ČTYŘI ROKY S KUCHAŘKOU ZE SVATOJÁNU

Zítra, 29. března, to budou na den přesně čtyři roky, kdy jsem na facebooku spustila stránku Kuchařka ze Svatojánu. Na prstech jedné ruky bych spočítala dny, kdy jsem nevložila žádný recept. Je to z mého dnešního pohledu neuvěřitelné množství práce, zapálení pro věc a disciplíny. Zatím mě to pořád baví, jinak bych to nedělala. Ztráta zájmu je u mě ale vždycky zlomová a nevratná. Ze dne na den přijdu o motivaci a je po všem. Jakoby se zadrhnul motor, který až doteď bezchybně pracoval. Ale to je snad v nedohlednu, chystám se ještě vydržet.
Přemýšlím o tom, co mi ty čtyři roky vzaly a co mi daly. Protože se z Kuchařky stala víceméně moje profese, vzala mi mou výtvarnou práci, moje milované grafiky, na které mi už nezbývá dech. Kuchařka mi na druhou stranu dala možnost výdělku, tedy procenta z prodaných knížek. Svým způsobem jsem přišla o svobodu, o anonymitu, o klid. Každý se může vyjádřit k mé osobě, každý má dojem, že má právo mě hodnotit a soudit, to jsem dřív neznala. Ale díky tomu se učím sebeovládání, učím se kočírovat svou zbrklou povahu a prostořekost. Poznávám pomalu a klopotně hodnotu dobromyslnosti. Stručně řečeno, tahle internetová existence mě učí, jak být lepším člověkem – přičemž spoustu práce mám samozřejmě ještě před sebou.
Za čtyři roky se radikálně proměnil i můj způsob vaření. Kromě toho, že jsem postupně vyřadila mléčné výrobky, naučila jsem se používat nové suroviny a koření, pro mě do té doby neznámé. Vařím teď zdravěji a lehčeji než dřív. Všechny změny jídelníčku ale vyplynuly přirozeně, hladce, ze změny mě samotné, bez pocitu omezování nebo „musu“. Měním se já, mění se i moje kuchyně. A tyto změny samozřejmě nejsou u konce.
Poznala jsem spoustu báječných lidí, se kterými bych se jinak neměla příležitost seznámit, to je pro mě krásná odměna za celou tu práci. Získala jsem úplně nové zkušenosti – jak se vydává kniha, jak se natáčí televizní pořad, jak se mluví spatra před lidmi. Ale nejdůležitější je pro mě zjištění, že přibývá lidí, kterým není lhostejný osud zvířat, kterým není jedno, jak trpí pro naše uspokojení. Ano, přiblížila jsem se díky facebooku i těm na opačném pólu, ale s tím se musí počítat a naštěstí je nepotkávám tak často.
Musím upřímně napsat, že je to krásná a důležitá kapitola v mém životě a že jsem se naučila hodně o sobě i o ostatních lidech. Bez této zkušenosti by nikdy nemohla být má číše plná, jak říká Sinuhet.
A co bude dál? O zítřku předem nikdo nic neví :)