AMERIČTÍ BOHOVÉ

Jsou knihy, které vám navždy změní život, knihy, které vás pobaví, poučí, osvítí, dojmou nebo vyděsí. Knihy, které vás uklidní a přesvědčí o tom, že svět je v pořádku. Knihy, které vás zasáhnou přímo do srdce. Knihy, které si zamilujete jako přítele. A jsou knihy, ve kterých chcete být. Pro mě je takovou knihou kniha Malý Velký nebo Jonathan Strange a pan Norell a konečně také kniha Američtí bohové od Neila Gaimana. Je velmi zábavná, jednoduchá, žádný intelektuální skvost (ale ne hloupá!), a především je to krásné napínavé fantastické dobrodružství zfalšovaného boje starých bohů a bůžků s novými božstvy moderní civilizace. Ačkoliv je v knize pár blbostí, třeba že Golema stvořili v Polsku nebo Bastet je sestrou Hora, velmi jsem si čtení užila. Od začátku do konce.
Seriál, který byl podle knihy natočený, jsem neviděla a neuvidím.

„Nic z toho, o čem se tu mluví, se nemůže ve skutečnosti odehrávat. Pokud vás to uklidní, mohli byste to jednoduše brát jako metaforu. Náboženství jsou, koneckonců, metafory a priori: Bůh je sen, naděje, žena, ironik, otec, město, dům o mnoha místnostech, hodinář, který nechal svůj vzácný chronometr v poušti, někdo, kdo vás miluje - dokonce možná, navzdory všem důkazům, nebeská bytost, jejímž jediným zájmem je zajistit, aby váš fotbalový tým, vaše armáda, firma či manželství prosperovaly a vítězily nad veškerou opozicí.
Náboženství jsou místa, na nichž stojíme, z nichž se díváme a jednáme, jsou to pozice, z nichž se díváme na svět.
...
Lidé věří. A odmítají brát zodpovědnost za své víry. Vyčarovávají věci a pak těm věcem nedůvěřují. Lidé osidlují temnotu – bohy, duchy, elektrony, příběhy. Lidé si představují a lidé věří: a jejich víra, ta způsobuje, že se věci dějí.“