KAKAOVÁ BÁBOVKA

Jemná, vláčná bábovka.
V míse promícháme 200 g polohrubé bílé mouky, 150 g pohankové mouky, 2 lžíce kukuřičného nebo bramborového škrobu, špetku soli, lžíci kypřicího prášku, 3 lžíce kakaa a 100 g rapadury (nebo cukru).
Rozmixujeme 300 ml rostlinného mléka, 100 ml oleje a 1 banán a vlijeme k mouce. Krátce, ale důkladně promícháme a nalijeme do vymaštěné a kokosem vysypané bábovkové formy. Pečeme při 180 stupních asi 40 minut, stav kontrolujeme špejlí.


NESVATÍ SVATÍ

Nádherná knížka příběhů metropolity Tichona Ševkunovova odehrávajících se v pravoslavných chrámech Pskovskopečerském, Divějevském, Sretěnském, a rovněž v dalších klášterech, také v maličkých i velkých farnostech, v Moskvě a dalších městech, městečkách i ulicích Ruska. Nejsympatičtější ze všech postav v knize mi byl otec Rafael, jehož dojemné a veselé příběhy čteme až v samém závěru knihy, a o němž autor, jeho blízký přítel, píše:
“V naší malé společnosti byl otec Rafael rozhodně vůdčí osobností. A to ani ne proto, že byl v té době už sedm let knězem, což se nám tehdy zdálo jako dlouhá doba. Nejdůležitější bylo, že jsme v něm viděli podivuhodný příklad živé víry. Tuto duchovní energii si nelze splést s ničím jiným bez ohledu na to, jakými výstřednostmi nebo slabostmi je občas zatížen člověk, který takovou víru získal.
Proč jsme všichni otce Rafaela tak milovali? Byl to uličník, nedokázal pronést pořádné kázání a o své auto se často staral víc než o nás. Ale když najednou není, jak nám po něm teskní duše! Od jeho smrti uplynulo už víc než dvacet let.”
Z knížky jsem vybrala ještě dva citáty, které mě oslovily:
“Všechno na naší zemi – jednoduché i složité, malé lidské problémy i nalezení velké cesty k Bohu, tajemství nynějšího i budoucího věku – to vše se dá vyřešit jen záhadnou, nepochopitelně krásnou a mocnou pokorou. A i tehdy, když nechápeme pravdivost a význam této tajemné a všemocné pokory a staneme se pro ni neschopnými, ona sama se nám pokorně poodhaluje prostřednictvím takových podivuhodných lidí, kteří ji můžou přijmout.
...
Při těchto úvahách jsem si vzpomněl, že ruské slovo poslušnost je odvozeno od slovesa slyšet. A postupně jsem se začal domýšlet, že skrze tuto pokornou poslušnost se vladyka naučil citlivě vnímat a chápat Boží vůli. Díky tomu se celý jeho život stal víceméně neustálým poznáváním Boží prozřetelnosti skrze tajemný, ale velmi reálný rozhovor se Spasitelem, který mluví k člověku ne slovy, ale prostřednictvím životních okolností, a dává svému společníkovi tu největší odměnu – možnost být jeho nástrojem v našem světě.”

PF 2020

Všem hodným lidem do nového, dynamického roku proměn přeju, aby je nic nebolelo ani netrápilo, aby měli po svém boku vždy někoho blízkého, aby se nebáli budoucnosti a nemučila je minulost. Aby se dokázali koncentrovat na přítomný okamžik a vychutnat si jeho jedinečnost. Aby dokázali lásku ve svém srdci pociťovat ke všemu živému, co s námi sdílí tuto krásnou planetu. Aby nikdy nepocítili touhu druhým ubližovat a našli v srdci trvalý mír.
Krásný a zázračný rok 2020, milí přátelé.


FAZOLOVÁ POLÉVKA S KŘÍŽALAMI A PÓRKEM

Moc dobrá polévka, doporučuji!
Na lžíci oleje osmahneme pokrájenou cibuli a pórek, přidáme tymián a bazalku (v zimě sušené), jednu na kostičky nakrájenou petržel, hrst předem namočených a na kousky nakrájených jablečných křížal a 300 g rajčat (v zimě mražených nebo sterilovaných). Chvíli společně mícháme a poté zalijeme 1,2 l zeleninového vývaru . Přivedeme k varu a vmícháme dvě větší (300 g) brambory nakrájené na kostičky a plechovku zcezených a propláchnutých bílých fazolí (240 g). Osolíme a vaříme 25 minut.


ZEEMĚ - Jak přežít na naší nové nehostinné planetě

Bill McKibben píše, přednáší a publikuje o globální změně klimatu už třicet let a za tu dobu se pohříchu přístup vlád a korporací k lepšímu nezměnil. Jeho kniha Konec přírody z roku 1989 představuje jedno z prvních varování a prognóz v tomto ohledu. Protože její závěry byly zpochybňovány a nikdo z mocných vlastně nereagoval, vydal v roce 2010 tuto knihu s originálním názvem Eaarth, ve které shrnuje to, co se stalo, co se děje, co se dít pravděpodobně bude a co my s tím. Pro všechny, kteří se zajímají o globální klimatické změny a zastávají jakékoliv názory, je to důležitá kniha, doporučuji k přečtení. Vzadu je rozsáhlý oddíl odkazů na zdroje.
Pár citátů:
“Nejsme jediný živočišný druh, o který jde. Při přednáškách potkávám lidi, kteří se už přenesli do fáze jakéhosi odevzdaného klidu: ano, říkají, lidstvo se možná samo oddělá, ale planeta přežije. To do jisté míry platí, tedy pokud Slunce nezvýší prudce svou aktivitu. Nebude to však už planeta, kterou známe. Tvrdě pracujeme na tom, abychom ji proměnili – narušili její biologii, omezili její diverzitu, zasáhli každičký projev života, který se na ní zrodil. Spustili jsme proces geneze směřující opačným směrem, odtvořujeme.
...
Po dlouhém období frenetického růstu jsme zničehonic zestárli. Starým lidem záleží méně na tom, získat něco dalšího; důležitější pro ně je udržet si, co mají, nebo o to přicházet co nejpozvolněji. Růst už není podstatný. Bezpečí a stabilita se počítají víc než dynamika.
...
Bezpečnost je jedním z faktorů, jejichž význam se v novém světě začíná posouvat. Když vymyslíme, jak zajistit, aby stále víc potravin a energie pocházelo z míst co nejblíž od našeho domova, najednou ztrácí na významu potřeba vydržovat stálou armádu, odsuzovaná už zakladateli naší země – hlídat osm tisíc kilometrů dlouhou slámku, kterou cucáme uhlovodíky z Perského zálivu, už nebude nutné. Můžeme však potřebovat jiný způsob ochrany. Například když budete moc dlouho dumat nad přelidněnou budoucností, může vás to nakonec dovést k rozhodnutí, že se musíte postavit ke svým zeleninovým záhonům s puškou v ruce a čelit nájezdníkům, kteří mají zálusk na vaši mrkev. Ale jak se ukázalo třeba při zemětřesení v San Francisku nebo při útoku 11. září 2001 v New Yorku, je mnohem víc lidí, kteří ostatním pomáhají, než těch, kteří jich zneužívají. Oficiální obavy z rabování a chaosu jsou vždy dramaticky nadsazené, zatímco lidé přemýšlejí, jak oběti nakrmit, sehnat jim šaty, najít nocleh. Vzájemná výpomoc se stává běžným operačním principem.
...
Novému zemědělství se nejlépe daří, když spojí nové poznatky s tradičním uvažováním. Na kukuřičných polích objevili britští vědci spolu s keňskými odborníky nový druh tak zvaných semiochemických látek, který si rostliny vytvářejí, aby přitahovaly nebo naopak odpuzovaly hmyz. Jejich pěstební systém brání zavíječi kukuřičnému, jehož larvy navrtávají kukuřičná zrna, aby se s oteplováním šířil; na okrajích pole začali pěstovat trávy, které lákají organismy parazitující na zavíječích hned vedle další, jež zavíječe odpuzují (trávou pak samozřejmě krmí dobytek). Oficiální agronomické poradenství čtyřicet let problém jenom zhoršovalo – nejprve vytvářením velkých monokultur moderních odrůd, pak jejich poléváním pesticidy a hnojivy.
...
Největší změny však musejí být politické. Ve Spojených státech existují farmy se statisíci prasaty, které produkují denně víc odpadu než velkoměsta. Zvířata tam žijí v ostudných podmínkách, míra znečištění je obrovská a všechno dohromady je naprosto neudržitelné – podle některých odhadů až polovina plynů způsobujících globální oteplování pochází z živočišné výroby, která navíc spotřebuje obrovské množství obilí. Několik velkých společností však bohatne, ceny potravin se drží dole a tento výhodný obchod – upevňovaný jedním federálním zákonem za druhým – trvá už dvě generace. Je nejvyšší čas vzepřít se, a stejně tak si musíme zvyknout, že máme svým sousedům platit za potraviny, které pro nás vyrobili, aby mohli vést dostatečně důstojný život.
...
Nehoruji pro místní potraviny jen proto, že jsou chutné, nebo protože by nám víc prospívaly. (I když to tak je a debatovat o tom nemá smysl.) Jen tvrdím, že nemáme na výběr – nová Zeemě nám poskytuje mnohem méně možností než planeta, na níž jsme vyrostli, a tudíž budeme muset využívat i příležitosti, které jsme dřív nechávali plavat. Ve světě náchylném k suchu i povodním musíme být připraveni odolávat obojímu. Chce to mít třeba třicet různých plodin na jednom poli a nespoléhat se na obrovský lán kukuřice nebo sóji. Ve světě, kde se v důsledku stoupajících teplot snáze šíří plevele a další škůdci, se neobejdeme bez odolných místních odrůd a sort. Jen během minulého století vymizelo na pět tisíc variant domestikovaných živočichů a ptáků a konec každého z nich zvýšil i naše ohrožení.
...
Obraťme teď pozornost ke světlu, teplu a dalším užitečným věcem, které pocházejí z fosilních paliv. Jak to s nimi asi dopadne ve světě, kterému dochází ropa a ubývá atmosféra? Odpověď je stejná jako v případě potravin: ve světě, kde vládne chaos, se lépe daří tomu, co je lokální a rozptýlené, než čemukoliv, co je řízeno centrálně.
...
Kdybych měl ruku na vypínači, nechal bych internetové připojení zapnuté, i kdybych musel obětovat všechno ostatní. Potřebujeme kultury, které se snaží přežít – k čemuž patří, že musíme zase začít myslet na starší lidi, zvažovat pečlivě svá omezení a krotit vlastní výstřelky. Potřebujeme však také kultury, které fungují pro všechny a z žen už nikdy neudělají jen služky nebo druhořadé občany, jak je to zvykem jinde. Internet je jediná cesta k propojení světa, kterou si můžeme dovolit i nadále; létání tryskáčem nás v éře klimatických šoků a ubývající ropy nezachrání, takže ho budou muset nahradit výlety kliknutím myši. Tohle okno do našich komunit, kterým můžou přilétat nové nápady a mizet předsudky, musí zůstat pootevřené. Dřív jste si museli vybrat, jestli zůstat tam, kde jste se narodili, se všemi omezeními, nebo odejít do světa a někým se stát. Naše společnost – neúnavná, pohyblivá, plýtvavá, vzrušující a balancující na okraji propasti – je výtvorem této dynamiky. A třebaže si už nemůžeme podobné impulsy dopřávat jako dřív, neznamená to, že se musíme zavřít doma.”




PEČENÉ ČOČKOVÉ KOULE S RAJSKOU OMÁČKOU

Recept vymyslela moje dcera Bára.
Přes noc namočíme 200 g obyčejné hnědé čočky, a druhý den ji uvaříme v čisté vodě doměkka. Slijeme a rozmixujeme na kaši spolu s jednou cibulí, 3 stroužky česneku, pepřem, solí, tymiánem, oreganem a 3 lžícemi oleje. V míse promícháme se lžící Hrašky, 100 g mletých vlašských ořechů a lžící lahůdkového droždí. Nabíráme lopatkou na zmrzlinu, a na plech klademe kopečky, které pečeme v troubě vyhřáté na 200 stupňů asi půl hodiny. Podáváme s dušenou rýží a omáčkou: Kilo rajčat pokrájíme, vložíme do pekáčku, přidáme pokrájenou cibuli a 3 stroužky česneku, pokapeme dvěma lžícemi oleje a pečeme při 200 stupních asi dvě hodiny, dokud se tekutina významně nezredukuje, občas promícháme. Upečená rajčata osolíme, osladíme a rozmixujeme.


HROZINKOVÝ KOLÁČ S MANDLEMI A GRENADINOU

Na nejméně dvě hodiny namočíme 200 g drobných hrozinek (nejlepší jsou samozřejmě nesířené, sušené na sluníčku) do 50 ml grenadiny a 50 ml rumu.
V míse promícháme 140 g hladké mouky, 100 g mletých mandlí, 80 g rapadury (nebo cukru) a lžičku kypřicího prášku.
V jiné nádobě rozšleháme 200 ml sójového mléka, 80 g vanilkové Hrašky, 80 ml ořechového oleje a šťávu z jednoho citronu. Vlijeme k mouce, vmícháme i zcezené hrozinky a rozetřeme do vymaštěné koláčové formy. Pokapeme tekutinou, ve které se máčely hrozinky. Pečeme při 180 stupních asi 40 – 45 minut.


ZELŇAČKA S UZENÝM TOFU

Výtečná polévka, doporučuji!
Na hodinu namočíme do teplé vody dvě hrsti sušených hříbků, vyždímáme je, pokrájíme, a vodu z hub doplníme na 1,5 l čistou vodou.
Na dvou lžících oleje osmahneme velkou pokrájenou cibuli, přidáme houby a opékáme dozlatova. Vmícháme 300 g kvašeného zelí a 400 g nahrubo nastrouhaných syrových brambor. Okořeníme lžící mleté papriky, 2 bobkovými listy a osolíme. Zalijeme 1,5 l připravené vody, vmícháme 200 g na malé kostičky nakrájeného uzeného tofu a vaříme 35 minut.
Vyjmeme bobkové listy a zjemníme 200 ml mandlové smetany. Podáváme s kváskovým chlebem.


GULÁŠ S HLÍVOU NA PIVU

Famózní guláš, doporučuji! Výborný k němu bude i klasický knédl nebo kolínka.
Večer předem zalijeme 100 g sójových nudliček asi litrem vroucího zeleninového vývaru (klidně použijte vývar v prášku nebo kostku). Zakryjeme a necháme vychladnout, poté DOBŘE vymačkáme a naložíme přes noc do marinády připravené ze 4 lžic olivového oleje, 4 lžic tamari, 3 lžic rajského protlaku, 2 lžíce balzamikového octa, lžičky drceného kmínu, půl lžičky drceného pepře, 1 lžíce mleté sladké papriky, 1 lžíce mleté uzené papriky, 3 utřených stroužků česneku, 1 pokrájené cibule.a 3 lžic vody. Uložíme v chladu.
Na lžíci oleje necháme změknout 2 pokrájené cibule, přidáme 400 g na nudličky nakrájené hlívy a opečeme dozlatova. Vmícháme naložené sójové maso a 500 ml tmavého piva. Přivedeme k varu a dusíme 30 minut. Nakonec vmícháme dvě lžíce drceného tmavého chleba na zahuštění.



LIKÉR Z KDOULÍ

Další ze Svatojanských domácích likérů, pokud vás zaujal, uložte si recept do příštího podzimu, stojí za to!
Odšťavníme kdoule - potřebujeme 1,5 l šťávy, kterou necháme v zakryté zavařovačce stát 24 hodin v kuchyni, trochu nakvasí a dostane ten správný šmak. Svaříme půl kila tmavého cukru v půl litru vody, necháme vychladnout a vmícháme ke šťávě spolu s 1 l čisté vodky nebo domácí slivovičky. Do lahve přihodíme ještě 10 hřebíčků a pěkný kousek celé skořice. Necháme 6 týdnů macerovat v chladu, přefiltrujeme, nalijeme do lahví a uchováme v temnu.