Naše slepičky získaly s jarem novou chuť snášet vajíčka, část jim vracím na přilepšenou, část přidávám do jídla psům (Lump dokonce vajíčka krade, odnese si jedno na trávu a opatrně ho "rozlouskne", vyblíže a skořápku schroustá), spoustu vajíček rozdám a sem tam udělám i nějaké ryze vaječné jídlo. Je to dobrota!Rozšleháme 6 vajec se solí, pepřem, miskou nasekaných divokých bylinek (bršlice, kopřiva, medvědí česnek, popenec, pampeliška...) a 80 g strouhaného veganského sýra podle vlastního výběru, já použila Cheezly Pepperjack. Vlijeme na pánev s dobře rozehřátým olejem a na mírném ohni zvolna smažíme, až je omeleta víceméně tuhlá, vyklopíme ji na talíř a necháme sklouznout zpět do pánve – tím ji obrátíme – a opečeme i z druhé strany. Hotovou omeletu nakrájíme na nudličky.
Zatímco se peče omeleta, připravíme omáčku: na oleji necháme změknout pokrájenou cibuli a tři stroužky česneku, přidáme 400 g spařených, oloupaných a pokrájených rajčat (v zimě použijeme raději sterilovaná), osolíme, opaptříme a dusíme deset minut.
Omeletové nudličky podáváme s rajčatovou omáčkou, salátem a chlebem.
Na dvou lžících oleje necháme změknout pokrájenou cibuli, přidáme čtyři stroužky česneku, kousek nastrouhaného zázvorového kořene, lžičku garam masaly, půl lžičky kurkumy a zlehka osmahneme. Na hrubém struhadle nastrouháme 200 g mrkve, 200 g pastináku, 200 g celeru a 200 g červené řepy a přidáme je do hrnce. Osolíme, zamícháme a zalijeme 1,8 l zeleninového vývaru. Vaříme 15 minut, přidáme 250 g uvařené cizrny, necháme projít varem a částečně pomixujeme ponorným mixérem. Vmícháme 150 g vakuované kukuřice a prohřejeme.
V míse promícháme jedno najemno nastrouhané jablko, 80 g pohankových vloček, 50 g datlového sirupu a mletou vanilku. Necháme 15 minut odpočinout a vmícháme 130 g arašídového másla a 70 g nasekané bezmléčné hořké čokolády. Promícháme, nejlépe rukama a tvoříme placičky, které pečeme v troubě vyhřáté na 200 stupňů asi 15 – 20 minut.Z tohoto množství je asi 15 – 18 sušenek, podle toho, jak je uděláte velké.
V této hluboce lidské knize dokázal můj oblíbený spisovatel Dan Simmons, že není jen mistrným vypravěčem mrazivých thrillerů, detektivek z drsné školy a dokonale vystavěného sci-fi, ale dokáže přesvědčivě ztvárnit i zdánlivě obyčejný příběh stárnoucího astronauta. V této knize se vlastně neděje nic příliš dramatického, nic vás neohromí, ani nerozpláče, nebudete se bát ani nebudete rozrušení. Je to poklidné vyprávění o tom, jak krásné je být člověkem. Richard Baedecker po padesátce opustí zaměstnání u soukromé firmy a jaksi neví, co dál se životem, jen nejasně cítí, že tohle není život, jaký by chtěl žít. Je po rozvodu, s jediným synem zažívá silné odcizení, blízký přítel zemře při letecké havárii, tak se zachová, jak nejlépe může a zkrátka „jde tam, kam ho nohy nesou“. Knížka rozhodně stojí za přečtení.
Mimořádně lahodné jídlo, to bych ani nepředpokládala, moc jsem si pochutnala.Hlávku kapusty očistíme, rozčtvrtíme a vaříme ve slané vodě do měkka, ale nerozvaříme. Vyřízneme košťál, narovnáme na talíř a polijeme olivovým olejem, ve kterém jsme osmažili čerstvé šalvějové lístky. Sypeme rostlinným parmazánem (kešu a sezam nasucho upražit, pomlít a promíchat se solí a lahůdkovým droždím). Podáváme s marinovanou mrkví: Večer v hrnci promícháme 200 ml vody, 200 ml suchého bílého vína, lžičku soli, lžíci sušené třtinové šťávy (nebo cukru), šťávu z jednoho citrónu, čtyři lžíce olivového oleje, dva bobkové listy, tři celé stroužky česneku, dvě hrsti sekané petrželky a asi deset kuliček pepře. 600 g mrkve oloupeme a rozčtvrtíme, vložíme do hrnce k marinádě a vaříme 15 minut. Necháme vychladnout a necháme alespoň 12 hodin v chladu naložené. Mrkev použijeme jako přílohu a marinádu vylijeme.
Zítra, 29. března, to budou na den přesně čtyři roky, kdy jsem na facebooku spustila stránku Kuchařka ze Svatojánu. Na prstech jedné ruky bych spočítala dny, kdy jsem nevložila žádný recept. Je to z mého dnešního pohledu neuvěřitelné množství práce, zapálení pro věc a disciplíny. Zatím mě to pořád baví, jinak bych to nedělala. Ztráta zájmu je u mě ale vždycky zlomová a nevratná. Ze dne na den přijdu o motivaci a je po všem. Jakoby se zadrhnul motor, který až doteď bezchybně pracoval. Ale to je snad v nedohlednu, chystám se ještě vydržet.
Přemýšlím o tom, co mi ty čtyři roky vzaly a co mi daly. Protože se z Kuchařky stala víceméně moje profese, vzala mi mou výtvarnou práci, moje milované grafiky, na které mi už nezbývá dech. Kuchařka mi na druhou stranu dala možnost výdělku, tedy procenta z prodaných knížek. Svým způsobem jsem přišla o svobodu, o anonymitu, o klid. Každý se může vyjádřit k mé osobě, každý má dojem, že má právo mě hodnotit a soudit, to jsem dřív neznala. Ale díky tomu se učím sebeovládání, učím se kočírovat svou zbrklou povahu a prostořekost. Poznávám pomalu a klopotně hodnotu dobromyslnosti. Stručně řečeno, tahle internetová existence mě učí, jak být lepším člověkem – přičemž spoustu práce mám samozřejmě ještě před sebou.
Za čtyři roky se radikálně proměnil i můj způsob vaření. Kromě toho, že jsem postupně vyřadila mléčné výrobky, naučila jsem se používat nové suroviny a koření, pro mě do té doby neznámé. Vařím teď zdravěji a lehčeji než dřív. Všechny změny jídelníčku ale vyplynuly přirozeně, hladce, ze změny mě samotné, bez pocitu omezování nebo „musu“. Měním se já, mění se i moje kuchyně. A tyto změny samozřejmě nejsou u konce.
Poznala jsem spoustu báječných lidí, se kterými bych se jinak neměla příležitost seznámit, to je pro mě krásná odměna za celou tu práci. Získala jsem úplně nové zkušenosti – jak se vydává kniha, jak se natáčí televizní pořad, jak se mluví spatra před lidmi. Ale nejdůležitější je pro mě zjištění, že přibývá lidí, kterým není lhostejný osud zvířat, kterým není jedno, jak trpí pro naše uspokojení. Ano, přiblížila jsem se díky facebooku i těm na opačném pólu, ale s tím se musí počítat a naštěstí je nepotkávám tak často.
Musím upřímně napsat, že je to krásná a důležitá kapitola v mém životě a že jsem se naučila hodně o sobě i o ostatních lidech. Bez této zkušenosti by nikdy nemohla být má číše plná, jak říká Sinuhet.
A co bude dál? O zítřku předem nikdo nic neví :)
Na dvou lžících oleje necháme zesklovatět dvě pokrájené cibule, přidáme menší hrst (asi 6 – 7 kusů) mletých vlašských ořechů, okořeníme kmínem, drceným libečkovým semínkem, máme-li je, sušenou (v létě čerstvou) libečkovou a celerovou natí a osolíme. Chvíli společně mícháme, a jakmile se cibule s kořením začne přichytávat ke dnu hrnce, vsypeme půl kila oloupaných a na kostičky nakrájených brambor. Zalijeme 1 l zeleninového vývaru nebo vody a vaříme 20 minut. Do hotové polévky prolisujeme tři stroužky česneku, opepříme a na talíři bohatě zdobíme čerstvými bylinkami.
DVĚ KNÍŽKY, KTERÉ SE MI NELÍBILY
Pokaždé není posvícení a mně se občas samozřejmě stane, že se mi knížka nelíbí, ale tím v žádném případě neříkám, že je špatná, pouze pro ni nejsem tím pravým čtenářem.
POD VODOU - Ačkoliv Juli Zeh patří mezi mé oblíbené spisovatelky a na Pod vodou jsem se moc těšila, knížku jsem odložila asi v polovině. Ztrácet čas hloupým prázdninovým příběhem lidí, kteří se jeden jak druhý chovají jako pitomci, se mi nechtělo. Možná jsem už na to stará, kdoví. Z knih autorky, které jsem četla, je tahle z mého pohledu jednoznačně nejslabší
POVÍDKY od Jana Balabána jsem dostala od kamaráda jako dárek a proto jsem byla rozhodnutá vytrvat a přečíst je. Když jsem dočítala jedenáctou povídku, kterou jsem nebyla schopná odlišit od první, druhé, třetí a tak dále, už jsem věděla, že to nedám. Pro mě to bylo k uzoufání nudné, zmatené, příliš surreálné a vlastně o ničem. Vhledem k tomu, že je Jan Balabán ceněný a oblíbený autor, beru veškerou vinu na sebe :)
Emotikona smile
V ledničce mi už měsíc straší načaté arašídové máslo a potřebovala jsem je sdělat, tak je v těstě :)Emotikona smile
V míse dohladka rozmícháme 100 g arašídového másla, 100 ml ovesného mléka, 80 g sušené třtinové šťávy a postupně zapracujeme půl lžičky kypřicího prášku, 70 g celozrnné špaldové mouky a 130 g polohrubé bílé pšeničné mouky. Těsto mokrými prsty vtlačíme do menšího pekáčku (cca 25/40 cm). Umeleme 250 g máku a promícháme jej se 125 ml horkého ovesného mléka a 100 g meruňkového (nebo švestkového) džemu nebo povidly. Makovou náplň rozetřeme na těsto a poklademe půlkami švestek. Pečeme při 180 stupních 45 minut.
Bylina z čeledi miříkovitých ločidlo čertovo lejno je mohutná rostlina vysoká až tři metry. V některých zemích se stonky a listy konzumují syrové, ale nejčastěji se jako koření používá usušená pryskyřice, která silně a nepříjemně zapáchá (odtud ten poetický název). V ajurvédské kuchyni se používá jako náhrada česneku a cibule pro její typický pach. Do jídla přidáváme pouze malou špetku hned na začátku vaření, většinou do zeleninových jídel, ale také do rýže a luštěnin. Tepelnou úpravou ztrácí nelibý zápach a příjemně pokrmy dochucuje. Pomáhá při nadýmání a dokonce účinně likviduje střevní parazity.
Je dobrým pomocníkem při jarních očistných kúrách, protože povzbuzuje lymfatický systém, tlumí záněty a pomáhá při nemocích z nachlazení.
Na fotce vidíte v krabičce prášek z ločidla smíchaný s moukou kvůli lepšímu dávkování a ten tmavý kousek je surová usušená pryskyřice. Můžete ji nastrouhat jako muškátový oříšek.
Čertovo lejno se používá též do vykuřovadel, protože zahání zlé síly (nedivím se) a do očistných koupelí pro otrlé.
