CHLEBOVÉ TĚSTO

Když ráno odklopím pokličku z mísy s těstem na kváskový chleba, které kynulo přes noc, je to tak krásná vůně! Vůně domácí, konejšivá, důvěrná a bezpečná. Dobré těsto má vonět jemně nakysle, jako mírně zkvašené ovoce, sladce po obilí a teple po životě, které obsahuje. 
A to já dělám ten úplně nejobyčejnější, jednoduchý chleba. jaká krása to musí být, když se s chlebem čaruje! 🍞

Takhle krásně psal o chlebu Karel Čapek:
„Totiž abyste věděli, při dělání chleba máte dvě nebo tři větší a skoro posvátná tajemství. První tajemství je, když se zadělá kvásek; ono se to nechá stát v díži, a teď se tam pod víkem děje taková skrytá přeměna: musíš čekat, až se z mouky a vody stane živý kvas. Pak se zadělá těsto a mísí se kopistem; to zas vypadá jako náboženský tanec nebo co. Potom se to zakryje plachtou a nechá se těsto vykynout; to je druhá tajemná přeměna, jak se to těsto velebně zvedá a kyne, a ty nesmíš zvednout plachtu, abys zvědavě nakoukl – já vám řeknu, to je tak krásné a divné jako těhotenství. Já měl vždycky dojem, že ta díže je něco ženského. A třetí tajemství je samo pečení, to, co se z toho měkkého a bledého těsta stane v peci; ježíšmarjá, když pak vyndáte takový zlatý a brunátný pecen, a on voní, že ani malé dítě nemůže skvostněji vonět, to je takový div – já myslím, že by se při těch třech proměnách mělo v pekárnách zvonit, tak jako zvoní v kostele při pozdvihování.“