KVĚTINOVÉ ZÁHONKY PODÉL CEST

Když jdu nebo jedu na kole okolo polní monokultury, nepřestává mě překvapovat, jak má příroda sama od sebe přirozeně sklon vytvářet krásu a harmonii. Příkopy jsou takové malé zahrádky s dokonalou skladbou květin. Svlačec a vrbina penízková vytvářejí ve štěrku podél cest nádherné růžové a žluté koberce. Okouzlují mě lány heřmánku a rmenu s akcenty vlčích máků, rozněžňují mě čekanky a lesní jahody na slunečných svazích příkopů. Podél cesty intenzivně voní bělavé chumáče povázky a střídají se s hrdými bílými silenkami. Skromný zářivě žlutý štírovník se skvěle doplňuje s růžovým hrachorem, který se tváří jako vzácný host. Vznosný tužebník spolu s lopuchem a šťovíkem tvoří dominanty, které nepřehlédnete a úplně obyčejný kakost zdobí krajinu nejen modrofialovými květy, ale i dekorativními listy. Občas na mě vykoukne zpod keře něžně žlutá třezalička a já v duchu zajásám, protože ji mám moc ráda. V jedné zatáčce pod lesem se majestátně tyčí divizna, sleduji její růst už od jara. A všechno spolu žije a roste v přirozené harmonii, pokud jim do toho nezasahuje člověk se svými vidlemi, sekačkami, nůžkami a pesticidy. Každá kytička, i ta sebemenší, dostane prostor a bujně roste, pokud se do toho nepleteme. Možná ne zrovinka tam, kde by se nám to líbilo, ale na místě, které je vhodné pro ni, se zabydlí a prospívá.
Abych vám tu prostou krásu mohla přiblížit, vzala jsem si dnes ráno s sebou na kolo foťák a napadlo mě vás vyzvat, abyste se pokusili při vašich procházkách a výletech sledovat kromě úchvatných scenérií a výhledů, mohutných stromů a skal i ty nenápadné rostlinky pod vašima nohama, podél cest, ve štěrku, ve spárách dlažby a při zdech a mysleli na ně v dobrém, s obdivem k jejich houževnatosti a kráse a hlavně s láskou. Zaslouží si to.