ŘEBŘÍČEK

Řebříček je bylinka všem dobře známá, má rád suchá a slunná místa, roste i ve spárách dlažby a na úhorech. Lidově se mu říkalo také husí jazýček, kočičí ocas, myší ocásek, zaječí chléb, ovčí žebro, žebříček, tisícilistník, cikánský žebř nebo krvavník.
Sbíráme kvetoucí nať před úplným rozvitím a bez dřevnatých stonků v červenci a srpnu. Sbíráme pouze čistě bílé květy, ty do červena zabarvené mají nižší obsah účinných látek. Svými silicemi (především azulen) poněkud připomíná heřmánek, se kterým má i srovnatelné účinky. Pro vnitřní použití volíme nálev, slabý odvar nebo tinkturu.
Řebříček má široký okruh působení, především je znám pro svůj obdivuhodný účinek na krev. Stahuje a vysušuje, zastavuje vnitřní i vnější krvácení, především plic, tlustého střeva, dělohy, močového měchýře, nosu (ve formě řebříčkového prášku) a hemoroidů. Zvyšuje krevní srážlivost, zároveň rozpouští krevní sraženiny (záleží na dávkování), pomáhá při poruchách periferního prokrvování, při křečových žilách a snižuje krevní tlak. Už ve starověku byl řebříček používán vojáky pro zástavu krvácení, stejně jako čistec a jitrocel. Jan Černý ve svém Herbáři – zelináři píše, že „Achilles, král řecký, rány čerstvé jím hojil.“ To moudrý kentaur Cheirón poučil Achillea o moci řebříčku. Odtud latinské jméno řebříčku – achillea.
Kromě toho se nejčastěji užívá ve směsích s dalšími bylinami (např. kontryhelem, kokoškou, hluchavkou, třezalkou, měsíčkem a šalvějí) k léčbě ženských obtíží, ať už jsou to poruchy menstruačního cyklu, děložní krvácení, bolesti v podbřišku, potíže v klimakteriu a podobně.
Mezi další oblasti působení řebříčku díky tomu, že je protizánětlivý a bakteriostatický, patří střevní chřipka, bolesti v zažívacím traktu, žaludeční a dvanáctníkové vředy, záněty očí, žlučníku, jater, močových cest, dýchacích cest, dásní, žaludku a střev, průjem, nadýmání, nechutenství, nedostatečné vylučování žaludečních šťáv a žluči. Posiluje játra, podporuje látkovou výměnu, harmonizuje nervovou činnost a podílí se na léčbě chudokrevnosti a revmatismu. Ve směsi s tužebníkem vyhání močové kameny. Spolu s kopřivou „čistí krev“ a prospívá ledvinám. Dokonce dokáže povzbudit při vyčerpání, melancholii a depresi, zřejmě díky svému působení na nervovou soustavu. Řebříček se užívá při sklonu k angině pectoris, zde se výjimečně aplikuje dlouhodobě. Také pomáhá při astmatu a kašli obecně. Při otylosti a celulitidě vyplavuje z ledvin škodlivé látky. V dřívějších dobách se jím léčily i nádory (toto působení potvrzují nejnovější výzkumy), kapavka, a s jeho pomocí se vyháněli z těla paraziti.
Zevně se s úspěchem používá ve formě odvarů a mastí na akné, nehojící se rány, popáleniny, otoky, ekzémy, zánětlivé onemocnění kůže a sliznic, hemoroidy (u těch kombinujeme léčbu řebříčkem vnitřní i zevní) a pohmožděniny. Šťáva z čerstvého řebříčku léčí lupénku. Při dlouhodobém zevním používání však může způsobit záněty kůže. Jako kloktadlo ve směsi s mátou, jitrocelem a kozlíkem pomáhá léčit zubní neuralgii. Často pomůže žvýkat čerstvé listy nebo kořen. Při nachlazení podáváme řebříček ve směsi s černým bezem a mátou jako podporu pocení.
Řebříček není z důvodů silně působících složek řebříčkových silic vhodný pro dlouhodobé užívání (maximálně 1 měsíc), hrozí totiž riziko alergické reakce. To platí pro vnitřní i zevní léčbu. Nedoporučuje se ani překračovat dávkování, což je 2 x denně šálek nálevu (asi 5 g suché drogy denně) a max. 70 kapek tinktury. V těhotenství a při kojení se doporučuje řebříčku zcela vyhnout. Pro silné působení užíváme řebříček raději ve směsích.
Mladé lístky řebříčku se používají jako bylinné koření a jsou součástí jarních bylinkových směsí do omáček, nádivek, polévek a pomazánek, řebříček neutralizuje tuk v jídle. Kvůli hořčinám, které řebříček obsahuje, slouží jako náhražka chmele při vaření piva, dokonce se po takovém pivu dříve opijeme, jak píše Linné.
V rostlinolékařství je jícha nebo nálev z řebříčku s úspěchem používán proti plísni, v kompostu urychluje rozklad. Rostliny rostoucí v blízkosti řebříčku netrpí chorobami.
Řebříček je jedna z bylin zasvěcených svatému Janu, používal se k zahánění zlých duchů od chlévů a stájí, byl nošen ve váčku na těle jako ochrana. Po celý středověk byl řebříček považován za jednu z nejúčinnějších magických bylin. Druidové pomocí řebříčku předpovídali počasí a čínští mudrci zase budoucnost. Řebříčkový amulet nošený partnery na těle zaručuje prý sedm let lásky a věrnosti, zavěšuje se také nad svatební lože. V místech, kde roste velké množství řebříčku, se nám bude dobře meditovat a relaxovat.


PIKANTNÍ LILKOVÁ SMĚS

Do hluboké rozehřáté pánve nalijeme na centimetr panenského olivového oleje a dozlatova na něm opečeme dvě velké červené cibule, jednu žlutou a jednu červenou papriku, všechno pokrájené na drobné kostičky, často mícháme. Jeden velký lilek nakrájíme též na droboučké kostičky a přidáme jej do pánve. Opékáme za častého promíchání půl hodiny, lilek nejprve nasákne olej a později ho zase pustí. Osolíme, vmícháme garam masalu, drcenou chilli papričku, pepř a drcený římský kmín. Směs je výborná k dušené rýži, pečeným bramborám, indickým plackám nebo jen s chlebem a salátem.


POKOJOVÉ ROSTLINY

Pokojové rostliny jsou na tom vlastně trochu podobně jako divoká zvířata uvězněná v klecích. Pralesní liány v miniaturní podobě se nám snaživě šplhají po regálech a skříňkách, maličké palmy stojí ukázněně na komodách, africké fialky skromně zdobí parapety kanceláří a fíkusy živoří na chodbách úřadů a škol. Až vám někdo bude tvrdit, jak má rád květiny a rostliny obecně, jaký je milovník stromů a přírody, mrkněte se na pokojové květiny, které s ním sdílí domov nebo pracoviště. Člověk, který rostliny skutečně miluje, nemůže denně s lhostejností chodit kolem zubožených květin, které občas zalije leda uklízečka, která to má v popisu práce. Jsou to skuteční chudáci, rostou v hlíně, která připomíná spíš beton, s listy pokrytými prachem, a možná závidí svým šťastnějším příbuzným rostoucím venku na slunci a dešti. Rozhlédněte se okolo sebe, koho to vlastně míjíte na chodbách. Co na tom, že rostliny nepatří vám, jste možná jediní, kdo jim může jejich život trochu zpříjemnit. Přesaďte je, pohnojte je, otřete jim zaprášené listy, zkypřete jim zem, je to to nejmenší, co pro ně můžete udělat.


JAHODOVÝ DORT S TOFU

Úžasně jemný, delikátní dortík, na kterém byste nepoznali, že je pouze z rostlin.
Promícháme 200 g jemných ovesných vloček, 50 g mletých mandlí, 50 g celozrnné špaldové mouky, špetku soli, 100 ml slunečnicového oleje a 80 g agávového sirupu. Vzniklé těsto vtlačíme do malé (20 cm) dortové formy. Pečeme při 170 stupních 15 minut. Necháme vychladnout. Pokrájíme 350 g jahod a poklademe jimi upečený vychladlý korpus.
Do mixéru vložíme 350 g extra pevného tofu (extra firm), 50 g agávového sirupu, 300 g tuhého kokosového mléka z plechovky, dvě lžíce citrónové šťávy a 30 g rozehřátého kokosového oleje (nejlépe na sluníčku). Rozmixujeme dohladka a navrstvíme na jahody. Sklepneme, aby se krém dostal mezi ovoce, a necháme v chladu několik hodin ztuhnout. Pokud by krém zcela neztuhl, před podáváním necháme dort půl hodiny v mrazničce.


BROKOLICOVÁ POLÉVKA SE ŠPALDOVÝM BULGUREM

Na dvou lžících oleje necháme změknout pokrájený pórek, přidáme tři na kolečka nakrájené karotky, osolíme bylinkovou solí a okořeníme špetku pískavice (lze vynechat) a pět minut společně opékáme. Zalijeme 2 l vody, přivedeme k varu a vaříme 10 minut. Hlávku brokolice rozebereme na růžičky a přidáme ji do polévky. Po pěti minutách varu vsypeme 80 g špaldového bulguru a vaříme ještě pět minut.


BRAMBORY SE ZELENINOU A RÝŽÍ

Na dvou lžících oleje necháme změknout pokrájenou cibuli a tři stroužky česneku, přidáme kousek strouhaného zázvoru a lžičku kari koření. Chvíli společně opékáme a přidáme 200 g nakrájené nebo drobné mrkve, kedluben nakrájený na kostičky a po chvíli i půl kila brambor nakrájených na kostičky a hrst sušených brusinek. Podlijeme asi 150 ml zeleninového vývaru a dusíme dvacet minut. Přidáme celkem 200 g hrášku cukrového i dřeňového a misku čtyřboče (to je takový jakoby špenát z Nového Zélandu, pokud ho nemáte, dejte špenátové listy). Krátce povaříme a zjemníme 100 ml kokosové smetany, prohřejeme. Odstavíme a ochutíme Tamari. Podáváme s dušenou rýží basmati.


JAHODOVÁ ZAVAŘENINA

Kilo jahod rozmixujeme, dáme do hrnce, vložíme tři snítky máty peprné a dvě tyčinky agaru (8 g) a necháme hodinu naložené. Další kilo jahod promícháme s 1 kg třtinového cukru, 10 g kyseliny citrónové a 5 lžícemi chia semínek a necháme také hodinu odpočinout. Jahodovou kaši s agarem a mátou přivedeme k varu a vaříme, dokud se agar zcela nerozpustí. Vyjmeme mátu a vsypeme jahody s cukrem. Necháme projít varem a plníme do vyvařených skleniček. Obrátíme dnem vzhůru a necháme vychladnout.


CIZRNOVÉ RAGÚ

Recept je podle časopisu Dobroty od Country Life.
Večer namočíme 200 g cizrny a druhý den ji v čisté vodě uvaříme doměkka, trvá to cca 50 minut.
Na dvou lžících oleje osmahneme pokrájenou cibuli, dva stroužky česneku a kousek strouhaného zázvorového kořene. Přidáme lžíci mleté papriky, 300 g bílého zelí nakrájeného na nudličky, 300 g rajčat a uvařenou cizrnu. Vmícháme dvě lžíce jablečného octa, opepříme a půl hodiny dusíme pod pokličkou, pokud to není nutné, nepodléváme. V misce rozmícháme 3 lžíce arašídového másla se třemi lžícemi Tamari omáčky, přidáme do ragú a necháme přejít varem. Vmícháme 100 ml sojové (nebo jiné rostlinné) smetany a prohřejeme. Podáváme s dušenou jasmínovou rýží.


NAKLÁDANÁ SLADKOKYSELÁ ZELENINA

Nakrájíme jeden řapíkatý celer, půl kila mrkve, dvě velké červené cibule, 60 g vypeckovaných datlí a svazek řeřichy (nebo koriandru). Přidáme 60 g hrozinek, 150 ml jablečného octa, půl lžičky skořice, lžičku tymiánu a vložíme všechno do hrnce. Přivedeme k varu, promícháme a vaříme zvolna 20 minut. Necháme vychladnout a podáváme jako přílohu k jídlu jemné, nevýrazné chuti.


O MÁKU

V Herbáři a zelináři Jana Černého z 15. století se píše:
"Máku bieleho z květu voda spaní a dřiemotu dává, horkost prsuov, kašel suchý, súchotinám, horkosti hlavní i suchost očí, vředy zlé, pálivé příhodně opravuje, otoky horké i hlízy a dny v přiehbách horké, zvláště při počátku, hojie."
Mák byl spolu s dalšími jedovatými rostlinami součástí smrtícího šípového jedu, používaného přírodními národy pohříchu nejen na lovenou zvěř.
Opium pěstované v Bengálsku pomáhalo financovat britské koloniální impérium a způsobilo úpadek čínského císařství.
Morfin, extrahovaný z máku setého roku 1804 Friedrichem W. A. Seeturnerem, dostal jméno podle boha spánku Morfea, bratra boha smrti Thanata. Obliba morfinu jako prostředku na poruchy spánku stvořila obrovskou armádu závislých. Společnost Bayer Pharmaceuticals vyřešila tento problém vpravdě šalamounsky - vyvinula lék proti závislosti s heroickým účinkem - heroin. Tomu se říká vyhánět čerta ďáblem, že ano 
Šťáva z máku má velmi silné analgetické účinky, což je využíváno dodnes ve farmacii při úlevě od nesnesitelných bolestí.