Ankera Larsena mi byl doporučen jednou čtenářkou mého blogu. Knížka se chlubí množstvím superlativ a doslovem Eduarda Tomáše. Je v ní množství nádherných míst, které mi opravdu zahrály na tu nejvnitřnější strunu, ale nemohu se zbavit dojmu, že kniha je zbytečně rozvleklá a krásné moudré poklady jsou zahrabané v příliš velkém množství slov. Kdyby to nebylo neuctivé, knihu bych nazvala snad užvaněnou. Chybí mi v ní také lehkost, radost, humor (nikoliv sranda, tu bych v takové knize ani nehledala), prostě něco, nad čím se člověk může usmívat nebo z čeho cítí, že je autor na světě rád. I přes moje možná příliš příkré výtky, které rozhodně nemusí platit obecně, protože kniha má množství obdivovatelů, ji k přečtení určitě doporučuji, obohacení a plodné myšlenky jsou zaručené.
Žádné komentáře:
Okomentovat