ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ

Výzkumná práce s podtitulem Lidová magie na Moravských Kopanicích je dílem Dagmar Pintířové Dobšovičové. Zahrnuje rozsáhlé období od let 1990 - 1997, kdy byly výzkumy u Kateřiny Hodulíkové a Irmy Gabrhelové prováděny a byly zpracovány výzkumné zprávy; až do let 2013 a 2014, kdy je práce doplněna o rozhovory s vnučkou Lýdií Gabrhelovou a Václavem Rychlíkem, který byl v dětství „andzelem“. Oba se vyjadřují i ke knize Kateřiny Tučkové, která spustila zájem o tohle téma. Bohyně samy používaly slova „urobic“ a „vyčítat“, „bohyňování“ bylo pejorativní označení. Koho tedy do hloubky a nikoliv bulvárně zajímá, co takové robení a čítání obnášelo, nechť si knihu obstará a přečte  Já jsem si z ní odnesla ponaučení, že lidé jsou schopni zkazit úplně všechno.


6 komentářů:

  1. Evo, jak to myslíte, že jste si z knihy odnesla ponaučení, že lidé jsou schopni zkazit úplně všechno ? Že kniha není dobrá? Nebo že tehdejší "doba" pokazila "bohyně" a zatratila je?
    Alena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Myslím to tak, že nemám důvěru k davu a že dav se chová pudově a nebezpečně. To, co dokázala jedna knížka udělat s tradicí, s lidmi, kteří se cítí zneužití a podvedení, je toho docela pěkným příkladem. Tohle je objektivní vědecká práce, líbí se mi.

      Smazat
  2. Mám kamaráda, jehož maminka byla jednou z posledních bohyní. Co mi povídal se hodně lišilo od podání K.Tučkové. Takže souhlasím s textem i se závěrem

    OdpovědětSmazat
  3. Kniha Kateřiny Tučkové je román, a tak je také nutné k příběhu přistupovat. Vlna zájmu o bohyně také přinesla jisté turistické oživení kraje Kopanic a nezdá se, že by to místním bylo nějak zásadně proti mysli.
    "Nerománový" pohled lze získat také z knihy Jiřího Jilíka Žítkovské čarování.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano, samozřejmě to tak chápu, sporné je ale použití skutečných jmen a postav, ovšem s vymyšlenými charaktery a osudy. Jilíka jsem četla a líbil se mi moc, někde tu je recenze.

      Smazat
  4. Znám všechny uvedené knihy a znám i osudy lidí ze Žítkové. Moje maminka se tam narodila v roce 1936, bohužel už nežije. Paní Irma Gabrhelová byla její teta. Protože znám rodinu i okolnosti, rozumím dobře postoji paní Francové. Kniha Kateřiny Tučkové je těžko stravitelná slátanina. Autorka využila fenomén bohyní ze Žítkové k tomu, aby učinila svoje dílko populárním. Nicméně kdo paní Irmu znal, nedokáže uvěřit ani jediné větě, kterou jí v knize vložila do úst. Ona prostě takto nemluvila! Jediné, co jsem bohužel nečetla, je výzkumná práce Dagmar Dobšovičové Pintířové. Nejsem schopna ji nikde sehnat. Kdyby někdo věděl, kam se obrátit, budu velmi vděčná.

    OdpovědětSmazat