ISHMAEL

Nenápadná, tenká kniha od Daniela Quinna dostala cenu Teda Turnera za celospolečenský přínos pro řešení globálních problémů ještě předtím, než vyšla.
Dlouho jsem nečetla nic tak depresivního. Knížka vypráví úplně jednoduchou a srozumitelnou formou o tom, kterak moudrá gorila vyučuje otevřeného člověka o světě a ukazuje mu, proč jsou věci tak, jak jsou. 
Proč jsme Kainovými potomky a v čem přesněspočíval konflikt mezi ním a Abelem? Proč si Bůh mezi nimi vybral tak, jak si vybral a proč nám ten příběh nedává smysl? Jak máme chápat další prastarý příběh, ten o jablku ze Stromu poznání? Je naše představa Adamovy nevinnosti před jeho pozřením správná? Co přesně znamená poznání dobrého a zlého? Jaký je rozdíl mezi premisou „svět náleží člověku“ a premisou „člověk náleží světu“? A jaká z těchto premis nahrává evoluci, vývoji, a která ho ukončuje?
Jakou má souvislost zákon zemské přitažlivosti a aerodynamiky se zákonem o tom, že žádný druh si nepřivlastní život celého světa a že svět nebyl stvořen pro žádný konkrétní druh samotný? Proč jsme přesvědčeni o tom, že se nás tyto zákony netýkají? Co nutí nás, civilizované lidi, k destrukci ekosystémů a likvidaci ostatních živočišných druhů? Proč ignorujeme skutečnost, že zažíváme volný pád?
Možná jsme první generací lidí, kteří bez jakékoliv náboženské konotace připouštějí reálný konec civilizace. Možná jsme první, kteří si uvědomují, že naše vnoučata se svých vnoučat už dočkat nemusí. Tato představa konce je rozšířená napříč celou společností a více či méně si ji připouštíme všichni. Máme naději? A pokud ano, v čem tato naděje spočívá a co musíme udělat?
A co mohu udělat já? Nenapadá mě nic jiného, než vlastní příklad. Snažit se žít tak, aby moje dnešní stopa uzurpátora a ničitele byla menší a neznatelnější, než byla včera. Aby mou vinou neumírala další stvoření, živočichové, rostliny a celé druhy. A takhle pokračovat den za dnem, a u toho se starat o to, jak inspirovat ostatní. Bez nucení, bez hysterie, bez nenávisti. Nic lepšího jsem nevymyslela.



7 komentářů:

  1. Ano,tudy asi vede cesta.Snažím se jít příkladem našim čtyřem dětem.U dospělých jsem to už asi vzdala.Sklízela jsem posměch.Je mi smutno z toho,že vzdělaní lidé jsou tak lhostejní a upřednostňují své pohodlí a čekají,že to někdo vyřeší za ně.

    OdpovědětSmazat
  2. Ano,tudy asi vede cesta.Snažím se jít příkladem našim čtyřem dětem.U dospělých jsem to už asi vzdala.Sklízela jsem posměch.Je mi smutno z toho,že vzdělaní lidé jsou tak lhostejní a upřednostňují své pohodlí a čekají,že to někdo vyřeší za ně.

    OdpovědětSmazat
  3. Děkuji za zajímavý tip na knihu a moudrý způsob, jak přináležet ke světu.

    OdpovědětSmazat
  4. Evi, takhle to dělám i já a plno dobrých lidí kolem nás, myslím si, že je to opravdu jediný smysluplný způsob, jak přimět lidi se alespoň zamyslet, když ne zrovna měnit svůj životní styl. Lidé bývají často překvapeni, jak jinak se dá žít...hlavu vzhůru, teď ani nevím, zda si tu knihu chci přečíst:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za povzbuzení, Zuzano. Knihu si určitě přečtěte, nad některými věcmi jsem se předtím vůbec nezamyslela, rozhodně mě to obohatilo o další pohled a život.

      Smazat
  5. Knihu jsem si koupil, právě dnes dorazila, mám za sebou první stránky. Když jsem na netu trochu pátral po autorovi a jeho díle, narazil jsem na zajímavé stránky - archetypal.cz, kde je k volnému stažení - se souhlasem autora - kraťoučká kniha Daniela Quinna - Kniha zatracených. Na těchto stránkách lze najít mnoho dalšího zajímavého čtení, mrkněte a možná můžete zmínit na Vašem blogu.

    OdpovědětSmazat