JAK BÝT ZDRAVÝM

Tahle doba je zdravím posedlá. Nemocný člověk je terčem pohrdání, výčitek nebo falešné lítosti. Jen zdravím kypící nadčlověk je hoden uznání. Jezte zdravě, cvičte, meditujte, nestěžujte si! Máš pupínky na bradě, padají ti vlasy, zlomil sis nohu, máš v břiše nádor? Za všechno si můžeš sám! Makej na sobě! A s tímhle vším máme být v pohodě a bez stresů? To víte, že to nejde.

Souhlasím s tím, že většina našich zdravotních potíží pramení z našeho špatného chování. Každý máme nějaký ten vroubek a všichni máme co zlepšovat. Sáhněme si do svědomí, najdeme tam, co je tou naší Achillovou patou a co sami před sebou omlouváme. Cigárka, vínečko, fast food, mindráky, které si léčíme všemožnými způsoby. Lenost.

Zdraví je opravdový dar, ale my se o něj musíme také trochu zasloužit. Prvním a nejdůležitějším faktorem je převzetí zodpovědnosti za své zdraví a za svůj život – a tady to ve většině případů ztroskotá hned na začátku. Mějme se rádi! Tuhle radu čteme a slýcháme zleva zprava a pořádně nevíme, co si pod tím představit. Zcela jistě to neznamená, že si máme hýčkat své neřesti, špatné návyky a ošklivé myšlenky, že se máme láskyplně poplácávat po tlustém břiše. Znamená to, že máme mít úctu sami k sobě. Že se nesmíme nechat druhými ponižovat. Že máme mít jasno v tom, co dělat chceme a co už je za čárou. Že s ostatními jednáme tak, jako bychom chtěli, aby bylo jednáno s námi. Že máme být přímí, poctiví, pravdomluvní a upřímní, a to především sami k sobě! Že máme posilovat vůli a sebedisciplínu, protože bez ní jsme jako ta nejubožejší hrouda bláta, která neumí nic než si stěžovat. Že máme pečovat o své tělo s vděčností, protože nám dobře slouží a jiné nedostaneme. Láska k vlastnímu tělu není narcismus a vzhlížení se v zrcadle, je to láskyplná péče o schránku, která po určitý čas umožňuje naší duši sbírat zkušenosti, stávat se lepší a růst. Mnoho lidí pečuje lépe o své auto než o vlastní tělo. Když mám vysoký krevní tlak, změním životosprávu a nepolykám pilulky, když mě bolí záda, cvičím a nepolykám pilulky, když mám žaludeční vřed, zamyslím se nad tím, co jím, piju a nad svými emocemi – a nepolykám pilulky. Když mám srdeční arytmii, zamyslím se nad tím, co mě trápí a stresuje, pokusím se to změnit, nepolykám pilulky. A tak dále.

A nejlepší ze všeho je prevence, věřte mi. 1. Především nedělat nic v rozporu se svým svědomím, protože to nás vždycky dožene, bez ohledu na to, jak zdatní jsme sami sobě lháři. 2. Jíst to, co nám prospívá, a to nejen tělesně, ale i duševně. Ale musí nám chutnat, není to přece žádná dieta nebo trest, je to prostě dobré jídlo, které si užíváme, na kterém si pochutnáme a které nám dělá dobře. 3. Cvičit. Cokoliv, co nám vyhovuje, co nám prospívá a z čeho máme dobrý pocit. Nesrovnávat se s ostatními, ani s jejich fyzičkou, ani s jejich výdrží, ani s jejich svalstvem a tukem. Já cvičím Pět Tibeťanů, „prkno“, jednoduché cviky na posílení vnitřních svalů pro podporu bederní páteře a v létě jezdím na kole. Ale můžete dělat opravdu cokoliv, důležitá je pravidelnost, nic jiného. 4. Uklidnit se. Nejraději venku, v přírodě, protože tamodtud pocházíme a přestože nyní žijeme ve městech a betonu, v přírodě je náš původní domov. A naše buňky si to pamatují. Naplno vnímat naše okolí, veškeré rostliny, ptáky, zvířata, zvuky, půdu pod nohama, nejlépe naboso. Zavřít oči a uvědomit si síť, která nás všechny spojuje. 5. Vědomě dýchat. Do břicha. Představte si svůj trup jako nafukovací balónek, který plníte vodou z vodovodu. Nejdříve se naplní spodní část, pěkně se vyboulí, jako balónek. A postupně se naplní i jeho horní část. Při výdechu stlačíme balónek dole, v břiše, a voda začne vrchem odtékat. Kdykoliv si během dne vzpomenete, soustřeďte se na vědomé dýchání, vnímejte proudění vzduchu, vůně, teplotu, zkrátka vzdušné síly, které jsou neviděny a opomíjeny. 6. Vyhýbat se jedům. Co k tomu říct, vždyť to víte sami. Počínaje zbytečnou farmakologickou zátěží, přes alkohol, kouření, po přemíru cukrů a nezdravých tuků v jídle. K jedům patří i smog, ale co s tím, že? Vypadnout z města, jak jen můžete. 7. Plánovat. Ovšem ne to, co musíte zítra všechno udělat, ale definovat si své krátkodobé a dlouhodobé cíle. Vědět o nich a mířit jejich směrem. Naučit se anglicky, začít chodit do tanečního kurzu, vyřešit problém se sestrou, obnovit staré přátelství. Vybudovat domov, vychovat děti, naučit se trpělivosti, být lepším člověkem. 8. Před spaním zhodnotit uplynulý den. Co dobrého jsem vykonal? Díval jsem se pozorně okolo sebe nebo jsem dnem prošel se závojem na očích a se špunty v uších? Co jsem udělal špatně? Co jsem řekl nebo napsal nehezkého? Lze to napravit? Jak to udělám příště? Způsobil jsem někomu bolest? Byl jsem příčinou něčí radosti? Jednal jsem v souladu se svým svědomím? Byl jsem prospěšný celku? Poctivě si všechno přiznat a být odhodlán to zítra udělat lépe.

A když přece jen nemoc přijde, udělejte všechno, co je ve vašich silách, abyste ji překonali, abyste se uzdravili. Nespěchejte, buďte trpěliví, nemoc přijměte a poctivě pracujte na nápravě.