Hřebíček desinfikuje, stahuje a místně znecitlivuje, čehož se využívá při bolestech zubů, často je součástí bylinných zubních past a ústních vod, působí totiž také preventivně proti paradontóze a zubnímu kazu. Při akutní bolesti zubu povaříme hřebíček krátce ve vodě a bolavým zubem jej silně na půl hodiny stiskneme, vzniklým odvarem ústa vyplachujeme.
Ve směsi se zeleným čajem a tymiánem představuje hřebíček jeden z nejúčinnějších přírodních desinfekčních prostředků nejen pro vnitřní užívání, ale například i pro léčebná klyzmata při úplavici. Vnitřně hřebíček zásadně neužíváme dlouhodobě, je to škoda, protože pomáhá při nemocích srdce a to není krátkodobá léčba. Ve středověku se hřebíček používal kromě desinfekce i jako prostředek pro léčbu nervových onemocnění, například epilepsie, závratí a mozkové mrtvice. Nápoje s hřebíčkem vzbuzují euforii.
Častou formou použití hřebíčku je olej, který se vnitřně používá zásadně ředěný. Oleje se používá k masážím dásní, k inhalacím, k potírání kůže při revmatických bolestech, koupelím a podobně.
Výroba hřebíčkové tinktury: 10 g hřebíčku naložíme do 300 ml 60% lihu a necháme dva týdny vyluhovat v uzavřené lahvi. Denně protřepeme. Scedíme a uchováme v tmavé lahvičce.
Tinkturu ředíme vodou v poměru 1:3, vznikne tak účinný lihovodný roztok, kterým vyplachujeme ústa a kloktáme, případně masírujeme dásně. Můžeme jej použít i pro omývání nehojících se a zhnisaných poranění. Jako inhalace pomáhá při zánětech dýchacích cest.
Při bolestivém a dlouhém porodu se mohou ženy napít trochy červeného vína, ve kterém se maceroval hřebíček.
Při použití do jídel nejen že pokrmy nádherně aromatizuje, ale také zmírňuje nadýmání a povzbuzuje chuť k jídlu.
Abychom ochránili dítě před nebezpečím a zlými lidmi, navlékneme hřebíčky na červenou nit a zavěsíme je nad postýlku.
více ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat