Když projíždíte nebo ještě lépe procházíte běžnou zemědělskou a intenzivně obhospodařovanou krajinou, musíte si všimnout, jaká je zde stále ještě pestrá skladba rostlin. Optimistické vlčí máky, laskavý heřmánek, urputná kopřiva, tvrdošíjné pcháče, rozsypané drahokamy svlačce, závoje svízele, něžné silenky, zářivé štírovníky, nastrojené vikve a mohutné krabilice. Ty všechny žijí a rostou bez pomoci člověka, nebo ještě lépe navzdory člověku. Tihle nenápadní a skromní pěšáci ve mně probouzejí silné emoce, hřejivý cit a něhu. Pokud tohle není láska, tak co jí potom je?
V podobném duchu máme záměrně část zahrady, vyseli jsme si na předzahrádce divokou jedlou směs, a nádherně kvete a voní
OdpovědětVymazatPavel
Je to kouzlo :-)
OdpovědětVymazat