DENNÍ DŮM, NOČNÍ DŮM

Při čtení, a věřím, že i při psaní, knih Olgy Tokarczuk, je převažující emocí soucit. Není to ani melancholie, ani smutek, ani deprese, je to schopnost hlubokého soucitu s lidmi, s krajinou, zvířaty a dokonce i Bohem. Olga Tokarczuková vysoko vyčnívá nad současnými autory, ale ne výjimečným uměním slova, brilantním stylem, schopností vytvářet zápletky a udržovat pozornost čtenáře, ale svým hlubokým vhledem a porozuměním, se kterým se opravdu často nepotkávám.
Příběhy v knize spojuje místo, kde se odehrávají. Zalesněná, chudá a divoká oblast polského Kladska, okolí Nové Rudy, s výhledem do českého Broumovska. Ta, a postava staré Marty. Příběhy, ve kterých se velmi často vyskytuje smrt a bolest, nepůsobí drasticky, spíš smířeně, autorka je popisuje s jistým zaujetím, zvídavostí a smyslem pro detail. Součástí knihy je také podivuhodný příběh svaté Starosty a transsexuálního mnicha, který jej sepsal. Knihou prosakuje motiv konce světa s rudou oblohou a zkamenělými stromy, jediná skutečně děsivá vize.
Knihy Olgy Tokarczukové jsou rozhodně perlou naší knihovny a upřímně je doporučuji ke čtení.
„Marta řekla, abych se netrápila tím, co vidím.(...) Nevím, proč mi to řekla; už se chystala odejít. Stála s rukou na klice otevřených dveří.
Večer jsem si na tu větu vzpomněla. Nehybný obraz z pohyblivého filmu, v němž se všechno mění a přestává být tím, co bylo. Tak fungují oči – vidí mrtvý výstřižek většího, živého celku, a to, co vidí, si ochočují a zabíjejí. Proto když se dívám, věřím, že vidím něco stálého. Ale to je falešný obraz světa. Svět je pohyblivý a roztřesený. Neexistuje v něm žádný bod nula, který si je možné zapamatovat a pochopit. Oči dělají snímky, které mohou být pouhým obrazem, schématem. Největším rozčarováním je krajina, protože stálost krajiny neexistuje. Pamatujeme si krajinu, jako by byla obrazem. Paměť tvoří pohlednice, ale svět žádným způsobem nechápe. Proto krajina tak podléhá náladám těch, kteří ji pozorují. Člověk vidí v krajině vlastní vnitřní, netrvalý okamžik. Všude vidí jen sebe. Konec. To mi chtěla Marta říct.“

RYCHLÝ OBĚD Z CIZRNY A TEMPEHU

Na dvou lžících oleje osmahneme pokrájenou cibuli, čtyři stroužky česneku, římský kmín a mletou papriku. Přidáme nakrájenou kapii, červenou nebo žlutou a 200 g tempehu nakrájeného na špalíčky. Chvíli společně opékáme a přidáme 400 g oloupaných a nakrájených rajčat a 250 g předem uvařené cizrny (použila jsem plechovku). Osolíme, okořeníme tymiánem, přiklopíme a 15 minut dusíme. Podáváme s chlebem.

NÁMOŘNICKÉ BRAMBORY

Uvaříme ve slupce 1 kg brambor, oloupeme je a najemno nastrouháme. Nastrouháme i 200 g uzeného tempehu a přidáme jej k bramborám. Vmícháme bylinkovou sůl, čerstvě mletý pepř a cibuli osmahnutou na dvou lžících oleje. Rukama dobře prohněteme těsto, tvoříme šišky, které pečeme na vymaštěném pekáčku asi půl hodiny dozlatova v dobře vyhřáté troubě. Podáváme se salátem nebo oblíbenou omáčkou (dobrá je cibulová nebo šťovíková).

BORŮVKOVÝ DORT

V mrazáku jsem měla letní moravské borůvky, které mi nasbírala a přivezla kamarádka Zlatka, tak jsem z nich udělala svému muži narozeninový dort. Upřímně řečeno, mnoho lepších dortů jsem v životě nejedla.
V míse promícháme 50 g celozrnné žitné mouky, 100 g polohrubé bílé pšeničné mouky, špetku soli, 25 g kakaa, lžičku jedlé sody, lžičku kypřicího prášku a 50 ml slunečnicového oleje. Rozmixujeme 100 g borůvek, 100 ml ovesného mléka a 60 g datlového sirupu. Vlijeme k mouce, rychle promícháme a rozetřeme do vymaštěné a vysypané menší dortové formy (20 cm). Pečeme v troubě vyhřáté na 180 stupňů asi 20 minut, stav upečení kontrolujeme špejlí.
Upečený korpus necháme vychladnout a připravíme si borůvkovou náplň.
Do mixéru vložíme 200 g umletých kešu oříšků, 150 g borůvek, 80 g datlového sirupu, vanilku a ztuhlé kokosové mléko z plechovky o objemu 400 ml (dáme den předem do chladničky). Rozmixujeme na hladký krém a rozetřeme na vychladlý korpus. Dáme na hodinu do chladu a potřeme kakaovou polevou: Rozehřejeme tři lžíce kokosového tuku ve vodní lázni, odstavíme a vmícháme tři lžíce datlového sirupu a tři lžíce kakaa. Posypeme 50 g borůvek a necháme ztuhnout v chladu.

KARÍ S BRAMBORY A ŠPENÁTEM

Sice to tak možná nevypadá, ale je to mimořádně dobré.
V hluboké pánvi rozpálíme dvě lžíce oleje, vhodíme 1 lžíci hořčičného semínka a přiklopíme. Jakmile začnou intenzivně praskat, přidáme pokrájenou cibuli, čtyři stroužky česneku a kousek nastrouhaného zázvoru. Okořeníme lžičkou drceného římského kmínu, chilli papričkou, lžící kari koření a pět minut společně opékáme. Spaříme, oloupeme a nakrájíme tři rajčata a přidáme je do pánve. Osolíme a promícháme. Oloupeme a na kostičky nakrájíme kilo brambor, přidáme je do pánve, zalijeme 500 ml zeleninového vývaru, přiklopíme a dusíme 15 minut. Spaříme půl kila špenátových listů, vymačkáme je a pokrájíme. Přidáme je do pánve, dusíme pět minut, vmícháme 100 ml sojové smetany a prohřejeme. Odstavíme a okyselíme šťávou z půlky citrónu.

KYNUTÝ KOLÁČ SE ŠVESTKAMI A MÁKEM

Jemný, vláčný a nadýchaný koláč, který potěší milovníky máku.
V míse promícháme 200 g polohrubé mouky, špetku soli, 2 lžičky instantního droždí a 2 lžíce cukru. Ve 100 ml teplé vody rozmícháme 50 g rostlinné majonézy, vlijeme k mouce a zpracujeme pružné, nelepivé těsto, které dáme v zakryté míse na hodinu vykynout do tepla.
Rostlinnou majonézu si nejlépe vyrobíme doma tak, že do vysoké nádoby nalijeme 30 ml sojového mléka a zalijeme je 60 ml slunečnicového oleje. Přidáme půl lžičky cukru a špetku soli. Na dno nádoby vložíme ponorný mixér a spustíme jej. Chvíli mixujeme u dna a poté pomalu mixér vytahujeme vzhůru a současně stále mixujeme. Tímto způsobem vyrobíme hustou majonézu. Odebereme 50 g a zbytek ochutíme solí, pepřem, citrónem a hořčicí a použijeme třeba do salátu jako běžnou majonézu. Pokud si chceme ušetřit práci, stejně dobře poslouží koupená rostlinná majonéza.
260 g švestek čerstvých nebo mražených promícháme se 100 g mletého máku a třtinovým cukrem (podle kyselosti švestek volíme i množství cukru, já měla sladké, zralé švestky, stačily mi tedy tři lžíce cukru). Vše společně deset minut povaříme za stálého míchání, pokud je směs příliš hustá, můžeme ji trošku naředit vodou nebo rostlinným mlékem.
Vykynuté těsto znovu krátce prohněteme a prsty roztlačíme asi ve dvoucentimetrové vrstvě do vymaštěného pekáčku nebo koláčové formy. Opět zakryjeme a necháme ještě půl hodiny kynout. Potřeme švestkovo-makovou kaší a pečeme v troubě vyhřáté na 180 stupňů asi 40 minut (podle výkonnosti vaší oblíbené trouby) dozlatova.

CIBULE NA VÍNĚ

Lahodné a jednoduché jídlo, doporučuji.
600 g malých cibulí oloupeme a vcelku je osmahneme na dvou lžících oleje. Zalijeme je 200 ml bílého vína, osolíme, přivedeme k varu, přiklopíme a dusíme v troubě 20 minut. Sejmeme pokličku a vrátíme ještě na 20 minut do trouby. Podáváme s bramborovo-mrkvovou kaší, kterou uděláme snadno tak, že k bramborám dáme vařit také mrkve, dál postupujeme stejně, jako jsme zvyklí u bramborové kaše.

PAPRIKOVÝ SALÁT

Tři papriky – žlutou, červenou a zelenou, nakrájíme na proužky a vložíme je do mísy. Přidáme cibuli nakrájenou na půlkolečka a 100 g zelených oliv. V misce promícháme lžičku medu (vegani použijí nějaký sirup nebo cukr), dvě lžíce ořechového oleje (nebo jiného dobrého panenského oleje), dvě lžíce citrónové šťávy, utřený stroužek česneku, čerstvě mletý pepř, lžičku soli a lžičku estragonu. Vmícháme do salátu a necháme odležet.

CIBULOVÁ POLÉVKA

Mimořádně lahodná polévka!
Na dvou lžících oleje osmahneme dozlatova pět velkých cibulí, přidáme asi čtyřcentimetrový kousek mořské řasy a zalijeme 1 l zeleninového vývaru. Vaříme třicet minut, vyjmeme řasu, osolíme (nebo použijeme Tamari), trochu polévky odebereme do mističky a rozmícháme v ní 2 lžíce ječmenné miso pasty (seženeme ji v obchodě se zdravou výživou). Do polévky zavaříme tři lžíce jahelných vloček a po částečném zchladnutí vmícháme rozmíchanou miso pastu. Podáváme s chlebem nebo nasucho opraženými chlebovými kostičkami.

MARMELÁDOVÝ JOE

Před pár týdny mi napsal pan Luboš Ringl, zda by mi mohl poslat na ochutnání svou marmeládu. Chvíli jsme si dopisovali a nakonec z toho byla moc milá návštěva a zajímavý rozhovor, který si budete moci přečíst jako jeden z Rozhovorů ve Svatojánu zhruba na konci března. 
Nejsem obzvláštní milovník marmelády a navíc z podivné "argutky", což je takové mrňavé, mrazuvzdorné kiwi, pocházející někde ze Sibiře nebo z Asie, nebo čertví odkud (pan Ringl to ví zcela přesně), takže jsem skleničku marmelády otevírala pohříchu poněkud lhostejně. Chvíle překvapení, fanfáry...! Upřímně, lepší marmeládu jsem NIKDY nejedla. Má totiž naprosto dokonale vyváženou chuť, že se to zdá skoro nemožné. A to jsem zatím otevřela jen tu "obyčejnou". Rakytníkovou a vanilkovou jsem si nechala "na potom".

ŠPAGETY S OMÁČKOU Z PAPRIK A TOFU

Na dvou lžících oleje necháme změknout pokrájenou cibuli a drcenou chilli papričku, přidáme dvě červené papriky a 250 g bílého tofu, oboje nakrájené na kostky. Zprudka pár minut opékáme, podlijeme 50 ml vody nebo vývaru, přikryjeme pokličkou a dusíme 15 minut. Vmícháme 120 ml rostlinné smetany (ovesné, mandlové nebo sojové), sůl, pepř, šťávu z půlky citrónu a dvě lžíce lahůdkového droždí. Rozmixujeme do hladka a vmícháme do uvařených špaget.

ČOČKOVÁ POLÉVKA S CHLEBOVÝMI KOSTIČKAMI

Výtečná hustá polévka, chlebové kostičky nevynechávejte :)Emotikona smile
Na dvou lžících rozehřátého oleje pět minut opékáme 3 nasekané stroužky česneku, 10 lístků šalvěje pokrájených na proužky (i zimní zahrada poskytuje nějaké bylinky, nemyslete si) a 140 g celeru pokrájených na drobné kostičky.
Přidáme 15 sušených rajčat, které jsme předem nechali změknout v teplé vodě, slili a nakrájeli na proužky, 200 g vyprané zelené čočky a 400 g oloupaných a nakrájených rajčat (v létě použijeme čerstvá, v zimě zavařená). Zalijeme 1 l zeleninového vývaru a vaříme půl hodiny až čtyřicet minut, dokud není zelenina i čočka měkká. Osolíme (použila jsem černou vikingskou sůl) a opepříme. Do talíře dáme hrst nasucho opražených chlebových kostek, zalijeme polévkou a ozdobíme petrželkou.

OVOCNÝ KOLÁČ S KOKOSOVÝMI LUPÍNKY

V míse promícháme 200 g hladké mouky, 100 g celozrnné špaldové mouky, půl sáčku instantního droždí (5 g), 100 g sušené třtinové šťávy (nebo cukru), špetku soli, mletou vanilku, 30 g rozehřátého kokosového oleje a 150 ml vlažné vody. Necháme v teple pod utěrkou hodinu odpočívat (těsto příliš nevykyne) a prsty roztlačíme do vymaštěného pekáčku. 450 g ovoce (já použila směs zmrazených třešní a ostružin, které jsem nechala rozmrznout a slila šťávu, kterou pustily) promícháme se třemi lžícemi kávového likéru a 50 g kokosových lupínků. Směs rozprostřeme na těsto a pečeme při 180 stupních 40 minut.

ŠPENÁTOVÉ LÍVANEČKY

250 g špenátových listů spaříme vroucí vodou, necháme vychladnout, vodu vymačkáme a listy pokrájíme nadrobno. V míse dobře promícháme 200 g hladké bílé mouky, 200 g celozrnné špaldové mouky, lžičku soli, sáček instantního droždí (10 g), špenát, 3 lžíce olivového oleje a 300 ml teplé vody. Zakryjeme utěrkou a necháme v teple hodinu vykynout. Lžící odebíráme vykynuté těsto a klademe jej do olejem vymazaného horkého lívanečníku. Smažíme po obou stranách dozlatova. Podáváme se salátem nebo jako přílohu k dušené zelenině nebo omáčce.

PAN PEKAŘ A JEHO OPOBCHOD

Od pana Pekaře (Křivánka) nakupuji už druhým rokem a vzhledem k častým dotazům, jak a kde sháním obilí a další obiloviny včetně jahel a pohanky, luštěniny, rozličná semínka, oříšky, sušené ovoce, sušená rajčata, oleje a další, převážně lokální, dobroty, představuji vám jeho e-shop. 
Nákup z Opobchodu je naprosto jiný než v běžných internetových obchodech, a to nejen ve způsobu objednávání, ačkoliv se s panem Křivánkem osobně neznám, nikdy jsme se neviděli, málokdy se zapomene zeptat, jak se mi daří a připojit pár osobních slov.
Pokud v nakupování potravin nevidíte jen způsob, jak co nejrychleji a nejlevněji získat cokoliv poživatelného, ale chcete se zároveň vzdělat, pobavit a přiučit něčemu novému, doporučuji vřele Opobchod i Lexikon Opobchodu.
Včera mi zrovinka přišel balíček, který obsahoval výtečnou cizrnu, basmati rýži, kešu oříšky a 75% čokoládu, která je naprosto, ale naprosto nejlepší na světě!

Emotikona smile

KÁČA

Je to samozřejmě focaccia, italský chléb chudých :)Emotikona smile
V míse promícháme 300 g hladké bílé mouky, půl lžičky soli, půl sáčku instantního droždí (asi 5 g), 3 lžíce rajského protlaku, 30 ml olivového oleje a 150 ml vlažné vody. Vyklopíme na vál a důkladně rukama zpracujeme na hladké, pružné, lesklé, nelepivé těsto, které vrátíme do mísy, potřeme olejem, zakryjeme ubrouskem a necháme v teple půl hodiny kynout. Znovu prohněteme na vále a prsty roztáhneme na vymaštěný plech na placku silnou asi 1 cm. Klouby prstů utvoříme po celé ploše důlky, znovu zakryjeme a necháme hodinu v teple. Promícháme 40 ml olivového oleje, dva utřené stroužky česneku, tymián, rozmarýn a bazalku. Potřeme placku, posypeme ji hrubou solí, opět pomačkáme klouby prstů, poklademe ji olivami a rajčaty a pečeme při 200 stupních asi 25 minut. Necháme vychladnout a krájíme na dílky. Podáváme se salátem nebo jen máčíme v olivovém oleji.

OŘECHOVÁ POMAZÁNKA

Nakrájíme cibuli na kostičky, vložíme ji do misky a zalijeme 30 ml oleje. Já použila olivový olej, ve kterém jsem měla naložená domácí sušená rajčata, ale můžete použít v zásadě jakýkoliv panenský olej. Necháme půl hodiny odpočívat a umeleme200 g vlašských ořechů. Ořechy rozmixujeme spolu s cibulí a 8 sušenými rajčaty naloženými v oleji, osolíme a vmícháme sekanou petrželku a lžíci citrónové šťávy. Pomazánka pustí olej, ale tím se nenechte znepokojit, klesne ke dnu mističky :)

KOKOSKY

Vím, že nejsou Vánoce, ale kokosky můžete upéct i mimo ně jako pohoštění, třeba :)Emotikona smile
Recept jsem našla u pana Petra Klímy a trochu jsem si ho přizpůsobila. 

Do rendlíku nalijeme 250 ml sojové smetany, 200 ml sojového mléka, přidáme půl lžičky mleté vanilky a 100 g rýžových vloček a vaříme 15 minut na mírném ohni, často mícháme. Odstavíme, vmícháme 100 g rýžového sirupu a 150 g strouhaného kokosu a necháme vychladnout. Lžičkou nebo tvořítkem klademe kopečky na plech vyložený pečicím papírem a pečeme při 170 stupních asi 15 – 20 minut do té doby, dokud nezačnou zlátnout. Necháme vychladnout na mřížce a spodní stranu potíráme rozpuštěnou bezmléčnou čokoládou.

ZAPEČENÁ POLENTA

Přivedeme k varu 1 l osolené vody, vsypeme do ní 300 g polenty, promícháme, přivedeme k varu, přiklopíme, zmírníme var a vaříme zvolna 10 minut. Polentu stěrkou namáčenou ve vodě rozetřeme na vál na centimetrovou placku, uhladíme a necháme vychladnout. Mokrým nožem ji nakrájíme na dvoucentimetrové proužky.
Na dvou lžících olivového oleje osmahneme v hluboké pánvi dvě pokrájené cibule a čtyři stroužky česneku. Přidáme 200 g mrkve, 150 g celeru a 200 g tempehu, vše nastrouhané na nudličky a pár minut společně opékáme. Zalijeme 1/8 červeného vína, přidáme 400 g zavařených krájených rajčat (v létě čerstvých), 50 g slunečnicových semínek, osolíme, okořeníme čerstvě mletým pepřem, podrcenou chilli papričkou, tymiánem a bazalkou. Přiklopíme a dusíme 15 minut.
Do vymaštěného pekáčku klademe střídavě proužky polenty a směs z pánve, navrchu musí zůstat směs, kterou posypeme 100 g strouhaného veganského sýra. Pečeme při 180 stupních 40 minut.

INDICKÁ ZELENINOVÁ PÁNEV

V hluboké pánvi rozehřejeme tři lžíce oleje a vsypeme lžičku drceného koriandru, lžičku kurkumy, lžičku drceného římského kmínu a lžičku garam masaly. Mícháme, dokud koření nezačne intenzivně vonět a vsypeme 3 mrkve pokrájené na špalíčky. Opékáme deset minut, přidáme 400 g květákových růžiček, 200 ml rajčatové šťávy, osolíme a odkryté zprudka dusíme dalších deset minut. Přidáme 4 předem uvařené, oloupané a na kostky nakrájené brambory (asi půl kila), 200 g hrášku čerstvého nebo mraženého a prohřejeme. Odstavíme a vmícháme nasekanou hladkolistou petrželku a 4 stroužky česneku nakrájené na nudličky a osmahnuté na oleji spolu s celým kmínem. Podáváme s plackami pečenými na plotýnce.

VŘETENO OSUDU

Otomaru Dvořákovi se podařilo oživit bezkrevné postavy z našich učebnic dějepisu. Když se řekne Jungmann, Erben, Šafařík, Tyl, Němcová, Světlá, Havlíček, Frič, Mácha, Neruda nebo Palacký, většině z nás se zatmí před očima a náš mozek se samovolně uvede do polospánku. Kniha se může jevit dnešnímu čtenáři, uvyklému na rychlé tempo, nečekané zvraty, napětí a peprnosti, poněkud rozvláčná a skoro nudná, ale jakmile si zvyknete na jazyk, kterým je psaná, bude se vám číst moc pěkně. Otomar Dvořák knihu s podtitulem „Tajná zpověď Karla Jaromíra Erbena“ napsal takovým stylem, jakým by ji patrně psal sám Erben, kdyby měl příležitost. Dozvěděla jsem se spoustu nových (tedy spíš staronových, pokud počítám i školní dějepis) informací a velice nepřekvapivě jsem si uvědomila, jak jsou lidské touhy neměnné a věčné. A že musíme cítit skutečný vděk k osobnostem národního obrození. Ačkoliv se jim samotným mohla jejich snaha zdát marná a zbytečná, zejména v éře neoabsolutismu, obětovali jí nezřídka celý život, rodiny a zdraví, bezesporu měla obrovský smysl pro nás všechny.
Knížku jsem si přála k Vánocům hlavně z toho důvodu, že Erbenovo rodiště Miletín je od nás coby kamenem dohodil, do tamějších starých lázní jezdíme pro vodu a v knize se píše i o „našich“ Byšičkách. Ale tahle knížka mi dala mnohem víc, uvědomila jsem si, jak moc mám ráda svou zemi i svůj rodný jazyk, jakkoliv to může znít pateticky.
Na konci knihy, kdy Erbenovi umírá jeho žena Betynka, jsem se doopravdy rozbrečela. Knížku si určitě přečtěte.
„Léto za létem bez ustání běží,
zima za zimou uhání;
důvěra má však nepohnutě leží,
a co rok roste doufání.“

ŠPENÁTOVÉ PIROHY

Večer předem promícháme v míse 150 g hladké bílé mouky, 150 g celozrnné špaldové mouky, půl lžičky soli, 2 lžíce olivového oleje a 150 ml vody. Vyklopíme na vál a rukama důkladně zpracujeme, až je těsto hladké, lesklé a homogenní. Zabalíme do potravinářské fólie a necháme přes noc v chladničce.
300 g špenátových listů opereme, spaříme vroucí vodou, scedíme a nasekáme. Na dvou lžících olivového oleje necháme změknout pokrájenou červenou cibuli a dva stroužky česneku, vmícháme špenát, osolíme a pět minut dusíme. Necháme vychladnout a vmícháme 100 g veganského sýra nastrouhaného najemno (můžeme použít i bílé tofu).
Těsto na vále prohněteme a rozdělíme na 12 stejných dílů a za každého vyválíme placku velkou asi jako větší dlaň. Doprostřed dáme vrchovatou lžíci náplně, přeložíme, okraje smáčkneme vidličkou a vkládáme do vroucí osolené vody. Vaříme osm minut. Na talíři zdobíme cibulkou osmahnutou na oleji dozlatova.

ZORINČIN ČAJ NA KAŠEL

Naše vnučka kašle a nemůže ven a moc ji to mrzí, doma ji to nebaví. Tenhle čaj ji brzy uzdraví, proto ho taky způsobně pije. Lípu sbírala ona sama se svou maminkou na návsi ve Svatojánu, bez trhala se mnou v naší zahradě, se sběrem heřmánku za hřbitovem v Hořicích také pomáhala, měsíček v létě pilně zalévala na záhonku, jen pro mateřídoušku jsem byla já sama na Zebíně u Jičína.
Tak to by byl div, aby jí ten čaj nepomohl!
Směs: 3 díly lípy, 3 díly květu černého bezu, 2 díly heřmánku, 1 díl měsíčku a 1 díl mateřídoušky. Lžíci směsi zalijeme hrnkem vroucí vody, necháme zakryté 10 minut vyluhovat, scedíme a pijeme slazené medem třikrát denně.

PLNĚNÉ ČERVENÉ ŘEPY

Výborné, jednoduché a zdravé jídlo, doporučuji vyzkoušet.
4 velké nebo 8 malých červených řep oloupeme a uvaříme doměkka, trvá to asi hodinu a opravdu doporučuji, aby byly řepy měkké, nikoliv však rozvařené na kaši, pochopitelně.
Každé řepě seřízneme spodní část, aby stála rovně a vrchní část také, abychom mohli opatrně lžičkou vydlabat vnitřek. Řepu, kterou jsme vydlabali, najemno nastrouháme nebo rozmačkáme vidličkou, vmícháme 150 g veganského sýra, 100 g nahrubo nalámaných vlašských ořechů, 4 lžíce pokrájené petrželky, lžíci olivového oleje, sůl, pepř, a lžíci citrónové šťávy. Dobře promícháme, naplníme řepy, vložíme do vymaštěné zapékací misky a pečeme při 200 stupních 30 minut. Podáváme s bramborovo-dýňovou kaší, kterou připravíme tak, že brambory a dýni (nejlépe hokaido) v poměru 1 : 1 nakrájíme na kousky a vaříme ve vodě se solí a kmínem. Šťouchadlem rozmačkáme, ochutíme olejem, můžeme trochu naředit i rostlinnou smetanou, ale většinou to není třeba.

KOUZLO SMYSLŮ

Tato pozoruhodná kniha pojednávající o jazyku, písmu, krajině, mytologii, času a prostoru z hlediska fenomenologie by neměla uniknout nikomu, kdo hledá odpovědi na to, jak se stalo, že jsme se tak velmi vzdálili přírodě. 
David Abram, americký filozof, hlubinný ekolog a antropolog, napsal knihu, která je nejlepší příručkou, jak se stát znovu plně člověkem. Po přečtení knihy už se nikdy nebudete dívat na krajinu, na čas a prostor stejně jako doposud. Velmi doporučuji k přečtení všem zvídavým lidem.
„Smyslová krajina se nejen otevírá do oné vzdálené budoucnosti, která čeká za horizontem, ale také do blízké budoucnosti, vůči imanentnímu poli možností, které číhají za každým stromem, za každým kamenem, za každým listem, odkud se v kterémkoliv okamžiku může do vašeho vědomí vplížit pavouk. A tato živá krajina je vyživována nejen tou víc usazenou či sedimentovanou minulostí nacházející se pod zemí, ale také zcela imanentní minulostí, skrytou uvnitř každého stromu, v každém stéblu trávy, a dokonce uvnitř svalů a buněk našich těl. (...)
Důležitost, kterou nás naše analýza přiměla přiznat tak samozřejmým fenoménům, jako jsou země a horizont, bude většině čtenářů připadat zvláštní, vskutku všem z nás, kdo jsme byli vychováni v kultuře, která po nás vyžaduje, abychom nedůvěřovali své bezprostřední smyslové zkušenosti a namísto toho se řídili abstraktní ´objektivní´realitou, poznávanou pouze prostřednictvím kvantitativních měření, technologických přístrojů a dalších, výlučně lidských způsobů. Avšak pro domorodé kultury, které stále bezprostředně participují s více než lidským přirozeným světem, pro tyto lidi, kteří synestetické zaměření svých smyslů ještě nepřesunuli ze živé a oduševnělé země na čistě lidský soubor znaků, jsou záhady toho, co je pod zemí, a toho, co je za horizontem (záhada vnitřku věcí a odvrácené strany věcí), pociťovány jako nesmírná a mocná tajemství, jako mocná říše, odkud bytosti vstupují do živého světa a kam opět odcházejí.“

MAKOVÝ ZÁVIN S RUMEM

Kdykoliv upeču jakýkoliv moučník, můj muž na něj mrkne a prohlásí: „málo máku“. U tohohle to neřekl. Je to skutečná kalciová bomba! Emotikona smile
Umeleme 330 g máku a v hrnci jej promícháme se 100 g sušené třtinové šťávy (nebo cukrem), půl lžičkou mleté vanilky, 250 ml rýžového mléka a 50 ml rumu. Vaříme deset minut za stálého míchání, dokud nezhoustne. Necháme vychladnout.
Na vále promícháme 100 g celozrnné špaldové mouky, 100 g hladké bílé mouky, půl lžičky soli, 4 lžíce oleje, 1 lžíce jablečného octa a 100 ml vody. Důkladně prohněteme a necháme těsto zabalené do fólie alespoň 15 minut odpočívat. Potom pomalu roztáhneme hřbety rukou v co největší placku, těsto musí být průsvitné, ale nesmíte ho protrhnout. Potřeme makovou nádivkou, stočíme, přeneseme na plech vyložený pečicím papírem, potřeme vodou a pečeme při 180 stupních 25 minut.

ŘÁD VE SVATOJÁNU

Každá bytost přirozeně inklinuje k řádu. Je doloženo, že jakmile žijeme v chaosu, kdy nic není předem dáno a známo, nevíme, kdy budeme vstávat, kdy ulehneme ke spánku, kdy se bude jíst, zda zůstaneme na místě nebo půjdeme jinam, neznámo kam, když se lidé v naší blízkosti střídají bez ohledu na naši vůli a my nemáme ve svém životě dlouhodobě žádný pevný bod, nesvědčí to ani naší psychice, ani tělesnému zdraví. Už mrňavé děti dávají najevo, že něco jako řád ve svém životě potřebují, mají oblíbenou hračku, nejmilejší hrníček na pití a usínání vždy musí doprovázet pohádka, tak jako každý večer.

Jakmile nám začnou přibývat roky, zjišťujeme, že potřeba řádu opět nabývá na významu. Každodenně opakované činnosti, které se mění jen velmi málo, nás ukotvují v přítomnosti, dodávají nám jistotu a klid.

Potřebu jistého řádu mám i já, a protože mě prozřetelnost obdařila pevnou vůlí, moje denní milníky se opravdu během let příliš nemění a nestává se mi, že bych cokoliv ze zavedených činností vynechala.

Každé ráno mě budí vrabci svým vzrušeným štěbetáním, a pokaždé mi připomenou, že ptáci začínají svůj den zpěvem bez ohledu na to, co se stalo včera. Hned za oknem máme hustý porost akébie, krásné a zajímavé liány, kterou si vrabčáci zvolili za své stanoviště a skrýš. Druhou schovávačku mají sotva pět metrů od okna v hustých keřích. První, co ráno uvidím, když si sednu na posteli, je kostel, v jehož stínu vlastně žijeme, samozřejmě symbolicky řečeno, kostel nám nestíní, ale je nepřehlédnutelný a tyčí se hned za naší bránou. Jakmile vstanu, obvykle ještě v pyžamu jdu pustit slepice z kurníku a pokaždé jim něco donesu. Odřezky ze zeleniny a ovoce, pšenici nebo v létě trávu a mlíčáky. Jakmile vyjdu ven, zhluboka se nadechnu, když prší, ke slepicím běžím a halasně je zdravím: Dobré ráno, holky! Pak ještě zajdu do zahrady, v létě samozřejmě pobudu déle než v zimě. Pohlédnu směrem ke Zvičině a k Bělohradu, omrknu sousedovic ovečky, nechám vyčůrat pejsky a zastavím se na pár slov u několika stromů a keřů při cestě. Jaj! Co dělá ten dřín pod dřezovcem? Tady nemůžeš zůstat, hochu...

Když se vrátím domů, dám Lubošovi medicínu, Bachovy esence nakapané na piškot, aby nebyl takový ťulpas.  Někdy se mi zdá, že to snad zabírá! Nasypu ptáčkům na okno slunečnici a vyměním jim vodu za čistou, samozřejmě jenom v zimě. Je krásné pozorovat, jak se skladba ptáčků každý rok mění. Letos nejsou oproti jiným roků žádní zvonci, zato tu máme nově párek čížků a brhlíka. I naše zahradní hrdličky si zvykly létat na okno.

Následuje ranní hygiena, oblíbila jsem si kokosový olej natolik, že si jím čistím zuby a používám jej jako pleťový olej. Dokonce jsem si zvykla sníst ho večer před spaním každý den lžičku. Když mě u toho viděl naposledy Jirka, zadíval se na mě dosti nevěřícně a pronesl s despektem: Tohle je ale už extrémní! Kuš, odpovím mu, mám v plánu tady být do sto padesáti let a manželství s tebou bude v mém životě krátká, leč významná epizoda. Jsou to ostatně tvoje vlastní slova! Raději si odešel zakouřit.

Na lačný žaludek vypiju sklenici čisté vody a zapiju tabletku vitamínu B12, aby mi mozek fungoval ještě nějakou dobu alespoň tak, jako doposud. No, není to žádný trhák, ale lepší nedostanu. Následuje nejlepší část dne a tou je snídaně. Moje oblíbená ovesná kaše, buď vařená, nebo syrová, vždycky ale s ořechy, semínky a čerstvým ovocem. Jednou za čas kaši vystřídá polévka. Snídaně je velmi důležitá, i když existují jedinci, kteří nesnídají! Například můj muž. Snídani a první čaj dne, který je vždycky zelený, konzumuju u počítače. Ano, jsem si vědoma toho, že je to špatně.

Během dopoledne vařím a provádím kuchyňskou magii, to znamená, že myju nádobí, zametám rozsypanou mouku, pouštím psy ven, dovnitř, ven, dovnitř... Fotím ingredience potřebné k vaření - mám šíleně zapatlaný objektiv! V technologických pauzách odbíhám k počítači odpovídat na dotazy čtenářů Kuchařky ze Svatojánu, vyřizovat e-maily a průběžně zapisovat postup vaření, které v tu chvíli aktuálně probíhá. Také přikládám do kamen – to jen v zimě, v létě vypínám a zapínám plotýnky minisporáčku, kterému v továrně jaksi pozapomněli vyrobit jednotlivé stupně, plotýnky jsou tedy buď vypnuté, nebo zapnuté, nic mezi tím. Geniální vychytávka pro roztržité kuchaře, udrží vaši plnou pozornost.

Po obědě, někdy též před obědem, jak se nám zrovna chce, jdeme s Jirkou a s našimi čtyřmi psy na procházku. Máme tři trasy, které střídáme, a každá z nich měří přibližně pět kilometrů. Jirka včera říkal, že si to bude zapisovat, kolikrát za procházku zařvu: Mišule, pocem! Rozhodně nám to všem ale ohromně svědčí. V zimě často slýchám z lesů střelbu a to mi procházku dokáže úplně pokazit. Myslím na zvířata, v tu chvíli vyděšená, zraněná nebo umírající a hluboce si přeju, aby myslivci začali zvířata milovat. Ale toho se už asi nedožiju. Po návratu domů opět na chvíli sednu k počítači, přepisuju nahrané rozhovory, upravuju fotky, spravuju stránku na facebooku. A aktuálně píšu třetí díl Kuchařky! Trávím tedy u počítače víc času, než bych si přála a snažím se tedy u něj jen zbytečně nelelkovat a doopravdy tam využít čas užitečně.

A přicházejí na řadu slepice! Péče o ně je skoro obřadem. Slepice nesmí být nikdy ošizena a krácena ve svých právech. Dostávají denně kromě šrotu a máčené pšenice i množství čerstvé zeleniny, v létě trávu a ovoce, dvakrát týdně farmářský domácí tvaroh. Jsou to skutečné osobnosti. Letos v létě to budou čtyři roky, co je máme a mohu zodpovědně prohlásit, že ani jedna z nich není blbá. Některá je průbojnější, jiná ostýchavá, kropenaté jsou mazlivé, další se neustále předvádí a černý „plivník“ je hysterka. Statečně snášejí vajíčka i ve svém pokročilém věku. Já sama si dám vejce sotva jednou měsíčně, ale zbytek rodiny je má rád, takže jsme slípkám vděční a vzorně se o ně staráme. Jirka jim každou neděli pečlivě vyčistí kurník a dá jim do něho čerstvé seno.

Odpoledne jsou různá. Někdy jedu na výlet nebo nakupovat, ale většinou jsem doma. Od jara do podzimu na zahradě, v zimě si čtu, něco dobrého upeču, často tu je nějaká návštěva nebo jsem s rodinou. Málokdy se podaří, že se sejde celá rodina pohromadě, starší děti jsou už dospělé a mají své rodiny a nejmladší studuje. Pokud je doma, obvykle se nerada fotí. Zato vnučka Zorinka je dokonalé dítě. Je velmi pracovitá a pořádná, mluví výhradně spisovně a nesnese nepořádek. Její nejmilejší zábava jsou takzvané Pracovní sešity. Je tak klidná a mírná, že nás často úplně zahanbuje. Vždycky si vzpomenu na Cimrmana a jeho: „rodiče se zpočátku před svým bohatým synkem styděli za svou chudobu“. Tuhle při řešení nějaké úlohy v pracovním sešitě zamyšleně prohlásila: Ty lidi, co dělali ten pracovní sešit, asi nevěděli, že jsem tak strašně chytrá. Včera přinesla obrázek: babičko, nakreslila jsem srdíčko, ale vypadá jako prdel.

Každý večer napíšu záznam do deníku. Teplotu, panující počasí a hlavní události dne. Díky tomu vím, že loni i předloni bylo v únoru zhruba stejné počasí, jako je teď. Taky se můžu podivovat, že to tak utíká a že to je například už dva roky, co tu byli naposled naši přátelé z Brna!

Jirka si přečetl v knize od pana doktora Sinelnikova, že neexistuje něco jako „sova“ a „skřivan“, co se týká preference doby vstávání a usínání. Prý vzhledem k přirozeným cyklům máme nejpozději v deset hodin usínat. On jako typická sova (která vlastně neexistuje) to zkusil dvakrát, ale do jedné po půlnoci se převaloval a nemohl usnout. Na rozdíl ode mne, která jsem zase čistokrevným skřivanem. Tuto krásnou teorii jsem tedy uvedla do praxe já a v půl deváté vypínám počítač, cvičím svých Pět Tibeťanů, kteří mě provází už spousty let. V devět už ležím v posteli s knížkou. Zrovna čtu Vřeteno osudu od Otomara Dvořáka, je to biografie o Karlu Jaromíru Erbenovi. Krásně uklidňující knížka, doporučuji před spaním! Mimochodem, věděli jste, že pan Erben vymyslel slova jako je výrobek, hodnota, závěť nebo branec? Ne? Já taky ne. V devět čtyřicet pět zhasínám. Tak dobrou noc a radostné probuzení.

KAPUSTIČKY S ROZMARÝNOVÝMI BRAMBORY

Kilo brambor oloupeme (nové brambory pouze dobře omyjeme), nakrájíme na čtvrtky a v pekáčku je osolíme, pokapeme olivovým olejem, posypeme čerstvým rozmarýnem a utřeným česnekem a pečeme za občasného promíchání tři čtvrtě hodiny až hodinu.
600 g očištěné růžičkové kapusty vhodíme do vroucí osolené vody, přivedeme k varu, sejmeme pokličku a vaříme 7 minut, scedíme a vmícháme 70 ml sojové smetany a 100 g oloupaných, nasucho upražených a na nudličky nakrájených mandlí. Pokud máme Bambovu sůl, rozhodně ji použijeme!

BRAMBOROVÁ POLÉVKA S TEMPEHEM

Recept je z knihy Jíme zdravě, polévka je výborná.
Na dvou lžících oleje necháme zesklovatět pokrájenou cibuli a tři stroužky česneku. Přidáme lžičku tymiánu, lžičku tlučeného fenyklu, pepř, lžičku soli a jednu drcenou chilli papričku. Několik minut společně opékáme, přidáme 700 g na kostičky nakrájených brambor, zalijeme 1 l zeleninového vývaru a vaříme 20 minut. Částečně pomixujeme ponorným mixérem, ale ne moc, abychom si nevyrobili lepidlo. Přidáme 200 g spařeného a pokrájeného špenátu a ještě pět minut povaříme.
200 g smaženého tempehu rozdrobíme, zalijeme v rendlíku 200 ml vody a dusíme, dokud se voda neodpaří. Vmícháme 2 lžíce citrónové šťávy, 2 lžíce Shoyu a 2 lžíce olivového oleje a dusíme ještě 5 minut. Vmícháme do polévky.

LIMETKOVÝ KOLÁČ

Svěží, krásně vonící dortík příjemně sladkokyselé chuti.
Do mixéru vkládáme postupně 100 g mandlí, 100 g hrozinek, 50 g kokosu, 50 g rýžových vloček a 50 g hladké kukuřičné mouky. Vysypeme do mísy a promícháme se špetkou soli, 30 ml slunečnicového oleje a 30 ml kokosového mléka (tekutého, nikoliv toho v plechovce). Zpracujeme těsto, které vtlačíme do menší (prům. 20 cm) vymaštěné dortové formy a pečeme při 180 stupních 15 -20 minut. Necháme vychladnout a připravíme si krém.
Do půl litru kokosového mléka namočíme na půl hodiny tyčinku agaru (je to cca 4 g). Pokud použijeme jinou formu agaru, postupujeme podle návodu na obalu. Vmícháme 2 lžíce kukuřičného nebo bramborového škrobu, 100 ml rýžového sirupu (nebo 80 g cukru) a strouhanou kůru ze tří limetek. Vaříme za stálého míchání několik minut, dokud se agar zcela nerozpustí. Odstavíme, vmícháme 100 ml limetkové šťávy a nalijeme na upečený korpus. Počkáme asi 20 minut, dokud nezačne krém tuhnout a ozdobíme jej plátky limetky. Necháme ztuhnout v chladu.

ŠPENÁTOVÝ NÁKYP

150 g sojových vloček namočíme na hodinu do 250 g sojového (nebo jiného rostlinného) mléka.
350 g čerstvého špenátu opereme, spaříme vroucí vodou, pokrájíme a krátce podusíme na olivovém oleji a nakrájené cibulce a třech stroužcích česneku. Osolíme, zalijeme 100 ml rostlinné smetany (použila jsem rýžovou) a necháme projít varem. Promícháme se změklými sojovými vločkami a 200 g veganského sýra (použila jsem doma vyráběný sýr z kešu oříšků). Osolíme, opepříme a navrstvíme v tenčí vrstvě do vymaštěné zapékací misky. Pečeme při 180 stupních 40 minut dozlatova, podáváme s bramborovou kaší.

FAZOLOVÁ POLÉVKA

350 g bílých fazolí namočíme přes noc do studené vody a druhý den je v téže vodě vaříme 20 minut, slijeme, zalijeme čistou studenou vodou, vložíme bobkový list, přivedeme k varu a vaříme hodinu až dvě, dokud nezměknou.
V jiném hrnci rozehřejeme dvě lžíce oleje a necháme na něm zesklovatět pokrájenou cibuli, přidáme 200 g mrkve a 100 g petržele, oboje nahrubo nastrouhané a pět minut společně opékáme. Přidáme tři spařená, oloupaná a pokrájená rajčata, snítku rozmarýnu nadrobno pokrájenou a dva stroužky utřeného česneku.
Uvařené fazole scedíme, ¾ z nich rozmixujeme a všechny je vložíme do hrnce k zelenině. Zalijeme 750 ml horkého zeleninového vývaru a vaříme 15 minut. Osolíme, opepříme a ochutíme lžící olivového oleje a lžící jablečného octa.

SÝR Z KEŠU

Dobrá náhražka pro vegany a pro lidi, kteří mají alergii na mléko. Dá se použít na pizzu, do různých nákypů a zapečených jídel nebo jen jako pomazánka na chleba.
140 g kešu oříšků namočíme přes noc do studené vody a necháme je v chladničce. Druhý den vodu scedíme a oříšky rozmixujeme se 120 ml čisté vody, 20 g lahůdkového droždí, solí, pepřem, 25 ml citrónové šťávy, 20 ml slunečnicového oleje, pokrájenou cibulí a stroužkem česneku na hladký krém. Do 250 ml vody namočíme na půl hodiny 15 g agaru a poté jej několik minut za stálého míchání vaříme, dokud se všechen nerozpustí, vlijeme kešu krém a necháme krátce projít varem. Plníme do kelímků nebo formiček a necháme v chladu ztuhnout.

POMERANČOVÉ MUFFINY

V míse promícháme 120 g kukuřičné mouky, 170 g polohrubé bílé pšeničné mouky, špetku soli, kůru z jednoho bio citrónu nebo pomeranče, půl lžičky mleté vanilky, 50 g Solamylu, 1 lžičku jedlé sody a 2 lžičky kypřicího prášku. V jiné nádobě rozmícháme 300 ml čerstvé pomerančové šťávy, 60 ml oleje a 100 ml agávového sirupu. Tekutou složku vlijeme do sypké, promícháme a naplníme vymaštěné muffinové formičky. Pečeme při 180 stupních asi 25 minut. 
V rendlíčku rozehřejeme dvě lžíce kokosového oleje (15 g), odstavíme, vmícháme dvě lžíce agávového sirupu a tři lžíce kakaa a rozmícháme dohladka. Zdobíme muffiny a sypeme je nasucho opraženými kokosovými hoblinkami. Doporučuji je sníst čerstvé.

KVĚTÁK S ČOČKOU BELUGA A PEČENOU CIBULÍ

250 g černé čočky beluga (můžeme ji nahradit zelenou čočkou nebo červenou neloupanou čočkou) uvaříme doměkka s bobkovým listem, ten po uvaření vyjmeme, čočku scedíme a necháme okapat. Černá čočka beluga se předem nenamáčí a doba varu je 20 – 25 minut.
Menší květák rozebereme na růžičky a vaříme 4 minuty v osolené vodě, scedíme. 
8 červených cibulí dobře omyjeme, ale neloupeme je. Do pekáčku nebo zapékací misky nasypeme vrstvu hrubozrnné mořské soli, abychom zakryli dno, a cibule na ni narovnáme. Pečeme při 200 stupních 45 minut. Necháme trochu zchladnout a oloupeme.
V hluboké pánvi rozehřejeme dvě lžíce oleje a necháme na něm změknout červenou cibuli nakrájenou na půlkolečka, přidáme lžičku římského kmínu a lžičku ostrého koření Ras el Hanout (nebo jiného ostrého koření). Chvíli společně opékáme a přidáme čočku a květák. Osolíme, přivedeme k varu, zjemníme 100 ml rýžové smetany, prohřejeme a odstavíme. Ochutíme lžičkou až dvěmi balzamikového octa.