OVESNÉ VLOČKY

Ovesné vločky tvoří už bezmála dvě desetiletí moji snídani. Nedokážu si ráno bez vloček skoro představit a jen velice zřídka se stane, že snídám něco jiného. 
A co píše o ovesných vločkách pan Jiří Janča ve své knize Co nám chybí?
„Ovesné vločky jsou velice užitečnou potravinou, ale nesmějí se vařit, protože varem se zničí buď zcela nebo částečně celá řada látek. Ovesné vločky obsahují: z vitamínů B1, B2, E a PP, dále třísloviny, kysličníky fosforu a síry (varem se úplně zničí) a pak minerály vápník, železo, mangan, hořčík, měď, draslík a stopy molybdenu, křemíku, bóru, jódu a kobaltu.
Poměr obsahu látek ve vařených a nevařených vločkách je 1:6!
Spolu s vločkami je třeba jíst nebo pít potraviny, které mají zvýšený obsah vápníku, jednak, že vločky vápník neobsahují, jednak, že vločky vápník značně snižují, jednak jako prevence proti nemocem z nedostatku vápníku. Vločky totiž obsahují dost kyseliny šťavelové.“
Aby mohl člověk jíst vločky syrové, musí si je sám připravit na vločkovači, protože při průmyslové výrobě se ovesné zrno namočí a pak suší horkým vzduchem. Tím se zajistí, že vločky nežluknou, protože se zničí enzymy – a s nimi samozřejmě další prospěšné látky. Doma si připravíte vloček jen tolik, kolik zrovna potřebujete.
Já si před pár lety koupila mlýnek na mouku kombinovaný s vločkovačem, nechci dělat zjevnou reklamu nějakému výrobku, ale musím říct, že jsem velmi spokojená, a kdybych se měla dnes znovu rozhodnout, neváhala bych. Obilí nakupuji v bezobalových obchodech po deseti kilech.
Vločky si namáčím večer do vody, do rána změknou a nabobtnají, vařit se nemusí. Zmíněný vápník doplňuji buď mákem sezamem, slunečnicí, chia semínky, mandlemi nebo sojovým jogurtem.