Stejně tak tohle divoké rajčátko, které jsme si pochopitelně nepřáli mít ve spáře chodníku. Zatímco ušlechtilá a s láskou zasazená rajčátka v Berdíku zašla na úbytě, ačkoliv dostala tu nejlepší možnou péči, tenhle divočák má stonek tlustý jak mužský palec, rozrostl se na dva čtvereční metry a plodí a plodí a plodí, ačkoliv se po něm šlape, nemá žádnou půdu ani vláhu a vůbec se k němu osud i my chováme dost macešsky. No řekněte, je tohle normální?
Recept je pouhým příslibem jídla, avšak teprve chutná krmě svědčí o mistrovství jejího tvůrce kuchaře.
SÍLA ROSTLIN
Po mnohaletých zkušenostech jsem přesvědčená o tom, že rostliny mají vlastní vůli, vlastní rozum a v zásadě si dělají co chtějí bez ohledu na člověka a jeho péči nebo také "péči". Sami jste se o tom možná mnohokrát přesvědčili, že květiny a zelenina, která dostává od vás veškerou starostlivost a dokonalé podmínky, jaksi skomírá a před vaším zoufalým zrakem tiše odchází. A naopak, chceme-li se nějaké rostliny zbavit a stále dokola ji vytrháváme (a nemusí jít vždy pouze o plevel, ale i o okrasné či užitečné rostliny, které zrovinka na tomhle místě mít nechceme), bují a vzkvétá o to víc. Nezřídka nám nezbývá než se smířit se stavem věcí a radovat se z toho, co vyrostlo samo o vlastní vůli, nedbaje na naše úmysly a přání.
Stejně tak tohle divoké rajčátko, které jsme si pochopitelně nepřáli mít ve spáře chodníku. Zatímco ušlechtilá a s láskou zasazená rajčátka v Berdíku zašla na úbytě, ačkoliv dostala tu nejlepší možnou péči, tenhle divočák má stonek tlustý jak mužský palec, rozrostl se na dva čtvereční metry a plodí a plodí a plodí, ačkoliv se po něm šlape, nemá žádnou půdu ani vláhu a vůbec se k němu osud i my chováme dost macešsky. No řekněte, je tohle normální?
Stejně tak tohle divoké rajčátko, které jsme si pochopitelně nepřáli mít ve spáře chodníku. Zatímco ušlechtilá a s láskou zasazená rajčátka v Berdíku zašla na úbytě, ačkoliv dostala tu nejlepší možnou péči, tenhle divočák má stonek tlustý jak mužský palec, rozrostl se na dva čtvereční metry a plodí a plodí a plodí, ačkoliv se po něm šlape, nemá žádnou půdu ani vláhu a vůbec se k němu osud i my chováme dost macešsky. No řekněte, je tohle normální?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Nás se takto vysela sama levandule mezi obrubník a chodník a je nádherná, nejhezčí ze všech, které máme a asi se jí tam moc zalíbilo, protože se k ní letos vysela další malá a mezi dlaždicemi se vysely další, ale ty tam už nezůstaly, to už bysme neprošli. Už tak nám zabírá kus chodníku ta od obrubníku, ale je to paráda, když se člověk při chůzi o ni otře, ta vůně...
OdpovědětVymazatJá myslím,že je to normální.Určitě pro to rajčátko.To zase my lidé nechápeme a divíme se.
OdpovědětVymazatJá myslím,že je to normální.Určitě pro to rajčátko.To zase my lidé nechápeme a divíme se.
OdpovědětVymazattaky mám letos jedno divoké rajčátko v suché zídce na terase
OdpovědětVymazatTak odolná rajčata bych potřebovala!
OdpovědětVymazatNechávám rostlinám na zahradě prostor a zasahuji jen v náladění na ně. Je nám tak spolu dobře. Je to sice pro nezasvěcené oko trochu džungle, ale dávají nám mnoho úrody a my jim zase prostor.
OdpovědětVymazatDěkuji Vám za ten příspěvek!
Zuzka
Tak je to aj s ľuďmi, tí po ktorých sa šliape sa zdvihnú, vztýčia hlavu, pozbierajú všetky svoje schopnosti a rozkvitnú a na staré kolená rozdajú svoje duševné plody všetkým, ktorí si tú krásu všimnú. A tí, čo dostali všetko živoria, zmárajú sa a často hynú sami sebou nepochopení....
OdpovědětVymazat