„Stále více vědců zjišťuje, že každá buňka je materiálním ztvárněním principu subjektivity. Její vlastní a prapůvodní charakter tkví v autonomii formy a hmoty. Živá buňka, tvrdí biolog Andreas Weber, ovládá atomy, ze kterých je vytvořena. Identita, kterou si zachovává, má vazbu na látku. Proto se v živých bytostech z pohledu tvůrčí ekologie druží k již tak neobvyklým znakům, jimiž jsou subjektivita a autonomie, ještě jeden: svoboda.
...
Egoismus bytostí, jejich bezohlednost, se kterou si opatřují potravu, není podle nového hlediska už důsledkem brutální zaslepenosti přírody, ale spíš příznakem opaku: autonomie tvorů. Ten, kdo jedná sobecky, brání své já. Teprve s tvory vešlo do světa dobro a zlo.
Váze je jedno, jestli praskne. Květinám v ní také? Nebudou se mrskat jako ryba na suchu. Nejsou proto ale živé? Budou, i když my to nepostřehmeme, o svůj život bojovat – protože jsou živé. S tím ale vchází do hry fenomén pocitů. Protože pocit je způsob, jak zpracovat to, co je subjektivně důležité. Pocity hodnotí situaci. Pocit vychází zevnitř; je to snaha přežít. Pocity nikdy nejsou neutrální, jsou vždycky měřítkem pro dobré a zlé.
...
Molekulární biologové se při hloubkových výzkumech buněk dostali do oblastí, ve kterých platí jiná pravidla než v klasické biologii: pravidla kvantové fyziky.
To zohledňuje jen málo molekulárních biologů, stěžuje si fyzik Hans-Peter Dürr. Bývalý ředitel Werner-Heisenbergova institutu Společnosti Maxe Plancka se diví, proč moderní molekulární biologové dosud nepřevzali revoluční představy moderní fyziky. V poslední době celá řada experimentů ukazuje, že se v molekulárně-biologické rovině hranice klasické anatomie stírají. Platí zde zcela jiné zákony.
...
Z biologického hlediska není správné přičítat zvířatům vyšší vývojový stupeň než rostlinám. Ty jsou stejně jedinečné jako zvířata, i když jiným způsobem. Samy kognitivní funkce se neliší natolik, jak by to z povrchního lidského pohledu mohlo vypadat – ledaže by se přítomnosti centrálního nervového systému, který rostlinám chybí, připisovala zvláštní důležitost.
...
Čím úspěšněji se podaří aplikovat na poli účinnou tajnou botanickou řeč divokých rostlin, tím více pesticidů se dá ušetřit. Neboť dnešní užitkové rostliny se extrémním šlechtěním staly téměř necitlivé na vliv hmyzu: Jsou chemicky nedoslýchavé a němé. Neslyší volání sousedních rostlin o pomoc a zapomněly slovní zásobu, pomocí níž by mohly takové SOS-signály samy předávat dál. Stejně nedostatečně ovládají biochemickou gramatiku obrany proti škůdcům.
...
Je pravda, že jeden druh vykořisťuje druhý, ale současně je na přítomnost toho druhého odkázaný: Ber, které nefunguje bez Dej,(...) tedy žádný egosismus, ale komunikace a kooperace. Tento princip – mluvit spolu a spolupracovat – posunul rostliny, zvířata i lidi zase io kus dál. (...) Když se přírody zeptáme, kdo jsou ti nejzdatnější – jestli ti, kteří mezi sebou vedou neustálé boje, nebo ti, kteří jeden druhého podporují – hned zjistíme, že ti živočichové, kteří si pomáhají, jsou nejlépe přizpůsobeni. Mají větší šance na přežití a dosahují nejvyššího stupně inteligence a stavby těla.
...
Kromě toho testy ukazují, že uklidňující pohled na přírodu z okna kanceláře se nedá ničím nahradit – ani vyobrazením stejné scény na zdi. To vyplývá z experimentů amerických badatelů, kteří zkoumali stresové chování dobrovolníků po splnění náročného úkolu. Část testovaných osob se mohla dívat oknem do skutečného parku, druhá skupina měla stejný obraz na velké plazmové obrazovce a třetí proti sobě měla jen čistou bílou zeď. Výsledek? Při výhledu do parku podstatně klesla tepová frekvence a tím úroveň stresu testovaných osob, zatímco ani obraz parku, ani bílá stěna neměly na pokles stresu žádný účinek. Sami vědci byli překvapeni. Předpokládal jsem, že pohled na obrazovku bude mít za následek hodnoty
někde mezi oknem a bílou zdí, přiznává psycholog Peter Kahn z washingtonské univerzity v Seattlu.
Ne každá forma zeleně má tedy stejný efekt. Nejzdravější krajina je ta, která je nám důvěrně známá jako park, jako vzdálená ozvěna krajiny na savaně...
...
Extravagantní nápady vědců nejrůznější oborů a avantgardistická hightech umožňují, abychom my, lidé třetího tisíciletí, reálně zažili znovuzrození duše rostlin. Přestože mnohé měřitelné kvantové efekty ještě nechápeme, přesto intuitivně cítíme, jak by asi mohla fungovat například morfogenetická pole a jaké jsou to vibrace, které způsobí, že prostá práce na zahradě v nás vyvolá netušené skryté síly. Vždyť jestli je opravdu všechno se vším spojeno, tak už není takovou záhadou, že archaické spodní proudy, které přetrvaly věky, vážou lidské myšlení a cítění tak silně na přírodu, že se naše neurony radostně roztančí při pohledu na obyčejné stéblo trávy.“
Děkuji. Najdu a přečtu. S pozdravem Iva
OdpovědětVymazat