DOMA

Naše zahrada je oáza, ráj. I po těch letech si to zas a znova uvědomuju, když odněkud přijedu. Vejdu za vrata a jsem v jiným světě. V prostoru, který mě ochraňuje a kde jsem v bezpečí. Někdy zůstanu stát v úžasu a se silným pocitem štěstí. Slyším ptáky, zahrada je jich plná, slunce probleskuje mezi listím, voní kvetoucí keře, vzduch je čerstvý a lahodný. Zahrada je plná života a já jsem tady doma. Všem bych vám přála, abyste mohli zažívat něco podobnýho.

více ZDE
Vystavil ve Svatojánu
Štítky:

7 komentářů:

  1. Bílý rorýs15. května 2015 v 9:01

    Paní Evo, moc Vám to přeju... Vaše zahrada Vám plnou náručí vrací, co jste do ní vložila. Můžete být na sebe i na ni právem pyšná...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eva Francová15. května 2015 v 9:09

      Děkuju, i když pýcha asi není ta správná emoce. Je to prostě láska :)

      Vymazat
  2. Hanina15. května 2015 v 9:56

    Tiše závidím (ale v dobrém!)! Já jsem panelákové městské dítě a nikdy jsem neměla k zahradničení vztah, ale s věkem beru rozum (či co to je?) a bytostně potřebuju cítit kolem sebe přírodu, proto jezdíme pravidelně do hor (miluju Jeseníky, protože je tam málo lidí) a svoji zahrádku mám aspoň na balkoně, ta radost, když se poodhrne hlína vykoukne lísteček! Vaše stránky mám moc ráda, váš přístup k životu je pro mě velmi inspirativní. Mějte se krásně!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  3. bystromila15. května 2015 v 14:53

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. bystromila15. května 2015 v 14:54

    Krásné, mám to taky tak :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Unknown20. května 2015 v 2:13

    Moc krásné vyznání.

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)