Recepty živé kuchyně se nechávám inspirovat knihou Zdravě a syrově od Radky Zrůstkové.
Přes noc namočíme 100 g kešu oříšků, druhý den scedíme, propláchneme a vložíme do mixéru. Zalijeme 500 ml vody, rozmixujeme dohladka a přecedíme přes ubrousek. 150 ml kešu mléka dáme do mixéru (zbytek použijeme třeba na lahodné ovocné koktejly nebo do vaření místo kravské smetany, na zjemnění polévek nebo omáček), přidáme dva banány, tři kiwi, lžíci citrónové šťávy a 25 g chia semínek (4 lžíce). Rozmixujeme dohladka, necháme vychladit a zdobíme ovocem a kakaovými boby.
Kromě toho, že kopr je chutné aromatické koření používané v kuchyni odedávna, historicky je to také léčivá bylina. Užívá se nejčastěji semeno ve formě prášku nebo nálevu. Staří Egypťané používali kopr při migrénách a jako povzbuzující a uklidňující prostředek před bojem. Ve starověkém Řecku kromě toho proti žaludečním bolestem, křečím v břiše a nadýmání. Kopr dobře účinkuje dokonce i proti kašli a plicní nedostatečnosti, uklidňuje, povzbuzuje tvorbu mateřského mléka a prohlubuje spánek, zejména u dětí, kterým je možné podávat nálev z kopru bez jakéhokoliv nebezpečí. Pomáhá miminkům proti škytavce a při záchvatech koliky. Kopr snižuje krevní tlak a posiluje srdce, používá se při léčbě i prevenci ischemické choroby srdeční a při doléčení infarktu myokardu. Působí také močopudně a desinfikuje močové cesty, kde působí antibioticky. Dětem pomáhá zbavit se střevních parazitů.
Hildegarda z Bingenu nedoporučuje kopr jíst syrový, člověk prý jeho vinou upadá do chmurných nálad. Naproti tomu tepelně upravený uleví při dně. Odjakživa byl kopr doporučován na rány a při hemoroidech.
Kopr byl známý jako jedna ze svatojánských bylinek. Semeno kopru se přidávalo do vykuřovadel, protože jako cenná ochrana proti zlu odpuzovalo démony. Budete-li mít doma zavěšené snítky kopru, údajně vám pročistí mysl, zlepší paměť a ochrání všechny členy vašeho domova proti zlým kouzlům.
Loni vydalo nakladatelství Academia soubor textů od různých autorů, kolegů, spolupracovníků a přátel, jako dárek k šedesátinám Václava Cílka. Texty psali jak lidé, kteří pana Cílka důvěrně a dlouho znají, ale i takoví, kteří se s ním seznámili jen letmo a nebo ho dokonce neznají osobně vůbec.
Protože já sama se řadím do několikakilometrové fronty Cílkových obdivovatelů, s chutí jsem si všechny, velmi různorodé texty, přečetla. Některé byly věcné, jiné mě dojaly. A všechny mluví o úctě k tomuto skromnému, svébytnému člověku.
Alexander Stipsits píše: "To je pro něj důležité, možná to nejdůležitější, návrat domů, uzavření kruhu, nejbližší rodina, zvuky, které slyšíme ještě před narozením, země, kterou vidíme, když se probudíme na tomto světě, místo, na kterém se vše sbíhá, zhuštění kontemplace ve výsledek, knihovna pro knihy sebrané na cestách - jeho kmen, pro který myslí, píše, hovoří a putuje dál."
Pro všechny, kteří mají Václava Cílka rádi, ale také pro všechny, kteří mu vyčítají roztříštěnost zájmů, má knížka velký přínos, doporučuji ji k přečtení.
V míse promícháme jednu menší hlávku raného zelí pokrájenou na nudličky, dvě nahrubo nastrouhané mrkve a tři nakrájená rajčata. V misce rozmícháme lžíci mugi misa (koupíte je v obchodech se zdravou výživou), dvě lžíce Tamari, dvě lžíce předem na pět minut namočených salátových mořských řas (opět ze zdravé výživy), lžíci agávového sirupu, šťávu z půlky citrónu a dvě lžíce oleje z ořechových jader. Vmícháme k zelenině a hojně posypeme slunečnicovými semínky, necháme odležet.
Výborná čokoláda, skvělá jako drobný dárek.Rozpustíme, nejlépe na sluníčku, abychom jej moc nezahřáli, 40 g kokosového oleje. Jakmile je čirý a zcela tekutý vešleháme do něj metličkou 30 g datlového sirupu a 20 g nepraženého kakaa. Do hladké stejnorodé hmoty vmícháme 4 lžíce lískových oříšků a 2 lžíce sušených brusinek. Necháme ztuhnout ve formičce, nejlépe v chladničce.
Svatý František z Assisi nazýval oslíkem lidské tělo, říkával prý: Oslík potřebuje napít, oslík je unavený a podobně. Tohle laskavé a láskyplné pojmenování znamená, že naše tělo je dopravním prostředkem pro naši duši, o které se musíme dobře starat, pečovat o něj s láskou a starostlivostí, stejně, jako pečujeme o milovaná zvířata, která nám věrně slouží. Náš život ale nemůže být oslíkovi podřízen, snaha o to, jak udržet oslíka v kondici, s krásnou srstí a souměrnými svaly, jak mu dodat potřebnou a tu nejlepší výživu, nemá být naším životním úkolem. To naše duše se někam veze, někam směřuje, a aby měla na svůj vývoj dostatek času a nebyla rozptylována oslíkovými neduhy, musí být oslík zdráv. Více péče a pozornosti si zaslouží náš charakter než naše vlasy, naše duše musí růst zdravěji než naše svalstvo. Kolik času denně věnujeme tomu, aby naše myšlenky a činy byly dobromyslné, radostné a nesobecké? Kolik času denně věnujeme tomu, abychom přemýšleli o výživě, sportu, módě? Jak často se obracíme ve svých myšlenkách k ostatním lidem, ke zvířatům, k rostlinám, k Zemi? K tomu, co jsme komu ošklivého řekli, jak špatně jsme na druhého pomysleli? Nebo naopak jakou jsme udělali někomu radost nebo něčemu dobrému posloužili? A jak často myslíme na dnešní oběd, včerejší trénink nebo zítřejší oblečení? Možná by to mělo být minimálně v rovnováze – no a i z toho důvodu je tahle stránka nejenom o jídle. :)
V míse promícháme nakrájenou žlutou papriku, hlávkový salát, osm rajčat a hrnek naklíčené mungo fazole. Do mixéru vložíme tři lžíce ovesného jogurtu, tři lžíce tahini, himálajskou sůl, pepř a lžíci agávového sirupu. Rozmixujeme a vmícháme do salátu. Sypeme černým sezamem.
Pokud máte zahrádku nebo alespoň truhlík na balkóně, při jednocení mrkvičky mladé rostlinky nevyhazujte. Nať je plná vitamínů, výborná a křehká a hodí se na ozdobení polévek, pomazánek, omáček i vařených brambor stejně jako třeba petrželka.
Přes noc namočíme do vody 60 g slunečnicových semínek. Druhý den je scedíme a necháme okapat. Na dvě hodiny namočíme do vody 8 sušených rajčat a nakrájíme je na kousky. Jeden fenykl rozebereme na jednotlivé mističky.Do misky dáme dvě lžíce salátových mořských řas (prodávají se v obchodech se zdravou výživou), přidáme lžičku citrónu a tři lžíce vody. Necháme pět minut stát. Do mixéru vložíme slunečnici, rajčata, himálajskou sůl, šťávu z poloviny citrónu, mořské řasy, 30 g piniových jadýrek a 40 g čerstvých špenátových lístků. Rozmixujeme a směsí plníme fenyklové lodičky. Dost špatně se to jí, máte náplň až na nose, ale je to vynikající :)
Rawfood je módní záležitost, vzniká množství takto zaměřených restaurací, vycházejí knihy, pořádají se kursy a přednášky. Osobní blogy takto se stravujících lidí ani nepočítám.
Protože se mě na různých besedách lidé ptají na můj názor na rawfood a já odpovídám ponejvíce neutrálně ve smyslu, že syrová zelenina a ovoce jsou pro náš organismus nejzdravější, ale že stoprocentní raw asi není pro každého, rozhodla jsem se to na jeden měsíc vyzkoušet. Vlastně jedině tak mohu svůj názor podložit alespoň takovou minimální zkušeností. Řekla jsem si, že jeden měsíc se dá vydržet, i kdyby mi to nevyhovovalo, a pokud se mi to zalíbí, mohu plynule pokračovat dál. Začíná teplá část roku, za chvíli bude lokální zeleniny a ovoce okolo mě dostatek až nadbytek, tak tohle je přece ta správná doba na zkoušku!
Ke zvědavosti a badatelskému nadšení se přidaly ještě další skutečnosti, které mě přesvědčily, abych do toho šla. Už několik týdnů jsem se ve svém těle necítila dobře, nic mi pořádně nechutnalo, žádné z jídel, které jsem uvařila, se mi nezdálo lákavé. Navíc jsem začala trpět „obezitou nevinných“. Ačkoliv jsem jedla velmi zdravě a střídmě, nenápadně jsem přibírala na váze. Vyloženě nerada jsem na sebe hleděla do zrcadla. Možná to mohu přisoudit blížícímu se přechodu, ale i tak jsem se nehodlala s tímto stavem smířit bez boje. Doufala jsem, že pomocí živé stravy nějaké to kilo shodím.
Začala jsem na Den Země, 22.4.2016. Na pomoc jsem si vzala knížku od Radky Zrůstkové Zdravě a syrově. Vyzkoušela jsem několik různých receptů, ale nakonec jsem si navykla na následující skladbu jídla: K snídani směs ovesných vloček, semínek, ořechů a sušeného ovoce se lžičkou medu večer zalité vodou a ráno doplněné o čerstvé ovoce. K obědu zeleninový salát a k večeři koktejl nebo zbytek salátu od oběda. Nevyhovovaly mi složitě připravovaná jídla ani syrové polévky, i když jsem oboje vyzkoušela.
První dva nebo tři dny jsem měla žaludek jako na vodě, trpěla jsem nevolností, dokonce jsem měla průjem. Zažívací obtíže ale velice rychle přešly a záhy mi bylo skvěle. Měla jsem strach, že budu trpět hlady a zimou, ale nic z toho se nepotvrdilo, naopak jsem se cílila mnohem lépe zasycená než po klasickém vařeném jídle. Vím, že se to o živé stravě říká, ale dokud jsem si to nevyzkoušela na vlastní kůži, brala jsem to jenom jako propagandu. Ale opravdu je to tak, namouduši! Hlady jsem tedy rozhodně nestrádala, ale občas mě zpočátku honila mlsná, vařila jsem samozřejmě normálně dál pro rodinu. Ale i to postupně přešlo. Když jsem měla chuť na něco sladkého, stačila mi lžička medu.
Po prvním týdnu jsem dokonce opravdu něco málo zhubla. Protože nemáme osobní váhu, odhaduji to podle kalhot asi na jedno kilo. V dalších dnech už jsem neshodila bohužel nic.
Druhý týden byl už mnohem snazší, už mě ani nepřepadala touha po vařeném jídle, bylo mi čím dál tím lépe a konečně jsem si plně užívala všechny syrové chutě a vůně. Několik lidí mi nezávisle na sobě řeklo, že vypadám dobře. To mi samozřejmě udělalo radost a přesvědčilo mě, že mám pokračovat.
Třetí týden mě asi tři dny trochu trápil hlad, ale „hladová“ období mívám i jindy, stejně jako období střídmá, kdy jím velmi málo, takže to podle mého názoru s živou stravou nesouvisí. Bylo to prostě pár žravých dnů, kdy jsem třeba v půl sedmé večer snědla misku oříšků, což byl asi můj největší hřích. Všimla jsem si ale jiné věci, na jídlo jsem myslela neporovnatelně méně často a intenzivně než při běžném typu stravování. Vlastně jsem na jídlo pomyslela až ve chvíli, kdy jsem dostala hlad. Obvykle to tak totiž není, chystám si chuťové buňky dávno před jídlem a těším se na něj. Také jsem měla výrazně větší chuť na ovoce než na zeleninu, to mě překvapilo. Protože jsem si zároveň přidala ještě hodinovou vyjížďku na kole každé ráno, byla jsem zvědavá, jak bude moje tělo reagovat. Bylo to úplně normální, nic zvláštního jsem nepozorovala, ani slabost, ani větší množství energie. Všimla jsem si ale jedné zajímavé věci, významně se mi zbystřil čich.
Byl to pro mě měsíc, ve kterém jsem se ujistila, že na syrové stravě se dá normálně plnohodnotně fungovat, že člověk nemá ani hlad, ani mu není zima, cítí se dobře a je plný energie. Nemohu ale samozřejmě mluvit za všechny lidi, někomu to třeba opravdu nesvědčí, i s ohledem na konstituci podle ayurvédy, sama jsem typ „pitta“. Každopádně to není nemožný způsob stravování a pokud to zkusíte třeba krátkodobě na odlehčení, nemyslím si, že by to komukoliv ublížilo. Plně raw se asi stravovat nebudu, ale ten měsíc mě přesvědčil o tom, že alespoň 60 % stravy by mělo tvořit syrové jídlo.
Necítila jsem se výrazně lépe než obvykle, ale rozhodně jsem se necítila hůř. Nebyla jsem předtím nemocná ani neměla žádné dlouhodobé zdravotní potíže, tím pádem se živá strava na mně nijak radikálně neprojevila. Po měsíci živé stravy jsem sice vypadala objektivně stále stejně, ale subjektivně jsem se na sebe do zrcadla dívala o něco radostněji.
