DEN BEZ JÍDLA

Dnes jsem vstala pozdě, až v osm, protože jsem minulou noc, asi vlivem úplňku, špatně spala. Hodinu po probuzení jsem vypila sklenici vody, jak to dělám každý den. 
V půl desáté už jsem měla hlad, protože tou dobou bývám dávno po snídani a já snídám vydatně. Musela jsem si pořád říkat, že je to otázka mysli, že za den přece hlady neumřu, že se musím soustředit na to, v čem je to pro mě dobré.
V 10 hodin jsem se pustila do výroby šťávy. Rozdělila jsem ovoce a zeleninu a udělala dva druhy šťávy, jednu čistě zeleninovou z černého zelí, červené řepy a mrkve a druhou ovocno/zeleninovou z červené řepy, mrkve, jablek, hrušek, zázvoru a citrónu. Manžel se mi pošklebuje, že tolik ovoce a zeleniny můžu rovnou sníst, že to není žádná očista, když to všechno vypiju. Snažím se nerozčilovat, jen ho upozorním na hrnek melty s mlékem a cukrem, který si (už druhý) ve dni půstu odnáší ven k cigaretě. Původně říkal, že bude jen o vodě 
Šťávy bylo celkem asi dva a půl litru a v 11 hodin jsem vypila první sklenici. Hned mi bylo veseleji.
V poledne mě začala bolet hlava, tak jsem se musela chvíli věnovat jí.
Z drtě (kromě zelí) jsem připravila placičky a dala je sušit, těším se, jak si na nich zítra pošmáknu 
Mám rozečtenou knížku od Pavlíny Brzákové Dědeček Oge, tak jsem se do ní odpoledne chvíli začetla. Je to o sibiřském šamanovi, moc zajímavé.
Někdy ve dvě odpoledne mě začal bolet žaludek. Nemůžu říct, že by to bylo pro mě jednoduchý, nikdy jsem hlady nebyla. Jsem si jistá, že to je psychické nastavení, které nám dává najevo, abychom se najedli, nebo bude zle. Před devatenácti lety jsem přestala kouřit, ze dne na den a nepociťovala jsem žádnou újmu, ač jsem předtím byla opravdu silný kuřák. Kafe jsem přestala pít zároveň s tím, jak jsem odložila poslední cigaretu. Alkoholu vypiju tak málo, že se o mně dá říct, že jsem abstinent. Ale co to jídlo? Asi je to jen jedna z dalších závislostí a nic víc. Vydržet pár dní bez jídla nemůže být přece žádný problém. Je mi pětačtyřicet, už bych se to sakra práce mohla naučit!
Ve dvě jsem si uvařila kopřivový čaj, je výtečný. Kopřivy pálí i usušené.
Byla jsem nějakou dobu venku a vědomě dýchala: síla dovnitř, síla ven, radost dovnitř, radost ven, lehkost dovnitř, lehkost ven, zdraví dovnitř, zdraví ven. Podobným způsobem si pomáhám od všech bolestí, na bolest tenhle zvláštní způsob dechu funguje stoprocentně. Akorát tu vdechnutou energii neposílám ven, ale do místa bolesti, kde se rozplyne.
Dnes je ale pravé listopadové počasí – zataženo, vlhko a mlha, inverze, ve městech to musí být ještě horší, když i u nás kouř z komína leze dolů po střeše na dvůr.
Večer jsem si jako obvykle zacvičila mých Pět Tibeťanů a půjdu brzy spát. Celkem jsem za ten den vypila kromě ranní sklenice vody 2,5 l zeleninových a ovocných šťáv, 1 l kopřivového čaje a půl litru zeleného čaje. Cítím se dobře, jen trochu unaveně, mám divnou pachuť v puse. Popravdě se těším na snídani 

více ZDE