SLUNOVRATOVÉ POLENO - BADNIK

Badnik, nebo též badnjak bývalo co největší poleno, nejlépe z vlastního stromu, které se zapálilo v předvečer zimního slunovratu (nebo na Vánoce), mělo hořet až do rána a mělo se u něj bdít (odtud badnjak). Proč se bdělo celou noc? Stejně jako o dalších významných svátcích v roce (slunovraty a rovnodennosti) bylo nebezpečné jít spát, protože brány mezi světy jsou propustné a všelijaký neřád nám může ve spánku, kdy jsme nejzranitelnější, jít po krku. :)
Krby a ohniště byly tehdy veliké, dneska nám vydrží jedno poleno do rána leda v nějakých moderních spalovacích kotlích. Nám shoří za pár hodin, takže zapalovat to největší poleno, jaké se vejde do kamen, je stejně zbytečné. Ale i tak se nám tahle tradice tak líbí, že se jí na žádný zimní slunovrat nevzdáme a je to jedna z mála vánočních zvyklostí, která se u nás dodržuje, kromě zhotovení ochranného břečťanového věnce a zdobení a zpívání malému smrčku v zahradě.
Poleno se nazdobí, protože je to dar Slunci, které máme na zemi v podobě ohně. Snažíme se, aby se k nám zase vrátilo a takhle mu dáváme najevo svou lásku a důvěru v jeho ochrannou moc. Důležitá je červená barva, barva života, obnovy a znovuzrození, pak jsou dobré nějaké mocné bylinky, například šalvěj či pelyněk na zahnání zlých sil. A kousek chleba pro sluneční božstvo, nebo pro ohnivého mužíčka :)
Polena přistrojujeme dvě - jedno zapálíme venku, kde shoří a ráno ho ohořelé položíme ke zdi domu, který ochraňuje po celý následující rok. A to druhé vložíme doma do rozpálených kamen a ráno popel nasypeme také k patě domu. To jen tak pro jistotu