ČOKOLÁDOVÝ KOLÁČ S BÍLÝM RYBÍZEM

Letní koláč s plnou čokoládovou chutí, kterému dodává kyselý akcent delikátní bílý rybíz :)
170 g hladké špaldové mouky promícháme v míse se špetkou soli, 50 g přírodního cukru, půl lžičkou kypřicího prášku, 60 ml oleje, 80 ml rostlinného mléka a necháme 15 minut stát. Poté vtlačíme do vymaštěné koláčové formy, přičemž okraje vytlačíme asi 3 cm nahoru. Rozšleháme metličkou 400 ml rostlinného mléka, 1 sáček vanilkového pudingu a 100 g rozehřáté bezmléčné hořké čokolády. Nalijeme na korpus a posypeme 300 g bílého rybízu (je jemnější než červený). Pečeme při 180 stupních 45 minut, necháme vychladnout.

PÓRKOVÁ POLÉVKA S VLOČKAMI

Rychlá, jednoduchá a moc dobrá.
Nasucho v hrnci opražíme 70 g ovesných vloček. Jakmile začnou výrazně vonět, zalijeme je dvěma lžícemi olivového oleje a vmícháme jeden velký pokrájený pórek (asi 450 g) a 300 g nakrájené cukety. Osolíme bylinkovou solí, kterou jsme si pilně vyrobili, zalijeme 1,25 l horké vody a vaříme 30 minut. Hotovo točit.

DUŠENÁ BAREVNÁ MRKVIČKA

Vlastně to není ničím zvláštní recept, jen mrkev je trochu barevnější :) Přidala jsem sezam, to je asi jediná inovace klasiky.
Ale s novými brambůrky je to fakt bašta!
Pokrájenou cibuli osmahneme na dvou lžících oleje, přidáme kilo různobarevné (nebo obyčejné červené) mrkve nakrájené na kolečka, okořeníme stroužkem utřeného česneku, trochou kari, rozmarýnem a oreganem. Přidáme lžíci sezamu, podlijeme naběračkou vody a zvolna dusíme asi 20 minut do poloměkka. Zaprášíme lžící hladké mouky, promícháme a ještě pět minut povaříme. Vypneme plotýnku a zjemníme 100 ml rostlinné smetany, prohřejeme a odstavíme. Dochutíme lžící Umeocta. Pokud je třeba, osolíme; skvělá je Bambova sůl, pokud ji znáte.

ŘEPNÝ SALÁT SE SLUNEČNICÍ

Velmi dobrý, velmi zdravý a k tomu rychlý, dejte si!
Na tenké nudličky nastrouháme 3 menší červené řepy a 1 mrkev. Promícháme se lžičkou medu, 2 lžícemi slunečnicových semínek, 1 lžící arašídového oleje a 3 lžícemi umeocta. Posypeme bylinkami, třeba čerstvým oreganem.

FAZOLKY S TOFU NA PAPRICE

Moc dobrá klasika, nezapomeňte přikusovat salát! :)
Na lžíci oleje zpěníme pokrájenou cibuli, vmícháme 180 g na malé kostičky nakrájeného tofu natural, okořeníme lžící mleté papriky a chvíli společně opékáme. Ne dlouho, jinak paprika zhořkne. Přidáme 400 g pokrájených fazolek, 1 prolisovaný stroužek česneku, hrst čerstvého oregana a sůl. Zalijeme 200 ml horké vody, přivedeme k varu a pod pokličkou dusíme 20 – 25 minut. Vmícháme 2 lžíce rostlinné kysané smetany a odstavíme, už nevaříme. Podáváme s dušenou rýží.

CUKETOVÁ POLÉVKA S FAZOLEMI

Rychlá a moc dobrá!
Na lžíci oleje necháme zesklovatět pokrájenou cibuli a vmícháme půl kila na kostičky nakrájené cukety. Okořeníme lžící koření Ras el hanout (nebo jiným oblíbeným ostřejším kořením), osolíme, přidáme velký svazek pokrájené hladkolisté petrželky (50 g) a propláchnutou plechovku bílých fazolí (asi 200 g). Pokud nechcete plechovku použít, namočte si den předem a druhý den v čisté vodě uvařte 100 g sušených fazolí. Všechno v hrnci hezky promícháme, zalijeme 1 l vody a vaříme 25 minut. Mezitím na pánev se lžící oleje rozdrobíme balíček (200 g) uzeného tempehu a pěkně dokřupava ho osmažíme. Hotovou polévku rozmixujeme tyčovým mixérem a na talíři sypeme tempehovými „škvarky“.

JAHELNÝ DORTÍK S ANGREŠTEM A MÁKEM

Včera jsme měli s Jirkou výročí – 31 let od svatby. No a tak jsem upekla slavnostní dortík, samozřejmě zdravý, a navíc výtečný! :D
V cedníku spaříme 80 g jahel, nasypeme je do hrnce, zalijeme 150 ml rostlinného mléka a 100 ml vody, osolíme špetičkou soli, přivedeme k varu, který pak zmírníme na minimum a pod pokličkou zvolna vaříme 25 minut. Občas promícháme. Odstavíme, vmícháme 1 lžíci oleje a 2 lžíce Sladovitu (nebo jiného sladidla) a rozprostřeme do vymaštěné dortové formy (20 cm). Poklademe 400 g angreštu, kterému jsme uštípali bubáky a stopky. Umeleme 100 g máku, nasypeme ho do hrnce, přidáme 2 rovné lžíce bramborového škrobu (použila jsem doma vyrobený), 2 lžíce Sladovitu, zalijeme 250 ml rostlinného mléka a vaříme do zhoustnutí. Nalijeme na angrešt a pečeme při 180 stupních 30 minut. Necháme zcela vychladnout.

ZAPEČENÁ RÝŽE S HRÁŠKEM A SÓJOVÝM MASEM

Obyčejné, ale chutné jídlo.
100 g sójových nudliček uvaříme v 1 l zeleninového vývaru a necháme je v něm vychladnout. Do pekáčku nakrájíme cibuli, vložíme uvařené nudličky, přidáme 2 lžíce oleje a 2 lžíce Shiokoji (pokud nemáme, použijeme Shoyu). Promícháme a pečeme v troubě vyhřáté na 200 stupňů bez pokličky 40 minut. Mezitím uvaříme nebo udusíme 400 g jasmínové rýže tak, jak jsme zvyklí a hotovou rýži vmícháme k upečenému sójovému masu spolu s 250 g čerstvého hrášku. Vrátíme do trouby a pečeme ještě 15 minut. Podáváme se salátem.

KVAŠENÁ PAPRIKA

Rychlé kvašení podle Síly pro život :)
Kilo paprik, 10 ředkviček a 4 stroužky česneku nakrájíme a narovnáme do vyvařené sklenice. Svaříme 1 l vody, rozmícháme v ní 30 g soli a necháme vychladnout. Vlažným nálevem zalijeme zeleninu ve sklenici, lehce zakryjeme, a postavíme do tepla kuchyně, kde necháme několik dní (3 – 5) kvasit. Jakmile má zelenina tu správnou chuť a konzistenci, uložíme sklenici do chladničky.

KOLÁČ S ČERNÝM RYBÍZEM

Bleskový a výborný. Vymyslela ho moje dcera Bára původně s borůvkami, ale i s černým rybízem stojí za pozornost :)
V míse promícháme 100 g hladké mouky, 70 g celozrnné špaldové mouky, špetku soli, 50 g rapadury (či cukru), půl lžičky kypřicího prášku, 4 lžíce kokosového oleje a 5 lžic vody. Rukou dobře prohněteme a necháme 15 minut odpočinout. Mezitím dobře rozšleháme 1 kelímek (200 g) rostlinné kysané smetany z Lidlu (značka Planton), 200 ml rostlinného mléka, lžičku mleté pomerančové kůry, 50 g rapadury a 2 vrchovaté lžíce Solamylu. Těsto roztlačíme do vymaštěné koláčové formy, necháme zvýšené okraje. Nalijeme krém a posypeme 300 g černého rybízu. Pečeme při 200 stupních půl hodiny. Necháme vychladnout a krájíme. Mňam!

JAHELNÁ POLÉVKA S KOPREM A HOUBAMI

Skvělá a velmi zdravá polévka, doporučuji!
Na lžíci oleje zpěníme dvě nakrájené naťové cibulky, přidáme velkou hrst sušených hříbků, 100 g vroucí vodou spařených jahel, 2 nahrubo nastrouhané mrkve a zalijeme 1,2 l vody. Osolíme a vaříme 25 minut. Odstavíme, vmícháme misku čerstvého sekaného kopru, 1 - 2 lžíce kvašené zeleniny (je lhostejné, o jaký druh se jedná, jde o kyselou chuť a výživové benefity) a 1 lžíci hrachového misa (nebo jiného světlého misa).

CUKEŤÁČKY S MRKVÍ

Tohle je taková zdravější varianta klasických bramboráků, chuťově vynikající :)
Najemno nastrouháme 400 g mladé cukety i se slupkou, 400 g mrkve, nakrájíme najemno 1 pórek, 1 cibuli, utřeme 3 stroužky česneku, umeleme 3 lžíce lněného semínka a všechno to promícháme v míse. Osolíme, vmícháme 2 lžíce oleje, 150 g hladké kukuřičné mouky a 3 lžíce lahůdkového droždí. Necháme hodinku odležet a pak tvarujeme placičky, které pečeme na plechu s pečicím papírem při 220 stupních asi půl hodinky. Ideální přílohou je salát.

POLÉVKA Z LÍČIDLA JEDLÉHO

Další z polévek – co dům dal.
Líčidlo jedlé je trvalka původem z Asie, ale rozšiřuje se i u nás – její plody se semeny rozšiřují ptáci. Listy líčidla jedlého se dají připravit jako špenát, musíme je ale podvakrát nechat projít varem v čisté vodě, kterou vždy vylijeme. Tak se zbavíme nepříjemných saponinů, které rostlina obsahuje. Pak už můžeme listy použít jako špenát.
Na lžíci oleje necháme změknout nakrájenou cibuli a dva stroužky česneku, přidáme hrst posekaných bylinek, já použila saturejku, smil a tymián. 60 g ovesných vloček rozmixujeme s 1,5 l vroucí vody dohladka a vlijeme do hrnce. Vmícháme 4 na malé kostičky nakrájené brambory, 200 g nakrájených listů líčidla, osolíme a vaříme půl hodiny. Hotovou polévku ochutíme utřeným stroužkem česneku.

PŘINÁLEŽENÍ

s podtitulem Rozpomínání se na domov
Vlastně nikdy nečtu takzvanou motivační literaturu, ale autorku Toko-pa Turner sleduji na facebooku a navíc se mi líbila obálka. Takže jsem si knížku koupila a nelituju. Není plná klišé a planého žvanění, jak motivační knihy zhusta bývají, ale obsahuje spoustu postřehů a závěrů, které se mi líbí. Navíc musím vyzdvihnout autorčin dar slova, imaginaci, vyjadřovací schopnosti a slovní zásobu. Z anglického originálu – Belonging je přeložené Přináležení poněkud krkolomné a v textu je používáno často, ale asi ani nevím, jak lépe je jednoslovně přeložit. Vybrala jsem pro vás několik citací, které se mi líbily a se mnou rezonují. Vy sami byste z knihy vyzdvihli třeba něco úplně jiného.

„V nesouhlasu mladého člověka a jeho ochotě ohradit se proti nespravedlnosti se skrývá a vzkvétá divoká zásobárna kreativní energie. Zatímco ostatní kultury považují tento přechod za nesmírně důležitý, pod našima rukama z něj vzniká katastrofa tragických rozměrů, kdy mládež odsuzujeme jako neukázněné a vzpurné jedince, které je třeba převychovat a naučit poslušnosti. Místo abychom mladým dospělým dali možnost podílet se na vedení společnosti a účastnit se našeho kruhu přináležení a požádali je, aby proměnili zastaralé struktury, je jejich vášeň zahnána do ohrádky studu a represe.

Já sama sice matkou nejsem, ale mám mnoho kamarádek maminek a vidím, jak je trápí, když nemají s dětmi dost trpělivosti nebo se na ně rozzlobí. Důvodem myslím je, že v naší kultuře popíráme stínovou stránku mateřství. Vyzdvihujeme idealizovaný archetyp milující matky ztělesňující bezpodmínečnou lásku, soucit a péči. Problematické na této jednostranné perspektivě je, že jak matku, tak dítě učí, že vše menší, než milující matka je nenormální či nepřirozené.
Při zkoumání evolučních východisek si však můžeme uvědomit, nakolik jsou i znepokojující, ničivé impulsy přirozeným rozměrem mateřství. Pokud se matka cítí být bez podpory, neviditelná a vyčerpaná na hranici zhroucení, velmi lehce ji může ovládnout její vlastní stín. Dokud tedy oslavujeme milující matku a nebereme na vědomí i její temný protiklad, ženy budou odsouzeny přehrávat jej nevědomě.

Touha po společenství a smyslu života je natolik silná, že nás může přivést do různých ustavených skupin, systémů víry či pracovních a soukromých vztahů, jež našemu umenšenému či rozdělenému Já poskytnou pocit přináležení k něčemu vyššímu. Těmto místům však často vládne jejich vlastní motivace a skryté dohody. Udělí nám podmíněné členství a žádají, abychom se zbavili určitých částí sebe sama, pokud chceme být jejich součástí.

Při zkoumání feminity narazíme na velkou zásobárnu darů, které byly ignorovány, odmítány nebo upadly v nemilost. Snění je považováno za nepřínosné, komunikace těla se tlumí léky, pocity nemají v zasedacích místnostech žádný hlas, rituál byl vyprázdněn a odříznut od přírody a se zemí se se samozřejmostí nakládá jako se zdrojem zisku. Vybudovali jsme propracovanou kulturu založenou na znevažování těchto věcí, které se v průběhu života mnoha generací staly pro naše náboženství a společenské systémy natolik všedními, že by se muselo stát něco nadmíru děsivého, abychom si vůbec povšimli, že nám chybí.

Ve vyhnanství musíme udělat to, co bohyně Inanna, tedy vrstvu po vrstvě odložit brnění a ozdoby až do úplného obnažení. Pak musíme nechat symbolicky zemřít starý život, abychom se mohli znovuzrodit, odolnější a s posvátným posláním. Zasvěcený dospělý se naučil odolávat nejistotě, svou ztrátou a smutkem splatil dluh bohům a rozhodl se svým životem tvořit krásu jako budoucí předek, kterým vskutku je.

ŠLÉPĚJE SEDNY
Velká matko oceánů, volám tě, abys požehnala mým břehům.
Ztiším se jako písek
znalý trpělivosti tisíciletí,
poté co mě rozbili na nejzákladnější kousky mé podstaty.
Čekám, až na mě přijde řada na hraně věcí známých,
až mě milostivě smáčíš svým vzedmutím.
Přeji si pouze, abys mě vyviklala svou silou,
a třeba i odnesla do svých hlubin,
pro možnost letmo spatřit život pod hladinou.
Kéž mě posedneš, byť i jen na chvíli,
abych poznala nepřítomnost své zemské tíže
a mohla být účastna tvého rytmu a rozporuplnosti.
Kéž může mé tělo sloužit tomu, k čemu bylo zamýšleno:
k výrazu tvé milosti.
A všechny pěšinky, které vytvořím touto básní -
všechny písně a přátelství, která vzniknou -
všechny pohyby a vlnky, které ve světě způsobím -
kéž v sobě nesou něco ze tvých stop.
Kéž ta část tebe, která se mě dotkla,
se dále množí svou úžasnou plodností,
dokud nebudeme všichni prodchnuti údivem
nad tvou nesmírností uvnitř sebe.

Žijeme pod nadvládou určité hegemonie pozitivity, která vyzdvihuje potěšení nad bolest, zisk nad ztrátou, štěstí nad smutek a tvořivé nad ničivé. Učí nás, že se máme povznést nad věci jako hněv, úzkost, zármutek – a nehledě na použité prostředky zůstat v blaženosti a světle. Takovéto obcházení je nebezpečné, protože nás učí nejen odříznout se od vlastní mnohočetnosti, ale také od velkolepé škály samotného života.
Co když na záporných emocích není nic špatného, nýbrž mají vlastní svébytnost? Co když mají sdělit něco podstatného každému z nás i všem navzájem a jádro problému tkví spíše v mylné představě, že nám negativní emoce nepomáhají v rozvoji a potřebují napravit? Podobným způsobem si držíme od těla lidi, kteří se od nás příliš liší, vyhýbáme se vnitřnímu setkání s jinakostí a vylučujeme vše, co nezapadá do obrazu, který jsme si sami o sobě vytvořili.

Neexistuje život prostý utrpení, můžeme však pozměnit svůj vztah k bolesti, abychom dokázali kráčet po jejím boku. Prvním vítězstvím může být prostě neutéct, avšak nakonec budeme natolik zvědaví, že se otočíme a svým pronásledovatelům pohlédneme do tváře. Postupně se naučíme, že spása leží vždy na druhé straně stínu, a budeme stále odvážnější a pohostinnější vůči temnotě. Objevíme, že noční můry jsou znamením něčeho, co je připraveno vstoupit do vědomí.

Tělo je domovem, který nikdy neopouštíme, ačkoliv někteří z nás se o to pokoušejí. Je to místo, kde na celý život zakořenila naše duše, a pouze prostřednictvím fyzických smyslů poznáváme svět, ve kterém žijeme. Rukama nabízíme jemnost dotyku, hlasem vyslovujeme pravdu, ušima rozlišujeme hluk od hudby a pomocí nohou zaujímáme postoj. Podivným pocitem v břiše poznáváme, že je něco špatně, zvýšením teploty vyjadřujeme touhu a chvěním srdce očekávání něčeho nového.

Pravé léčení je nepůvabný proces prožívání dlouhých období bolesti. Razit si cestu temnotou. Držet napětí mezi nadějí na zlepšení a přijetím toho, co se děje. Zůstat oddán nesplnitelnému úkolu zotavit se a zároveň být ochoten žít s trvalostí zranění.

Ve skutečnosti existuje pouze jeden způsob, jak oživit umírající a zchátralý svět: vytvářet krásu tam, kde se zabydlela ošklivost. Krásou nemyslím povrchní přitažlivost, ačkoliv se toto slovo v tomto smyslu často používá. Krása je půvab obdivovaný ve své nedílnosti, nikoliv pro svou jmenovitou hodnotu. Krása, na kterou odkazuji, je strávený, metabolizovaný zármutek. Zahrnuje rozbitost a chybovost, a tím nám zprostředkovává něco lahodně skutečného.

Říká se, že zármutek je cena, kterou platíme za lásku vůči něčemu či někomu, ale je to také výsada, protože právě zármutek skýtá pravou krásu – která není nutně pěkná, ale vždycky pravdivá -, aby si skrze vás nalezla cestu. A tuto medicínu krásu potřebuje svět ke svému vyléčení nejvíce.
Má-li krása dokončit svůj přirozený cyklus, musí být viděna, ale mnoho z nás děsí představa, že bychom měli nabídnout své dary světu. Dokud se nabízíme pouze zčásti, vykukujíce zpoza ochranných štítů své persony, naše pravá rodina nás nemůže vidět.
Je však třeba podotknout, že sdílet svou krásu ve světě bez pochopení, není cestou pro lidi se slabým srdcem. Když se necháte vidět, setkáte se tváří v tvář se svým strachem z posuzování, kritiky, přehlížení a výsměchu.

Rozpoznejte neviditelné ruce, která vás vedou, dech, který vámi dýchá, zdi a střechu chránící vás před zimou, vodu zázračně vytékající z vašeho kohoutku, dlouhou linii předků, jejichž každý krok (všechny kroky) umožnil vaše vtělení. Přináležíte ke všem těmto posvátným pomocníkům. Vaše členství je nezpochybnitelné. Uznáte-li toto bohatství, váš život nemůže jinak než se stát darem opláceným tomu, co vás vyživuje.

V každém životě se chce projevit příběh, který nás propojuje napříč časem s našimi předky, naše podsvětí, uložené hluboko v kostech, jež jsou kostmi samotné země. Pokud pomocí své zvoucí přítomnosti dokážeme vynést tento příběh na světlo světa pro druhé i pro sebe, existuje naděje, že můžeme začít žít ve shodě se svou nejhlubší přispívající přirozeností."

RYBÍZOVÝ PIŠKOTOVÝ KOLÁČ

Když jsem byla malá holka, v obchodech prodávali báječný zmrazený rybízový koláč. Možná ho někteří pamatujete – piškotové těsto, syrový rybíz a navrch želé. Stačilo jen rozmrazit a jíst. Já jsem ho úplně milovala. A letos jsem si na něj po dlouhé době, určitě to bude nějakých 40 let, vzpomněla. Pokusila jsem se ho vyrobit doma – z domácích vajíček a právě sklizeného rybízu.
V nádobě vyšleháme do husté pěny tři celá vejce, vsypeme 60 g polohrubé mouky, 3 lžíce cukru a špetku soli a ještě společně prošleháme. Těsto rozetřeme do vymaštěné a vysypané koláčové formy a pečeme při 160 stupních 25 minut.
Necháme vychladnout, střed trochu vydlabeme, aby se vytvořila miska, posypeme 160 g čerstvého červeného rybízu a zalijeme 250 ml dortového želé připraveného podle návodu na obalu (používám čiré bezželatinové, které povařím v rybízovém sirupu). Dáme vychladit. Po odležení je to ON!

POLÉVKA S PAPRIKAMI

Rozhodla jsem se vařit polévky z toho, co mám po ruce a trochu si zaexperimentovat. Manžel se sice tváří trochu nedůvěřivě, ale co, aspoň si v praxi vyzkoušíme situace, kdy budeme muset vzít zavděk tím, co máme a nenakupovat podle momentální potřeby a chuti.
Našla jsem přerostlou nakládačku, česnek a oregano na záhonku, ve spíži jsem objevila pár brambor, jednu červenou a dvě bílé ovadlé papriky a cibuli.
Polévka je výborná, první experiment dopadl na výbornou, no dobře, tak na dvojku :D

Na lžíci oleje zesklovatíme cibuli, přidáme dvě lžíce hladké mouky a umícháme cibulovou jíšku. Vmícháme lžíci sladké papriky, zalijeme 1 l vody, rozšleháme metličkou a vsypeme nakrájenou zeleninu – 1 červenou papriku, 2 bílé papriky, 1 nakládačku a 3 brambory. Osolíme a vaříme 20 – 25 minut doměkka. Nakonec vmícháme svazek oregana.