ZIMNÍ SLUNOVRAT 2016

Když jsou dny pošmourné, mlhavé a smutné, návrat slunce očekáváme a potřebujeme mnohem naléhavěji, než když je zima sněhová, jiskřivá a nebe je modré.
Když je den nejkratší a temnota hrozí pohltit svět, podle starobylých a zapomenutých vědění máme my lidé za úkol strážit a uchovat poslední paprsek zapadajícího slunce a udržet a zachovat jej v ohních a ve svých srdcích. Je to světlo, které představuje duchovní stránku našeho světa. Dnes je tohle vědomí téměř zapomenuto, ztraceno nebo přehlíženo a záleží na každém jednotlivém člověku, zda se svět nepropadne navždy do temnot. Pokud se světlo znovu nezrodí, temnota pohltí všechny naděje. Duchovní světlo světa potřebuje naši péči a ochranu. Život má hlubší smysl a v životě jsou okamžiky, ve kterých jde více než o život. To je poselství zimního slunovratu.
Při západu slunce na den zimního slunovratu dojde k magickému procesu: když zapálíte venku oheň, poslední paprsky umírajícího slunce nasytí svou energií plameny a uchovají jeho tvořivou a ochraňující sílu. Tomuto posvátnému ohni předložíme jako oběť takzvané vánoční poleno, které můžeme slavnostně ozdobit stuhou, zelenou větévkou a přidat jako obětinu třeba kousek chleba nebo je pokropit moštem, pivem nebo vínem. Hořící poleno přeneseme do kamen nebo krbu v domě a uhlíky z něj uchováme pro štěstí do příštího roku. Takové poleno je totiž požehnané samotným Sluncem a kdo by ho nechtěl mít na své straně? Noc, ve které bůh slunce umírá, aby se znovu zrodil s ranním rozbřeskem jako slabé a bezmocné miminko, je tajemná, zázračná a plná nebezpečí. Bez ochrany slunečního boha nastane na světě chaos, zvířata mluví lidskou řečí, včely vylétají z úlů, květiny rozkvétají pod sněhem a ledem. V řekách teče víno a z pramenů vyvěrá medovina. Průchod mezi světy je otevřen, proto nás mohou u svátečního stolu navštívit duše našich předků a povečeřet s námi. Dům, který nechrání věnec z břečťanu, mohou navštívit i nežádoucí bytosti, démoni a zlí duchové z temnot. Proto se nedoporučuje chodit spát, ale namísto spánku bdít u posvátného polena hořícího v kamnech. S ránem ale není vyhráno, čeká nás takzvaná černá zima, dvanáct dní, plných temných rejdů. V této nejčernější době roku u sebe noste jantar – esenci Slunce. Pomůže vám tohle období překlenout bez následků.




















1 komentář:

  1. To je tak hezké čtení, i když trochu temné. Musím si to do příště zapamatovat, protože dnes jsem to všechno propásla. S to jsem se byla ve svém volnu podívat na chalupě. Klidně jsem mohla zapálit polínko a z břečťanu umotat věnec... tak příští rok.

    OdpovědětSmazat