ISHMAEL

Nenápadná, tenká kniha od Daniela Quinna dostala cenu Teda Turnera za celospolečenský přínos pro řešení globálních problémů ještě předtím, než vyšla.
Dlouho jsem nečetla nic tak depresivního. Knížka vypráví úplně jednoduchou a srozumitelnou formou o tom, kterak moudrá gorila vyučuje otevřeného člověka o světě a ukazuje mu, proč jsou věci tak, jak jsou. 
Proč jsme Kainovými potomky a v čem přesněspočíval konflikt mezi ním a Abelem? Proč si Bůh mezi nimi vybral tak, jak si vybral a proč nám ten příběh nedává smysl? Jak máme chápat další prastarý příběh, ten o jablku ze Stromu poznání? Je naše představa Adamovy nevinnosti před jeho pozřením správná? Co přesně znamená poznání dobrého a zlého? Jaký je rozdíl mezi premisou „svět náleží člověku“ a premisou „člověk náleží světu“? A jaká z těchto premis nahrává evoluci, vývoji, a která ho ukončuje?
Jakou má souvislost zákon zemské přitažlivosti a aerodynamiky se zákonem o tom, že žádný druh si nepřivlastní život celého světa a že svět nebyl stvořen pro žádný konkrétní druh samotný? Proč jsme přesvědčeni o tom, že se nás tyto zákony netýkají? Co nutí nás, civilizované lidi, k destrukci ekosystémů a likvidaci ostatních živočišných druhů? Proč ignorujeme skutečnost, že zažíváme volný pád?
Možná jsme první generací lidí, kteří bez jakékoliv náboženské konotace připouštějí reálný konec civilizace. Možná jsme první, kteří si uvědomují, že naše vnoučata se svých vnoučat už dočkat nemusí. Tato představa konce je rozšířená napříč celou společností a více či méně si ji připouštíme všichni. Máme naději? A pokud ano, v čem tato naděje spočívá a co musíme udělat?
A co mohu udělat já? Nenapadá mě nic jiného, než vlastní příklad. Snažit se žít tak, aby moje dnešní stopa uzurpátora a ničitele byla menší a neznatelnější, než byla včera. Aby mou vinou neumírala další stvoření, živočichové, rostliny a celé druhy. A takhle pokračovat den za dnem, a u toho se starat o to, jak inspirovat ostatní. Bez nucení, bez hysterie, bez nenávisti. Nic lepšího jsem nevymyslela.



ZELENINOVÁ SMĚS NA SMETANĚ

Skvělá zeleninka v téhle úpravě se jen tak nepřejí!
Na dvou lžících oleje necháme změknout pokrájenou cibuli a vmícháme na drobné kostičky nakrájené dvě červené řepy. Za občasného promíchání opékáme deset minut a přidáme půlku květáku rozebraného na růžičky. Osolíme, okořeníme špetkou mletého fenyklu, maličko podlijeme vodou, ale jen tak, aby se zelenina nepřipalovala, a dusíme ještě deset minut pod pokličkou do poloměkka. V 200 ml mandlové (nebo jiné rostlinné) smetany rozšleháme lžíci hladké kukuřičné mouky a vlijeme k zelenině. Pár minut povaříme do zhoustnutí a vmícháme 200 g zeleného hrášku, čerstvého či mraženého, který propláchneme v cedníku vroucí vodou. Necháme prohřát, ale už nevaříme. Podle chuti okyselíme citrónovou šťávou a podáváme s vařenými brambory a salátem.


FRANTIŠEK Z ASSISI

Ačkoliv mám G. K. Chestertona jako autora moc ráda a jeho Ohromné maličkosti patří mezi moje oblíbené knížky, v této úvaze o životě svatého Františka jsem s některými jeho názory a závěry nesouhlasila. To ale nemá žádný vliv na to, jak já sama vnímám tuhle zvláštní a všem ustáleným představám o světci se vymykající postavu. František ve mně vyvolává emoci, kterou snad nejlépe vystihnou slova „tichá radost“. Necítím se být katoličkou, ačkoliv mě jako mimino pokřtili, ale tenhle svatý má v mém srdci opravdu zvláštní (a velmi soukromé) místo.
„Smysl pro humor, který je kořením historek o všech jeho dobrodružstvích, ho sám o sobě chránil, aby nikdy neupadl do škrobené důstojné sektářské nadřazenosti. A něco z toho pocitu nemohoucnosti, jenž tvořil víc než polovinu jeho síly, sestoupí na každého, kdo pochopí, čím tato inspirace v dějinách byla a je, ale může ji zaznamenat pouze řadou nesouvislých a chudých vět. Dozví se něco o tom, co František myslel velikým a dobrým dluhem, který nelze splatit. Pocítí touhu udělat nekonečně víc, a současně marnost jakéhokoliv počínání.“



SKOŘICOVÉ TYČINKY

Skořice je vhodným kořením pro zahřátí. Do jídel, nápojů a moučníku ji proto přidáváme převážně v zimě. Tyhle tyčinky jsou vhodné místo těch kupovaných třeba na výlet nebo do práce a školy jako svačina.
V míse promícháme 100 g hrozinek, špetku soli, 2 lžičky skořice, 1 lžičku mleté vanilky, 100 g jablečné mouky (koupíte v prodejnách zdravé výživy), 2 lžíce arašídového nebo slunečnicového oleje a 200 ml horké vody.
Na suché pánvi opražíme 180 g ovesných vloček a 160 g vlašských ořechů, jakmile začnou růžovět a vonět, vsypeme 60 g kokosového (nebo obyčejného) cukru a chvíli společně mícháme. Po zchladnutí nahrubo nadrtíme v robotu a vmícháme do směsi v míse. Rukama dobře prohněteme, aby se suroviny spojily, a upěchujeme do malého pekáčku (20/25 cm) vyloženého pečicím papírem. Pečeme při 170 stupních asi půl hodiny, dokud nezačne při okrajích zlátnout. Necháme vychladnout a pokrájíme na tyčinky.


JEČNÉ DROBENÍ S TEMPEHEM

Před sto lety se tohle jídlo v Krkonoších vařilo se slaninou, nikoliv s tempehem, ale chuť bude velmi podobná. Musíte mít s přípravou tohohle jídla trochu trpělivost, nastojíte se u plotny 
Od kamarádky jsem dostala ječmen a pořád jsem přemýšlela, co s ním. Včera jsem ho tedy pomlela na hrubou mouku a připravila tohle zvláštní, prosté a chutné jídlo.
300 g ječné hrubé mouky pražíme na suché pánvi, dokud nezrůžoví a nezačne vonět. Trvá to opravdu dlouho, klidně půl hodiny a neradím vám, abyste přestali míchat. Osolíme a postupně přiléváme 500 ml vroucí vody. Vždy dobře promícháme, než přilijeme další, abychom vytvořili drobení, nikoliv jeden knedlík. Jakmile jsme spokojeni s konzistencí, odstavíme a promícháme s 200 g uzeného tempehu a čtyřmi cibulemi, které jsme pokrájeli a dozlatova opekli na třech lžících oleje. Nakonec vmícháme svazek petrželky a podáváme s kvašenou zeleninou, zeleninovým salátem nebo alespoň s kyselými okurkami. Zeleninu doporučuji rozhodně nevynechávat.


LUNÁRNÍ KALENDÁŘ MARTINY LUKÁŠKOVÉ NA 47. TÝDEN ROKU 2017


JABLEČNÝ DORT

Rychlý, snadný a výborný.
V míse promícháme 160 g polohrubé mouky, 100 g celozrnné špaldové mouky, 80 g kokosového cukru (nebo obyčejného cukru), 20 g (3 lžíce) kakaa, 2 lžičky kypřicího prášku, lžičku mleté vanilky a lžičku skořice. V 200 ml ohřátého sojového (nebo jiného rostlinného) mléka rozšleháme 60 ml slunečnicového oleje, lžíci rumu a 40 g (2 vrchovaté lžíce) vanilkové Hrašky. Tekutou složku vmícháme do sypké a nakonec zamícháme 200 g nahrubo nastrouhaných jablek. Těsto navrstvíme do vymaštěné dortové formy (20 cm) a pečeme při 180 stupních 30 – 40 minut podle zkušenosti s vlastní troubou. Stav upečení kontrolujeme pomocí špejle. Vychladlý dort rozkrojíme, potřeme jablečnými povidly a ozdobíme čokoládovou polevou a ořechy.


TEMNÝ LES



Sci-fi Temný les Liou Cch'-sina je v mnoha ohledech lepší než první díl trilogie s názvem Problém tří těles. Zpočátku mi trochu vadil přepjatě zářivě futuristicky pojatý popis budoucnosti, připadala jsem si jako v Neználkovi na Měsíci. Postupující děj mě ale vyvedl z omylu a selanka byla ta tam. Jde o to, že chování veškerých vesmírných civilizací funguje na principu temného lesa – vzájemně se nevidíme, ale jakmile spatříme světýlko pod stromy (rozuměj lokalizujeme obydlenou planetu ve vesmíru), musíme zabít, nebo budeme sami zabiti. Veškeré alternativy směřují vždy ke shodnému výsledku, jiný scénář není z principu možný. Závěr byl ale přesně takový, jaký mám u dobré a klasické sci-fi ráda. Vlastně to mám ráda třeba i u Predátora se Schwarzeneggerem nebo v knížce Marťan od Andy Weira. Ve všem tom marasmu destrukce a ničení planety Země snad ještě můžeme vykřesat hrdost na lidskou nezdolnost a důvtip. Takže doufám, že to s námi nakonec dobře dopadne a za takovou naději jsem ráda.






CUKETA ZAPEČENÁ S RAJČATY A TOFU

Ve spíži jsem měla ještě jednu velkou cuketu z léta a ve sklepě dvě skleničky zavařených rajčat. K tomu jsem v chladničce sušila lahůdkové tofu. Tak co s tím? Samozřejmě tu nejjednodušší věc – zapéct!
Do vymaštěné zapékací misky vrstvíme 750 g na kostičky nakrájené cukety, 600 g spařených, oloupaných a nakrájených rajčat (lze použít i sterilovaná) a dvě velké cibule. Vrstvy prosypeme bylinkovou solí s tymiánem, rozmarýnem a šalvějí, opepříme a pokapeme olivovým olejem. Navrch rozdrobíme 200 g lahůdkového tofu. Pečeme nejprve zakryté půl hodiny při 180 stupních, pak poklici sejmeme a dopečeme dozlatova. S chlebem nebo brambory.



ŽITNÉ TĚSTOVINY S ČERVENÝM ZELÍM

Dvě až tři cibule a tři stroužky česneku nakrájíme a osmahneme na dvou lžících oleje, přidáme 40 g předem namočených a nadrobno nasekaných sušených rajčat. Po chvíli vmícháme na nudličky nakrájenou půlku hlávky červeného zelí. Osolíme, okmínujeme, trochu podlijeme a dusíme doměkka. Mírně osladíme pšeničným sirupem (nebo jiným sladidlem) a dokyselíme jablečným octem. Uvaříme 400 g žitných těstovin a promícháme je se zelím. Podáváme se salátem.


ZELENÁ ČOČKA S HLÍVOU

130 g zelené čočky namočíme na půl hodiny do vody a potom ji v čisté vodě uvaříme doměkka, nesmíme ji ale rozvařit.
400 g hlívy očistíme a nakrájíme na proužky, vložíme ji do pekáčku spolu se lžící oleje, pokrájenou cibulí a dvěma stroužky česneku a kmínem, osolíme a pečeme v troubě dozlatova, občas promícháme.
Uvařenou a scezenou čočku promícháme s houbami, ochutíme umeoctem a podáváme na listech salátu.



NATŘÁSANKA

Moučník z Krkonoš. Vždycky, když zkouším nějaké jídlo z Krkonošské kuchařky Jiřího Marholda, musím vzdát hold tehdejším hospodyňkám, které z mála dokázaly tvořit nevídané věci. Z pár surovin (brambory, jablka, zelí, houby, kozí tvaroh...) doslova vykouzlily cokoliv od polévek přes výživná hlavní jídla, rozličné moučníky až po cukroví.
Tahle bašta je triviálně jednoduchá a skvělá. A rozhodně po ní ani nezchudnete, ani neztloustnete.
Půl kila vařených brambor oloupeme a nastrouháme nahrubo. Na vál postupně nasypeme 200 g hrubé mouky a brambory po částech rukama „natřásáme“ – odtud název. Cílem je rovnoměrně obalit všechny brambory moukou.
Pekáček vymastíme a polovinu brambor do něj narovnáme. Půl kila jablek nastrouháme na okurkovém struhadle na tenoučké plátky a rozložíme je na brambory. Posypeme přírodním cukrem a skořicí a zakryjeme druhou půlkou brambor. Pokapeme čtyřmi lžícemi rozpuštěného rostlinného másla a pečeme při 200 stupních hodinu. Jíme teplé nebo studené.



KVAŠENÁ ZELENINA

S kvašenou zeleninou jsem trochu už jako kolovrátek, viďte? 
Ale je to skutečně skvělý zdroj vitamínů a enzymů, které nám v zimě pomáhají zůstat fit. Na naše celkové zdraví a imunitu mají totiž zásadní vliv naše střeva a proto se snažíme, abychom je nepřetěžovali, ale naopak jim poskytli tu správnou potravu. A právě mléčné kvašení je to pravé. 
Můžete použít v zásadě jakoukoliv zeleninu, já mám ráda červenou řepu, ale komu nechutná, třeba brokolice je také výborná.
Univerzální recept připojuji, ale můžete klidně vynechat chilli a zázvor a přidat třeba kmín a hořčičné semínko. Množství soli odhaduji, solím ale více, než bych solila normální salát určený ihned k jídlu, asi dvojnásobně. 


LUNÁRNÍ KALENDÁŘ MARTINY LUKÁŠKOVÉ NA 46. TÝDEN ROKU 2017


DÝŇOVÉ LASAGNE

Co s úrodou dýní? Zkuste třeba lasagne. Trochu moučná chuť dýní (která je mi trochu nepříjemná) v tomto receptu není nikterak výrazná a myslím, že si pochutnáte stejně jako my. Množství je pro 6 osob.
Nejdříve omytou dýni zbavenou semen nakrájíme na kostky, vložíme do vymaštěného pekáčku a pečeme při 180 stupních asi 30 minut, dokud se nezměkne. Potřebujeme půl kila pečené dýně.
V hluboké pánvi rozehřejeme dvě lžíce oleje a necháme na něm změknout pokrájenou cibuli a tři stroužky česneku. Vmícháme dvě pokrájené kapie, 100 g oliv, pečenou dýni a 800 g spařených, oloupaných a nakrájených rajčat. Osolíme, okořeníme bazalkou, pepřem a chilli, podlijeme 200 ml vody a dusíme půl hodiny. Zjemníme 100 ml ovesné smetany.
Ve 150 g ovesné smetany rozmícháme 100 g mletých vlašských ořechů.
Do vymaštěného pekáčku (cca 40/30 cm) navrstvíme třetinu omáčky, na ni narovnáme lasagne a totéž uděláme ještě dvakrát. Poslední vrstvu tvoří lasagne, které potřeme ořechovou směsí. Pečeme při 170 stupních asi 40 minut. Podáváme se salátem.



BÁBOVKA S MOŠTEM

V jedné nádobě promícháme 150 g celozrnné špaldové mouky, 150 g polohrubé bílé mouky, špetku soli, 100 g kokosového cukru (nebo obyčejného cukru), lžičku skořice, lžičku mleté vanilky, lžičku strouhané citrónové kůry, dvě lžičky kypřicího prášku a půl lžičky jedlé sody.
Ve druhé nádobě rozšleháme tři celá vejce, 100 g rozpuštěného rostlinného másla a 250 ml jablečného moštu. Vlijeme k mouce, krátce, ale důkladně promícháme a nakonec vmícháme nahrubo nastrouhané jablko. Nalijeme do vymaštěné a vysypané bábovkové formy a pečeme při 180 stupních 40 minut.




BULGUROVÝ SALÁT S OŘECHY

Skvělý, lehký salát, vhodný k střídmějšímu obědu nebo k večeři.
100 g pšeničného bulguru propláchneme v cedníku, vložíme do hrnce, zalijeme 300 ml osoleného zeleninového vývaru a vaříme na mírném ohni, dokud se voda neodpaří a bulgur nezměkne. Vysypeme jej do mísy, promícháme a necháme vychladnout. 80 g vlašských ořechů opražíme nasucho na pánvi a přidáme je k bulguru. Vmícháme pokrájenou salátovou okurku, 80 g oliv, 4 nakrájené naťové cibulky a ochutíme lžící umeocta. Podáváme na listech salátu.


RANNÍ KAŠE Z QUINOY

Quinoa je taková módní potravina, ale je údajně velmi zdravá, dokonce se považuje za takzvanou superpotravinu. Tak proč ji čas od času nevyzkoušet? Můžete ji použít nejen do zeleninových salátů nebo karbanátků, ale je výborná i nasladko.
Na jednu porci kaše propláchneme 50 g bílé quinoy (lépe se rozváří než černá nebo červená) v cedníku a namočíme ji přes noc do vody. Ráno ji přecedíme a znovu dobře propláchneme, zbavíme ji hořkých saponinů. Vložíme do rendlíčku, zalijeme 200 ml rostlinného mléka (výborné je mandlové nebo kokosové) a na mírném ohni vaříme půl hodiny spolu s hrstí hrozinek. Na talíři zdobíme 100 g předem namočených a propláchnutých vlašských ořechů a nakrájeným jablkem. Sladíme třeba datlovým sirupem.


ČOČKOVÁ POLÉVKA

Co by sis dal zítra k jídlu? 
Víš co? Mám chuť na nějakou polívku.
Dobře, udělám čočkovku. 

Večer namočíme do vody 250 g hnědé čočky. Druhý den ji propláchneme v cedníku a necháme okapat.
V hrnci rozehřejeme dvě lžíce oleje, necháme na něm změknout pokrájenou cibuli, vsypeme tři lžíce celozrnné špaldové mouky a umícháme cibulovou jíšku. Zalijeme 1 l zeleninového vývaru, dobře rozšleháme metličkou, vsypeme čočku, okořeníme dvěma bobkovými listy a několika kuličkami černého pepře a nového koření (toto koření z polévky na konci vyndáme). Ochutíme bylinkami – dobromyslí, libečkem, petrželkou a celerovou natí a vaříme 20 minut. Nakrájíme 150 g mrkve a 150 g brambor a přidáme je do polévky. Vaříme ještě 20 minut a osolíme.



DUŠENÁ KAPUSTA S TEMPEHEM

Jednoduchá, skvělá dobrota! Kapusta je navíc jedním z nejvýznamnějších rostlinných zdrojů železa.
V rendlíku rozehřejeme dvě lžíce oleje a necháme na něm změknout pokrájenou cibuli a dva stroužky česneku. Okořeníme kmínem a mletou paprikou, vmícháme 400 g na nudličky nakrájené kapusty, osolíme, podlijeme 200 ml zeleninového vývaru a dusíme doměkka. Zjemníme 50 ml ovesné smetany a prohřejeme. 200 g uzeného tempehu nakrájíme na drobné kostičky a opečeme dokřupava na pánvi nebo v troubě. Vmícháme ke kapustě. Podáváme s vařenými brambory a salátem.


AZYL PRO ZVÍŘATA V TŘEBIHOŠTI

Koncem října jsem měla krásný zážitek. Byla jsem na návštěvě v azylu pro zvířata v Třebihošti.
Vůbec jsem původně nevěděla, že je to pár kilometrů od nás a tak si myslím, že jsem tam nebyla naposledy. S kamarádkou Zlatkou jsme přivezly zvířátkům zeleninu a seznámily se nejen se třemi ovečkami a jedním beránkem, s báječným psem Agarem, několika kočkami, ale i se dvěma mladými, pracovitými, laskavými a nadšenými lidmi, kteří vyměnili život v městském pohodlí za doslova spartánské podmínky (viděla jsem a nevěřila jsem!) a službu těm, kteří ji potřebují - bezbranným a nevinným.. Mají můj hluboký obdiv, klobouk dolu!
Život bez krutosti na statku je azyl nejen pro hospodářská zvířata, který leží ve vesničce Třebihošť na Královédvorsku. V malé oáze míru již našli domov všemožná zvířata od nejmenších potkanů, přes kočky, psy až po ovečky. Okolo azylu se již vytvořila skupina aktivních dobrovolníků. Přiložit ruku k dílu, či pomoci finančně, ale i materiálně může doopravdy každý. Věřte mi, že jakoukoliv pomoc skutečně uvítají!


LUNÁRNÍ KALENDÁŘ MARTINY LUKÁŠKOVÉ NA 45. TÝDEN ROKU 2017


CIZRNA S HŘÍBKY A PAPRIKOU

250 g cizrny namočíme přes noc do vody a druhý den ji v čisté vodě uvaříme doměkka. Dvě hrsti sušených hřibů namočíme na hodinu do vody, vymačkáme a pokrájíme.
Na dvou lžících oleje necháme změknout pokrájenou cibuli a čtyři stroužky česneku, přidáme lžíci uzené papriky, lžičku kmínu a půl lžičky drceného černého hořčičného semínka. Krátce nato přidáme hříbky, scezenou cizrnu a červenou papriku nakrájenou na kostičky. Podlijeme 200 ml zeleninového vývaru, vmícháme lžíci rajského protlaku a 15 minut dusíme. Ve 100 ml ovesné smetany rozšleháme dvě rovné lžíce hladké kukuřičné mouky, vlijeme k cizrně a krátce povaříme do zhoustnutí. Osolíme, případně dokyselíme. Podáváme s dušenou rýží basmati a bramborovými plackami.


CELOZRNNÁ PIZZA S BROKOLICÍ A ŠPENÁTEM

Výborná vegan zeleninová pizza, kdyby takovou dělali v pizzeriích, jásala bych 
V míse promícháme půl kila celozrnné špaldové mouky, půl lžičky soli, polévkovou lžíci instantního droždí, 80 ml panenského slunečnicového oleje a 250 ml vlažné vody. Vyklopíme na vál a rukama dobře zpracujeme pružné nelepivé těsto a vrátíme je do mísy. Potřeme olejem, zakryjeme a necháme v teple hodinu kynout.
Mezitím si připravíme náplň: spaříme 400 g čerstvého špenátu, pokrájíme ho a se špetkou soli deset minut podusíme. Vymačkáme vodu a prozatím odložíme stranou. Hlávku brokolice rozebereme na růžičky a uvaříme je v páře doměkka.
Promícháme 200 ml ovesné smetany, vrchovatou lžíci Ajvaru a půl lžičky soli. Nastrouháme najemno 150 g veganského sýra.
Z vykynutého těsta rozválíme dvě placky na plech a každou z nich potřeme smetanovou směsí (polovinu necháme na závěrečné pokapání), poklademe růžičkami brokolice, špenátem a strouhaným sýrem a pokapeme druhou půlkou ochucené smetany. Pečeme při 200 stupních, dokud okraje nezrůžoví.



PROBLÉM TŘÍ TĚLES

Čínská sci-fi? Ano, přesně tak, a jak skvělá! Liou Cch´- sin stvořil velmi lidské a přitom vysoce vědecky zasvěcené dílo. Musím se přiznat, že mi udělalo radost a vinou své neznalosti jsem byla překvapená, že v Číně existují lidé, kteří přemýšlí tímhle způsobem. Mně samotné pomohla první část téhle trilogie zorientovat se v některých svých dosud plně neujasněných postojích. Má lidstvo navzdory své krvelačnosti, nevymýtitelnými sklony k destrukci a monstróznímu sobectví právo na ochranu? Má dostat šanci k nápravě? Snad ano. Pohyb zpět totiž možný není, naše civilizace a technologický pokrok se může vyvíjet pouze směrem kupředu. Věda není zlo, technologie nemusí být nositelem zkázy. Naděje umírá poslední.
Netrpělivě čekám na pokračování!