Knížka psaná formou rozhovoru mezi Václavem Cílkem a Janem Dražanem má široký rozptyl témat. Václav Cílek odpovídá na otázky týkající se jeho životní cesty, lásky k podzemí, mytologie, kultů a náboženství, počasí, klimatu, geologie, médií a komunikace, moderních technologií, výtvarného umění i hudby, a také kolapsů civilizací. Něco mě bavilo víc, něco méně, ale knížka jako celek je poutavá a čtivá. Zde několik citací, abyste si udělali představu.
„Už před nějakou dobou jsem si uvědomil, že vůbec nemá cenu lidi přesvědčovat, protože často i velmi chytří jedinci používají sofistikované argumenty k popření existence skleníkového jevu nebo člověkem způsobeného globálního oteplování. A doopravdy to hodně závisí na tom, co psal buddhistický učenec Čhögjam Trungpa. My přijímáme informace, ale je zde strážce brány a ten rozhoduje, jaké pustí dovnitř. Moderní psychologie to spíš vysvětluje tak, že se rozhodujeme na základě citových, či spíše hodnotových měřítek. To znamená: lidé, kteří si svět chtějí spíše užívat nebo nebrat ohledy, na existenci globálního oteplování stejně nepřistoupí. Tahle psychologická vazba je v podstatě tak silná, že nejde změnit. Když je někdo komunista, prostě ho nedonutíte, aby najednou volil ODS, a naopak. Existuje něco v nás, co tomu brání. Psychologicky to funguje tak, že si všichni potřebujeme udržet nějakou vnitřní soudržnost, a tak odmítáme informace, které by ji mohly narušit.“
...
„V okamžiku pyšného rozmachu je dobré upozorňovat a ´ukostřovat´lidi, že situace také může dopadnout jinak, než si ve svém rozletu myslí. Ale v okamžiku, kdy je krize na spadnutí nebo se projevují první příznaky, je naopak dobré strategii změnit – protože lidé už jsou nervózní a mají strach. Nemá cenu obavy prohlubovat, je lepší ukazovat pozitivní motivace. Ano, krize jsou, mají tu vlastnost, že se něco zničí, a taky tu, že se něco vytvoří.“
...
„Emoce, které máme, jsou velice staré. Myslím, že návraty nebo sebeopravy jsou skoro vždy možné. Ale psychologové sledují vytváření synapsí čili propojení v mozku a zdá se, že u nových generací – které nemají přirozené zážitky a jsou o ně ochuzené – se mozek propojuje jinak. Po několika generacích se nové způsoby propojení stabilizují. Takže část lidí – určitě ne všichni – už bude prostě jiná. Když teď jdu s americkými studenty do přírody a sednu si do trávy, někteří si nejsou ochotni přisednout, protože v trávě je hmyz. Klidně i dvě třetiny studentů.“
...
„Hudba George Philippa Telemanna je pro mě dobrá hudba. Hudba skoro předvídatelná, ale její harmonie je nějakým způsobem zklidňující. Dobrá hudba k životu. Před delším časem jsme dávali dohromady nějakou encyklopedii pro Oxford, Encyclopedia of life support systems, o systémech podporujících život. A Telmannova hudba nebo impresionismus jsou prostě life support systems. Většinou to ale samo o sobě nestačí, potřebujete mít ještě něco náročného. Mám k tomu doplněk, Georga Grosze, takovou jednoduchou litografii, jak smrt zakusuje člověka na ulici. Nevydržel bych jenom ty klidné a harmonické věci. Ale mám představu, že nejméně dvě třetiny života by měly být obklopené spíš těmi krásnými věcmi.“
„Už před nějakou dobou jsem si uvědomil, že vůbec nemá cenu lidi přesvědčovat, protože často i velmi chytří jedinci používají sofistikované argumenty k popření existence skleníkového jevu nebo člověkem způsobeného globálního oteplování. A doopravdy to hodně závisí na tom, co psal buddhistický učenec Čhögjam Trungpa. My přijímáme informace, ale je zde strážce brány a ten rozhoduje, jaké pustí dovnitř. Moderní psychologie to spíš vysvětluje tak, že se rozhodujeme na základě citových, či spíše hodnotových měřítek. To znamená: lidé, kteří si svět chtějí spíše užívat nebo nebrat ohledy, na existenci globálního oteplování stejně nepřistoupí. Tahle psychologická vazba je v podstatě tak silná, že nejde změnit. Když je někdo komunista, prostě ho nedonutíte, aby najednou volil ODS, a naopak. Existuje něco v nás, co tomu brání. Psychologicky to funguje tak, že si všichni potřebujeme udržet nějakou vnitřní soudržnost, a tak odmítáme informace, které by ji mohly narušit.“
...
„V okamžiku pyšného rozmachu je dobré upozorňovat a ´ukostřovat´lidi, že situace také může dopadnout jinak, než si ve svém rozletu myslí. Ale v okamžiku, kdy je krize na spadnutí nebo se projevují první příznaky, je naopak dobré strategii změnit – protože lidé už jsou nervózní a mají strach. Nemá cenu obavy prohlubovat, je lepší ukazovat pozitivní motivace. Ano, krize jsou, mají tu vlastnost, že se něco zničí, a taky tu, že se něco vytvoří.“
...
„Emoce, které máme, jsou velice staré. Myslím, že návraty nebo sebeopravy jsou skoro vždy možné. Ale psychologové sledují vytváření synapsí čili propojení v mozku a zdá se, že u nových generací – které nemají přirozené zážitky a jsou o ně ochuzené – se mozek propojuje jinak. Po několika generacích se nové způsoby propojení stabilizují. Takže část lidí – určitě ne všichni – už bude prostě jiná. Když teď jdu s americkými studenty do přírody a sednu si do trávy, někteří si nejsou ochotni přisednout, protože v trávě je hmyz. Klidně i dvě třetiny studentů.“
...
„Hudba George Philippa Telemanna je pro mě dobrá hudba. Hudba skoro předvídatelná, ale její harmonie je nějakým způsobem zklidňující. Dobrá hudba k životu. Před delším časem jsme dávali dohromady nějakou encyklopedii pro Oxford, Encyclopedia of life support systems, o systémech podporujících život. A Telmannova hudba nebo impresionismus jsou prostě life support systems. Většinou to ale samo o sobě nestačí, potřebujete mít ještě něco náročného. Mám k tomu doplněk, Georga Grosze, takovou jednoduchou litografii, jak smrt zakusuje člověka na ulici. Nevydržel bych jenom ty klidné a harmonické věci. Ale mám představu, že nejméně dvě třetiny života by měly být obklopené spíš těmi krásnými věcmi.“
Žádné komentáře:
Okomentovat