MAKOVÁ BÁBOVKA BEZ LEPKU

Vajíčka se nám hromadí ve spíži a plata rostou do podoby babylónské věže, slepičky nasadily zběsilé tempo, ačkoliv některé z nich už jsou pětileté! Jakmile začne tráva růst, každý den jim natrhám velký koš "mlíčáků", ty mají nejraději, přidávám ale i trávu a další bylinky jako je jitrocel, popenec a řebříček. V tomhle počasí mám často ruce pěkně zkřehlé. 
I když jejich útulný výběh má sto padesát metrů čtverečních, bylo by mnohem lepší, aby slepičky mohly běhat volně po zahradě a sbírat si žížaly, housenky a zobat trávu, jenže vinou našeho přitroublého psa to nemůžeme udělat.
Tak, a teď zpět k receptu, nějak jsem se zapovídala :)
V míse ušleháme do husté pěny 8 žloutků a 100 g sušené třtinové šťávy (nebo cukru), přidáme kůru z půlky citrónu, lžičku mleté vanilky, a postupně zašleháváme 50 g kukuřičného škrobu, 250 g mletého máku a opatrně vmícháme tuhý sníh z 8 bílků. Pečeme při 170 stupních 45 minut ve vymaštěné a vysypané bábovkové formě.



KOPŘIVOVÉ KNEDLE S BYLINKOVOU OMÁČKOU

Navzdory skoro únorovým teplotám se příroda zastavit nedá a venku je doopravdy zeleno (až na místa, kde je bílo). Byliny raší, pučí, dožadují se sluníčka, které je nám třeba už všem. 
Pokud chcete využít jarní bylinky, dokud to jde, zkuste připravit tohle krásně zelené jarní jídlo. 
Knedlíky: na vále dobře prohněteme kilo uvařených a prolisovaných nebo nastrouhaných brambor, 100 g nasekaných kopřiv a 200 g celozrnné špaldové mouky. Z těsta vyválíme hada a nakrájíme ho na 20 špalíčků, které vaříme v dobře osolené vodě 8 minut od doby, kdy vyplavou na hladinu.
Omáčka: Na třech lžících oleje necháme změknout pokrájenou cibuli, vmícháme 2 lžíce pohankové a 2 lžíce celozrnné špaldové mouky a umícháme světlou cibulovou jíšku, kterou naředíme 600 – 700 ml zeleninového vývaru, osolíme a pět minut povaříme. Přidáme 100 g nasekaných bylin a necháme projít varem. Dochutíme lžící citrónové šťávy.
Byliny použijte, jaké máte zrovna po ruce. Já v zahradě natrhala řeřišnici, jitrocel, kontryhel, popenec, divokou pažitku, česnáček, medvědí česnek, řebříček, vrbinu penízkovou, libeček, tymián a dobromysl.



LUNÁRNÍ KALENDÁŘ NA 17. TÝDEN ROKU 2017


ZELATOR

aneb Moderní zasvěcenec zkoumá dávná mystéria.
Jako autor této knihy je uveden Mark Hedsel s tím, že ji úvodem a poznámkami opatřil David Ovason. Soudí se ale, že Hedsel je smyšlená osoba (HeadSol) a také Ovason je pouhý pseudonym britského autora Freda Gettingse, narozeného v roce 1937, jenž v knize píše o sobě a své vlastní „Cestě Blázna.“
Kniha obsahuje skutečně rozsáhlý poznámkový aparát zaujímající snad čtvrtinu obsahu, a také velkou obrazovou přílohu. Protože moje znalosti mytologie, astrologie, historie umění, náboženství, mystérií, kultů, symbolů, rosenkrucianismu, a historie obecně jsou na bídné úrovni, odnáším si z knihy především poznatek o tom, že rychlými soudy ze sebe děláme akorát hlupáky. Mnoho informací v knize obsažených, například o spiritismu a okultismu, mi byly velmi blízké a kniha v mnoha jiných ohledech přinejmenším zpochybnila mé předsudky.
Knihu jsem si koupila krátce po jejím vydání v roce 1999 a dvakrát jsem ji rozečetla a zase odložila. Dočetla jsem ji až teď, téměř v padesáti letech. Nečte se snadno, a pokud máte zájem o lacinou, mainstreamovou a snadno stravitelnou populárně lidovou „esoteriku“, nečtěte ji.
V krásné ukázce, kterou předkládám, Mark hovoří se svým starým florentským přítelem:
„Víte, že přátelství nemá nic společného s věkem, ale moudrost ano. Vyhledáváte mě a snášíte mou fyzickou pomalost, protože jste nahlédl do mého srdce a to pořád ještě bije rychle. Obdivujete mou moudrost. Moudrost starců je úplně jiná než moudrost mladých.“
„Rozhodl jsem se naučit, jak být Bláznem.“
„Ne, rozhodl jste se jít po Cestě Blázna. V tom je rozdíl. A jaký je výsledek takové cesty? Výsledkem je moudrý Blázen. Blázen je ten, kdo se všeho vzdá pro myšlenku. Moudrý Blázen je ten, kdo ví, že se nikdy neměl čeho vzdávat. Je to bláznovství?“
Rozevřel jsem dlaně, abych ukázal, že jsem rozuměl.
„Jaký je rozdíl mezi starým člověkem a mladým člověkem, když jsou oba blázni?“
Myslel jsem, že je to řečnická otázka, ale on ji opakoval: „Jaký je mezi nimi rozdíl, Marku?“
„Je to závazek? Starý člověk se zavázal, mladý ne?“
„Ano, přesně tak. Starý člověk se zavázal. Někam se postavil. Život ho k tomu donutil. Nakreslil kolem sebe kruh a řekl: Tady stojím, tohle musím udělat. Zavázal se k nějakému jednání. Protože kolem sebe nakreslil kruh, i ostatní vidí, kde stojí. Mohou ho napadnout. Jeho postavení je slabé. Ti, kdo se nezavázali, mohou klamat, pokud chtějí. To je prastará bitva mezi mládím a stářím. Ten, kdo se zavázal, se zdá být ve slabém postavení. Duchovní pravda je ale úplně jiná. Silný je ten, kdo přijme závazek. Pravý závazek je závazek umělecký. Proto bývají umělci tak často napadáni. Jsou napadáni pro svou morálku, pro své myšlenky – dokonce pro své dílo. Ale jejich podstata – jejich závazek – je tajemství, které je nenapadnutelné. Skutečný umělec ví, že schopnost tvořit je odměnou sama o sobě. Obyčejní lidé se závazků bojí, víte? Obyčejní lidé se bojí tvořivosti, vědí, že když nechají ten vroucí kotel žluté tekutiny ve svém nitru překypět, změní se celý jejich život. Lidé se bojí změn. Nepřejí si být doopravdy tvořiví a umělečtí. Chtějí nejvýš zdobit a zpříjemňovat si své okolí – ale to má s tvořivostí málo společného.“
„Chcete říct, že cesta Blázna by měla být cesta tvořivosti?“
„Každá duchovní cesta by měla být tvůrčí. Tvořivost souvisí s oběťmi. Ten kotel žluté tekutiny, který se v každém vaří, je obětní vývar...“
„Síra?“
„Ano, síra. První ze Tří principů. Je v obětním kotli. Je to přemíra. Tvořivost je duchovní rozkoš, překypění síry.
„Takže veškerá tvůrčí činnost musí být bláznivá? A v tom případě i myšlení musí být bláznivé?“
Zasmál se mé sofistice. „Možná, že myšlení je bláznivé. Některé formy myšlení nepochybně bláznivé jsou. Koneckonců, většina lidí je zranitelná ve svých myšlenkách; bojí se přemýšlet sami za sebe. Blázen se učí přemýšlet za sebe; činí z toho duševní cvičení. Ostatní tuto Cestu odmítají. Proto je naše civilizace tak ohrožená. Žijeme ve světě, kde se všichni snaží zajistit co největší pohodlí tělu, ale pro rostoucí duši se dělá jen málo. Občas si myslím, že bychom měli naši civilizaci rozebrat cihlu po cihle a postavit znova.“
„Vy jste anarchista?“
Znovu se zasmál. „Ne, civilizace se dokážou rozložit samy. Poslouchejte ten dopravní zvuk zvenčí. To už je zvuk odlivu.“




TĚSTOVINY S BYLINKOVOU OMÁČKOU

Do této famózní omáčky můžete použít jakékoliv jedlé bylinky, v tomto je kopřiva, řeřišnice, popenec, jitrocel, kostival, bršlice, kontryhel, šťovík, divoká pažitka, řebříček, česnáček a ze zahrádky libeček a dobromysl.
Na olivovém oleji osmahneme dorůžova dva nakrájené stroužky česneku. Zvlášť na oleji dokřupava opečeme i 200 g nadrobno nakrájeného tempehu. 100 g bylinek nasekáme nahrubo. Uvaříme balíček semolinových špaget a vmícháme do nich 200 ml mandlové smetany, tempeh, česnek a byliny. Můžeme přisolit.


CIZRNA S MANGOLDEM PO INDICKU

200 g cizrny den předem namočíme, druhý den vodu vyměníme a uvaříme ji doměkka, trvá to asi 45 minut. Slijeme a necháme okapat. V hluboké pánvi rozehřejeme tři lžíce oleje a necháme na něm změknout pokrájenou cibuli. Přidáme tři nasekané stroužky česneku, lžíci strouhaného zázvorového kořene, lžičku drceného koriandru, lžičku drceného římského kmínu a lžičku koření Garam masala. Jakmile se koření rozvoní, přidáme okapanou cizrnu, 400 g mangoldu čerstvého či mraženého (můžeme použít i špenát), osolíme a zalijeme 350 ml vody nebo zeleninového vývaru. Dusíme 15 minut bez pokličky. Ponorným mixérem krátce a pouze částečně pomixujeme, aby byl poměr rozmixovaného a nerozmixovaného asi 1:1. Vmícháme 200 g na kostičky nakrájeného veganského sýra, zjemníme 200 ml mandlové smetany a prohřejeme. Ochutíme dvěma lžícemi citrónové šťávy. Podáváme s dušenou rýží basmati nebo s indickými plackami.


ILUSTRACE

A je tu další malý závdavek do mé nové, čtvrté knížky, která vyjde podzim. Budu v ní psát o bylinkách, zvycích a rituálech vázajících se k jednotlivým svátkům v roce a budou v ní i recepty, jak jsou čtenáři zvyklí. Knížku si sama ilustruji, jako obvykle, takže chystám linoryty bylin, ještě třináct a mám hotovo! 




CHLEBA KYNUTÝ V DŘEVĚNÉ MÍSE

Vždycky mě láká vyzkoušet některé věci, o kterých čtu. Tak jsem se dočetla, že se dříve zadělávalo na kváskový chleba v dřevěných mísách nebo necičkách, které se po vykynutí těsta neumývaly, ale zbytky těsta na stěnách se nechaly zaschnout. Den před pečením se tohle ztvrdlé, suché těsto rozmočilo v troše vody, rozmíchalo s teplou vodou a žitnou moukou a měli jste kvásek. Do mísy se přidala mouka, sůl, koření a voda a „jede se dál“! Tak jsem si nechala udělat na zakázku nádhernou dřevěnou mísu od kamaráda Filipa Šumbery a zkusila jsem to. A představte si, že to funguje. Nepotřebujete žádné přiživování kvásku, starosti s jeho uchováváním v chladničce, máte ho vždycky tak akorát. Tak ještě přiložím recept na chleba, jaký aktuálně už pár let peču.
Rozmícháme 200 g celozrnné žitné mouky, 300 g celozrnné špaldové mouky, 100 g hladké bílé mouky, lžičku himálajské soli, po hrsti semínek: dýňové, slunečnicové, konopné a lněné. Když mám, přidám i vlašské ořechy. Dále přidávám dobromysl nebo vodní mátu, kdo má rád kmín, fenykl, anýz nebo koriandr, hodí je tam. V 600 ml teplé (ne horké) vody rozmícháme dvě vrchovaté lžíce (asi 30 g) žitného kvásku a nalijeme k mouce. Dobře promícháme, ale nehněteme. Mísu vložíme do mikrotenové tašky (kvůli vlhkosti) a necháme v teple 12 – 16 hodin kynout. Vykynuté těsto několikrát promícháme, spíš obrátíme a natahujeme vařečkou nebo stěrkou a necháme v míse asi 20 minut odpočívat. Poté přemístíme do dobře vymaštěné chlebové formy, mokrou rukou poněkud upěchujeme a posypeme semínky. Vložíme i s formou opět do tašky a necháme v teple dvě hodiny kynout. Pečeme v troubě vyhřáté na 220 až 240 stupňů půl hodiny ve formě a pak ještě 10 – 15 minut vyklopené z formy kvůli křupavé kůrce. Kdo nemá tvrdší kůrku rád, formu v troubě už na začátku přiklopí a odklopí až na posledních 15 minut.



DUŠENÉ KEDLUBNY

Na dvou lžících oleje deset minut opékáme cibuli nakrájenou na půlkolečka a lžičku sušené třtinové šťávy (nebo cukru), přidáme 3 kedlubny nakrájené na tenké plátky, lžíci mleté papriky, dvě lžíce rajského protlaku, jednu syrovou, najemno nastrouhanou bramboru a 500 ml zeleninového vývaru. Osolíme a dusíme doměkka, často promícháváme, brambora má tendenci se připalovat. Podáváme s vařenými novými brambory.


BORŮVKOVÝ DORTÍK



Do mísy vložíme 100 g mletých mandlí, 150 g celozrnné špaldové mouky, špetku soli, lžičku kypřicího prášku, 50 g sušené třtinové šťávy (nebo cukru) a 80 g slunečnicového oleje. Prsty rozmělníme na drobivé těsto, které vtlačíme do vymaštěné dortové formy (prům. asi 24 cm). V mixéru rozmixujeme na hladký krém 350 g silken tofu (pokud použijete obyčejné tofu natural, doporučuji je předtím asi deset minut povařit a nechat okapat), 400 g kokosového mléka z plechovky (obě části, tekutou i tuhou), lžičku mleté vanilky, šťávu z půlky citrónu, 50 g agávového sirupu a 30 g škrobu. Krém rozetřeme na korpus, posypeme 150 g borůvek a pečeme při 180 stupních asi 40 minut. Krájíme zcela vychladlé.