Podle legendy irského bájesloví bůh lékařství jménem Dian Céth nesl s velkou nelibostí skutečnost, že se jeho jediný syn Miach stal šikovnějším a proslulejším než on sám. Nejdříve se snažil se žárlivostí bojovat, byl přece dobrým bohem. Jenže pocit výjimečnosti a pýcha dokáže zatemnit mozek a každý v sobě máme i temnou stránku, dokonce i bohové.
Dian Céth se nakonec rozhodl svého syna zničit a povolal ho k sobě. Miach možná něco tušil, vždyť byl sám velice mocný. Snad byl ale na své cestě dál než jeho otec - a proto přišel. Dian Céth byl velmi zaslepen svou pýchou a žárlivostí, jeho srdce se zatvrdilo a on vzal svůj meč a udeřil jím svého syna do hlavy. Meč roztrhl kůži, spustila se krev a zaplavila Miachovy oči. Miach však stál pevně před svým otcem a rána se zacelila. V hrudi Diana Cétha začal hořet plamen zuřivosti, vždyť byl živený pocitem viny, úžasem a dokonce studem, takový hněv je nejničivější. Zvedl podruhé meč a znovu udeřil, tentokrát s větší silou, tak, aby rána prorazila kost. Miach se zapotácel, ale nespouštěl ze svého otce své mírné oči. Chvíli tak stáli proti sobě. Jeden útočící, zoufalý, ten, který už nemohl couvnout a to ho děsilo. Druhý klidný, snad trochu udivený. Znovu Miach sám sebe uzdravil. Potřetí dopadl otcův meč tvrdě, plamen zuřivosti a vzteku se rozhořel naplno. Rána tentokrát rozpoltila Miachovu lebku a ten padl mrtev.
Dian Céth nebyl žádný sprostý vrah, byl to mocný, hrdý bůh, který si zakládal na tom, že vždy jedná správně. Už si nepřipouštěl žádné pochybnosti. Udělal to, co bylo třeba udělat. Pohřbil svého jediného syna se všemi poctami.
Z těla mrtvého Miacha vyrostlo tři sta šedesát pět bylin a každá z nich dokázala léčit jednu ze tří set šedesáti pěti nemocí, kterými je sužováno lidské plémě.
Dian Céth měl ještě dceru - a Miach sestru, ta dívka se jmenovala Airmed a byla strážkyní kouzelné studny, jejíž voda křísila mrtvé. Airmed milovala svého bratra a nebála se svého otce. Opatrně posbírala všechny byliny vyrostlé z bratrova těla a na svém rozprostřeném plášti je narovnala do podoby lidského těla. Každou bylinu umístila přesně na místo nejlepšího účinku. To byl dar obou sourozenců lidem. Od té chvíle existoval lék na každičkou nemoc a lidé se tím dnem stali nesmrtelnými.
Naše nesmrtelnost ale netrvala dlouho, protože ještě tentýž večer přišel na to místo Dian Céth. Zastavil se a přemýšlel. Když lidé dostali tenhle dar, už mě nepotřebují, Miach je i ve smrti mocnější než já! Už nebyl zuřivý, byl chladný a bezcitný. Vzal plášť a zastřásl s ním, všechny byliny se rozsypaly a všechno vědění o jejich léčivé moci bylo zpřeházeno, promícháno, zapomenuto. Byliny ale samozřejmě nezahynuly, takovou moc nemá ani Dian Céth. Byliny představují tělo boha Miacha, Zeleného boha, našeho dobrodince, svatého a nesmrtelného, vždyť byliny každé jaro znovu vyrostou i přesto, že jsou v zimě spáleny mrazem.
Když člověk, jenž léčí bylinami, tyto byliny sbírá, vědomě trhá božské údy, se vší pokorou, úctou a poděkováním. Když pak nemocný tyto byliny z rukou léčitele přijímá, vrací svému nemocnému tělu zpět chybějící božské části a jeho tělo i mysl se tak může navrátit do stavu celistvosti a jednoty.
více ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat