Pod zemí se toho bezpochyby děje hodně a o většině z toho nemáme nejmenší tušení. Všimli jste si, jak se ze současných lidových vyprávěnek vytratili podzemní bytosti? Všude to je samá víla, anděl a mimozemšťan, ale o skřítka nebo čerta nezakopneme. Je to tím, že se lidi začali dívat víc vzhůru než pod nohy? Že je přestala země zajímat a upínají se k bytostem vzduchu? Vlastně si uvědomuju, že všechny ostatní elementy kromě vzdušného zůstávají na okraji zájmu. Kdo si dnes vzpomene na ohnivé mužíčky nebo na vodní bytosti, copak vodníci vyhynuli? Každý dnes mluví s anděly, kdekdo cituje Kryona z magnetické služby, ať je to co je to. Copak jsou všechna ta roztodivná stvoření, děsivé i laskavé bytosti naší Země dočista pryč? Že by nás tu nechali samotné s pochybnými mimozemšťany s kdovíjakými úmysly?
Podzemní svět se dá zjednodušeně rozdělit na tři základní oblasti: Je to Podsvětí jako říše mrtvých, Peklo jako místo pro hříšníky a konečně svět skřítků, trpaslíků, permoníků a vůbec všech zemních potvůrek.
Vezměme to popořadě a nejdřív si řekněme něco o podsvětí. Podle některých pramenů byl podsvětní život plný radovánek, ale většina pověstí hovoří o opaku, šlo o temné a pochmurné místo. Podsvětí mělo také své panovníky, Řekové vládci podsvětí říkali Hádés, Římané jej nazývali Plutem, Etruskům panoval po smrti Aite. Keltové na našem území za pomoci Druidů otevírali brány do zásvětí. Tyto průchody byly často na posvátných kopcích, kam obyčejní lidé nikdy nechodili a nazývaly se sidhe. Panovník říše mrtvých měl pochopitelně pomocníky, démony podsvětí, kteří násilím odvlekli každého, kdo se zdráhal zemřít v klidu a smířený. Napadá mě, kolik z dnešních lidí umírá pokorně a s vědomím, že vše je tak, jak má být. Spíš se vzpíráme smrti a bojujeme s ní, z toho vyplývá, že málokdo z nás odchází do podsvětí o vlastní vůli, jak to dříve bylo běžné, musíme být životu doslova vyrváni a ještě se hádáme o každou minutu. Vzpírat se smrti určitě není v očích bohů žádná zásluha, možná spíš je tohle počínání hodno pohrdání. My nepoznáme, že přišel čas, protože nemáme ani potřebu naslouchat hlasům svého těla a přírody. Bohové podsvětí jsou přísní, vážní a často děsiví, připomínají nám nevyhnutelnost osudu a to nesnese žerty.
Další podzemní oblastí je všem dobře známé peklo. To se zdá na první pohled být výmyslem křesťanským, i když řada světových náboženství zná místo posmrtné odplaty. Antický Tartaros byl též pod zemí, a vlastně všichni pohané měli podsvětí, které nebylo primárně místem děsu a hrůzy, bylo místem, kam živí lidé neměli přístup a kde vládly nekompromisní zákony, což samo o sobě vyvolávalo respekt, nikoliv však strach. Křesťanské peklo je místem výkonu trestu, káznicí. Se všemi svými ohni a hrůzami pekelnými mělo udržet ovečky poslušné a doufající po prožití bohabojného života v nebeskou náruč Pána. Aby nedošlo k mýlce, ďábel a všichni jeho démoni nepochybně existují a jejich původ sahá daleko do předkřesťanské mytologie. Podívejme se na podobnost boha Pana s rohatým a ocasatým čertem. Spory se ale vedou o to, jak a proč došlo k jeho stvoření. Je Lucifer nejvyšší z božích zástupců propadlý zlu? Ďábelských bytostí, démonů, je celá armáda, dokonce několik armád a najdou se mezi nimi opravdu šikovná a vlastně celkem užitečná stvoření. Možná, že archetyp ďábla byl stvořen z vůle a k potřebě Hospodina. Vždyť čert, alespoň ten český určitě, vždy naváděl, ponoukal a sváděl ke zlu, to ano, ale především trestal hříšníky, dokonce i takové, kteří se protivili křesťanským zákonům. Ale to už může být jen překroucená a pro potřeby církve upravená legenda, která má svůj původ mnohem dál a mnohem hlouběji. Totiž u bytostí, které sídlí přímo v zemi. Byla všechna zaznamenaná a po staletí tradovaná setkání s pekelníky opravdu časem pozměněnými svědectvími o setkání se zemními bůžky? Podívejte se, kolik je jen v českých zemích místních názvů odvozených od čerta.
A nakonec prastaré bytosti Země. Duchům hor a země samé se obecně říká gnómové, toto pojmenování prý vymyslel sám Paracelsus, který elementárním bytostem věnoval jeden ze svých spisů. Pro lidi jsou skály, země a horské masivy neprostupnou hmotou, kterou se musíme těžce prokopávat, gnómové ale těmito látkami prostupují naprosto lehce a skrze zemi a skály vidí jako by byly ze skla. Údajně prý ani nepijí vodu, protože žízeň je podle nich vlastní pouze nižším bytostem včetně lidí. Slované například uctívali obry, kteří s nějakým nám nejasným záměrem přetvářeli krajinu, hloubili propasti, odkláněli koryta řek, zvedali pohoří a lámali je na kusy. Některé z bytostí žijících pod zemí dokonce lákali do svých podzemních slují malé děti. Většina z těch slovanských zemských bůžků ale nebyla zlá, často lidem pomáhali, třebas učili lidi léčit nemoci, varovali je před živelnými pohromami nebo dokonce ukazovali havířům, kde najdou rudné žíly. Ovšem otázka je, zda zrovna tohle bylo ve svém důsledku lidstvu ku prospěchu. Dokonce je zaznamenáno, že duchové žijící ve vysokých horách často prosili lidi o mouku na chleba a potřebné náčiní a vraceli je i s pěkně upečeným bochníkem. Také přímo v Čechách a na Moravě se to jen hemžilo permoníky neboli trpaslíky. Vyznačovali se hlavně svou dokonalou znalostí skal a podzemních prostor a také nesmírným bohatstvím. Každý ví, že permoníci jsou zdatní havíři, kováři a kovotepci, vyznají se také v drahých kamenech. Většinou se na své lidské kolegy dívali shovívavě a dokonce jim pomáhali, jak už bylo řečeno výše. Jejich letora je ale také popudlivá a zlostná, a pokud zapomenete a nepozdravíte je havířským pozdravem Zdař bůh, je zle.
více ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat