FRANTIŠEK Z ASSISI
Ačkoliv mám G. K. Chestertona jako autora moc ráda a jeho Ohromné maličkosti patří mezi moje oblíbené knížky, v této úvaze o životě svatého Františka jsem s některými jeho názory a závěry nesouhlasila. To ale nemá žádný vliv na to, jak já sama vnímám tuhle zvláštní a všem ustáleným představám o světci se vymykající postavu. František ve mně vyvolává emoci, kterou snad nejlépe vystihnou slova „tichá radost“. Necítím se být katoličkou, ačkoliv mě jako mimino pokřtili, ale tenhle svatý má v mém srdci opravdu zvláštní (a velmi soukromé) místo.
„Smysl pro humor, který je kořením historek o všech jeho dobrodružstvích, ho sám o sobě chránil, aby nikdy neupadl do škrobené důstojné sektářské nadřazenosti. A něco z toho pocitu nemohoucnosti, jenž tvořil víc než polovinu jeho síly, sestoupí na každého, kdo pochopí, čím tato inspirace v dějinách byla a je, ale může ji zaznamenat pouze řadou nesouvislých a chudých vět. Dozví se něco o tom, co František myslel velikým a dobrým dluhem, který nelze splatit. Pocítí touhu udělat nekonečně víc, a současně marnost jakéhokoliv počínání.“
O živote Františka z Assisi som čítala, vlastne na Váš podnet, v knihe od Nikosa Kazantzakisa - nečítala sa mi táto kniha ľahko, doteraz nechápem prečo si zvolil vo svojom živote toľko zbytočného utrpenia a mám pocit, že práve tým sa prehrešoval proti Bohu a daru života. Skôr ako on mi bol sympatický jeho spolupútnik, ktorý ho podobne ako v Pánovi prsteňov Sam Froda, sprevádzal jeho cestou oddane, s láskou a vierou.
OdpovědětVymazatPro nás, obyčejné lidi, opravdu není snadné pochopit Františkův život. Z počátečního neporozumění až rozčilení nad jeho chováním jsem postupem času dospěla k tomu, že alespoň některé věci začínám chápat a rozumět jeho pohnutkám. Františkův život nemůžeme rozebrat jako filozofické cvičení a diskutovat o něm pomocí logických závěrů, je v něm něco, co se jen zlehka dotkne některých srdcí a hned to mizí v záplavě hlučné životní reality okolo nás a v nás.
VymazatElena má pravdu.. No ono to pro něj nebylo vůbec jednoduché. Začátek byl prostý vzdor, hlavně proti otci, pak na to nakupil spoustu radikálních postojů z kterých už pak nemohl ustoupit (nebo si myslel, že nemůže, protože to byly vlastně sliby Bohu), pak útěk do lesa, kde žil v podstatě jako sádhu (na což byl v podstatě zvyklý z minulosti) a nakonec z toho byl docela nešťastnej, jen nemohl přijít na to jak z toho utéct, protože měl pocit, že je zavazaný všem těm těm následovníkům a spolupracovníkům a myslel si, že to nejde jen tak změnit nebo opustit. A bylo mu z toho hodně moc smutno, protože od určité fáze cítil, že chce žít jinak..
VymazatFilipe, já jen žasnu, jak přesně víte, co si František myslel, co chtěl, co nechtěl, jak se cítil, jaké měl pocity! Vy jste ho snad osobně znal! :)
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat