DÉŠŤ

Dnes nádherně prší, z okapu crčí voda, ten zvuk je krásný, živý a uklidňující.
Zahrada se raduje, zarůstáme zelenou džunglí! Všímám si, že každý rok se zeleň přibližuje blíž a blíž k domu, volné plochy se zmenšují, stromy vytvářejí klenby a keře malé průchody, ze kterých vám kape na záda, když pod nimi procházíte. Líbí se mi, jak se zahrada po těch dvaceti letech začíná osmělovat a žije si stále víc svým vlastním, nádherným, životem. Je úžasné být součástí toho prostoru, snad už ne jenom jako trpěný vetřelec, ale jako přítel.
Tohle vidíme, když vykoukneme ze dveří.




1 komentář:

  1. Mluvíte mi z duše, já to tak pojmenovat a napsat neumím. Celý den jsem od kolegů v práci poslouchala, jak hnusně prší.Lidé už neumí být vděčni za něco , natož za cokoli.

    OdpovědětVymazat