Tahle je ze všech nejoškubanější, ale byla první venku z kurníku. Domů jsme je přivezli přehřáté a žíznivé, ačkoliv jsme jim na cestu koupili kus melounu. Během pár minut se osmělily, vylezly z kukaní a postupně také opustily kurník.
Poprvé v životě ochutnaly jetelíček.
Slepičky vůbec nejsou hloupé, mají velkou chuť do života, tendenci k prozkoumávání světa, k poznávání a sbírání zkušeností.
V kurníku se učily zobat z pekáčku.
Zmapovaly si prostor.
A teď ven!
Musely se také naučit pít z misky, ale šlo jim to hned.
Tenhle oškubánek dostal jméno Napipi :) :)
Vidíte, jak jsou chudinky oškubané, zubožené, mají světlé a přerostlé hřebínky a křehké kosti, ačkoliv jim je jen něco málo přes rok.
Pro srovnání naše čtyřletá slepička.
Zvědavé jsou ale všechny stejně.
Na svých nožkách jsou zatím dost nejisté, ale poprvé za svůj život jsou na zemi, pod nebem, na čerstvém vzduchu, mohou se vyhřívat na sluníčku a popelit se.
Bidýlko je něco, co je pro slepice přirozené, v přírodě spí ve větvích stromů a keřů. V drůbežárnách pochopitelně něco jako bidýlka nemají. Také protáhnout křídla je veliká rozkoš!
Co je za plotem?
Pěkně se proběhnout! Možná poprvé v životě.
To je krásné.Kdybych měla domeček,hned bych si pár slepiček vzala na zahradu.S nad táta bude časem souhlasit a pár jich pořídíme aspoň k němu.
OdpovědětVymazatEvi, tenhle příspěvek mě hodně zaujal a to z jednoho prostého důvodu. máme 5 slepic něco málo přes rok a staráme se o ně jak nejlíp umíme. a jsou přesně tak oškubané jako ty na Vaší fotce. škubou se navzájem. Dostávají žrát, vodu, pouštíme je na pastvu......... a teď se ptám, kde je chyba? nejsou v nouzi, ale jsou skoro holé a zobou se. pan chovatel mi řekl, že když nesou, jsou holé, ale tahle odpověď mě moc neuspokojila. jedna, ta je dvouletá, oškubaná není.
OdpovědětVymazatMajka
čistíme ho jednou za dva měsíce.
OdpovědětVymazatjejda, tak tady je chyba. děkuji, napravíme to.
OdpovědětVymazatmoc děkuji Evi.
OdpovědětVymazatDěkuji, to je zajímavé; projekt Slepice v nouzi už nějakou dobu sleduji a přemýšlím, jestli si pár slepiček nepořídit. Bydlím v Praze v domku se zahradou cca 400m2, máme velkého psa a dvě kočky... V rodině panují obavy - že máme nulové zkušenosti (to je pravda), že slepice budou hlučné, že je kočky nebo pes budou honit a případně sežerou, že ze zahrady udělají poušť... Jak jste to zvířecí soužití zvládli u vás? Děkuji moc za informaci a srdečně zdravím,
OdpovědětVymazatVeronika
Děkuji; moje motivace je chuť pomoct těm chudákům, vajíčka jsou příjemný vedlejší bonus. Sama se hluku nebojím (byť, jak jsem psala, mám nulovou zkušenost), ale jsou tu jiní a jsou tu sousedé, tak se k tomu chci postavit poctivě. :) Děkuju za zkušenost! V.
OdpovědětVymazatTentokrát jsem z Vašeho článku smutná, nejspíš poprvé, a musím přiznat, že při pomyšlení, že takto zubožené zvíře sneslo možná vejce, co jsem měla ke snídani ve mě vyvolává nepříjemné mrazení v žaludku. Nejspíš se poohlédnu po nějakém místním chovateli slepic. Škoda, že si jednu nemůžu vzít domů.
OdpovědětVymazatEvi, vy některé příspěvky mažete? Majce jsem řekla svůj názor na to, proč její slepice jsou oklované, ale není to tady.
OdpovědětVymazat