JMÉNO

Poslední dobou mě pronásleduje jistá myšlenka, která vychází z prastarých mýtů, pověstí, pohádek a různých tabu.

Každá bytost má své nejvlastnější, tajné jméno, ze kterého čerpá svou vnitřní sílu. Ten, kdo své tajné jméno zná, je mocnější než ten, kdo ho nezná. Všichni jej máme, jen si ho neuvědomujeme, neznáme ho. Pravé jméno se neprozrazuje, je jen vaše a ten, kdo vaše tajné jméno zná, vás má zcela ve své moci. Toto poučení je předmětem mnoha mýtů a rituálních praktik.

Vzpomeňte si na medvěda, podle legend a mýtů není medvěd pravé jméno tohoto majestátního zvířete. Příslušníci starých národů si tak vážili medvěda a měli před ním tak obrovskou úctu, že věděli, že jeho pravé jméno je tajné a neznámé a nikdo ho nesmí vyslovit a proto ho nazývali jen zástupným jménem medvěd – ten, který ví, kde je med.

Stejně jako medvěd je na tom Jehova – Jsem Který Jsem. Znát pravé Boží jméno se rovná poznat pravou podstatu Boha. I naše „Bůh“ je vlastně jen jedním z mnoha opisů božích jmen. Slovo Bůh je původu staroindického (bhag – poskytující výživu) a později staroslovanského (bog). Vzpomínám si na povídku A.C. Clarka s názvem Devět miliard božích jmen, kde skupina mnichů v odloučeném tibetském klášteře po generace ručně sepisuje veškeré varianty božího jména, kterých má být podle jejich výpočtů devět miliard. Aby tuto nekonečnou práci, která má trvat asi patnáct tisíc let, urychlili, zakoupí supermoderní počítač, který má všechny boží jména vygenerovat za pouhých několik měsíců. Pointa povídky spočívá v tom, že jakmile jsou známa všechna boží jména, vesmír zanikne.

Ale zpět ke smrtelníkům – je možné vůbec své nejvlastnější tajné jméno poznat? A má smysl se o to pokoušet? Co myslíte? Možná by nám znalost našeho pravého jména pomohla vypořádat se s některými osobními potížemi, psychickými trápeními, nemocí, třeba by nám vylepšila charakter, kdoví…

více ZDE