PONDĚLÍ RÁNO

Dnes ráno jsem na kole potkala mezi poli na kraji lesa postupně tři krásné bytosti. Nejprve srnku, která vystřelila z příkopu a pelášila přes pokosené pole. Když jsem na ni zavolala: Neboj se, malá, já ti nic neudělám!, zastavila se, a dlouho se za mnou dívala. Nakonec přece jen zvítězila vrozená a oprávněná nedůvěra k lidem, a srnka zmizela v lese.
Druhý byl lišák, tedy aspoň myslím, že je to chlapec, kterého potkávám na stejném místě opakovaně. Myslí si, že je neviditelný, přikrčeně přeběhne přes cestu a ztratí se v kukuřici. Tak jen volám do kukuřice: dobré ráno, lišáku!
A třetím byl zajíc, který nehybně seděl asi tři metry od cesty ve sklizeném poli. Jen po mně mrknul, ale ani se nepohnul. Možná jsem nepůsobila nebezpečně.
A doma? Tam mě čekal nádherný zvuk zvonkoher Koshi, které jsou oprávněně považovány za Rolls Royce mezi zvonkohrami. Jakmile je jednou uslyšíte, zcela jim propadnete. Miluju a sbírám všechny zvonkohry a každá má něco do sebe a každou ráda poslouchám, ale tyhle mám nejradši.


1 komentář:

  1. O koshi zvonkohře slyším poprvé až teď, a podle youtube vydává opravdu krásné tóny. Musí to být magické, když se na zahradě všechny tyto zvonkohry rozezní. Já sice zatím bydlím na sídlišťi, ale když jdu brzy ráno do práce , také potkávám plno krásných bytostí, posledně to byl ježek, který byl ztuhlý jako kámen a tak jsem si ho mohla pořádně prohlídnout..

    OdpovědětVymazat