O OSLÍKOVI

Svatý František z Assisi nazýval oslíkem lidské tělo, říkával prý: Oslík potřebuje napít, oslík je unavený a podobně. Tohle laskavé a láskyplné pojmenování znamená, že naše tělo je dopravním prostředkem pro naši duši, o které se musíme dobře starat, pečovat o něj s láskou a starostlivostí, stejně, jako pečujeme o milovaná zvířata, která nám věrně slouží. Náš život ale nemůže být oslíkovi podřízen, snaha o to, jak udržet oslíka v kondici, s krásnou srstí a souměrnými svaly, jak mu dodat potřebnou a tu nejlepší výživu, nemá být naším životním úkolem. To naše duše se někam veze, někam směřuje, a aby měla na svůj vývoj dostatek času a nebyla rozptylována oslíkovými neduhy, musí být oslík zdráv. Více péče a pozornosti si zaslouží náš charakter než naše vlasy, naše duše musí růst zdravěji než naše svalstvo. Kolik času denně věnujeme tomu, aby naše myšlenky a činy byly dobromyslné, radostné a nesobecké? Kolik času denně věnujeme tomu, abychom přemýšleli o výživě, sportu, módě? Jak často se obracíme ve svých myšlenkách k ostatním lidem, ke zvířatům, k rostlinám, k Zemi? K tomu, co jsme komu ošklivého řekli, jak špatně jsme na druhého pomysleli? Nebo naopak jakou jsme udělali někomu radost nebo něčemu dobrému posloužili? A jak často myslíme na dnešní oběd, včerejší trénink nebo zítřejší oblečení? Možná by to mělo být minimálně v rovnováze – no a i z toho důvodu je tahle stránka nejenom o jídle. :)