ZÁŽITKY

V mém životě se děje málo běžných lidských a pracovních zážitků, natož dramat. Společnost lidí nevyhledávám. Žádný šéf na mě nekřičí ani mě neúkoluje, do divadla ani do kina nejezdím, na večírky nechodím, shopping mě nezajímá. Naprostou většinu svých dnů trávím mezi členy rodiny a téměř jedinou sociální interakcí je pro mě internet. 
Říkám o sobě, že jsem jezevec, ve své relativní samotě jsem velmi spokojená, i když na sobě vidím, že postupem času jezevcovatím čím dál tím více. Jsem nabručená, když mě někdo vyruší. Moje dny jsou vlastně pořád stejné, hlavně zvnějšku, o to víc mě zajímají drobnosti, kterých si běžně zaměstnaný, uhoněný a upracovaný člověk nemá čas všímat. A za to jsem moc vděčná.
Včera jsem neměla dobrý den, byla jsem smutná a podrážděná, umřelo nám morče jménem Tofu, v hlavě mi strašil nešťastně rozšlápnutý hlemýžď, který se snažil odlézt pryč, ale prakticky bez domečku umíral. To jsou věci, které mě zasáhnout hlouběji, než bych chtěla, a než je možná společensky únosné. Byla jsem zamlklá a nevrlá, že si toho všiml i můj muž. Ale dnes je mi dobře. Ráno jsem byla v lese na kole, tkanička od boty se mi zamotala do šlapky, ale nehavarovala jsem, i když z kola padám poměrně pravidelně. Posbírala jsem stejně jako každé mokré ráno desítky šneků z cest a silniček, na každého jsem promluvila: Kampak myslíš, že jdeš? Tohle není dobrý nápad, prcku! Ty jsi nádherný, tebe by byla velká škoda! A co ty, nezkušenej mladíku, kam ses to vypravil? Cesta mi takhle trvá hodinu a půl, ale nejsem schopna projet kolem hlemýždě na cestě bez povšimnutí. V lese jsem vedla kolo, protože pěšina byla šneky posetá a tak se stalo, že jsem nepozorovaně došla až k zajíci, který sotva tři metry ode mě v klidu okusovat trávu. Stála jsem tam pár minut, ale on se neměl k odchodu, tak jsem zakašlala, on se ohlédl a pelášil pryč, samozřejmé v mém směru, jak to tak dělávají. Tím pádem jsem ho „pronásledovala“ ještě sto metrů, než zabočil do mlází.
Když frčím z kopce, neubráním se často hlasitému křiku „úáááá“, protože ta velká, silná radost z toho, jak prostě jen žiju, musí nějak ven, samozřejmě to je v liduprázdné krajině. Jen mi zhusta bleskne hlavou, co by si pomyslel člověk, který by mě slyšel, jak křičím a hlasitě se směju při jízdě na kole. Když projíždím okolo krav v ohradě, volám Dobré ráno, krávy! Vždy se za mnou aspoň jedna ohlédne. Na úzkých lesních pěšinách mě často hladí po tváři a krku větvičky, to je moc něžné a příjemné. Nebo si říkám, co to tady tak krásně voní? Zvednu hlavu a nade mnou se klene strop z kvetoucího kaštanu. Někdy se musím zastavit a v úžasu hledím do krajiny. Často mi tak vstoupí slzy do očí z vděku za to, co mi je dovoleno vidět a prožívat.
Jestli jste vydrželi číst až sem, tak vám napíšu jednu zajímavost, abyste nečetli tyhle moje řeči nadarmo: Víte, že rostliny (nevím, zda všechny, ale některé jistě) umí zvýšit svou teplotu v květech, aby přilákaly opylující hmyz do „teplého pokojíčku“? Teplota v květu zůstává asi po 3 – 4 dny stabilně na 30 – 35 stupních Celsia, i když je venku třeba stupňů deset.
Tak se mějte krásně!




6 komentářů:

  1. Dočetla jsem dokonce, takže bonus jsem si zasloužila, Evo:-). Krásné povídání jste napsala. Pro někoho to může být obyčejná záležitost jít do lesa, ale někdo to opravdu umí prožít. Vím jaké to je jen dýchat, rozhlížet se a poslouchat, jen ten šéf mě úkoluje, takže příležitostí je méně než bych si přála. Užívejte si to plnými doušky, tu svobodu Vám přeji. A jsem si vědoma toho, že je jen na každém z nás, jak si to v životě zařídí.
    Pěkný den
    Jindra

    OdpovědětVymazat
  2. Milá paní Francová.
    Teď zase vstoupily slzy do oka mně.
    Závidím Vám tu pohodu a tu krásu kolem a hlavně Vám ji přeji z celého srdce.
    moc Vám děkuji za Váš blog.
    Zdravím Vás Dagmar

    OdpovědětVymazat
  3. Velmi krásně napsané a přesně vím o čem píšete. Jsem taky takový jezevec. Bydlíme v baráčku na kraji vesnice a do lesa to máme jen pár kroků. A místo do města chodímkaždý den na zahrádku pokochat se tou krásou, okouknout každou kytičku, co nového se za ten den a noc událo. Okukuji jezírko, jestli už leknín vystrkuje svoje růžky na hladinu. Mnoho lidí si klepe na čelo a možná i můj muž,ale pro mě je to můj svět a moje radost.
    Krásné dny.
    Danča

    OdpovědětVymazat
  4. Tak som si aj poplakala, nie od žiaľu ale od tej krásy. Prajem vám tento krásny život z celého srdca - a vlastne všetkým, ktorí to cítia tak isto. Môj život nie je až tak kľudný, ale nachádzam v ňom tieto krásne chvíľky aj ja. Vďaka

    OdpovědětVymazat
  5. Chvilku jsem teď v duchu jela na kole, usmívala se při té jízdě, cítila vůni lesa, květin, trávy po dešti - děkuji...PS. sedím v kanceláři a těším se už domů :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Velmi dobře to znám, ač divadlo a kino mám moc ráda. Hlavní náplní mého života je kontakt s přírodou. A i když jsem teď po letech začala chodit do práce, abychom pohnuli s rekonstrukcí domu, po cestě pozdravím své oblíbence a sleduji, jak se jim daří.
    Mít pár milovaných kolem sebe mi také stačí a vždy mezi nimi budou i psi, kočky a dalších pár zvířat.
    Vše dobré vašemu morčátku tam nahoru..

    OdpovědětVymazat