DOMA

Naše zahrada je oáza, ráj. I po těch letech si to zas a znova uvědomuju, když odněkud přijedu. Vejdu za vrata a jsem v jiným světě. V prostoru, který mě ochraňuje a kde jsem v bezpečí. Někdy zůstanu stát v úžasu a se silným pocitem štěstí. Slyším ptáky, zahrada je jich plná, slunce probleskuje mezi listím, voní kvetoucí keře, vzduch je čerstvý a lahodný. Zahrada je plná života a já jsem tady doma. Všem bych vám přála, abyste mohli zažívat něco podobnýho.


více ZDE

7 komentářů:

  1. Paní Evo, moc Vám to přeju... Vaše zahrada Vám plnou náručí vrací, co jste do ní vložila. Můžete být na sebe i na ni právem pyšná...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, i když pýcha asi není ta správná emoce. Je to prostě láska :)

      Vymazat
  2. Tiše závidím (ale v dobrém!)! Já jsem panelákové městské dítě a nikdy jsem neměla k zahradničení vztah, ale s věkem beru rozum (či co to je?) a bytostně potřebuju cítit kolem sebe přírodu, proto jezdíme pravidelně do hor (miluju Jeseníky, protože je tam málo lidí) a svoji zahrádku mám aspoň na balkoně, ta radost, když se poodhrne hlína vykoukne lísteček! Vaše stránky mám moc ráda, váš přístup k životu je pro mě velmi inspirativní. Mějte se krásně!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat