Naše zahrada je oáza, ráj. I po těch letech si to zas a znova uvědomuju, když odněkud přijedu. Vejdu za vrata a jsem v jiným světě. V prostoru, který mě ochraňuje a kde jsem v bezpečí. Někdy zůstanu stát v úžasu a se silným pocitem štěstí. Slyším ptáky, zahrada je jich plná, slunce probleskuje mezi listím, voní kvetoucí keře, vzduch je čerstvý a lahodný. Zahrada je plná života a já jsem tady doma. Všem bych vám přála, abyste mohli zažívat něco podobnýho.
více ZDE
Paní Evo, moc Vám to přeju... Vaše zahrada Vám plnou náručí vrací, co jste do ní vložila. Můžete být na sebe i na ni právem pyšná...
OdpovědětVymazatDěkuju, i když pýcha asi není ta správná emoce. Je to prostě láska :)
VymazatTiše závidím (ale v dobrém!)! Já jsem panelákové městské dítě a nikdy jsem neměla k zahradničení vztah, ale s věkem beru rozum (či co to je?) a bytostně potřebuju cítit kolem sebe přírodu, proto jezdíme pravidelně do hor (miluju Jeseníky, protože je tam málo lidí) a svoji zahrádku mám aspoň na balkoně, ta radost, když se poodhrne hlína vykoukne lísteček! Vaše stránky mám moc ráda, váš přístup k životu je pro mě velmi inspirativní. Mějte se krásně!
OdpovědětVymazatHanka
Děkuju Hanko, taky se mějte krásně :)
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatKrásné, mám to taky tak :-)
OdpovědětVymazatMoc krásné vyznání.
OdpovědětVymazat