.
(můj příspěvek ke Svatojanskému Symposiónu konanému dne 20.7.2013 ve Svatojánu)
