KRÁTKÉ ZAMYŠLENÍ NA TÉMA BĚSI

Přemýšlela jsem, co mi pomáhá, když je mi nejhůř, když mám pocit, že nejlepší by bylo se v noci sebrat, odejít do lesa, vyhrabat si pohodlnou jámu a tam se zakopat, usnout a probudit se v novém životě jako nemluvně… Pomáhá mi především sebereflexe, vždyť jak nicotné jsou moje problémy a starosti ve srovnání s těmi skutečnými, vážnými a fatálními, při kterých jde o život, o život blízkých lidí nebo dokonce o vlastní duši. Ale říká se, že pocit neštěstí a zoufalství je přísně individuální, a že každé osobní trápení je opravdové, byť se třeba okolí jeví jakkoliv nicotné a triviální.
Dalším lékem a hojivou esencí je moje zahrada, stačí se projít mezi stromy, nechat si prohrábnout vlasy větvemi ořešáku, pohladit jasanovou kůru nebo zašeptat do větví černého bezu své trápení. Často se mi v takové chvíli stane, že se rozpláču, ne sebelítostí, ale vděkem a štěstím a takovým zvláštním smutkem, melancholickým vědomím toho, že naše těla, ať už lidská, zvířecí nebo rostlinná, jsou utkaná ze stejného božského přediva. Rozpláče mě poznání, že najednou chápu, co mi stromy sdělují, že jsou mnohem moudřejší než já se svou roztěkanou lidskou myslí, se svým očekáváním, strachem a výčitkami. Od stromů se musíme mnoho učit, mají přímé spojení se Zemí, Sluncem, Vodou i Větrem, nespěchají, přijímají v klidu vše, co přijde, neptají se „proč“.
Mou největší a nejdůležitější oporou je ale můj muž, jenž stojí po mém boku už více než dvacet pět let. Stoupáme společně po vratkém žebříku poznání výš a výš: když jeden z nás zemdlí nebo plný pochybností balancuje a hrozí, že se zřítí, druhý ho podpoří, zachytí nebo ho dokonce chvíli vleče za sebou. To je skutečné partnerství, vědomí toho, že se potřebujeme navzájem, že jeden bez druhého jsme sotva poloviční. Nejde o hádky, nedorozumění, rozmrzelost, nereálná očekávání a občasná zklamání, protože to jsou nepodstatné a nedůležité věci, kterým se neubráníte v žádném vztahu. Podstatná je láska, nic jiného, bez ní se nedostanete nikam a bez ní je všechno, co děláte, jalové. Je to jediná věc, na které záleží. Takže mým štítem proti běsům je rytíř Jiří v pancíři a s mečem v pravici, vím, že on mě nikdy nenechá padnout do dračí tlamy.


(St. John Symposion 13.12.2014)
více ZDE

5 komentářů:

  1. Přesně tak to cítím v našem manželství, které trvá již 36 let. Ruku v ruce jdeme cestou, jsme dva, na všechno dva...
    Krásně napsané.
    Pěkné dny Evo.
    Ála

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné, děkuji. Jsem také vděčná za naši zahradu i za mého rytíře.

    OdpovědětVymazat