CHUĎÁSEK BOŽÍ

Tahle kniha Nikose Kazantzakise, kterou jsem četla půjčenou, je pro mě velice zvláštní. Během čtení jsem ji často rozčileně odložila, protože mě popouzelo Františkovo chování. Proč se nenají? Proč se neobleče? Proč je tak zarputilý, tak pošetilý, tak šílený? Knížka ležela často několik dní nedotčená hřbetem nahoru a já se na ni nemohla ani podívat. Knihu jsem dočetla doslova se sebezapřením, vrátila, a považovala to za ukončenou věc. Jenže během měsíců po přečtení neuplynul den, abych na Františka z této knihy nepomyslela. Podráždění vyprchalo a já některé jeho činy začínala chápat. Ta kniha mi uvízla opravdu hluboko, hluboko pod kůží a nastal den, kdy mi došlo, že tuhle knihu musím mít v knihovně. S velkou vnitřní omluvou jsem si tuhle zvláštní knížku dneska koupila, aby se stala jednou ze vzácných kousků v naší knihovně.



2 komentáře:

  1. Dobrá volba. :-) Četla jsem od něho romány týkající se Ježíše a taky jsem se četbou důkladně protrpěla. Líbí se mi Kazantzakisův styl psaní a popisy přírody, které těžké téma odlehčují.

    OdpovědětSmazat
  2. Já jsem to měla stejně s knížkou Do tmy.

    OdpovědětSmazat