Zahrada se raduje, zarůstáme zelenou džunglí! Všímám si, že každý rok se zeleň přibližuje blíž a blíž k domu, volné plochy se zmenšují, stromy vytvářejí klenby a keře malé průchody, ze kterých vám kape na záda, když pod nimi procházíte. Líbí se mi, jak se zahrada po těch dvaceti letech začíná osmělovat a žije si stále víc svým vlastním, nádherným, životem. Je úžasné být součástí toho prostoru, snad už ne jenom jako trpěný vetřelec, ale jako přítel.
Tohle vidíme, když vykoukneme ze dveří.
Mluvíte mi z duše, já to tak pojmenovat a napsat neumím. Celý den jsem od kolegů v práci poslouchala, jak hnusně prší.Lidé už neumí být vděčni za něco , natož za cokoli.
OdpovědětVymazat