ŽÍTKOVSKÉ ČAROVÁNÍ

Kniha s podtitulem Pravdivý příběh žítkovských bohyní od Jiřího Jilíka si mě získala svou autenticitou a poctivostí. Kniha obsahuje množství svědectví pamětníků a vedle příběhů ukazujících bohyně jako ženy ochotné a schopné pomáhat i ty, které jejich činnost odsuzují. Autor završuje své vyprávění takto: „Více znát a vědět netřeba. Vše, co se stává veřejnou informací, se ocitá v prostoru bulvarizace a zbaveno výlučné posvátnosti to ztrácí i neznámou energii přítomnou v magické komunikaci. Energii, o níž se dá soudit, že je schopna za určitých podmínek ovlivnit určité procesy a děje v přírodě, na nichž je člověk jako součást přírody vědomě nebo nevědomě účasten.“
A ještě pregnantněji to vyjadřuje Claude Lévi-Strauss, který je v knize citován: „ Nejlepší ochranou proti uřknutí zůstává nevěřit v ně, to jest vědomá vůle vyjít ze systému, mimo nějž nelze mít ani oběť, ani čaroděje.“