CESTOVAT NALEHKO

Tove Janssonová patří mezi mé nejoblíbenější autory. Nejprve jsem díky svým dětem objevila její Muminy a až později jsem se stále silnějším okouzlením pronikala do její prózy. Její úsporný, strohý, dalo by se říct nemilosrdný styl je dokonalý díky hloubce citu, pronikavému úsudku a nekonvenčnímu myšlení, které jej prostupují. Její próza není pro každého, mnohým se může zdát nezáživná nebo dokonce ponurá. Mně ale hraje na tu správnou strunu v duši.
V povídkovém souboru Cestovat nalehko jsou kousky lepší i slabší a některé jsou vyloženě brilantní. Mě nejvíc potěšila povídka poslední - Skleník - o dvou starých mužích, povídka zároveň dojemná i vtipná, protože bez humoru neexistuje žádná skutečná hloubka.