Výborná a zdravá omáčka, doporučuji!Hlávku brokolice rozebereme na růžičky a uvaříme pět minut v páře. Košťál nevyhazujeme, ale uvaříme z něj třeba polévku.V rendlíku rozehřejeme dvě lžíce oleje a necháme na něm zesklovatět pokrájenou cibuli. Vmícháme 2 – 3 lžíce hladké mouky (můžeme použít i celozrnnou nebo zahustit jiným způsobem) a umícháme světlou cibulovou jíšku. Vlijeme 600 ml rostlinného mléka (použila jsem sojové) a rozmícháme dohladka. Za častého promíchání uvaříme hustou základní omáčku, osolíme ji a opepříme. Vložíme uvařenou brokolici a rozmixujeme ponorným mixérem dohladka. Ochutíme citrónovou šťávou a lžičkou lahůdkového droždí a nakonec vmícháme na kostičky pokrájené mandlové tofu (seženete ho v DM drogerii, pokud ne, stačí třeba tofu uzené). Prohřejeme. Podáváme s dušenou rýží basmati, kterou jsme ochutili kurkumou a rajčaty.. Na talíři ozdobíme nasucho praženými a nahrubo nasekanými mandlemi.
a rozmanité poznámky od Aldo Leopolda je knihou, která má přízvisko „bible všech ekologů“. Je rozdělena na tři části, z nichž první dvě mě poměrně silně otrávily zjevnou radostí ze zabíjení - Aldo byl, alespoň zpočátku svého života, vášnivým lovcem a rybářem. Opravdové potěšení jsem měla až z třetí části knihy s názvem Shrnutí, kde se zamýšlí nad příčinami a důsledky lidských zásahů do divoké přírody. Myslím si, že jakkoliv první části knihy jsou poněkud zastaralé ve svém pohledu na divočinu, tak Shrnutí je naopak velmi pokrokové a inspirativní. Jediné, co mě děsí je, že i když kniha byla napsaná mezi světovými válkami, tak se naprosté většině jejích varování a doporučení nedostalo sluchu. Jinými slovy, stav divoké přírody je rok od roku, desetiletí od desetiletí, stále horší.
Sám Aldo píše:
„Původní etika se zabývala vztahy mezi jednotlivci – hebrejské Desatero je toho příkladem. Pozdější přírůstky se zabývaly vztahem mezi jednotlivcem a společností. Zlaté pravidlo morálky se snaží zapojit jednotlivce do společnosti. Demokracie se snaží zajistit organické propojení společenské organizace a jednotlivce.
Nemáme však ještě etiku zabývající se vztahem člověka k zemi a k rostlinám a živočichům na ní žijícím. Vztah k zemi je přísně ekonomický, přináší vymoženosti, ale ne povinnosti.
Eticky se můžeme chovat jen k něčemu, co můžeme vidět, cítit, milovat, čemu můžeme rozumět či věřit.
Opravdu moderní člověk je oddělen od země mnoha prostředníky a nespočetným množstvím fyzických pomůcek. Nemá k ní žádný zásadní vztah – pro něj je to místo mezi městy, kde roste úroda.
Možná, že naše intimní vnímání může být pravdivější než naše věda a méně zatížené slovy než naše filosofie: Cítíme nedělitelnost Země – jejích půd, horstev, řek, lesů, podnebí, rostlin a živočichů – a kolektivně ji respektujeme nejen jako užitečného služebníka, ale jako živoucí bytost, zřejmě daleko méně živou než my sami, ale daleko přesahující nás samé v času i prostoru – bytost starší než první úsvit našeho života a až poslední z nás odejde za svými předky, stále mladou.
Nedovedu si představit, že by morální vztah k Zemi mohl existovat bez lásky, respektu a obdivu k ní a bez veliké úcty k její hodnotě. Hodnotou samozřejmě míním něco mnohem širšího, než je pouhá ekonomická hodnota; míním hodnotu ve filosofickém smyslu.“
Do půl hodiny máte hotovo! Na dvou lžících olivového oleje necháme zesklovatět pokrájenou cibuli a tři stroužky česneku, přidáme lžičku koření na těstoviny a 250 g pokrájených krémových žampionů. Deset minut opékáme a vmícháme 250 g spařeného a pokrájeného čerstvého špenátu. Osolíme a dusíme ještě 5 minut. Zjemníme 200 ml mandlové smetany. Podáváme se semolinovými těstovinami.
Zimní pochoutka s vůní máty, vyzkoušejte!V míse promícháme 150 g hladké bílé mouky, 150 g celozrnné pšeničné mouky, špetku soli, 100 g kokosového (nebo obyčejného) cukru, 1 lžíci kypřicího prášku a 50 g kakaa. V jiné nádobě promícháme 140 g najemno strouhané mrkve, 200 g najemno strouhaných jablek, 140 ml rýžového (nebo jiného rostlinného) mléka a 70 ml slunečnicového oleje. Vlijeme k mouce a rychle, důkladně promícháme. Tužší těsto přemístíme do menšího (25/35 cm) vymaštěného pekáčku a pečeme při 180 stupních 30 minut.
Ve vodní lázni rozehřejeme 100 g bezmléčné čokolády a lžíci rostlinného másla, vmícháme 1 - 2 lžíce mátového oleje (nikoliv esenciálního, toho bychom použili asi 5 kapek) a rozetřeme na upečený koláč. Posypeme sušeným ovocem a kokosem. Necháme vychladnout.
Nenápadná, tenká kniha od Daniela Quinna dostala cenu Teda Turnera za celospolečenský přínos pro řešení globálních problémů ještě předtím, než vyšla.Dlouho jsem nečetla nic tak depresivního. Knížka vypráví úplně jednoduchou a srozumitelnou formou o tom, kterak moudrá gorila vyučuje otevřeného člověka o světě a ukazuje mu, proč jsou věci tak, jak jsou. Proč jsme Kainovými potomky a v čem přesněspočíval konflikt mezi ním a Abelem? Proč si Bůh mezi nimi vybral tak, jak si vybral a proč nám ten příběh nedává smysl? Jak máme chápat další prastarý příběh, ten o jablku ze Stromu poznání? Je naše představa Adamovy nevinnosti před jeho pozřením správná? Co přesně znamená poznání dobrého a zlého? Jaký je rozdíl mezi premisou „svět náleží člověku“ a premisou „člověk náleží světu“? A jaká z těchto premis nahrává evoluci, vývoji, a která ho ukončuje?
Jakou má souvislost zákon zemské přitažlivosti a aerodynamiky se zákonem o tom, že žádný druh si nepřivlastní život celého světa a že svět nebyl stvořen pro žádný konkrétní druh samotný? Proč jsme přesvědčeni o tom, že se nás tyto zákony netýkají? Co nutí nás, civilizované lidi, k destrukci ekosystémů a likvidaci ostatních živočišných druhů? Proč ignorujeme skutečnost, že zažíváme volný pád?
Možná jsme první generací lidí, kteří bez jakékoliv náboženské konotace připouštějí reálný konec civilizace. Možná jsme první, kteří si uvědomují, že naše vnoučata se svých vnoučat už dočkat nemusí. Tato představa konce je rozšířená napříč celou společností a více či méně si ji připouštíme všichni. Máme naději? A pokud ano, v čem tato naděje spočívá a co musíme udělat?
A co mohu udělat já? Nenapadá mě nic jiného, než vlastní příklad. Snažit se žít tak, aby moje dnešní stopa uzurpátora a ničitele byla menší a neznatelnější, než byla včera. Aby mou vinou neumírala další stvoření, živočichové, rostliny a celé druhy. A takhle pokračovat den za dnem, a u toho se starat o to, jak inspirovat ostatní. Bez nucení, bez hysterie, bez nenávisti. Nic lepšího jsem nevymyslela.
Skvělá zeleninka v téhle úpravě se jen tak nepřejí!Na dvou lžících oleje necháme změknout pokrájenou cibuli a vmícháme na drobné kostičky nakrájené dvě červené řepy. Za občasného promíchání opékáme deset minut a přidáme půlku květáku rozebraného na růžičky. Osolíme, okořeníme špetkou mletého fenyklu, maličko podlijeme vodou, ale jen tak, aby se zelenina nepřipalovala, a dusíme ještě deset minut pod pokličkou do poloměkka. V 200 ml mandlové (nebo jiné rostlinné) smetany rozšleháme lžíci hladké kukuřičné mouky a vlijeme k zelenině. Pár minut povaříme do zhoustnutí a vmícháme 200 g zeleného hrášku, čerstvého či mraženého, který propláchneme v cedníku vroucí vodou. Necháme prohřát, ale už nevaříme. Podle chuti okyselíme citrónovou šťávou a podáváme s vařenými brambory a salátem.
Ačkoliv mám G. K. Chestertona jako autora moc ráda a jeho Ohromné maličkosti patří mezi moje oblíbené knížky, v této úvaze o životě svatého Františka jsem s některými jeho názory a závěry nesouhlasila. To ale nemá žádný vliv na to, jak já sama vnímám tuhle zvláštní a všem ustáleným představám o světci se vymykající postavu. František ve mně vyvolává emoci, kterou snad nejlépe vystihnou slova „tichá radost“. Necítím se být katoličkou, ačkoliv mě jako mimino pokřtili, ale tenhle svatý má v mém srdci opravdu zvláštní (a velmi soukromé) místo.
„Smysl pro humor, který je kořením historek o všech jeho dobrodružstvích, ho sám o sobě chránil, aby nikdy neupadl do škrobené důstojné sektářské nadřazenosti. A něco z toho pocitu nemohoucnosti, jenž tvořil víc než polovinu jeho síly, sestoupí na každého, kdo pochopí, čím tato inspirace v dějinách byla a je, ale může ji zaznamenat pouze řadou nesouvislých a chudých vět. Dozví se něco o tom, co František myslel velikým a dobrým dluhem, který nelze splatit. Pocítí touhu udělat nekonečně víc, a současně marnost jakéhokoliv počínání.“
Skořice je vhodným kořením pro zahřátí. Do jídel, nápojů a moučníku ji proto přidáváme převážně v zimě. Tyhle tyčinky jsou vhodné místo těch kupovaných třeba na výlet nebo do práce a školy jako svačina.V míse promícháme 100 g hrozinek, špetku soli, 2 lžičky skořice, 1 lžičku mleté vanilky, 100 g jablečné mouky (koupíte v prodejnách zdravé výživy), 2 lžíce arašídového nebo slunečnicového oleje a 200 ml horké vody.Na suché pánvi opražíme 180 g ovesných vloček a 160 g vlašských ořechů, jakmile začnou růžovět a vonět, vsypeme 60 g kokosového (nebo obyčejného) cukru a chvíli společně mícháme. Po zchladnutí nahrubo nadrtíme v robotu a vmícháme do směsi v míse. Rukama dobře prohněteme, aby se suroviny spojily, a upěchujeme do malého pekáčku (20/25 cm) vyloženého pečicím papírem. Pečeme při 170 stupních asi půl hodiny, dokud nezačne při okrajích zlátnout. Necháme vychladnout a pokrájíme na tyčinky.
Před sto lety se tohle jídlo v Krkonoších vařilo se slaninou, nikoliv s tempehem, ale chuť bude velmi podobná. Musíte mít s přípravou tohohle jídla trochu trpělivost, nastojíte se u plotny 
:)Od kamarádky jsem dostala ječmen a pořád jsem přemýšlela, co s ním. Včera jsem ho tedy pomlela na hrubou mouku a připravila tohle zvláštní, prosté a chutné jídlo.300 g ječné hrubé mouky pražíme na suché pánvi, dokud nezrůžoví a nezačne vonět. Trvá to opravdu dlouho, klidně půl hodiny a neradím vám, abyste přestali míchat. Osolíme a postupně přiléváme 500 ml vroucí vody. Vždy dobře promícháme, než přilijeme další, abychom vytvořili drobení, nikoliv jeden knedlík. Jakmile jsme spokojeni s konzistencí, odstavíme a promícháme s 200 g uzeného tempehu a čtyřmi cibulemi, které jsme pokrájeli a dozlatova opekli na třech lžících oleje. Nakonec vmícháme svazek petrželky a podáváme s kvašenou zeleninou, zeleninovým salátem nebo alespoň s kyselými okurkami. Zeleninu doporučuji rozhodně nevynechávat.
